Škůdci květin závažní pro ES

Mezi škůdce rostlin závažné pro Evropské společenství patří zástupci hmyzu, roztoči a háďátka ve všech stádiích vývoje. Seznam škodlivých organismů, které se vyskytují ve Společenství a jsou pro ně závažné je zveřejněn v příloze č. 1 a 2 k vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 330/2004 Sb. o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, ve znění vyhlášky č. 662/2004 Sb. a vyhlášky č. 247/2005 Sb. (dále jen „vyhláška“). Druhy vyjmenované v příloze č. 2 vyhlášky je zakázáno zavlékat a rozšiřovat na území Společenství, pokud se vyskytují na určitých tzv. rizikových rostlinách nebo rostlinných produktech vyjmenovaných v téže příloze.

Následující přehled obsahuje seznam škůdců květin závažných pro Společenství, vyjmenovaných v příloze č. 2 vyhlášky, s uvedením příslušných rizikových hostitelů. Při podezření z výskytu těchto škůdců je registrovaná osoba tuto skutečnost povinna oznámit místně příslušnému obvodnímu oddělení Státní rostlinolékařské správy.

Háďátko hlízové
Botanický název a taxonomie: Ditylenchus destructor Thorne, 1945, třída: Nematoda (hlístice, nematody), řád: Tylenchyda (háďata), čeleď: Tylenchidae
Biologie: Dospělci jsou drobní živočichové hadovitého tvaru, délka jejich těla se pohybuje v rozmezí 0,8 – 1,4 mm. U tohoto druhu je známá morfologická variabilita těla v závislosti na hostitelích a stáří. D.destructor má čtyři larvální stadia vzhledově podobná dospělcům, lišící se velikostí těla a nepřítomností reprodukčních orgánů.
Háďátko hlízové nesnáší silné vysychání půdy, z tohoto důvodu je významným škůdcem pouze v půdách chladnějších a vlhčích. Nemá odolné odpočinkové stadium, přezimuje v půdě jako dospělec nebo larva, pravděpodobně i ve stádiu vajíčka. Životní cyklus může dokončit i na náhradních hostitelích plevelných druhů (např. Mentha arvensis, Sonchus arvensis) a na myceliu hub. Larvy se líhnou na jaře a jsou okamžitě schopné parazitovat na hostiteli. Vývoj z vajíčka až po dospělce trvá přibližně 20 dnů při teplotě 20°C. Háďátka vytvářejí několik generací za rok. Napadají pouze podzemní části rostlin, do hlíz vnikají lenticelami a poté se rychle množí a infikují celou hlízu. Vývoj může probíhat také uvnitř sklizených hlíz.
Hostitelé: Háďátko hlízové napadá asi sedmdesát hostitelských druhů pěstovaných rostlin a plevelů a podobný počet druhů hub. Hlavním hostitelem jsou brambory, ale příležitostně se může vyskytovat na podzemních částech kosatce, hyacintu, jiřiny, begónie, na mrkvi, petrželi, jetelovinách, podzemnici olejné, česneku apod. Rizikovými hostiteli uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky jsou cibule, hlízy a oddenky květin druhů Crocus L., minikultivarů Gladiolus Tourn. ex L. a jejich kříženců, jako např. Gladiolus callianthus Marais, Gladiolus colvillei Sweet, Gladiolus nanus hort., Gladiolus ramosus hort., Gladiolus tubergenii hort., Hyacinthus L., Iris L., Tigridia Juss., Tulipa L., určené k pěstování, a hlízy brambor (Solanum tuberosum L.) určené k pěstování.
Způsob šíření: Háďátka se v půdě pohybují pouze na malou vzdálenost. Hlavní způsob šíření se uskutečňuje pomocí napadených hlíz či jiných podzemních orgánů hostitelských rostlin, např. cibulí a oddenků. Dále se šíří prostřednictvím zamořené půdy a závlahovou vodou.
Příznaky napadení: Na nadzemních částech napadených rostlin nebývají často zřetelné symptomy. Ze silněji napadených hlíz vyrůstají slabé rostliny, které obvykle hynou, listy mají málo vyvinuté se žlutými vrcholky. Na podzemních částech rostlin se vytvářejí nekrózy, slupka hlíz je popraskaná. Háďátka se nacházení na podzemních částech rostlin mezi zdravým a napadeným pletivem ve všech stádiích vývoje.
Příbuzným i vzhledově velmi podobným druhem háďátka hlízového je háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci (Kühn, 1857) Filipjev, 1936), které je rovněž závažným škůdcem květin z hlediska Evropského společenství. O háďátku zhoubném jsme psali již v předchozích vydáních časopisu Zahradnictví.
Radopholus similis
Botanický název a taxonomie: Radopholus similis (Cobb, 1893) Thorne, 1949, třída: Nematoda (hlístice, nematody), řád: Tylenchyda (háďata), čeleď: Pratylenchydae
Biologie: Jedná se o migrující endoparazitické háďátko napadající kořenový systém rostlin. Všechna stadia se vyvíjejí uvnitř rostlinných pletiv, v nepříznivých podmínkách mohou vylézat do půdy. Tento druh může v půdě přežít až pět let bez hostitelských rostlin na náhradních hostitelích plevelných druhů. Schopnost infikovat rostlinu a proniknout do kořenů mají všechna larvální stadia a dospělé samice. Nejčastěji pronikají do kořene přes jeho vrchol. Rozmnožuje se pohlavně i partenogeneticky, životní cyklus trvá přibližně 21 dnů při teplotě 25°C.
Hostitelé: Radopholus similis napadá širokou škálu hostitelských rostlin, především jednoděložné Musaceae (banánovník, Strelitzia), Araceae (Philodendron, Anthurium), Marantaceae (Calathea) a některé dvouděložné (např. Piper nigrum). Rizikovými hostiteli uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky jsou rostliny Araceae, Marantaceae, Musaceae, Persea Gaertn., Strelitziaceae, s kořeny nebo s pěstebním substrátem připojeným nebo ulpělým.
Způsob šíření: Háďátko se šíří se zakořeněným rostlinným materiálem, půdou, kontaktem s infikovanými kořeny, zavlažováním, nářadím apod.
Příznaky napadení: Háďátko Radopholus similis napadá kořenový systém, ale příznaky napadení se projevují i na nadzemních částech rostlin. Infikované rostliny mají opožděný terminální růst, listy jsou menší a slaběji zbarvené, rostliny vadnou. Příznaky se obvykle objevují zhruba po roce od napadení.

Vrtalka jihoamerická
Botanický název a taxonomie: Liriomyza huidobrensis (Blanchard, 1926), třída: Insecta (hmyz), řád: Diptera (dvoukřídlí), čeleď: Agromyzidae (vrtalkovití)
Biologie: Dospělci jsou zbarveni šedočerně, dorůstají 1,3 až 2,3 mm, rozpětí křídel se pohybuje také mezi 1,3 až 2,3 mm. Samičky jsou robustnější než samci. Samičky způsobují poranění listů hostitelských rostlin vpichy, které slouží jako místa příjmu potravy nebo ke kladení vajíček. Úživné vpichy způsobují zničení značného množství buněk a jsou zřetelněji viditelné pouhým okem. Vajíčka jsou nevýrazně bílá a slabě průhledná, bývají kladena těsně pod povrch listu. Jejich počet kolísá podle druhu hostitelské rostliny a teploty. Larvy se líhnou za 2 až 5 dní, dorůstají délky do 3,25 mm. Larvální stádium trvá 4 – 7 dní, první instar je po vylíhnutí bezbarvý, později se mění na světle žlutooranžovou. Další instary jsou žlutooranžové. L.huidobrensis se kuklí uvnitř listu, k výletu dospělců dochází za sedm až čtrnáct dní při teplotách 20 až 30°C.
Hostitelé: Je známo čtrnáct čeledí hostitelských rostlin bez zjevné preference pro některou z nich. Mezi hostitele patří vojtěška, fazol, lilek, paprika, celer, okurka, rajče, jiřina, chryzantéma, hvozdík, prvosenka, šater, sporýš, cínie a další. Rizikovými hostiteli uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky jsou řezané květiny, listová zelenina druhu Apium graveolens L. a byliny určené k pěstování, jiné než: cibule, hlízy, rostliny čeledi Graminae, oddenky, osivo.
Způsob šíření: Dospělci jsou schopni pouze omezeného letu. K šíření na dlouhé vzdálenosti dochází na rostlinném materiálu hostitelských druhů. Nebezpečí představují i řezané květiny na nichž je škůdce schopen dokončit životní cyklus.
Příznaky napadení: Na listech se vyskytují bílé skvrnky o velikosti asi 0,15 mm (úživné vpichy) a vpichy pro kladení vajíček, které jsou menší a kulatější. Na listech jsou dobře viditelné miny, způsobené žírem larev. Jsou obvykle bílé s vlhkými černými a suchými hnědými plochami, typicky křivolaké, hustě zatočené, nepravidelného tvaru a postupně se rozšiřují se v závislosti na tom, jak larva roste a dospívá. Fotosyntetická schopnost napadených rostlin je často značně omezena. Silně napadené listy, poupata a plody mohou předčasně opadat. U mladých rostlin a semenáčů může minování způsobit významné zpoždění ve vývoji.
Liriomyza trifolii
Botanický název a taxonomie: Liriomyza trifolii (Bergess, 1880), třída: Insecta (hmyz), řád: Diptera (dvoukřídlí), čeleď: Agromyzidae (vrtalkovití)
Biologie: Tento druh je velmi podobný předchozímu, a to jak vzhledem, tak bionomií. Podobně jako u vrtalky jihoamerické propichují samičky listy hostitelských rostlin. Vajíčka jsou šedivě bílá a lehce průsvitná, bývají zpravidla kladena na svrchní část listů těsně pod povrch; jejich počet se značně liší v závislosti na teplotě a na druhu hostitelské rostlině. K líhnutí dochází po dvou až pěti dnech v závislosti na teplotě, larvální stádium trvá obvykle 4 až 7 dnů. Zbarvení larev je stejné jako u předchozího druhu. Ke kuklení dochází buď v opadaném listí nebo v půdě, těsně pod jejím povrchem. Kukly jsou mírně zploštělé, variabilního zbarvení, světle žlutooranžové až zlatohnědé. Zhruba po sedmi až čtrnácti dnech dochází k výletu dospělců, při nižších teplotách trvá celý proces déle.
Hostitelé: L. trifolii byla zaznamenána na 25 čeledích hostitelských rostlin s preferencí Asteraceae. Nejčastěji napadá tyto druhy: chryzantéma, jiřina, hvozdík, gerbery, cínie a další. Rizikovými hostiteli uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky jsou stejné rostliny jako u předchozího druhu.
Způsob šíření: Rozšiřuje se stejným způsobem jako vrtalka jihoamerická.
Příznaky napadení: Příznaky napadení jsou obdobné jako u vrtalky jihoamerické.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *