Rizikové meteorologické faktory pro tvorbu výnosu lilku v polních podmínkách ve střední části Polabí

Tato studie hodnotí výnosové parametry plodových zelenin v závislosti na povětrnostních podmínkách na základě získaných experimentální dat přímo z produkčních farmářských polí. Pokusnou rostlinou byl lilek vejcoplodý (Solanum melongena L.). Technické zajištění polního pokusu proběhlo ve spolupráci se zelinářskou farmou Hanka Mochov s. r. o. Pokus byl uskutečněn v letech 2012 a 2013. Tyto roky měly výrazně rozdílný průběh počasí ve vegetačním období. Rok 2012 se vyznačoval suchým a teplým počasím a rok 2013 byl vlhký s velkými teplotními výkyvy. Při porovnání těchto let byl rozhodujícím rizikovým faktorem pro tvorbu výnosu lilku teplotní stres způsobený velkým rozdílem mezi nočními a denními teplotami vzduchu ve fázi kvetení v roce 2012 a nízké noční teploty a silné přívalové deště v průběhu června v roce 2013. Meteorological risk factors for yield formation of eggplants in field conditions in the middle part of Elbe River lowland The study deals of risk factors for yield formation of eggplants in field conditions at farm level. This study was conducted on the experimental collected hourly meteorological datasets and monitoring developmental stage and health status of experimental plants on a farmer’s field scale with market eggplant (Solanum melongena L.). The field experiment was carried out in 2012 and 2013. The year 2012 was characterized by dry and hot weather, and 2013 was wet with large temperature fluctuations. When comparing the years 2012 and 2013, the decisive risk factor for yield formation of eggplant was a thermal stress caused by the large differences between night and day air temperature in the flowering stage in 2012, and the low night temperatures and heavy torrential rains during June in 2013.

Lilek vejcoplodý neboli baklažán (Solanum melongena L.) je teplomilná plodová zelenina původem z rozsáhlého území jižní Asie táhnoucího se přes severovýchodní okraj Indie, Barmu, severní Thajsko, Laos a Vietnam. Tisíciletá tradice jeho pěstování v těchto oblastech má za následek jeho značnou oblibu a lilek je tak v Asii nejpěstovanější plodovou zeleninou. Do východních oblastí Asie a do Japonska se lilek rozšířil již v 8. století. Velmi brzy se také lilky šíří západním směrem. První zmínky jsou datovány do Persie v 9. století. V důsledku muslimské expanze se lilky dále šířily do celého Středomoří. Dobové literární prameny často nabádají k opatrnosti při jejich konzumaci a popisují mnohé škodlivé vnitřní i vnější účinky. Dále však jeho konzumaci doporučují po nasolení a máčení a za nezbytnou považují tepelnou úpravu (Daunay a Janick, 2007). Z botanického hlediska patří lilek, společně např. s bramborem, rajčetem a paprikou do čeledi lilkovitých. Společným znakem této čeledi je produkce alkaloidů, u lilku solasoninu a melongosidů, jejichž koncentrace při zrání v plodech klesá a tepelnou úpravou pak dohází k jejich destrukci (Malý, 1998). Konzumní částí rostliny je plod bobule, jež se sbírá ještě před dozráním, neboť při botanické zralosti jsou uvnitř obsažená semena značně nahořklá. Rostliny lilků se v oblastech jeho původu pěstují jako vytrvalé a dosahují výšky až jeden metr. V podmínkách polního zelinářství lilky dorůstají výšky kolem 40 až 100 cm a pěstují se jako jednoletá zelenina. Lilky vyžadují humózní, písčitohlinité záhřevné půdy s dostatkem vláhy. Při nedostatku vláhy dochází k opadávání květů, a proto je nezbytné, převážně v období vyšších nároků na vláhu, tedy od poloviny července, využití umělých závlah. Teplotní nároky lilku jsou obdobné jako u papriky, vyžaduje teplotu vzduchu nad 20 °C a v nočních hodinách teplotu nižší, jedná se tedy o termoperiodicky aktivní rostlinu (Abney a Russo, 1997). Semena rostlin lilku se vysévají v únoru, následně přepichují a pěstují při teplotě 20 °C ve dne a 16 °C v noci. Do volné půdy jsou rostliny vysazovány v druhé polovině května a pro zlepšení teplotních poměrů a omezení poškození rostlin nízkými teplotami je doporučeno v prvních čtyřech až šesti týdnech využít nastýlku netkanou textilií (Malý, 1998). Plody se sklízí probírkou od srpna do prvních podzimních mrazů. Nutriční hodnota lilků je obdobná jakou u ostatní plodové zeleniny. Lilek obsahuje 6,4 % sušiny, 1,3 % bílkovin, 0,3 % lipidů, 8,0 % sacharidů, vitamin C, B3 (PP), provitamin A, a významné množství pektinu (Zrůst, 2004).*

Text a foto Dr. Potop Vera, 1)

Ing. Potop Igor, 2)

1) katedra agroekologie a biometeorologie, ČZU v Praze,

2) Zemědělský podnik Hanka Mochov s. r. o.

 Článek byl odborně recenzován.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 7/2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *