Škumpa – dřevina exotického habitu

Škumpy (Rhus) jsou rozsáhlý rod dřevin rozšířený především v subtropech a tropech. Nejvíce druhů roste v jižní Africe, jen několik málo zástupců se vyskytuje také v mírném pásmu. Jejich vědecké pojmenování vzniklo z řeckého rhein – téci a odkazuje na to, že kůra roní pryskyřičnou šťávu.

Škumpy, podobně jako blízce příbuzný rod ruj (Cotinus) patří do čeledi ledvinovníkovité (Anacardiaceae). Z dalších přibližně 70 rodů dřevin této čeledi jsou nejznámější řečíky a pistácie (Pistacia) nebo pepřovec (Schinus).
Většina druhů škump je stálezelená. Pro pěstování v našich zahradách a parcích připadají do úvahy pouze druhy opadavé. Škumpy jsou také významné užitkové rostliny, i když jejich význam nyní spíše klesá. Ze škumpy lakodárné (Rhus verniciflua) se ve východní Asii získával lak, používaný na černé lakované skříňky a šperkovnice. Z plodů škumpy voskové (Rhus succedanea – východní Asie) se získával vosk na výrobu svíček. Oleje a tuky různé kvality je možné získat i z dalších druhů. Z kůry škumpy koželužské (Rhus coriaria) a škumpy orobincové (Rhus typhina) se získává tříslo. Ve středomoří a především na blízkém východě se mleté plody škumpy koželužské používají jako běžné koření na ryby, grilované maso či do vařené rýže nebo do jogurtu. Prodává se pod názvem sumach (sumak). Plody škumpy orobincové se používaly k zesílení a okořenění chuti octa. Některé kmeny severoamerických Indiánů sušily listy škumpy orobincové a míchali je s tabákem při výrobě tradičního kuřiva. Pokud do studené nebo i horké vody zavěsíme plodenství škumpy orobincové a ponecháme je přes noc, potom tekutinu prolijeme plachetkou, abychom se zbavili nepříjemně dráždivých chlupů a osladíme, vznikne osvěživá škumpová limonáda, která se může pít i jako horký nápoj. Mnoho druhů škump bylo používáno jako barvířské rostliny. Škumpa lysá (Rhus glabra) a škumpa lesklá (Rhus copallina) se používají v léčitelství, hálky škumpy čínské (Rhus chinensis – 角倍 „jiao bei“) mají své místo v tradiční čínské medicíně. Dřevo škump není příliš kvalitní a průmyslově se nevyužívá. Zajímavostí, ale je že suché dřevo některých škump fluoreskuje v UV záření.

Jedovatá krása
Přestože škumpy nabízí všestranné využití, dostává se jim díky několika jedovatým druhům špatné pověsti. Ty totiž obsahují v mléku urushioly, především 3-N pentadecycatechnol. U citlivých osob při opakovaném setkání způsobují nepříjemné záněty pokožky, které se hojí dlouho – někdy i přes půl roku. Nepříjemné je též, že příznaky se projevují se zpožděním kolem 12 hodin po setkání s rostlinou. Za horkých dnů se můžou problémy projevit i bez přímého kontaktu, problémy může způsobovat též kouř ze spálených větvích či i přes 100 let staré herbářové položky. V USA, kde se tyto škumpy hojně vyskytují v přírodě (zejména Rhus radicans), je ročně zaznamenáno až 350 000 případů otravy. Jedovaté škumpy (Rhus quercifolia, Rhus radicans, Rhus toxicodendron, Rhus verniciflua, Rhus vernix) mají obvykle bílé peckovice a občas jsou řazené do samostatného rodu Toxicodendron. Alergické problémy můžou způsobovat i jiné druhy škump, ale ty mají obvykle jinou etiologii a jsou mnohem méně nebezpečné. Také pichlavé chlupy škump mohou mechanicky dráždit pokožku či zažívací trakt při požití.
Jedovaté škumpy se dělí na dvě skupiny. Do první skupiny řadíme stromovité druhy. Ve střední Evropě můžeme v některých botanických zahradách a arboretech vidět asijskou škumpu lakodárnou (Rhus verniciflua syn. Toxicodendron verniciflua) a východoamerickou škumpu lakovou (Rhus vernix). První druh se pěstuje častěji. Jedná se o vzpřímeně rostoucí strom vzdáleně připomínající svými velkými zpeřenými listy pajasan. Letorosty jsou olysávající, žlutošedé. Žlutobílé plody na samičích rostlinách jsou v převisajících bohatých latách. Do Evropy byla introdukovaná v roce 1866. Škumpa laková se liší listy, které mají méně lístků v jařmu, lístky jsou širší.
Druhou skupinou jsou trojlisté jedovaté škumpy, které jsou nízké, obvykle plazivé keře. Jsou to výborné půdopokryvné rostliny, jenž na podzim obvykle zajímavě barví, ale pro svoji jedovatost se prakticky nepěstují. Škumpa kořenující (Rhus radicans, syn.: Toxicodendron radicans) je šplhavý keř, který má vzdušné kořeny podobně jako břečťan. Proto se mu také v Americe říká jedovatý břečťan – poison Ivy. Plody jsou žlutobílé, krátce pýřité nebo olysalé. Roste na východě USA. Škumpa východní (Rhus orientalis, syn.: Toxicodendron orientalis) je podobný předešlému druhu, plody má hustě pýřité. Roste ve východní Asii. Škumpa zákeřná (Rhus toxicodendron, syn.: Rhus quercifolia, Toxicodendron quercifolium) je silně výběžkatý keř s větvemi bez vzdušných kořínků. Z podzemního oddenku vyrůstají vzpřímené asi 50 cm vysoké hustě chlupaté větve. Plody jsou bílé, chlupaté nebo olysávající.

Nejběžněji pěstované druhy
Škumpa orobincová (Rhus typhina) – v literatuře ji často najdeme také pod jmény škumpa ocetná nebo škumpa obecná. Pochází sice z východu Severní Ameriky, ale v Evropě zcela zdomácněla. Introdukovaná totiž byla již v roce 1629. U nás byla poprvé vysazena nejspíše v roce 1835 v pražské Stromovce.
Škumpa orobincová je obvykle malý, vícekmenný strom (v přírodě až 10 m vysoký, u nás dorůstá do výšky do 5 m), častěji pouze keř. Větve jsou hustě chlupaté, poměrně tlusté. Listy jsou lichozpeřené složené z 11 – 31 široce kopinatých, zubatých lístků. Na podzim výrazně barví. Květenství je vzpřímená hustá pyramidální lata, ozdobná především v době zralosti, kdy je červenohnědá. Rostliny můžou být jak jednodomé tak i dvoudomé; v zahradnické praxi se však používají především rostliny jednodomé. Peckovice jsou hustě chlupaté. Plody vytrvávají na větvích dlouho do zimy, na rozdíl od místa původu, je u nás prakticky nepožírají ptáci. Při poranění kořenů tvoří výmladky.
Škumpa orobincová svými mohutnými větvemi, velkými listy a pravidelně etážovitým obrysem působí poměrně exoticky. Hodí se především pro solitérní výsadbu, zejména ve spojení s moderní městskou architekturou. Vhodná je také pro výsadby do užších ulic ve vilových čtvrtích. Výborně se uplatní při ozeleňování rumišť se stavební sutí. V Severní Americe se používá i jako meliorační dřevina pro zpevňování svahů. U nás je pro výsadbu mimo intravilány obcí nevhodná. Jedná se totiž o invazní dřevinu, která se neobyčejně snadno šíří kořenovými výběžky. Z tohoto důvodu je také mnohými zahradníky zatracovaná.
V zahradách je poměrně často pěstovaná odrůda ´Dissecta´ s listy podobnými kapradině. Lístky jsou hluboce peřenosečné až peřenodílné. Rostliny jsou menší a rostou spíše do šířky. Velice pěkné je podzimní, většinou oranžové nebo žluté zbarvení listů. Kultivar ´Laciniata´ se pěstuje vzácně, většinou je zamněňován s předcházejícím kultivarem. Liší se přítomností peřenosečných listenů pod květenstvím, lístky jsou na bázi zřetelně zpeřené. Odrůda ´Tiger Eyes´ má také stříhané listy podobné kultivaru ´Disecta´, ale ty jsou celoročně žlutozelené.
Stříhanolisté kultivary se hodí k pokrytí větších ploch jako náhrada trávníků.

Škumpa lysá (Rhus glabra) – se od předcházejícího druhu liší především větvemi, které jsou v dospělosti zcela lysé. Lístky jsou o něco delší a užší, jsou také oboustranně lysé. Listy se na podzim výrazně červeně zbarvují. Květenství je volnější. Tato škumpa je dvoudomá, proto chceme-li, aby plodila musíme pěstovat jak samčí tak samičí stromy.Z tohoto důvodu se také pěstuje méně než předcházející druh. Pochází též z východu S. Ameriky, do Evropy byla dovezena již v roce 1620. V zahradách se pěstuje odrůda ´Laciniata´s listy podobnými R. typhina ´Dissecta´. Jedná se o samičí rostliny, které na podzim intenzivněji červeně barví.

Rhus x pulvinata –vznikla zkřížením R. glabra and R. typhina. Vzácně se pěstuje kultivar ‚Red Autumn Lace‘, podobný R. glabra ´Laciniata´.

Škumpa lesklá (Rhus copallina) – je poslední představitel pravých amerických škump, který se občas pěstuje. Větve jsou hustě chlupaté krátkými červenohnědými chlupy. Listy jsou lichozpeřené složené z devíti až třinácti celokrajných oválných lístků. Vřeteno listu je křídlaté. Rostliny jsou dvoudomé, květenství je volnější vzpřímená lata. Plody jsou tmavě červené, chlupaté.

Škumpa vonná (Rhus aromatica) – je poléhavý či vystoupavý keř vysoký přibližně 1,5 m. Letorosty jsou olysávající, tenké. Trojčetné listy jsou v mládí oboustranné chlupaté, později olysávají. Vždy jsou ale chlupaté žilky na spodní straně. Květy jsou žlutavé v krátkých koncových latách. Kvete na jaře při rašení. Plody jsou červené, chlupaté. Pochází z východu USA, do Evropy byla poprvé introdukovaná v roce 1759. Odrůda ´Gro Low´ je nízká, plazivá až vystoupavá. Používá se jako půdopokryvná rostlina pro větší plochy. ´Green Globe´ je kompaktní kultivar původem z botanické zahrady v Denveru. Uplatnění najde především při osazování skalek.

Škumpa trojlaločnatá (Rhus trilobata) – je variabilní keř především co se týče velikosti listů a habitu. Bylo popsáno několik variet. Obvykle roste vzpřímeně, dorůstá až do 2 m, ale může být i poléhavý a vysoký pouze půl metru. Letorosty má chlupaté někdy olysávající, lístky jsou lysé. Roste na středozápadě a západě USA. Je značně tolerantní k suchu.
Oba zmiňované druhy se pěstují jako zajímavé aromatické rostliny většinou solitérně nebo na větších skalkách. Listí barví do červena.
Listy aromatických škump po rozemnutí výrazně páchnou, u škumpy vonné spíše příjemně, u škumpy trojlaločnatě nepříjemně.

Rozmnožování
Botanické druhy škump rozmnožujeme nejlépe výsevem semene. Očištěná semena se na jaře máčejí buď v kyselině nebo přelijí vroucí vodou, ve které je necháme, dokud nevychladne. Můžeme je také stratifikovat přes zimu v chladu. Klíčivost hodně závisí na provenienci osiva. Připravené osivo se vysévá do pařeniště. Rostliny přesazujeme opatrně, abychom zbytečně neporanili kořeny. Rostliny z výsevů rostou stromovitě a netvoří, pokud neporaníme kořeny, kořenové výmladky.
Kultivary se množí kořenovými řízky, které se odebírají během zimy. Při práci se škumpami, a to i nejedovatými druhy, používáme rukavice.
Prostokořené sazenice se vysazují na podzim či v předjaří, kontejnerované prakticky kdykoliv

Pěstební nároky
Stanoviště volíme slunné. Půda má být živná a propustná. Většina druhů snáší dobře úpal i sucho, pouze škumpa laková vyžaduje půdy vlhké. Dobře snášejí městské podmínky. Vysazené škumpy vyžadují pouze minimální péči. Pouze odstraňujeme suché či nevhodně rostoucí větve. Všechny jmenované druhy jsou dostatečně mrazuvzdorné. Přestože chorobami ani škůdci prakticky netrpí patří škumpy mezi relativně krátkověké rostliny. Uplatnění najdou jako efektní solitérní a skupinové rostliny v parcích a zahradách. Poléhavé druhy se mohou vysazovat jako půdní kryty nebo do skalek, kde se využívá jejich dekorativní hodnota především v nádherném podzimním zbarvením.

Komentáře ke článku 3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *