Reakce genotypů meruněk k hnilobám plodů houbami rodu Monilinia v průběhu skladování

Souhrn Cílem testování bylo hodnocení odolnosti genotypů (odrůd a hybridů) meruněk k moniliniovým hnilobám plodů způsobených houbami rodu Monilinia. V roce 2011 bylo hodnoceno celkem 25 genotypů. Jako nejvíce rezistentní k moniliniovým hnilobám plodů byl hodnocen hybrid ´M 52´ a odrůda ´Betinka´. Naopak jako nejvíce citlivé byly hodnoceny odrůdy ´Candela´, ´Roxana´ a ´Veecot´ jak po umělých tak i po přirozených infekcích houbami rodu Monilinia. Vzorek označený ´M 52´ (I) sklizený v dřívějším termínu vykazoval menší náchylnost k moniliniové hnilobě plodů než vzorek ´M 52´ (II) sklizený o týden později. To potvrdilo tvrzení, že více zralé a měkčí plody jsou napadány hnilobami silněji. Výsledky vykazují rozdílné reakce testovaných genotypů meruněk na umělé inokulace plodů i přirozené infekce houbami rodu Monilinia. Summary The objective of this study was evaluation of apricot genotypes (cultivars and hybrids) resistance to brown fruit rot causing by fungi from Monilinia species. Totally 25 apricot genotypes were evaluated in the year 2011. As the most resistant to brown fruit rot were evaluated hybrid ´M 52´ and cultivar ´Betinka´. On the contrary cultivars ´Candela´, ´Roxana´ and ´Veecot´ were evaluated as the most sensitive both after artificial and natural infection by fungi from Monilinia spp. The sample marked as ´M 52´(I) harvested in the first term showed less sensitivity to brown fruit rot than the sample ´M 52´(II) harvested one week later. This confirmed statement that more mature and soft fruits are intensely attacked. Results showed different responses of tested apricot genotypes after infection by fungi from Monilinia spp. both after artificial inoculation and in conditions of natural infection of fruits.

Meruňka obecná (Prunus armeniaca) je hostitelem široké řady specifických patogenů, které mohou negativně ovlivňovat výnos a kvalitu plodů, některé patogeny zasahují destruktivně i do vegetativních orgánů hostitelského druhu, snižují jeho vitalitu a způsobují odumírání celých stromů. Snaha o dosažení rezistence k těmto patogenům je hlavním cílem šlechtitelských programů meruněk v mnoha zemích (Gutermuth et al., 2010). Moniliniová spála a moniliniová hniloba plodů patří k nejvážnějším houbovým chorobám peckovin. V několika posledních letech je moniliniová spála hospodářsky nejškodlivější chorobou meruněk v ČR. Moniliniová hniloba způsobuje v některých letech a v některých oblastech závažnější poškození plodů peckovin v závislosti na příznivých meteorologických podmínkách pro infekci.
Původcem hniloby plodů meruněk jsou houby z rodu Monilinia, zejména Monilinia laxa (Aderh. et Ruhl.) Honey ex Dennis a Monilinia fructigena (Schröt. ex Aderh. et Ruhl.) Honey ex Dennis. Vřeckatá houba M. laxa je druh patogenu severního mírného pásma, pravděpodobně euroasijského původu (Juroch, 2006). M. fructigena se vyskytuje převážně na jádrovinách, vzácněji na peckovinách (Prunus spp.). M. laxa, jako původce moniliniové spály, způsobuje škody po infekcích v období kvetení a zvýšené citlivosti hostitele za vhodných podmínek, tj. přítomnosti vhodných vstupních míst pro infekci (jizvy po opadu květních částí, poranění). M. laxa, jako původce moniliniové hniloby, způsobuje škody nejen během dozrávání plodů na stromech, ale i po sklizni v průběhu skladování. Často se na peckovinách objevuje společně s M. fructigena (Juroch, 2006). Dalším možným původcem hniloby plodů mohou být v ČR nepůvodní příbuzné houby Monilinia fructicola s původem ze Severní Ameriky a Monilia polystroma pocházející z Asie. M. fructicola v místech svého rozšíření působí výrazně vyšší škody než v Evropě původní druhy rodu Monilinia. Tato houba je proto v EU zařazena do seznamu škodlivých organismů (ŠO) rostlin, je regulovaným ŠO, jehož zavlékání a rozšiřování je na území Společenstva zakázáno. Výskyt M. polystroma byl v ČR poprvé zjištěn v roce 2010 v rámci detekčního průzkumu regulovaného škodlivého organismu M. fructicola, jejíž výskyt byl též v ČR laboratorně potvrzen (SRS, 2011, dostupné také z <http://eagri.cz/public/web/srs/portal/skodlive-organismy/informace-nove-vyskyty-so/>). V tomto příspěvku je hodnocena reakce genotypů (odrůd a hybridů) meruněk k moniliniové hnilobě plodů způsobené přirozenými a umělými infekcemi houbami rodu Monilinia.

Materiál a metody
V roce 2011 byly všechny pokusné výsadby meruněk ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v lokalitě Holovousy poškozeny mrazem a pro hodnocení plodů byly dovezeny vzorky z výsadeb Mendelovy univerzity v lokalitě Lednice. Celkem 26 vzorků bylo současně hodnoceno po provedení umělých infekcí plodů a v podmínkách přirozených infekcí vzniklých ve výsadbě. V každém vzorku bylo hodnoceno deset plodů uměle inokulovaných konidiemi Monilinia spp. (umělé inokulace byly provedeny druhý den po sklizni). Deset plodů bylo hodnoceno po přirozených infekcích vzniklých ve výsadbě. Plody s umělými inokulacemi i plody s přirozenými infekcemi byly hodnoceny v týdenních intervalech (tedy v prvním až pátém týdnu skladování) a byly zaznamenány počty plodů s příznaky moniliniové hniloby. Velikost lézí moniliniové hniloby byla měřena, průměry skvrn byly zaznamenány a hodnoceny podle devítibodové stupnice 1–9 (0: bez příznaků, 1: skvrny do 5 mm; 2: 5,1–10 mm; 3: 10,1–15 mm; 4: 15,1–20 mm; 5: 20,1–25 mm; 6: 25,1–30 mm; 7: 30,1–35 mm; 8: 35,1–40 mm; 9: > 40 mm). Poškození plodů bylo hodnoceno souhrnně jako hniloby způsobené houbami rodu Monilinia, morfologické odlišnosti hub nebyly zjišťovány mikroskopicky ani molekulárně genetickými metodami (obrázek 1). Inokulum pro umělé infekce plodů bylo připraveno smytím konidií z mumifikovaných plůdků. Koncentrace spor byla zjišťována pod mikroskopem v Bürkerově počítací komůrce a upravena ředěním na množství 4.104 v 1 ml inokula. Připravené inokulum bylo aplikováno mikropipetou na povrch plodu a sterilní jehlou bylo provedeno mělké poškození slupky plodu.

Teaxt a foto
Ing. Radek Vávra1,
Ing. Hana Drahošová, Ph. D.1,
Ing. Adéla Skřivanová1,
Ing. Lenka Odstrčilová, Ph. D.2 ,
prof. Dr. Ing. Boris Krška3,
1VŠÚO Holovousy, s. r. o.,
2VÚRV Praha-Ruzyně, v. v. i.,
3Mendelova univerzita v Brně, ZF v Lednici
Článek byl odborně recenzován.
Seznam použité literatury je k dispozici u autorů a v redakci časopisu Zahradnictví.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 3/2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *