Reálný pohled na ovocné školkařtví

Školkařtví je dřina, která musí bavit. Tím povzbuzoval již před čtyřiceti lety dnes již nežijící velký moravský školkař při očkování nás, zoufalé praktikanty, kteří jsme se snažili za ukrutného vedra zdolat v nedohlednu končící řádek meruňkových podnoží. Platí to stále, přesto, že se i do školek dostala nová mechanizace, nové materiály, nové technologie atd. Školkařtví bude vždy náročné na manuální práci, kterou za mnohdy za extrémních povětrnostních podmínek mohou vykonávat zkušení pracovníci.

Ve školkařtví, stejně jako v ostatním zahradnictví, jsou úspěšné nejčastěji ty firmy, jejichž vlastnictví a provozování se přenáší z generace na generaci. O tom se živě přesvědčujeme dnes již nejen v zahraničí, ale i v domácích podmínkách. Pod pojmem úspěšnost však nehledejme pouze to, jak je školkař bohatý, kolik a jaké značky automobilů vlastní!
Kontinuita a dlouhodobá perspektiva vytváří příznivé klima pro podnikatele v každém oboru. V bývalém Československu byly tyto jistoty po roce 1948 systematicky a plošně zlikvidovány. A tak se stalo, že země s dynamicky se rozvíjející ekonomikou nám dnes předvádí, jak má vypadat moderní školkařtví a zejména expanze na nová odbytiště.
V době kolektivizace a znárodňování se mnozí čeští a moravští školkaři bránili před likvidací svých školek tím, že se nechali zkolektivizovat a znárodnit i se svým majetkem. Doufali, že pohroma pomine a že se ke svému oboru ve standardních podmínkách znovu
vrátí. Měli pravdu, ale většina se toho již nedožila.
Po roce 1989 naši školkaři pracně hledají cestu směřující k povznesení technologické úrovně, vysoké kvalitě a uspokojivému odbytu výpěstků v podmínkách stále se zvyšující konkurence ze strany zahraničních firem. K zásadní změně došlo již v samotném začátku transformace zemědělství. V letech 1990 až 1994 byl ve srovnání s atraktivnějšími zemědělskými specializacemi právě v ovocném školkařství dosažen vysoký stupeň privatizace. Staronoví funkcionáři v družstvech a akciových společenstvech se celkem rádi zbavovali do té doby ekonomicky málo atraktivních provozů, ke kterým školkařtví ve většině případů patřilo. Noví nabyvatelé však většinou získali zastaralé provozy, zastaralou techniku, pracovníky ekonomicky i morálně málo zainteresované na rentabilitě provozů, výtěžnosti a kvalitě školkařských výpěstků.
Vedle školkařů, kteří privatizovali existující školky, se mezi zemědělci a vlastníky půdy formovala nová skupina školkařů. Byli to přemýšliví lidé, jejichž podnikatelské záměry byly v minulých letech potlačovány, které však vycházely např. z dlouhodobě nenaplňovaných poptávek po výsadbovém materiálu. A protože v těch letech Ministerstvo zemědělství ČR udělovalo licence téměř každému zájemci, objevilo se v seznamu školkařů více jak 500 registrovaných firem. Domnívám se, že až na některé detaily byl tento proces logický a z odborného hlediska se nic katastrofálního nestalo.
Avšak v některých případech, v tichosti a bez vědomí širší odborné veřejnosti se dostávalo
do krize udržovací šlechtění, potřebná obnova matečnic a semenných sadů, ozdravování podnoží a odrůd. Utrpěla hodnota výchozího materiálu, základ biologické a zdravotní kvality
výsadbového materiálu pro nové produkční sady. Široká gesce za tento úsek byla do té doby svěřena výhradně VHJ Sempra. Při její transformaci na menší subjekty byla, ke škodě věci, koordinace tohoto úseku opomíjena.. Do značné míry byla nabourána logická vertikála začínající genetickými fondy, novošlechtěním, udržovacím šlechtěním, izoláty, diagnostickými a ozdravovacími laboratořemi, roubovými a podnožovými matečnicemi i semennými sady, na které bezprostředně navazovaly ovocné školky a v konečné fázi produkční sady. Byla to slušně promyšlená a propracovaná vertikála jedné generace zkušených odborníků. Bohužel, vážně utrpěla koncepce, ve které jsme měli ve srovnání s mnoha ovocnářsky vyspělými evropskými zeměmi dobrou pozici.
Z pohledu praktika školkaře a ovocnáře se tyto chyby projevily v poklesu např. nabídky podnoží z tuzemských matečnice, ale u některých druhů i roubů a oček Netýká se to pouze jabloní. Po všech stránkách kvalitní odrůdy na kompatibilních méně vzrůstných podnožích jsou základem intenzivních výsadeb hrušní, třešní, slivoní a také meruněk a broskvoní. Dokonce jsme lehkovážně propásli příležitost výraznějšího proniknutí na domácí i zahraniční trh s našimi pozoruhodnými odrůdami a podnožemi, o které byl před několika lety velký, nyní již menší zájem.
Tyto i další problémy jsou projednávány a školkařské veřejnosti známy již několik let. Jejich řešení je ovlivňováno potřebou nemalých finančních prostředků, dostupností vhodných pozemků, zajišťováním výchozího biologického materiálu z domácích a zejména zahraničních pracovišť a dalšími technickými potřebami. Vedle těchto má obrovský vliv na proces zkvalitňování celého školkařského procesu odborná vyspělost zainteresovaných lidí. To, co se zdálo být ještě před čtyřmi lety zoufalé, to se již nyní, alespoň v některých případech, daří několika subjektům napravovat. Jejich výsledky jsou z odborného i ekonomického hlediska pozoruhodné. Příkladem jsou technické izoláty ve VŠÚO Holovousy a na ZF MZLU v Lednici na Mor.a programy, které naplňují firmy Fytos Plzeň, Miroslav Kostiha ve Valticích i některé další.
Současné ovocné školkařství je z právního hlediska limitováno především zákonem č. 357/1999 Sb. ze dne 9. prosince 1999, který je novelou zákona č. 92/96 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, zákonem č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, novelou zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči. Novela zákona č. 409/2000 Sb., zavádí povinnost registrace školkařů pro účely rostlinolékařské péče, novela č. 314/2001 Sb., stanoví podmínky udělování rostlinných pasů. K těmto zákonům jsou MZe vydány příslušné prováděcí vyhlášky.
V roce 2000 byli školkaři zákonem č. 357/1999 Sb., přinuceni k přeregistraci u ÚKZÚZ, prokázání odborné způsobilosti a uhrazení poplatku ve výši 10 000 Kč. Podle seznamu nově registrovaných školkařů zveřejněném v bulletinu ÚKZÚZ č. 2 v roce 2001 získalo oprávnění k množení ovocných výpěstků v ČR celkem 179 subjektů. Z toho jich připadá na region středních Čech 32, západních Čech 12, jižních Čech 12, severních Čech 18, východních Čech 28, na region severní Moravy 37 a na jižní Moravu 40.
Řada paragrafů uvedených zákonů a ustanovení vyhlášek vzbuzuje u školkařů stejné pocity jako jiné zákony týkající se jiných oblastí. Pouze na okraj tohoto článku poznamenávám, že např. registrace nově přihlášených podnoží a odrůd bude stát přihlašovatele minimálně 14 000 Kč. Pouze žádost o registraci stojí žadatele 2 tis. Kč a roční poplatek ÚKZÚZ za odborné úkony činí 4 tis. Kč. Tyto nově zavedené poplatky, které vyplývají z novely zákona č. 92/96 Sb., budou s největší pravděpodobností přihlašování nových podnoží a odrůd retardovat.
V roce 2002 byli školkaři vláčeni nejasnými a komplikovanými jednáními o opatřeních v ochraně před šířením bakteriální spály růžovitých rostlin, o alternativě vymezení chráněných zón s nedopracovaným koncem, který by postihl především školkaře. Nová aférou je náhodný objev evropské žloutenky peckovin v jedné ovocné školce. Souvislosti výskytu této virózy jsou zatím šetřeny. Příčiny jejího výskytu jsou zřejmě jinde než u školkařů. Ekonomické důsledky, tak jak bylo zpočátku nepodloženě uváděno, však měly dopadnout pouze na školkaře.
Výše uvedenými kritickými poznámkami chci upozornit na hrubé koncepční nejasnosti a na nedostatečnou koordinaci jednoho z důležitých úseků rostlinné výroby. Kam jsou tyto připomínky adresovány? Především tam, kde jsou zákony a vyhlášky věcně připravovány a těm, kdo je předkládají ke schvalování!
Celková roční produkce školkařských výpěstků v ovocných školkách České republiky byla v posledních dvou letech přibližně 2,1 mil. kusů. Proti roku 1995 se produkce zvýšila o 40 %. Značné změny však byly u jednotlivých ovocných druhů. Každoročně se zvyšuje poptávka po višních a slivoních, naopak je tomu u meruněk a broskvoní. Důvodem poklesu zájmu o meruňky a broskvoně, zejména na jižní Moravě, je preferování výsadeb vinic formou vyšších státních dotací. Přesto bylo v našich školkách mezi uvedenými roky více jak 100 % zvýšení produkce peckovin. U jádrovin byl dosažen nárůst o 40 %. Výrazný pokles byl u rybízů a angreštů a skupiny druhů skořápkovin a to o více jak 50 %. Zařazením drobného ovoce mezi dotované výsadby se zcela určitě situace změní.
Zajímavým zjištěním je také to, že přibližně 30 až 50 % výpěstků jádrovina peckovin jde na obnovu intenzivních produkčních sadů a zbývající podíl odebírají zahrádkáři a jiní drobní pěstitelé. V mnoha případech bylo zjištěno, že státem dotované výsadby byly založeny z importovaného materiálu. A to i v těch případech, ve kterých bylo možné nakoupit vhodný domácí materiál. Stěžují-li se naši ovocnáři na neopodstatněné dovozy jablek ze zahraničí, měli by si uvědomit, že stejný a oprávněný názor mají na jejich počínání i naši školkaři. Za nedomyšlené považuji to, že se do přiznávání nenávratných státních finančních příspěvků na obnovu sadů nedostala podmínka – „výsadbový materiál vypěstovaný v ČR“. V zemi, která dosud není členem EU, by to pravděpodobně bylo možné!
Po privatizaci ovocných školek se významně zvýšila výtěžnost a to z 30 na 60 %. Průměrná výměra školky je 2 až 3 ha. Nejpočetnější jsou subjekty s roční produkcí 50 až 100 tisíc výpěstků. Jejích podíl na veškeré produkci je 36 %. Školky s produkcí 10 až 50 tisíc jsou
zastoupeny 33 %. Zbývajících 16 % školek ročně dodává více jak 100 tisíc, nejmenší podíl – 15 % připadá na školky s roční produkcí do 10 tisíc výpěstků.
Výše uvedená fakta vedla v posledních letech členy Školkařského svazu OÚČR k diskuzi o neodkladném zkvalitnění školkařských technologií, o zásadních změnách v oblasti nabídky a odbytu školkařských výpěstků a hlavně o organizování českých a moravských školkařů v podmínkách otevírajícího se evropského a světového trhu. Na základě výsledků analýz současného stavu našeho školkařtví a z ankety mezi školkaři byl Školkařským svazem OÚČR dán rozhodující impuls pro vznik školkařského odbytového družstva. Nenašli jsme výhodnější alternativu ekonomicky životaschopnější organizace, ve které by se sice transformované, ale mnoha problémy zatížené a na zahraniční konkurenci nepřipravené školkařské firmy mohly integrovat.
Kdo tuto potřebu pochopil, ten se na jaře roku 2002 zúčastňoval zcela otevřených, někdy rušných, ale vždy demokraticky vedených porad. A tak se stalo, že 30. dubna 2002 bylo založeno a během krátké doby zaregistrováno družstvo školkařů pod názvem CZ VITA PLANT, odbytové družstvo. Družstvo sídlí v Praze 7, U topíren 2 a v současné době sdružuje 2l školkařů. Vše, co zatím družstvo udělalo, je ,,maximem reálného“. Stanovy, funkcionáři, členská základna atd. Družstvo je připravené přijímat nové členy, podle potřeb měnit základní dokumenty, funkcionáře i celkovou strategii. Posláním tohoto družstva nebude pouze obchodní činnost, která se rozběhla již na podzim 2002, ale i zajišťování kvalitního biologického materiálu, zakládání roubových a podnožových matečnic, sjednocování školkařských technologií atd. Krátce shrnuto, je to za současných podmínek pro školkaře pravděpodobně jediná přijatelná ekonomická platforma jejich integrace. Tím však není řečeno a vyloučeno, že by neměly perspektivu jiné možnosti. Jistě se budou dál samostatně rozvíjet dnes již ekonomicky silné a odborně konsolidované soukromé subjekty a vedle družstva CZ VITA PLANT i jiné formy integrace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *