Rod lipnice a její blízké příbuzné

Čeleď lipnicovitých Poaceae je velmi obsáhlá co se týče druhů. Mnohé z nich se nesnadno určují. Rostliny této čeledi tvoří rozsáhlé porosty luční i pastevní od přímořských až po vysokohorská stanoviště. Pro zajímavost do této čeledi patří i naše nejdůležitější obiloviny tj. pšenice, ječmen, žito, oves a dokonce i kukuřice. Několik málo rodů se šlechtí za účelem trávníkářského využití, je to rod psineček (Agrostis), kostřava (Festuca), jílek (Lolium), lipnice (Poa) a další.

Rod lipnice je z trávníkařského, ale i pícninářského hlediska velmi zajímavý, důležitý i početný. Na světě, především v mírném pásu obou polokoulí, se vyskytuje asi 500 druhů lipnic. V České republice se nachází asi 16 druhů.

Lipnice luční
Nejznámějším a v mírnem pásmu svým významem nejdůležitějším je lipnice luční (Poa pratensis). Vyskytuje se od nížin až po horské polohy. Je to tráva výběžkatá – tvoří hustou síť podzemních výběžků. Stébla a pochvy listů jsou zploštělá, šířka listů je dosti variabilní. Dokonce někteří botanici rozlišují dva poddruhy lipnice – tj. lipnice luční pravá (Poa pratensis subsp. eupratensis) s listovými čepelemi 2 až 6 mm širokými a lipnice luční úzkolistá (Poa pratensis subsp. angustifolia) s úzkými listovými čepelemi do 2 mm. Středem listu kolem hlavního nervu je dvojrýžka a listy kápovité zakončení. Zploštělost listových pochev a dvojrýžka na listech jsou znaky, podle kterých lze lipnici luční v porostu dobře určit. Na rozmezí mezi pochvou a listovou čepelí se nachází krátký dobře patrný nezašpičatělý jazýček. Barva listů je od svěže zelené až po velmi tmavě zelenou.
Lipnice luční se vyznačuje poměrně dobrou plastičností, dobře snáší sucho i krátkodobé zamokření. Vydrží i na částečně zastíněném stanovišti. Mezi odrůdami jsou velké rozdíly ve vzhledu, především v barvě od svěže zelené až po velmi tmavě zelenou (tyto odrůdy pocházejí především z USA). Velké rozdíly jsou také v odolnosti vůči chorobám. Běžné odrůdy napadají nejčastěji rzi (Puccinia spp.), skvrnitosti listů (Drechslera spp.) a padlí travní (Erysiphe graminis). Proto je nutné volit odrůdy, které se vyznačují vynikající odolností vůči chorobám.

Šlechtěním pro zlepšení vlastností
Lipnice luční se vyskytuje na severní polokouli, v Evropě i Americe, kde se nachází i řada ekotypů používaných ke šlechtění odrůd. Šlechtění lipnice luční je poměrně složitá záležitost, protože u tohoto druhu se vyskytuje částečná apomixie. To znamená, že část semen vzniká po opylení, ale část semen vznikne bez opylení. Velkou nevýhodou apomixie je, že blokuje snahu šlechtitele efektivně provést křížení, protože „skrývá tvorbu semen opylením“. Je poměrně složité objevit podmínky při kterých osivo běžných ekotypů vzniká opylením. Apomixii lze využít i k získávání odrůd objevením a množením vynikajících ekotypů. U šlechtění odrůdy potom zajišťuje vysokou úroveň jednotnosti a stability požadované pro výrobu certifikovaného osiva.
Pro zlepšení vlastností odrůd lipnice luční se v USA v poslední době kříží Poa pratensis L. x Poa arachnifera Torr. Tato lipnice v USA zvaná Texas bluegrass se vyskytuje na všech typech půd především východního Texasu. Její nejzajímavější populace byly nalezeny na písečných kopcích západní Oklahomy. Je to druh velmi plastický a variabilní, vyznačuje se velkou suchovzdorností a variabilitou. Nebyla u něho zpozorována apomixie. Tato lipnice má osm synonym podle toho, kým byla popsána. Nejzajímavějším synonynem je Poa nemoralis L. tj. lipnice hajní, která se vyskytuje i na našem území. Vzniklé hybridy mají různý vzhled a různé vlastnosti, velmi zdařilou odrůdu je ´Spitfire´, která má sytě tmavě zelenou barvu, vynikající odolnost na sešlapání a vůči suchu. Tvoří hluboké podzemní výběžky a má vysokou odolnost vůči chorobám.

Ideální do trávníků
V trávníku patří lipnice luční k nejkvalitnějším travám z několika důvodů:
• ke všem ostatním druhům je velmi tolerantní, žádný travní druh nevytlačuje, ale sama se také nenechává vytěsnit,
• snáší velmi dobře nízké a velmi časté sesekávání. Čím častější a nižší sekání tím má vyšší nároky na hnojení,
• díky podzemním kořenových výběžkům nachází v trávníku prázdná místa, prorůstá na ně a vyplňuje je. Tím nevzniká prostor pro zaplevelení lipnicí roční,
• tvoří kvalitní drn, takže velmi dobře snáší sešlapávání. Při výrobě kobercových trávníků zajišťují husté podzemní výběžky kompaktnost drnu,
• patří k nejvytrvalejším travám, ale s tím souvisí její pomalý počáteční vývoj. Osivo velmi pomalu vzchází – za 3 až 4 týdny po výsevu. Ke vzcházení potřebuje střídání světla a tmy, to znamená že osivo je nutné vysévat na povrch nebo jenom velmi mělce. Rozklíčené nesmí přeschnout.
Text a foto Ing. Marie Hrubá, Agriservis, spol. s r. o., Zlín

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 4/2011.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *