Rosa gallica L. – Růže keltská (syn. R. galská, R. francouzská, R. nízká) a její hybridy

Jsou to nejstarší, nejoblíbenější a nejlepší rostliny ze všech starých růží. Vůně keltské růže se přenesla na její potomstvo včetně pozoruhodných vlastností, kterými se vyznačovaly nejen nejstarší zahradní formy jako Rosa gallica ´Officinalis´a její sport R. gallica ´Versicolor´, ale také kultivary vytvořené školkaři v l9. století.

Dokázaly konkurovat všem vyšlechtěným růžím až do 20. století, které už zcela patřilo čajohybridům. Po dlouhou dobu odolávaly změně vkusu a módy. V dnešní době je znovu objevována jejich odolnost, krása a vůně. Jména hybridů jasně dokazují, že šťastnou ruku při jejich vzniku měli zejména Francouzi.
Jednou z jejich dobrých vlastností jsou výhony bez ostnů. Pokud se vyskytují, jsou měkké a spíš bývají nahrazeny pouze štětinami, které lze snadno setřít prsty. Jejich tmavozelené hrubé listy jsou jen výjimečně napadány chorobami a škůdci. Bohatost kvetení vynahradí to, že vykvetou pouze jednou. Ze sadovnického hlediska je cenné především to, že tvoří kompaktní keře se vzpřímenými květy na pevných stoncích, rozmístěnými po celém povrchu keře.
Květy mají všechny odstíny růžové od pouhého světlerůžového nádechu (´Antonia d´Ormois – l´Haÿ před rokem l848) přes jemně růžovou (´Belle Isis´ – Parmentier l845), sytě růžovou (´Belle sans Flatterie´ – Godefroy l820), sametovou karmínovou (´La Belle Sultane´ – vznikla v holandských zahradách před r. l720), kaštanově červenou sametovou ´Tuscany´ (popsanou už zřejmě Gerardem jako Velvet Rose v roce l596) až k modrofialové (´Cardinal Richelieu´ – Parmentier l847).
Chybí barva bílá. Bílé francouzské růže se zřejmě v průběhu staletí ztratily. V kolekci růží v Malmaison byla uvedena bílá ´Chloris´ (Descement l800), ´Beauté Surprenante´ (Francie před r. l8l3). Ve starých záznamech je uváděna krémově bílá ´Bertha´nebo Gallica – Centifolia hybrid ´Blandine´ (Vibert l845 ).
Řada kultivarů je proužkovaných, tečkovaných a různě mramorovaných (´Alain Blanchard´ (Vibert l839). Známá evropská rozária pěstují krásnou proužkovanou ´Camaïeux´ (Vibert l830). Na „Tříbarevné z Flander“ (´Tricolore de Flandres´ – Van Houtte l844) našel náš pěstitel a šlechtitel růží J. Böhm sport, který pojmenoval ´ČSR´ (l933). V l9. století se těmto nápadně zbarveným druhům říkalo „bláznivé galliky“.
Květy jsou značně variabilní také v plnosti. Úplně jednoduchý květ má např. ´Scharlachglut´(Kordes l952), poloplný s výrazným kruhem zlatých tyčinek zmíněná ´La Belle Sultane´ (jméno má mimochodem připomínat přítelkyni císařovny Josefiny z dětství, stráveném na Martiniku, kterou unesli piráti a věnovali Marockému sultánovi.) Hustě plné květy, které pootevřené vypadají jako květ rozkrájený na plátky má ´Charles de Mills´ (v kultuře před r. l8ll – syn. ´Bizarre Triomphant´).
U hybridů keltských růží se ale nedá hovořit o jedné barvě. Jinou barvu má květ, když se rozvíjí a postupně se mění, jak květ stárne. Ráno má jinou barvu, než večer. Ale jsou to pořád barvy, které spolu ladí, takže nemůže být řeč o nějakém rušivém efektu. Samozřejmě, že vliv má i klima, osvětlení rostliny a její výživa. Jiný odstín mají květy na plném slunci a jiný zase na místě část dne zastíněném.
V l9. století byla z hybridů R. gallica vyčleňována samostatná skupina Agatha (z franc. agate = achát). Charakterizovaly ji zvlněné listy a květy světlých barev, okvětními plátky přímo přeplněné. Tyto růže zmiňované v Les Roses byly populární zejména ve Francii. Za časů Redoutého jich bylo 38. Dnes je v kultuře jen velmi malý počet. Za zmínku stojí ´Agathe Incarnata´ (před r. l8l5). Tvoří kulaté květy v máločetných koncových květenstvích, oplývající vůní starých růží. Okvětní plátky působí dojmem hedvábného papíru a jsou naaranžovány do čtvrceného květu. Krátké vnitřní se překrývají a odhalují pouze zelené očko uprostřed květu. Keř má ostnité větve a hustý obloukovitý vzrůst. Křehká krása je provázena mimořádnou odolností.
Odolnost je vlastní všem galským růžím. V roce l906 přivezl profesor Hansen do Spojených států z Ruska růži ´Alika´ (R. g. grandiflora), aby ji zařadil do svého programu šlechtění odolných růží.
V současné nabídce našich růžových školek se setkáváme se jmény alespoň několika kultivarů.
´Belle de Crécy´ (Roeser l830 – kol. r. l850)
Pojmenovaná je po Mme Pompadour, která měla v Kresčaku (franc. Crécy) své první sídlo. Některá literatura uvádí, že v parku zámku i vznikla, ale nebylo to doloženo. Je zřejmě hybridem galské a čínské růže. Středně vysoký keř (l20 cm) se lehce rozvaluje. Obdivuhodné jsou květy. Karmínová poupata se otvírají do třešňově růžových květů s fialovým stínem na vnějším okraji. Jak květ stárne, objevují se špinavě fialové a našedlé tóny. James Russel v knize Old Garden Roses doplňuje popis:“Rub přehnutých plátků prosvětlí květ jako vlny rozbouřené moře.“
Pěstování této růže je rozšířeno. Patří k nejznámějším stejně jako
´Cardinal Richelieu´ (Parmentier l847).
Jako synonymum je v některé literatuře uvedeno jméno ´Rose van Sian´. Růže vznikla v Belgii a tam také její vlámské synonymum ´Rose cyaan´ (vysl. kyjan) = „Modrozelená růže“. Francouzi četli stejné slovo „sian“. Kdosi přidal van a jakýsi van Sian byl dokonce označen za šlechtitele.
Známý a krásný kultivar tvoří poněkud vyšší keř (l50 cm). Má jasně zelené dřevo téměř bez ostnů a hladké, tmavě zelené listy. Nabízí květy mimořádné barvy i tvaru. Kytice karmínových poupat se otvírají do tmavě purpurových květů, které se při teplém, slunném počasí postupně mění na modrofialové. Stárnutím barva vybledne do světle šeříkové. Okvětní lístky jsou směrem k bázi bílé a vnitřní krátké překrývají střed květu. Roste a kvete v jakýchkoliv podmínkách. Špičkové květy získáme pravidelným řezem (zkracováním hlavních větví a odstraňováním vnitřních tenkých na jaře), závlahou a přihnojováním.
Nápadně se mu podobá Böhmův ´Generál Štefánik´ (l932). Má stejné listy i květy, včetně přívěsků na kališních cípech. Hned po jeho uvedení upozorňovali čeští zahradníci pracující v zahraničí, že je to stará francouzská růže. Sám Böhm označil za výchozí odrůdu růži ´Brilliant´. Aby zklidnil situaci, vysadil ve svém školkařském závodě vedle růže ´Generál Štefánik´ remontantku ´Reine des Violettes´ (Millet-Mallet l860), aby všichni příchozí viděli, jak se růže liší. Ty se od sebe opravdu lišily.
´Gloire de France´ (l8l9)
Vitální keř se rychle přizpůsobí jakýmkoliv podmínkám. Vykvétá o něco později, než většina hybridů francouzských růží a jsou pro něj charakteristické na hybrid R. gallica – měkké listy. (Zřejmě Gallica – Centifolia hybrid.) Dorůstá výšky kolem l50 cm. Větve se ohýbají pod velkými květy, které ještě nabývají na objemu tím, jak se okvětní plátky při rozvíjení ohýbají dolů. Proto je lepší, je-li pěstován na konstrukci. Třešňově růžové květy po obvodu rychle světlají do světle šeříkové. Sytou barvu lépe udrží na místě část dne zastíněném.
´Rose du Maître d´École´ (Miellez l840)
Hezká růže s šeříkově růžovými květy, jejichž barva postupně tmavne. Vůní trochu připomíná fialky. Sbalené vnitřní lístky ukazují světlejší rub a malý, žlutý střed z tyčinek. Květy jsou poměrně velké (Ø l0 cm). Je to jedna ze starých růží, kterou objevila ve Francii paní Constance Spry. Keř má sytě zelené listy a bývá l20 cm vysoký.
Rosa gallica ´Versicolor´
Dorůstá výšky necelého metru a na vlastních kořenech se rozrůstá výběžky. Je to proužkovaný sport R. gallica ´Officinalis´ a v podstatě se od ní liší pouze barvou květů, které jsou světle růžové, nepravidelně zářivě karmínově proužkované až skvrnité.. Některý květ se může barvou i k výchozí formě vrátit a je celý červený V anglické literatuře bývá uváděna pod názvem ´Rosa Mundi´. (Po milence anglického krále Jindřicha II., plavovlasé Rosamond. Příběh byl častým námětem středověkých trubadúrů. Král pro ni dal postavit dům jménem Labyrinthus, ve kterém ji našel pouze ten, komu sám ukázal cestu. Královně ukázalo cestu klubíčko hedvábí a krásnou Rosamond našli otrávenou. Tenhle příběh není důležitý pro zahradnickou praxi, ale určitě přispěje k zapamatování růže.)
První písemná zmínka o růži je z roku 1583 (Clusius). Je dokladem toho, že v evropských zahradách byla pěstována před koncem 16. století. Je výchozí formou mnoha proužkovaných hybridů.

Hybridy Rosa gallica se daří pěstovat i při minimální péči. Nejsou tak závislé na kvalitě půdy, jako ostatní skupiny starých růží. V dobrých půdách samozřejmě prospívají přiměřeně lépe. Pěstované jako obrubové rostliny snášejí každoroční sestřižení (na jaře). Odumřelé dřevo se také odstraňuje jako u všech růží na jaře. Naopak růst nových výhonů podpoří řez těsně po odkvětu. Mateční rostliny dalších lze získat jen u specializovaných firem v zahraničí. Uvedené příklady určitě stojí zato.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *