Rod Diospyros – tomel

Druhy, které lze pěstovat ve střední Evropě celoročně venku V našich zemích je tento rod považován za exotickou dřevinu, avšak některé druhy lze pěstovat vcelku dobře i u nás. Patří do čeledi Ebenaceae – ebenovité. Nejblíže se s touto dřevinou paradoxně setkáme v obchodních řetězcích, kde lze koupit plody teplomilného druhu známé jako – kaki. Tomely jsou opadavé stromy nebo keře se střídavými listy bez palistů. Květy jsou většinou jednopohlavné, troj až sedmi četné. Plodem je dužnatá bobule, s vytrvalým kalichem. Rod se vyskytuje převážně v tropických a subtropických oblastech celého světa, kromě Afriky. Popsáno je asi 500 druhů. V teplejších oblastech a zemích původu, jsou pěstovány jako ovocná dřevina a tropické druhy jsou nejvíce ceněny pro své dřevo. Slovo dios – pyros dává tušit řecký původ, což v překladu znamená božský plod.

Diospyros armata Hemsl.

Druh, který roste původně v Číně, v provincii západního Chu – peje a dorůstá zde až 13 m. Je to stálezelený druh a podle americké stupnice USDA, jde o dřevinu, kterou lze pěstovat v zóně 8. Pokud tuto stupnici bereme s rezervou, jedná se u nás pouze o nejteplejší oblasti jižní Moravy a rostliny je třeba navíc roubovat na odolnější druhy. Listy jsou úzce eliptické až kosočtverečně, obkopinaté a kožovité. Na svrchní straně lesklé. Bílé samčí květy jsou ve vrcholících, vonné a asi 5 mm velké. Plody jsou žluté a kulovitého tvaru, asi 1,5–2 cm velké.

 Diospyros kaki L. fil. (syn. D. chinensis Bl.) – tomel japonský (tomel kaki)

Jeden z nejvíce využívaných ovocných druhů v rámci rodu. Pochází z Číny, ačkoli je pěstován již velmi dlouho i v Japonsku. Ovocné odrůdy jsou vysazovány v klimaticky příhodných oblastech po celém světě. Dosahuje až 12 m. Listy jsou vejčité až eliptické, až 18 cm dlouhé, na rubu chlupaté. Květy jsou žlutobílé, asi 3 cm velké. Jedná se o dřevinu s jednopohlavnými květy. Plod je sytě oranžový až 7 cm dlouhý, velmi dobré chuti. Existuje řada ovocných kultivarů. V prodeji bývají plody označovány jako churma, či kaki.

Tento druh, lze pěstovat jen v nejteplejších oblastech a na chráněných lokalitách. Jedině tehdy lze plné dosáhnout konzumní zralosti plodů. Velmi pěkné exempláře jsou v Botanické zahradě při SPU v Nitře. Kde v chráněném výklenku provozních budov bohatě plodí. Podle katalogu Florius, jsou však exempláře tohoto druhu pěstovány např. i v Dendrologické zahradě v Průhonicích nebo v Arboretu Žampach. Udává se, že ve středoevropských sbírkách vydrží max. zimní teploty okolo –16 °C. Spíše se však s tímto zástupcem rodu setkáme v subtropických sklenících.

Text a foto Bc. Tomáš Vencálek, Botanická zahrada hl. m. Prahy 

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 7/2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *