Roubované vrby z Příšovic

Roubované vrby jsou esteticky velmi cennou dřevinou. Poptávka po nich roste, proto jsme navštívili firmu Diké, spol. s r. o., která se jejich pěstováním zabývá již osm let. Podle jednatele společnosti Ing. Pavla Halamy, je třeba při výběru určitého kultivaru brát především v úvahu habitus, stanovištní podmínky a odolnost proti chorobám.

Roubování vrb se věnují ve firmě Diké, spol. s r. o., již osm let. Pavel Halama se s ním poprvé blíže seznámil ve čtvrtém ročníku studia na agronomické fakultě ČZU v Praze během své dvouměsíční vysokoškolské praxe v Nizozemsku u firmy, která se právě produkcí podnoží pro tento okrasný druh zabývá. Tento impuls rozhodl o navázání spolupráce a výsadbě prvních třiceti arů podnoží z dovezeného výchozího materiálu v Příšovicích. Postupně se plocha s podnožovými druhy zvětšovala až na současné tři hektary a spolu s tím se rozšiřoval i nabízený sortiment roubovaných kultivarů. V produkovaném sortimentu lze proto nalézt jak klasické žádané kultivary, tak novinky, se kterými se zahradníci i veřejnost teprve seznamují.

Novinky v sortimentu
Již po návratu z praxe v Nizozemsku začal Pavel Halama sbírat a získávat kultivary vrb ze školek a botanických zahrad. Do dnešní doby soustředil ve firmě Diké více než 100 variet. Z nich je komerčně použitelných asi 25. Shromážděný sortiment zatím nepoužívaných kultivarů je zdrojem materiálu pro experimenty, potažmo další rozšíření nabídky.
Z novinek se firmě Diké podařilo zavést do kultury například Salix kazbekensis, která na kmínku tvoří převislý habitus a přes zimu vyniká výrazně žlutooranžovým dřevem. Druhou novinkou je nová varieta Salix pyrenaica, která tvoří na kmínku menší kulovité korunky a vyniká šedozeleným listem.
Pěstební technologie
Nejobtížnější fází celého pěstebního postupu, je převod na kmínek nové, dosud nevyzkoušené pravokořenné vrby. Na tento zásah reaguje totiž každý druh specificky. Některé druhy rostou na kmínku bujněji než v pravokořenné formě a jiné se naopak nedají do kultury převést. Záleží na afinitě roubu k různým druhům podnoží a na výchozím materiálu. Ten musí být dostatečně silný, aby vyživil podnož. Pokud je již kultura na podnoži, je už snadnější odebírat rouby a dále kulturu rozvíjet.
V Příšovicích mají matečné porosty podnoží i roubů. Ty vyžadují intenzívní ochranu, kterou lze přirovnat k ochraně ovocných sadů. Pokud podnož i matečnice pochází z produkce, která není soustavně chemicky ošetřována, je následná životnost roubované vrby nízká. Čím jsou podnož a roub zdravější, tím delší je životnost roubovance. Ta se v závislosti od údržby a stanoviště pohybuje mezi 15 – 20 lety.
Během roku se o vrby v Příšovicích starají dva zaměstnanci, avšak v době nejnáročnější pracovní operace – sklizně podnoží a vlastním roubování, vypomáhá více pracovníků. Sklizeň se provádí od listopadu do Vánoc a roubování od ledna do konce února. Pak následuje naskladnění a v dubnu následné vysazování do fóliovníku. Vlastní zapěstování kmínkových vrb vyžaduje čtyřikrát obírání obrostu a dva až třikrát zastřižení korunky.

Péče po výsadbě
Hlavním faktorem trvanlivosti vrb je jejich zmlazování, které se u kmínkových vrb provádí jednou za tři až čtyři roky. U kultivarů, které vynikají květenstvím může být tento interval i kratší, protože vrba kvete na jednoletých výhonech. Řez se provádí „na babku“ až do kosterních větví.
Důležitým zásahem je odstraňování obrostu kmínku. Ten totiž dokáže přerůst a potlačit naroubovaný kultivar.
Co se týče stanovištních podmínek, může kmínková vrba růst od mírně suchých až po vlhká stanoviště. Na suchých stanovištích mají roubovanci pouze menší přírůstky, a tak se do těchto stanovišť hodí spíše bujně rostoucí kultivary. Vzhledem k tomu, že dobrá výživa velmi zlepšuje jejich zdravotní stav, je třeba počítat s každoročním hnojením.
Choroby a škůdci
Ti jsou z důvodu absence chemické ochrany limitujícím faktorem, který u množství druhů omezuje jejich pěstování u konečného pěstitele na za zahradě,.
Největším problémem jsou rez Melampsora ribesii a u některých kultivarů černě. Napadení rzí se vyznačuje tvorbou shluků plodnic na listech. Při teplém a vlhkém počasí může u vrby dojít k úplnému opadu listů a během několika let až k odumření. Černě jsou spíše estetickou záležitostí, která souvisí s napadením mšicemi.
Sortiment
V Příšovicích pěstují roubované vrby vhodné do různých stanovištních podmínek. Sortiment tvoří jednak více vzrůstné druhy a kultivary, které se roubují na vyšší kmínky a používají se jako solitéry do zahrad.
Patří sem u nás i v zahraničí nejprodávanější kultivar Salix integra Hakuro Nishiki (japonská vrba). Zvyšují zde také produkci kultivaru Salix integra Pendula, který je jedinečný svým převislým růstem a výjimečný svou odolností vůči chorobám a škůdcům.
Klasická je i převislá jíva Salix caprea Pendula Kilmarnock, která na jaře vyniká svým květenstvím, avšak v průběhu roku je to nevýrazný zelený keř. Ten je navíc často napadán houbovými chorobami a bez chemické ochrany trpí.
Druhým typem jsou kultivary málo vzrůstné a zakrslé, používané do skalek, okolí jezírek, pergol atd.V této skupině je podle Pavla Halamy nejefektnější Salix brevipes Má polopřevislý habitus, růžové květenství a leskle zelené listy. Svým růžovým květenstvím a stříbřitým olistěním je velmi efektní také kultivar Salix helvetica Ober Donau, který rovněž nelze pěstovat bez chemické ochrany.
Opomíjeným, ale velmi pěkným druhem s několika kultivary je Salix hastata (vrba šípovitá). Hezký a cenný je kultivar Wehrhahnii. V zimě vyniká svým temně červeným zbarvením a na jaře je nápadný svými čistě svítivým bílým květenstvím. Novým nizozemským kultivarem tohoto druhu je Salix hastata Mark Postill Je robustnějšího vzrůstu, má velké šedostříbřité listy a obrovské bíložluté květenství.
Významná je převislá Salix retusa x repens rosmarinifolia s úzkými, tmavě zelenými listy, malými bílým květenstvím a dobrou odolností vůči chorobám.
Nově nalezeným kultivarem RNDr. Ing. Vladimíra Čížka je Salix hastata FinskoMá polopřevislý habitus, červené dřevo a bílé květenství. Jeho listy se na podzim zbarvují velmi intenzivně do žluta.
Na rozmezí těchto skupin je poněkud bujně rostoucí převislá Salix yezoalpina. Vyniká obrovskými zelenými listy, velkými bílým květenstvím a poměrně dobrým zdravotním stavem.
Z dalších nízkých kultivarů, které se zde pěstují, je třeba zmínit Salix simulatrix, Salix subopposita, Salix lanata, Salix tarraconensis, Salix repens, Salix iona, Salix repens Woorthuisen, Salix laponum x daphneola, Salix repens Bergen, Salix laponica, Salix foetida.
Do skupiny hodně vzrůstných patří Salix purpurea Pendula, Salix cinerea Tricolor, Salix apoda, Salix kochiana, Salix cotetii a Salix melanostachys . Posledně jmenovaná má tmavě červené květenství.

Podnože
V sortimentu podnoží, pěstovaném ve firmě Diké, najdeme nizozemské kultivary Salix schmidtiana Ramberg a S. schmidtiana Miguel, se kterými má řada variet velmi dobrou afinitu (srůstnost). Dalším je nizozemský typ Salix viminalis, který se však od tuzemské S. viminalis ve svých vlastnostech liší. Má velmi robustní vzrůst, některé kultivary však nevykazují na této podnoži dostatečnou životnost. Pro bujné kultivary, které ji dokáží vyživit, je tato podnož velmi vhodná .

Trh
Na tuzemském trhu nebyl o roubovance vrb zpočátku příliš velký zájem, v současnosti poptávka roste. Jedním z důvodů zvyšování maloobchodního prodeje je stále větší popularita jezírek a vodních ploch. Zde se uplatní zejména méně vzrůstné vrby. Zvyšuje se také zájem o pestrolisté kultivary. Poptávka po vrbách v kontejnerech určených pro okrasu balkónů a teras, která je v západní Evropě vysoká, k zatím v takové míře ještě nedorazila.
Ročně se v Diké vypěstuje ročně 12 tisíc jedinců pro tuzemský trh a 25 tisíc roubovaných vrb na export – pro nizozemské a německé odběratele .
Sortiment pro domácí trh je z 80 % dodáván zahradnickým podnikům, zbylých asi 20 % je prodáno ve vlastním zahradním centru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *