Skutečná tradice

Klatovy zná každý zahradník i milovník květin především jako „město klatovských karafiátů". Pěstují se téměř dvě století. Když se v r. 1813 do Klatov přistěhoval baron Volšanský, dovezl z Francie semena drobnokvětých karafiátů. Z drobnokvětých se výběrem i křížením vyvinuly velkokvěté karafiáty, vysoce ceněné na světových výstavách. Stále se pěstují a zdokonalují.

Vedle karafiátů a historických památek je v zahradnických kruzích poněkud opomenuta významná akce, trvající už 28 let, která se každoročně v září opakuje. Je určena především pracovníkům veřejné zeleně a odborům životního prostředí a zeleně městských a obecních úřadů. Neměli by ji však přehlížet ani školkaři i pracovníci okrasného zahradnictví. Mohou zde získat cenné poznatky a zhodnotit možnosti nabídky potřebných stromů a keřů pro výsadbu v městech a na vesnicích.
Akci organizuje každý rok Městský úřad a Technické služby města se Zahradnickou fakultou MZLU v Lednici, Výzkumným ústavem pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice i Společností pro zahradnickou a krajinářskou tvorbu Praha.
Letošní dvacátý osmý seminář byl pořádán na téma „Růže ve veřejné zeleni“ vzhledem k celosvětové akci Rok 2002 – rok růže. Předneseno byl celkem 16 referátů. První skupina se věnovala historii růží.
Prof. Jar. Machovec (ZMLU Lednice – Brno) zdůvodnil úvodem, proč se růže nazývá
Královnou květin. Jsou to především některé hodnoty např. krása, rozmanitost, široké
použití a oblíbenost, kterými růže vyniká mezi ostatními květinami podobně jako např. orel
mezi ptáky. Růže se také vyznačuje velmi dlouhou historií. Vždyť byla pěstována již kolem
roku 2350 př. n. 1. v Turecku za krále Sargona I. Její existenci potvrzují nástěnné malby
minójské kultury a malby nádob z paláce Knossos na Krétě asi r. 1600 př. n. I. V polovině 9.
století př. n. 1. byl už znám růžový olej, jakožto znak pěstování růží na velkých plochách. Známé jsou růžové zahrady krále Midase ve starověké Frygii (7. stol. př. n. l.), zobrazení na nástěnných malbách v Egyptě (3. stol. př. n. l. a Herodot, Hippokrates (asi 480 –– 400 př. n. l.) a další popisují růže plnokvěté se 60 -– 100 korunními plátky. Významné místo zaujímaly v Římě k vystýlkám komnat apod. zakládaly se rozsáhlé plantáže, nejznámější v okolí Pestume blízko Říma. Tvořily honosnou výzdobu slavností, např. jako girlandy.
Růže pochází asi ze Střední Asie poblíž Altaje. Na jižních svazích Kavkazu rostou od nepaměti plnokvěté formy druhů Rosa centifolia nebo Rosa foetida.
Rod růže je rozšířen téměř po celé severní polokouli. Uvádí se 80 – 100 druhů, ale také až kolem 500 druhů rostoucích na různých stanovištích od Etiopie až po Aljašku. Vyžadují přímé světlo (Rosa hugonis), jiné snáší přistínění (Rosa glauca), suché (Rosa spinosissima) i mokré stanoviště (Rosa arvensis), jsou nízké, poléhavé (R. chinensis minima) i různě vysoké. Už v 19. století n. l.Lindley vypracoval systematické roztřídění druhů. Dnes se užívá třídění podle Redhera z poloviny 20. století do 10 sekcí podle botanických znaků. Praxe však dnes užívá třídění na růže moderní, staré a původní, které se dále rozdělují na skupiny, např. moderní remontující velkokvěté, mnohokvěté, miniaturní atd., staré bourbonky, portlandky, noisetky i další a do původních řadí především druhy botanických růží. Většina systémů propaguje hlavně obchodní hlediska a skutečný původ vyšlechtěných odrůd nutno pracně hledat z rodokmenů. To je dnes zvláště obtížné, poněvadž šlechtitelé u nových vyšlechtěných odrůd přestali uvádět rodiče a rok vzniku. Ukázkou rozsáhlosti křížení je např. uváděný rodokmen odrůdy ’Garnete’ (Jack et Perk. 1951) nabízené Světovým sdružením národních růžařských společností. Původ odrůdy je však důležitý pro použití a uplatnění v sadovnické a krajinářské praxi.
PhDr. Věra Vávrová upozornila na uplatnění a symboliku růže na Pražském hradě a okolí. Velmi známá je pětilistá růže v heraldice rodu Vítkovců. Na západním průčelí katedrály sv. Víta je růžice s barevným oknem a námětem Stvoření světa, ale také v katedrále. Další okno je v kapli sv. Ludmily. Z roku 1533 je zpráva o zajištění růží k výsadbě v Královské
zahradě Pražského hradu. V roce 1726 se k výsadbě kupovaly bílé, žluté a žíhané růže, r.
1826 je v inventáři zahrady uvedeno osm botanických druhů, např. Rosa centifolia, multiflora a
další. V r. 1906 bylo zlikvidováno staré a založeno nové rozárium a v něm vysazen sortiment
čajohybrid a dalších skupin v květinových výsadbách, např. blízko Lvího dvora, Hartigovské
zahrady apod.
Do historie patřil také příspěvek PhDr. Jar. Petrů (Památová péče). Hovořil o pověstech, bájích, např. mýtech minulých století z Kréty a dalších říší. Nesmírně zajímavá je báseň z 13. století. Vytvořil ji r. 1236 Guillaume de Lorris pod názvem Román o růži. Má 4058 veršů a básník Jean de Meung z pařížské Sorbony k ní r. 1275 přidal dalších 18 tisíc veršů. Je to dílo prosté, ale velmi emocionální.
Historii růže se zabýval Luboš Pelc (Růžová školka Sobotka). Uvedl výrok našeho šlechtitele Rudolfa Gerschwinda z konce 19. století, že růže čajovka je aristokratkou mezi růžemi pro své významné vlastnosti. Velké množství botanických druhů roste dobře v našich podmínkách jako Rosa canina, gallica, rugosa, rubiginosa a další. Výběr je velký. Druhy mají svoje specifické vlastnosti, požadavky a uplatnění v sadovnické a krajinářské praxi, např. Rosa rugosa snáší i zasolené půdy, R. pimpinelifolia dobře snáší sucho i zimy a roste přirozeně na jižní Moravě. Z referátu je zřejmé, že botanické druhy jsou velmi vhodné a nenáročné na ošetření, takže by se měly více používat a vysazovat ve veřejné zeleni.
Růže hrály významnou roli v historii zahrad šlechtických sídel na Slovensku, jak Iing. D. Krajčovičová (SPU Nitra), kterých se zachovalo jen velmi málo. Klášterní zahrada v Jasově pri Rouhavě nebo arcibiskupská v Žiaru nad Hronom jsou ve špatném stavu, stejně jako v dalších městech. Ani navrácení majetků v restitucích zatím nepřineslo zlepšení a obnovu zahrad a tím uplatnění růží. Proto autorka věnovala pozornost zámeckých zahradám v Německu. Např. u zámku Kalbeck v severozápadním Německu v barokním slohu je ornamentální zahrada a v ní se velmi výrazně uplatnily růže popínavé jako ’Sympatie’,
’Leverkusen’ aj., velkokvěté floribundy – ’Queen Elizabeth’, ’City of Belfast’ a čajohybridy
’Dame de Coeur’, ’Fragrant Cloud’, ’Shannon’, ’Gloria Dei’ (Peace) atd.
V renesanční až barokní zahradě zámku Gudenau blízko Bonnu je bohatě zastoupena růže odrůdami ’Gloria Dei’, ’Queen Elizabeth’, ’Sarabanda’ atd. Bohaté je také zastoupení růží
v zámecké zahradě Wallerstein nedaleko Notingenu. V posledních letech začala příprava obnovy parku v Nitanskej Strede a bylo zde vysazeno 900 růží v kombinaci s modrou levandulí. I když v zimě 2001/2002 přišly velmi silné mrazy, zmrzlo mnoho druhů dřevin, ale růže nebyly téměř poškozeny.
Doc. Bohumil Jaša (MZLU Brno) věnoval pozornost půdopokryvným odrůdám růží. Ty jsou rozděleny do čtyř skupin podle výšky a samostatnou část tvoří botanické pokryvné druhy, např. Rosa nitida, R. repens, alba, rugosa a další nebo starší ušlechtilé nízké odrůdy – ’Max Graf’ (1919), ’Heideroslein’, ’Rosenromantic’ (1984) a další. Všechny tvoří husté keře, vysoké 30 -100 cm, bohatě olistěné, remontující, odolné mrazům a vhodné na větší plochy. Vydrží řadu let na stanovišti, kvetou velmi dlouho a ošetření je méně pracné a nákladné než u trvalek, které kvetou krátkou dobu a musí se častěji přesazovat. Zatím se v sadovnické praxi málo využívají. Jsou použitelné dobře na dělící pásy, dopravní ostrůvky, plochy podél dopravních těles i v městské zeleni. V posledních desetiletích se objevila propagace nové skupiny odrůd růží nazvaná růže anglické nebo růže Austinovy. David Austin, anglický šlechtitel, za téměř půl století usilovné práce vyšlechtil odrůdy 80 – 150 cm vysoké, zdravé, které kvetou od července do podzimu. Květy silně voní, mají jemné odstíny barev, jsou velké, plné, remontují a těší se dnes velké oblibě ve světě jak uvádí Ing. M. Vlasák (SZaŠ Mělník). Jsou odolné proti chorobám i dešti.
Ing. Fr. Mol1mann (SRN) přednesl referát na téma Malé keřové růže. Rozumí se tím „pokryvné růže“, 50 – 100 cm vysoké kvetoucí jednou nebo remontující, bez zpětného řezu. Po odkvětu se silně seříznou, aby vytvořily nové květní výhony. Vzhledem k řízenému snižování ochranných chemických přípravků šlechtí se odrůdy méně vnímavé k černé skvrnitosti. Nedoporučuje nastýlání kůrou mimo lehkých půd, neboť brání dobrému růstu obsahem liguinu a kyseliny tříslové. Místo kopčení a přihnojování na zimu navrhuje vhodnější výsadbu. Chrání se tak roubovance před mrazy, okusem zvěří a lépe na jaře obrůstá. Předjarní řez se provádí podle potřeby, u mnoha odrůd elektrickými nůžkami nebo žací lištou s cepákem na rozdrcení zbytků. V tabulkové příloze uvádí seznam odrůd, jejich rok vzniku, výsadbu v ks/m2, pokryvnost a poznatky z pokusů v Pillnitz. Ze 113 sledovaných odrůd vysazených 1999 je 53 odolných a 24 méně odolných k černé skvrnitosti. Sestavil odrůdy do tabulek podle barvy květů a výšky nebo velikosti, plnokvětosti i vůně květů, tvorby plodů a také použití – skupiny, na svahy, zdravotního stavu, mrazuvzdornosti apod. Uvedené odrůdy považuje autor za vhodné pro veřejnou zeleň. I když přednáška byla velmi zajímavá, bylo by třeba vybrat určité odrůdy a v našich podmínkách jejich vhodnost ověřit, poněvadž až na 10 – 15 uvedených odrůd jsou nám téměř neznámé.
Pracovníky služeb upoutal referát Ing. Pavla Šimka. Podrobným průzkumem zastoupení růží v různých typech veřejné zeleně zjistil, že podíl růží je téměř zanedbatelný a činí asi 0,01 – 0,1 % celkové plochy zeleně. Více růží je v parkově upravených plochách, zdravotnických zařízeních či obytných souborech, méně v obcích a nejméně u vodotečí, vodních ploch, velkých řek, v ochranné zeleni a vůbec žádné v zeleni podél železniční tratě nebo ke stabilizaci svahů.
V ekonomice údržby zeleně činí náklady na ošetření 1,9 % v obcích, 2,5 – 2,9 % v obytných souborech, parkových plochách, 0,85 % v údržbě hřbitovů a nejmenší měrou (0,01 – 0,07 %) v ostatních typech funkční zeleně. Z toho plyne, že se růže ve veřejné zeleni téměř nepoužívají, i když jsou cenné kvetením, barevností, remontantností, habitusem, životností atd. Ing. Zd. Nikodemová a Ing. B. Bradna věnovali pozornost dalším druhům – trvalkám, jako Alchemilla, Potentilla, Filipendula, atd., jejich vlastnostem a použití ve veřejné zeleni. Seřadili je do tabulek podle barvy květů. U každého druhu uvedli potřebu rostlin na m2, množení, výšku rostlin, dobu kvetení, typ růstu, tj. trsnaté nebo kobercovité, koeficient množení při dělení a návrh na umístění tj. místa slunná, suché zídky, polostín, vlhko atd.
Na význam šlechtění a špatné ošetřování růží v zeleni poukázal J. Havel, na osud růžové zahrady známého školkaře, šlechtitele a propagátora růží J. Bohma v Blatné (jižní Čechy). V letech – 1989 byl zpracován projekt na rekonstrukci a výsadbu 45 odrůd zv. „bémovek“. V následném období byl restitucí vydán zámecký areál soukromníkům a veškerá snaha soustředění Bohmových odrůd růží skončila.
V další části jednání se RNDr. M. Martínková (MZLU Brno) zaměřila na tvorbu kořenového systému ve specifických podmínkách městského prostředí. V úvodu prvního i druhého referátu podala přehlednou terminologii a hlavní hlediska studia kořenů jako ekologický význam kořenů, získávání vody, půdní mikroflóra, vliv struktur půdy, ukotvení kořenů atd. Podrobně se věnovala půdním poměrům ve městech a vývinu kořenů stromů vysazovaných s kořenovým balem, kdy se tvoří deformovaný kořenový systém zhoršující pevnost ale také napadání kořenu houbami. Částečným zlepšením podmínek jsou tzv. „kořenové mísy“ zvl. nadúrovňové. Všechny mísy jsou propustné pro vodu, dešťovou i zálivkovou.
Růst a udržení stromů ve městě je obtížné. Význam má výběr vhodných druhů podle znalostí vlivu prostředí, tzn. jeho fyzikálních (teplota, prach), chemických (složení ovzduší, různé exhaláty ve vzduchu aj.) i biologických (odlišných od polí a lesů). Autorka uvedla celý komplex vlivů abiotických jako počasí, radiace, minerální látky aj., tak biotických, např. živočichové, nevhodná nebo žádná péče apod. Ukázala stavbu kořene, aktivitu jeho zón, prodlužování kořene a faktory nepříznivě ovlivňující jeho růst i funkce. Zabezpečit růst znamená zajistit kvalitu půdy, vodní režim a další podle možností a tím růst, zdravotní stav, věk a příznivé působení v prostoru.
V posledních referátech vzpomněl Ing. A. M. Svoboda (Průhonice) celoživotní práce Pravdomila Svobody, věnované růžím. Nejenže soustřeďoval léta růže v arboretu Peklov, později v Průhonicích, ale také v Mlyňanech a botanické zahradě Borová Hora ve Zvolenu. Rozsáhlá je i jeho literární činnost. Ve sborníku semináře je také stručná zmínka o práci a díle Rudolfa Geschwinda, úspěšného šlechtitele růží koncem 19. a začátkem 20. století.
Poslední příspěvek Fenomén barokní kytice od Ing. K. Drhovského (Památkový ústav Plzeň) ukazuje několik barokních kytic z poloviny 18. století ve formě květinových zátiší. Z nich je patrný obdiv krásy květin, přesné a podrobné zobrazení, ale druhová skladba i výběr je prací malířů a nikoliv květinářů -floristů. Autor jenom zdůraznil význam růží ve vazačství a aranžování.
Zásluhou dobré organizace a osobního zápalu Technických služeb města, především vedoucího Ing. Václava Weinfurtera, má každoročně pořádaný seminář velmi dobrou úroveň, přináší zajímavé poznatky a podněty účastníkům z celé republiky a jistě se bude pořádat i v dalších letech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *