Síťnatka platanová – invazní druh ploštice na platanech

Platany jsou neodmyslitelnou součástí veřejné zeleně velkých i malých měst a obcí. Patří k dřevinám, které dobře snášejí znečištěné prostředí a proto bývají často vysazovány jako solitéry či ve stromořadích v intravilánech obcí. V parcích a rozlehlých zahradách jsou běžně pěstovány pro svůj impozantní vzhled a výraznou dekorativní funkci. Celková mohutnost stromů, rozložitost koruny a nápadně se odlupující borka na kmenech a kosterních větvích upoutají pozornost snad každého jen trochu vnímavého návštěvníka parku či zahrady.

Podobně jako mnohé jiné dřeviny jsou i platany vyhledávaným zdrojem potravy pro některé nechtěně importované druhy fytofágů, které se z místa zavlečení následně různou rychlostí šíří aktivním i pasivním způsobem a mnohdy negativně ovlivňují zdravotní stav napadených stromů. Jedním z těchto nežádoucích invazních druhů je ploštice síťnatka platanová (Corythucha ciliata).

Původem ze Severní Ameriky
Původním areálem výskytu této síťnatky jsou rozsáhlé oblasti východní části severoamerického kontinentu, ze kterého byla postupně neúmyslně importována do dalších světadílů. V Evropě byla síťnatka platanová zaregistrována počátkem šedesátých let minulého století v Itálii. Během krátké doby kolonizovala většinu území Itálie a začala se šířit do sousedních států. Areál jejího výskytu se na evropském kontinentu poměrně rychle zvětšoval a v současné době se běžně vyskytuje v řadě zemí jižní a střední Evropy včetně České republiky, kde byla zjištěna koncem devadesátých let minulého století. Její výskyt byl též potvrzen ve východní Evropě v Krasnodarské oblasti. V uplynulém desetiletí byla nalezena v několika státech východní Asie (Čína, Japonsko, Jižní Korea) a v Novém Jižním Walesu v Austrálii v oblasti Sydney.

Patří mezi ploštice
Síťnatky rodu Corythucha jsou typickými představiteli ploštic čeledi Tingidae, které se vyznačují přítomností různě utvářených bublinovitých a síťovitých struktur na těle. Do rodu Corythucha patří několik desítek druhů ploštic, které získávají potravu zpravidla sáním z pletiv listů rostlin. Mnohé síťnatky přijímají potravu jen z poměrně omezeného počtu druhů rostlin a jsou proto řazeny do kategorie potravních specialistů. Patří mezi ně i síťnatka platanová. Hostitelskými rostlinami této ploštice jsou různé druhy platanů, zejména platan západní (Platanus occidentalis), ale byla pozorována i na některých jiných dřevinách (Broussonetia papyrifera, Carya ovata, Fraxinus sp.).
Dospělé ploštice dorůstají délky těla kolem tří milimetrů. Tmavě zbarvené tělo je pokryto nápadnými bublinovitými a plochými výrůstky se síťovitou strukturou. Bizarně tvarované výrůstky pokrývají většinu hlavy a hrudi. Přední křídla, která jsou v klidu položena ploše přes zadeček, mají též síťovitou strukturu s bělavou žilnatinou. V přední části hrudi je dobře viditelná a k podélné ose těla příčně orientovaná hnědavá skvrna. Méně výrazná, spíše kruhovitá hnědá skvrnka se vyskytuje na každém předním křídle v místě bublinovité vyvýšeniny. Plošky síťovité struktury mezi žilkami výrůstků a na křídlech jsou hyalinní. U mladých nymf převládá tmavé zbarvení těla, starší nymfy mají nažloutlé skvrny v oblasti hrudi a přední části zadečku. Charakteristické, světleji zbarvené trnovité chloupky jsou dobře pozorovatelné zejména v obvodové linii zadečku nymf.
Síťnatky platanové tráví většinu svého života včetně kompletního ontogenetického vývoje na rubové straně listů hostitelských dřevin. Dospělí jedinci využívají stromy i k přezimování. Během podzimu na nich vyhledávají různé úkryty, ve kterých přečkávají až do jara. Většina síťnatek přezimuje pod odlupující se borkou kmenů a větví, případně zalézají do štěrbin a trhlin v kůře. Vůči nízkým teplotám jsou značně odolné. Na jaře ploštice opouštějí zimní úkryty a přelézají na nově rostoucí listy, na kterých sají. Oplozené samičky kladou vajíčka do blízkosti žilek na rubové straně listů. Jedna samička vyklade až několik set vajíček. Po krátké době se z vajíček líhnou nymfy, které vysávají buňky pletiv listů a během svého vývoje se opakovaně svlékají. Opuštěné kutikulární svlečky (exuvie) zůstávají po určitou dobu přichyceny k listu a spolu s živými nymfami je lze často pozorovat v blízkosti žilek na rubu listů. Jednotlivé listy mohou být osídleny velkým počtem jedinců různého stáří. K páření dospělců dochází přímo na listech.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 8/2011.

Text a foto RNDr. Jan Kabíček, CSc., ČZU v Praze

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *