Škůdci na ovoci v roce 2002

Rok 2002 byl poznamenán vrtochy počasí, které značně ovlivnilo výskyt škůdců a významnost jejich škodlivosti. Důsledek interakce škůdců a počasí však není dán pouze tímto rokem. U mnoha z nich, především těch, kteří jsou za normálních podmínek účinně regulováni přirozenými nepřáteli, je nutné hledat příčiny již v předchozích dvou letech.

Rok 2000 nás překvapil předčasným nástupem teplého jara. Důsledkem byl vývoj více generací a to i v oblastech, kde se obvykle vyvíjí pouze generace jediná. Byli to především obaleči (obaleč jablečný, zimolézový, mramorovaný, východní a švestkový), podkopníčci a klíněnky, svilušky, mery a mšice. Všichni tito škůdci uplatnili během léta maximálně svůj biologický potenciál, stručně řečeno, přemnožili se. Tento stav vedl ke zvýšení intenzity chemické ochrany. Pokud byly použity selektivní insekticidy, šetřící přirozené nepřátele škůdců a ošetření bylo provedeno v optimálním termínu, bylo odstraněno nebezpečí přemnožení těchto škůdců v následujícím roce. Co nezvládl pesticid, to „dorazili“ přirození nepřátelé, kteří se pak díky dostatku potravy namnožili a zůstali v sadech ve velkém množství do příští sezóny. Avšak tam, kde byl použit neselektivní pesticid, navíc s nižší účinností (ať již z důvodu rezistence škůdců nebo ošetření v nevhodném termínu) došlo k vyhubení přirozených nepřátel a naopak, škůdci ve velkém množství zůstali v sadech.
Rok 2001 nebyl nijak vhodný pro vývoj škůdců, ale paradoxně byl velice významný pro přemnožení škůdců v roce 2002. Na jedné straně za to může „dědictví“ z roku 2000, jak jsme se o tom zmínili výše, na druhé straně to, že rok 2001 nebyl optimální pro škůdce, ale byl ještě horší pro jejich přirozené nepřátele. Většina z nich jsou teplomilnější než škůdci a navíc jim značně vadí zvýšená srážková činnost. Např. afidofágové (druhy živící se mšicemi, zejména slunéčka, škvoři, mšicomorka, pestřenky a mšicovník vlnatkový), draví roztoči a dravé ploštice se začali množit téměř o měsíc později než v normálních letech. Díky tomu se škůdci na jaře vyvíjeli nerušeně až do léta, kdy navíc oteplení podmínilo i jejich zvýšenou množivost. Nicméně koncem sezóny se přece jenom přirození nepřátelé, zejména mšic, mer a svilušek namnožili. Nemuseli sice dokonale zvládnout přemnožené škůdce, ale jejich množství v sadech bylo určitou zárukou přirozené regulace škůdců na začátku následující sezóny, pokud nebyli nevhodným pesticidním zásahem neúměrně vyhubeni během léta nebo na jaře následujícího roku.
Výkyvy počasí v roce 2002 se dotkly škůdců zejména následujícími jevy:
1) Zima na přelomu roku 2001/2002 byla jak se sluší a patří na střední Evropu. Na většině území se držely teploty pod –5 oC s malými výkyvy od poloviny listopadu až do poloviny ledna. Mnoho ovocnářů si slibovalo, že škůdci pomrznou. Skutečnost však byla jiná. Škůdci adaptovaní na naše klima (mšice, mery, píďalky, obaleči, bekyně aj.) přežili beze ztrát. Jiní, kteří by teoreticky mohli být mrazy zasaženi, volí k přežití jinou metodu – schovávají se v půdě nebo pod sněhem na bázi kmínků. Sněhová vrstva v teplotně kritické době dokonale izolovala tyto škůdce, takže i pilatky a vrtule třešňová přežily bez úhony. Pomrzla vlnatka krvavá na letorostech (to je jev obvyklý), avšak pod šupinami borky kosterních větví nebo kmínků starších výsadeb a především na výmladcích na bázi kmínků přežila v množství dostatečném pro přemnožení v roce 2002. Navíc jejich hlavní nepřítel – mšicovník vlnatkový (Aphelinus mali) se soustřeďuje hlavně v koloniích na větvích a teploty kolem –10 oC nepřežívá. Přestože, podobně jako vlnatka, může část populace parasitoida přežít pod sněhem na výmladcích, byly zbytky jeho populace značně zdecimovány po lednovém tání a únorových mrazech a na některých místech i později (v době květu ve Velkých Bílovicích byl hlášen pokles teploty až na –7 oC !).
2) Extrémně vysoké teploty na přelomu ledna a února přesáhly u mnoha škůdců teplotní práh vývoje (v Chelčicích maxima dosahovala hodnot 15,2 – 16,8 oC). Díky tomu začal vývoj těchto škůdců již v tomto období a přestože se později vrátily teploty k normálu a v květnu naopak extrémně klesly pod normál, škůdci získali „vývojový náskok“ oproti jiným létům. Důsledkem bylo, že se škůdci objevili o 14 dnů dříve a díky tomu také stihli ukončit vývoj tak, aby založili další generaci. Tam, kde byla dostatečná zásoba přirozených nepřátel z předchozího roku, neznamenaly např. svilušky, mšice a mery vážný problém. Kde však chyběli, došlo k přemnožení škůdců již na jaře. Na druhé straně stojí za zmínku jiný případ. Květopas jabloňový (Anthonomus pomorum) neškodil ani tam, kde podle předchozího výskytu měl způsobit značné škody. Tuto naši zkušenost potvrdili i ovocnáři z jiných míst republiky. Patrně během extrémního zimního oteplení opustili brouci zimoviště, domnívajíce se, že je již březen, ale následné ochlazení jim znemožnilo jak návrat do úkrytů, tak příjem potravy a brouci uhynuli v důsledku neobnovitelné nadměrné ztrátě tekutin (v podstatě došlo k jakési přírodní lyofilizaci květopasa). Tuto domněnku potvrzuje i ten fakt, že ve vyšších polohách, kde lednové a únorové teploty nepřekročily 10 oC, květopas „škodil normálně“. Lze předpokládat nižší škodlivost i v příští sezóně.
3) Extrémní srážkové poměry uprostřed léta snížily na exponovaných lokalitách účinnost užitečných organismů (s výjimkou entomopatogenních hub) a zároveň i účinnost pesticidů, pokud vůbec bylo možné zásahy provést ve vhodném okamžiku. Týkalo se to zejména obaleče jablečného, obaleče zimolézového a svilušek. U druhů s více generacemi a rozvleklým vývojem přerušily srážky jejich aktivitu, která se však jen posunula do pozdějšího léta, kdy škodí více. Také výběr vhodných pesticidů s ohledem na ochranné lhůty se zužuje. Tento efekt se projevil především u obaleče švestkového v oblastech, kde se vyvíjí normálně jedna generace, v roce 2002 však vyskytla i druhá, posunutá na konec léta. Teplo a srážky zároveň podmínily obnovení růstu letorostů, což je optimální pro vývoj mšic, včetně vlnatky krvavé a mer na hrušních.
4) Mrazíky se v období květu projevily různě. U meruněk došlo na většině produkčních lokalit k úplnému zmrznutí květů. Tím se vyřešil problém škodlivosti plodožravých škůdců, kterých nakonec meruňky ani mnoho nemají. Lokálně však různá míra zmrznutí květů, díky redukci násady plodů, zvýšila škodlivost plodožravých škůdců na hrušních a třešních, v menší míře také na jabloních a broskvoních. Týká se to především obalečů, zobonosek, píďalek, jarnic, pilatky jablečné a vrtule třešňové.
5) Zakolísání teploty v období kolem květu mělo další důsledek. Došlo k dočasnému přerušení aktivity nebo zpomalení vývoje některých škůdců. Tím se rozdělilo období optimálního termínu ošetření pesticidy s krátkou reziduální účinností na dva i více termínů. Zřetelně se to projevilo rozvleklostí vývoje nebo aktivity, patrné např. na letové aktivitě motýlů při monitorování feromonovými lapáky. Pro ochranu měl tento jev dalekosáhlé důsledky – totiž tam, kde obvykle stačilo jedno ošetření, bylo v roce 2002 nutné postřik opakovat, nebo tam, kde stačil přípravek s krátkou reziduální účinností (organofosfáty) měly úspěch spíše přípravky s opačným efektem (pyrethroidy, regulátory vývoje hmyzu). Na mnoha lokalitách můžeme přisuzovat tuto okolnost neúspěchu dokonalé ochrany proti obaleči jablečnému, obaleči zimolézovému, pilatce jablečné a vrtuli třešňové. Mimo to také ovi- a larvicidních přípravků proti svilušce ovocné. Podobný důsledek, i když z trochu jiných důvodů, mohla mít ochrana proti merám na hrušních v sadech, ve kterých se vyskytly dva druhy. Normálně je posun mezi vývojem např. mery ovocné a mery skvrnité z hlediska ochrany zanedbatelný. V roce 2002 však byl natolik významný, že mohl znamenat nedokonalou ochranu proti první generaci. Obzvláště tam, kde byly vyhubeny dravé ploštice, které hrají nezastupitelnou úlohu v ochraně proti těmto škůdcům, se ve škodlivé míře namnožila druhá generace, vyžadující další ošetření.
Výskyt škůdců, kteří se vyvíjejí obligátně v jedné generaci (pilatka jablečná, píďalka podzimní, zobonoska jabloňová, obaleč pupenový, obaleč jabloňový, vrtule třešňová) a nejsou výrazně ovlivňováni přirozenými nepřáteli, byl ovlivněn stavem v předchozím roce. K tomu však přistupuje další faktor. V posledních letech došlo evidentně k oteplení. Důsledkem je pronikání škůdců z oblastí teplejších, odkud je tradičně známe do oblastí, kde doposud nebyli vůbec, nebo jejich škodlivost byla nevýznamná. Této migraci významně napomáhá i transport ovoce a obalů, se kterými se tito škůdci rychle rozšiřují. Pokud ovocnáři nebyli na tyto škůdce zvyklí a neprovádějí pravidelné monitorování škůdců ve svých sadech, byli značně zaskočeni jejich škodlivým výskytem a buďto škody přisoudili jiným škodlivým činitelům, nebo zásah provedli příliš pozdě. K takovým škůdcům patří zobonoska ovocná (Rhynchites bacchus), obaleč korový (Enarmonia formosana) a podkopníček spirálový (Leucoptera malifoliella = L. scitella). Jejich škodlivý výskyt byl ohraničen nadmořskou výškou do 250 m n. m. (shodně s výskytem dvougeneračních populací obaleče jablečného). Dnes se vyskytují i ve výškách do 500 m n. m. Změna přípravků a termínů ošetření evidentně také ovlivnila škodlivost některých druhů a to především těch, které byly v minulosti hubeny zimními postřiky (Arborol, Nitrosan) a nejsou dostatečně regulovány ošetřením po vyrašení pupenů. Jedná se o štítenku zhoubnou (Quadraspidiotus perniciosus) hlavně na jádrovinách, píďaličku jabloňovou (Chloroclystis rectangulata) na jabloních a hrušních, molovku pupenovou (Argyresthia pruniella) na višních, třešních, švestkách a meruňkách, skvrnovníčka rybízového (Lampronia capitella) nebo puklici švestkovou (Parthenolecanium corni) na rybízu a vlnovníka (Aculus fockuei) na peckovinách. Řadu ovocnářů také zaskočil škodlivý výskyt obaleče zimolézového (Adoxophyes orana). V západní Evropě se se stejným problémem setkali již před 10 – 15 lety, po přechodu na integrované systémy pěstování ovoce. Obaleč zimolézový se stal větším problémem než obaleč jablečný. Důvodem je celý komplex výše uvedených faktorů.
Jaká je prognóza výskytu škůdců v roce 2003?
Bohužel, nedokážeme odhadnou, jak ovlivní vývoj škůdců a jejich škodlivost počasí. Můžeme však na základě situace v průběhu roku 2002 předpokládat, kteří škůdci se mohou za optimálních podmínek přemnožit a jaký je potenciál jejich přirozených nepřátel.
Určitě nás bude zajímat otázka výskytu populace mšic. Obecně lze očekávat průměrný až podprůměrný stav, díky uspokojivé zásobě afidofágů v sadech na konci sezóny, především slunéček a pestřenek, migrujících do sadů z obilí, kukuřice a řepky. Také vlnatka krvavá, která se lokálně přemnožila, by neměla činit potíže alespoň v jarním období, pokud byl v srpnu k její regulaci použit selektivní aficid (pirimicarb). Koncem sezóny byly její populace významně zredukovány slunéčky. Ta budou dále aktivní i začátkem jara. v průběhu června a července, pokud chladné a deštivé počasí nesníží účinnost, budou významně redukovat její migraci a množení na letorostech i mšicovník vlnatkový a škvoři.
V roce 2002 došlo lokálně k významnému přemnožení zobonosek. Na jabloních ve všech těchto lokalitách škodila zobonoska jabloňová (Coenorrhinus aequatus). V jižních Čechách, ale především na jižní Moravě, se k ní přidala ještě zobonoska ovocná (Rhynchites bachus), která vedle toho škodila na třešních a hlavně višních. V roce 2003 se dá teoreticky předpokládat minimálně stejná a spíše vyšší škodlivost. Stav bude ovlivněn především provedenou ochranou v roce 2002. Nebude škodit tam, kde bylo provedeno po odkvětu ošetření pyrethroidy, acetamipridem nebo thiaclopridem, popř. dvě ošetření organofosfáty (phosalone, fenitrothion). Jedno ošetření uvedenými organofosfáty nestačí k účinné regulaci zobonosek (hlavně jabloňové), chlorpyrifos-methyl a regulátory vývoje hmyzu vůbec neúčinkují. Pokud tedy nebyla provedena účinná ochrana, je nutné počítat se zobonoskami jako s významnými škůdci a to zvláště tam, kde jsou v okolí sadů porosty hlohů, hlavních zdrojů těchto škůdců. Na jižní Moravě před zobonoskou ovocnou důrazně varuji i pěstitele broskvoní, slivoní, třešní a višní.
Obaleč zimolézový (Adoxophyes orana) se v posledních letech stal pohromou pro některé východočeské ovocnáře. V roce 2002, a to i přes provedené ošetření, dosáhla škodlivost až 48 % jablek poškozených žírem. A škůdce se dále šíří. Jeho výskyt a první škody jsme již zaznamenali i v Chelčicích, zastupujících spíše chladnější ovocnářské oblasti. Podle předběžných kontrol je zásoba přezimujících housenek alarmující. V roce 2003 se dá očekávat vysoká škodlivost a další šíření. Ochranu je nutné zaměřit proti přezimujícím housenkám během rašení jádrovin. Doporučuji také důsledně kontrolovat letovou aktivitu motýlů feromonovými lapáky k spolehlivému termínování dalšího ošetření v případě nutnosti.
Molovka pupenová (Argyresthia pruniella) je již řadu let postrachem jihočeských „peckařů“, ale lze předpokládat lokální přemnožení i v jiných oblastech, především tam, kde již řadu let nebylo provedeno ošetření olejovými přípravky. Housenky mohou zničit až 80 % třešňových květů, nebo celých pupenů u slivoní a višní. Malé žlutozelené housenky s tmavou hlavou, v řídké pavučině uvnitř květních balónků třešní mnohdy způsobily to, co dáváme za vinu mrazíkům, chladnu a neopylení. Stálým zdrojem jsou neošetřované silniční aleje třešní a švestek, ale také trnky na mezích a okrajích lesů. V roce 2002 byl pozorován časný, silný a dlouhou dobu trvající výskyt motýlů na alejích kolem Znojma a Prahy. Jedinou spolehlivou ochranou je časné ošetření olejovými přípravky, nejpozději v nejrannějším stadiu rašení třešní. Po otevření pupenů višní a slivoní je již na zásah pozdě.
Píďalička jabloňová (Chloroclystis rectangulata) se přemnožila lokálně na jabloních a hrušních. Její charakteristické housenky vyžírají květy, které díky spřádání korunních plátků pavučinou zůstávají dlouho ve stadiu balónku. Tento škůdce je často přehlížen, protože jím způsobené škody bývají obvykle přisouzeny jiným, podobně škodícím housenkám, např. obaleče jabloňového (Hedya dimidioalba), obaleče pupenového (Spilonota ocellana) nebo jiných píďalek. Pro ochranu platí stejná zásada jako u molovky pupenové – čím dříve, tím lépe. Dobrou účinnost vykazuje ošetření olejovými přípravky na začátku rašení cv. ´Idared´. Také píďalka podzimní (Operophtera brumata), která, jak se zdálo, byla na ústupu a byla na mnoha místech nahrazena stejně škodícími housenkami jarnic (Orthosia spp.), se lokálně přemnožila a je s ní nutné počítat i v sezóně roku 2003. Píďalka zhoubná (Erannis defoliaria), která se stávala v 90. letech spíše vzácností, se opět hojně vyskytuje v stromořadích jihozápadních Čech, ale také v doubravách ve východních a středních Čechách. Na tyto dva druhy by neměli zapomínat především pěstitelé třešní a višní.
Štětconoš trnkový (Orgyia antiqua) patří mezi nevyzpytatelné škůdce, kteří se objevují náhle a pak plošně způsobují žír na jabloních, hrušních i švestkách (z jiných peckovin zatím škodlivý výskyt nebyl hlášen, přestože na třešňových alejích se vyskytuje často). Oblastmi zvýšeného rizika výskytu je Znojemsko, Podkrušnohoří a nově i Olomoucko. U všech populací byla zjištěna infekce virem jaderné polyedrie (OratNPV), který poměrně účinně reguluje tohoto škůdce v ohniscích na divoce rostoucích keřích (trnky, hlohy) a stromech (jádroviny, peckoviny, smrk). V roce 2002 motýli aktivovali až do října a dá se předpokládat i vysoká aktivita kladení vajíček, které se nejlépe odhalují při zimním řezu jako skupiny vajíček připředených spolu se suchým listem na větve, včetně letorostů.
Bekyně zlatořitná (Euproctis chrysorrhoea) je obávaným škůdcem jádrovin i peckovin, přestože již dlouhá léta se omezuje její škodlivost pouze na silniční ovocné aleje. V roce 2002 však již byly zaznamenány výskyty v intenzívních sadech na Náchodsku. Faktem je, že letitá ohniska na stromořadích se rozšiřují, objevují se nová a s přechodem škůdce do intenzivních výsadeb a zahrad musíme počítat.
Mery na hrušních škodí po celé republice a vzhledem ke zmiňovanému oteplení i bez ohledu na nadmořskou výšku hlavních ovocnářských oblastí. Problémem roku 2002 bylo především to, že se obvykle vyskytla kombinace mery skvrnité (Cacopsylla pyri) s ovocnou (Psylla pyrisuga). I normálně je vývoj obu druhů posunutý a klimatické poměry letošního jara tento posun ještě zvětšily. Zatímco na stejném místě se již líhly nymfy mery skvrnité, mera ovocná začínala klást vajíčka. Protože oba druhy byly zastoupeny hojně, jedno ošetření oba druhy nepokrylo. Důsledkem byl vývoj druhé generace, ve které převažoval ten druh, který nebyl na jaře dostatečně ošetřen. U těch, kdo volili „zlatou střední cestu“ a ošetřili tak, aby zasáhli oba druhy jedním postřikem, se oba druhy v druhé generaci vyskytli ve stejné míře a došlo k tomu, že vývojový rozdíl se mezi nimi ještě zvětšil. Nejprve zaškodila mera skvrnitá a za ní ovocná. Pochopitelně, nejhorší situace nastala tam, kde chyběli hlavní přirození nepřátelé, dravé ploštice rodu Anthocoris a Orius. A ty určitě chyběly po použití přípravků na bázi deltamethrinu, acetamipridu a thiaclopridu. Minimálně na jaře lze očekávat silný výskyt obou druhů a vedle toho i lokálně zvýšený výskyt mery jabloňové (Psylla mali), u níž bylo zaznamenáno rozšiřování z ohnisek (zahrady, aleje, okraje sadů) do intenzivních výsadeb. K přemnožení (až 2000 jedinců/list) došlo u vlnovníků na jádrovinách a peckovinách. Jedná se jednak o intenzívní výsadby jabloní v systému štíhlých vřeten, které mají méně listů než klasické zákrsky a tak méně roztočů napáchá větší škody na plodech (resp. květech), které sají místo listů a jednak zrušením registrace akaricidů, které byly nejúčinnější (Torque, Neoron).
Na jabloních vyvolává vlnovník jabloňový (Aculus schlechtendali) kromě škod na listech významnou rzivost ve stopečné jamce a v okolí kalichu. Druh Aculus fockeui poškozuje listy a letorosty peckovin, především slivoní. Vlnovníci jsou účinně regulováni dravým roztočem Typhlodromus pyri a z akaricidů má nejlepší účinnost pyridaben, o něco horší propargit. Tam, kde není přítomen dravý roztoč, se dá očekávat značná škodlivost vlnovníků.
Pilatka jablečná je v integrované ochraně bolestivým problémem už řadu let. Rok 2002 nebyl výjimkou a opakoval se problém několika z posledních let, tj. rozvleklé kladení a vývoj vajíček po zhoršení počasí v průběhu květu a napadání i později kvetoucích odrůd. V nejteplejších oblastech se podařilo regulovat škůdce jedním ošetřením po odkvětu, jinde však byla nutná ošetření dvě a to buď před květem a po odkvětu nebo dvě po odkvětu. V příští sezóně musí počítat s pilatkou ti, kteří provedli jedno ošetření. Momentálně nevíme, jak ovlivnila srážková činnost kokony s housenicemi v půdě, ale pro jistou nepočítejme s tím, že se jich část utopila, přestože působení těchto faktorů by bylo logické. Zvýšil se podíl napadení entomopatogenními plísněmi a část byla intenzivněji napadána entomopatogenními hlístovkami.
Varováním budiž zmínka o výskytu opomíjeného škůdce rybízu (v Anglii je zmiňován jen jako okrajový škůdce zahrádek). Jedná se o nenápadného motýlka, skvrnovníčka rybízového (Lampronia capitella), jehož housenky poškozují pupeny při rašení, prýty i bobule. Tento zapomenutý škůdce, známý spíše pod starším jménem – kovovníček rybízový, byl zjištěn ve škodlivé míře na třech lokalitách na celkové ploše kolem 100 ha! Skutečné rozšíření patrně bude ještě závažnější, protože sledování škůdců na této kultuře zatím nedosáhlo takové intenzity, jako u ostatního ovoce. S tím také souvisí i kritický nedostatek k ochraně vhodných insekticidů, registrovaných do rybízu.
Posledním ze škůdců o kterém považuji za nutné se zmínit je klopuška bramborová (Lygocoris pabulinus) o jejímž přemnožení víme z jižních a východních Čech, ale došlo k němu patrně plošně, vzhledem k vazbě na ruderální vegetaci, které bylo v uplynulých dvou vlhčích letech dostatek. Tato ploštice patrně bude v roce 2003 významným škůdcem na jabloních, hrušních, broskvoních, rybízu a malinách, u kterých způsobuje významné poškození plodů nebo letorostů, přestože k silnému napadení může dojít i na jiných peckovinách a jahodníku. Nejvíce škod však patrně napáchá na polních a zelinářských kulturách, gerberách a chryzantémách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *