Rosa x alba L. růže bílá a její hybridy

Růži bílou znali už staří Řekové a Římané. Nadměrná spotřeba růžových květů ve starém Římě vedla až k degradaci růže. Nastupující křesťanství ji nepřijalo, protože ji považovalo za pohanský symbol.

Trvalo dlouho, než se začala znovu pěstovat. Vliv měl i kontakt s islámem. Bílá a rudá růže střídala lilii v mariánském kultu. Růže bílá se pěstovala mezi léčivkami v klášterních zahradách.
Rosa x alba je nejstarší evropskou zahradní růží. Botanici ji považují za spontánního křížence R. x damascena a R. canina. Vyskytuje se v několika formách:
Rosa x alba ´Semiplena´má 8 až 10 okvětních lístků bílé barvy a kruh zlatých tyčinek uprostřed.
Rosa x alba ´Suaveolens´má plnější bílé květy, v nichž prosvítají tyčinky.Na podzim mívá bohatou násadu červených šípků. Je rozšířenější. Jako olejodárná růže se pěstuje v malém množství v Bulharsku. Dává sice vyšší výnos květů než růže damascénská, ale poloviční výtěžek oleje. Po nepříznivém létě a mrazivé zimě u nás trpí skvrnitostí kůry.
Rosa x alba ´Maxima´má květy plné. Po otevření poupat mají růžový nádech, který se rychle ztrácí. Nemívá šípky.
„Bílé růže“ předčí ostatní skupiny starých růží svou vitalitou, dlouhověkostí, jemností barev a čistou vůní. Jsou jedněmi z mála růží ,které lze doporučit pro severní strany budov. Spolehlivě vykvétají v chladných a vlhkých oblastech i na plochách omezených dlažbou. Pokud mají dostatek vzduchu, odolávají všem chorobám. Mají ideální habitus kvetoucích keřů. Výhony se v horní části bohatě větví a u starších keřů převisají. Ale lze je i často zmlazovat, pokud si mají udržet požadovaný tvar. Typická barva květů je růžová nebo bílá. Charakteristická je barva listů. Jsou šedozelené a mají modravý nádech.
Hybridy Rosa x alba kvetou pouze jednou. Opakovaně kvetoucí ´Charming mix´ vyšlechtil německý šlechtitel Rolf Sievers z Kronshagenu vedle řady neremontujících hybridů v široké barevné škále. Další jsou v pokusné fázi. Rolf Sievers se zabývá podobným křížením jako David Austin, ale výchozím bodem je pro něj právě R. x alba.
Zákazníci většinou vyžadují remontující růže. Ale jsou oblasti, pro které je použití růží kvetoucích pouze v létě daleko vhodnější. Navíc bohatostí kvetení remontující růže předčí. Nižší letní teploty ovlivní příznivě kvalitu a velikost květů, kratší vegetační období stačí k vytvoření a vyzrání nových výhonů. Vysoká mrazuvzdornost hybridů R.x alba byla v poslední době prokázána pokusem Švédky B. Ulriky Carlson-Nilsson ( v r. 2002) ze Švédské university zemědělských věd v Kristianstadtu. Ze 42 genotypů růží, vybraných jako representanty jednotlivých zahradnických skupin a botanických sekcí, které testovala po dobu pěti let bez jakékoliv zimní ochrany v podmínkách jižního Švédska, prokázala jejich mimořádnou odolnost. Protože cílem pokusu bylo současně sledování výskytu černé skvrnitosti v různých klimatických podmínkách a vzájemná souvislost působení nízkých teplot a této nejzávažnější houbové choroby, byl stejný sortiment vysazen a sledován také v Kanadě,ve výzkumném centru v Morden (provincie Manitoba). Cílem pokusů, které probíhaly v různých místech severních oblastí, je vytypovat rostliny tradiční okrasné hodnoty, které odolávají houbovým chorobám i nízkým teplotám a jsou schopné přenášet tyto vlastnosti na potomstvo. Rostlina musí být schopna se aklimatizovat. Během procesu aklimatizace dochází v buňkách k fyziologickým změnám. V pupenech chladuvzdorných růží byl zaznamenán zvýšený obsah cukernatých látek, které netvořily odrůdy citlivé na mráz. Bez aklimatizačního procesu, spouštěného klesáním teplot a zkracováním délky dne, zmrznou růže citlivé i odolné. Důležitou roli hrají samozřejmě i klimatické faktory, které ovlivňují vyzrávání pletiv a sněhová pokrývka. Za zimní poškození je nepřímo odpovědná i infekce houbovými chorobami, jakou je černá skvrnitost. Po opadu listů začne rostlina tvořit nové výhony i listy, které jsou opět infikovány Vedle oslabení rostliny dochází k novému růstu na konci vegetačního období, výhony nejsou schopné řádně vyzrát a aklimatizovat se před příchodem chladných dnů.
Během pokusu byly vedle hybridů R. x alba stejně dobře hodnoceny i růže ze skupiny Gallica a Damascena. I když byly keře během jedné mimořádně tuhé zimy bez sněhové přikrývky poškozeny, přežily a na jaře pokračovaly v růstu.
Pro názornost jsou uvedeny průměrné měsíční teploty z míst, kde byly růže testovány a teplot z meteorologické stanice na Churáňově.

K nejkrásnějším hybridům patří bezesporu ´Céleste´(syn. ´Celestial´), ´Kőnigin von Dänemark´, a ´Mme Legras de Saint Germain´.V našich růžových školkách zatím najdeme pouze poslední jmenovanou.
´Céleste´znamená v překladu „nebeská“. Vznikla snad v Holandsku koncem 18. století. Autorství je připisováno i André Dupontovi. Je velmi ceněnou růží, jak pro lehce plné, něžné, mušlově růžové květy na rovných stoncích, tak pro zdravé šedozelené olistění a jemnou vůni. Pro klášterní zahrady by asi vhodná nebyla. Poupata mají v určitém stadiu vývoje jistou podobnost s dívčími ňadry.
´Kőnigin von Dänemark´je semenáčem růže ´Maiden´s Blush’. Byla vyšlechtěna ve školkách u Hamburku, které založil Skot James Booth, v roce 1816.V katalogu firmy se objevila až o deset let později. Karmínová poupata v květenstvích se otvírají do karmínově růžových, vonných, velkých květů. Barva krátkých, hustých lístků uvnitř květu zůstává sytější. Pevný, nižší keř (1 m), je ozdobou každé zahrady. Květy jsou dokonalé i při deštivém počasí. O kvalitě jasně svědčí doba, po kterou je v nabídce růžových školek v zahraničí.

V našich školkách se můžeme setkat s růžemi:
´Maiden´s Blush´(syn. ´Cuisse de Nymphe´, Rosa incarnata Mill.)
Vznikla před rokem 1629. Je to pevný keř s převisajícími koncovými větvičkami, Je málo ostnitý. Kulatá krémová poupata se rozvinou do světle růžových květů, které po okraji světlají. Dorůstá výšky 1,5 m.
´Félicité Parmentier´ ( Parmentier 1834)
Keř je nižší a roste méně vzpřímeně. Listy má světle zelené. Než se rozvinou, mají bronzový nádech. Poupata mají zvláštní slonovinové zbarvení. Když se otvírají, odkrývají vnitřní, pevně sbalené, růžové, drobnější vnitřní lístky. Kvete později a mezi starými růžemi dokvétá jako jedna z posledních.
´Blush Hip´
Růže anglického původu z roku 1840. Má tenké větve, délky asi 2m. Dá se pěstovat na opoře nebo u nižšího plotu. Poupata jsou třešňově růžová, květy jemně růžové s výraznou vůní.
Jsou hustě plné, s „knoflíkem“ sbalených lístků uprostřed květu a zeleným očkem. Je jednou z nejvitálnějších a nejzdravějších růží.
´Mme Legras de Saint Germain´
Byla vyšlechtěna v roce 1846. Má bílé květy, které jsou zpočátku šálkovité, později se rozvinou do plochých „polštářků“.Drobné okvětní plátky jsou pravidelně vyskládány jako v květu kamelie. Směrem do středu jsou stínovány žlutě, uprostřed květu je zelené očko. Barvou květu připomíná noisettku. Nádherně voní. Keř dorůstá 2,5m a má krásné zdravé listy. Jako většině bílých růží jí v době květu neprospívá déšť.
´Světlana´(Mičurin 1902)
Krásný, pevný, dlouho a bohatě kvetoucí keř s růžovými květy. Exemplář v průhonickém rozáriu je dobrým příkladem toho, že růže bílá snáší velice dobře řez.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *