Autor
Kategorie:
Nezařazené

Původci listových skvrnitostí plaménku

Mezi oblíbenými plaménky (Clematis L.) se vyskytují opadavé i stálezelené dřeviny i byliny s různě zbarvenými drobnými a velkými květy. V současné době je známo přibližně 250 druhů a nespočet kultivarů. Plamenky se rozdělují do skupin podle doby kvetení, habitu a nároků na prořezávání

I přes veškerou péči a plnění nároků plaménků se stane, že někdy onemocní. Mezi nejčastěji se vyskytující choroby patří askochytová skvrnitost listů a zasychání stonků plamenku, jejímž původcem je houba Ascochyta clematidis. Již na jaře se mohou objevit na napadených stoncích protáhlé, mírně vkleslé, šedohnědé skvrny postupující k vrcholu a postupně obepínající obvod stonku. Po opásání stonku části ležící nad tímto místem zastavují růst, listy ztrácejí přirozený lesk, žloutnou, vadnou a v konečné fázi odumírají. Patogen může také prorůstat z listů přes řapíky do stonků a šířit se směrem ke kořenům. Jednotlivé výhony, na nichž se objevují nekrózy, náhle vadnou a usychají, při napadení bazální části výhonů rostliny hynou. Na čepelích listů se vyskytují nejprve drobné (5 až 10 mm) šedivé skvrny, jejichž barva se postupně mění na šedohnědou s tmavěji rezavě hnědým okrajem, či koncentrickým zónováním. V závislosti na počtu a rozšíření skvrn zasychají buď části nebo celé listy. Na povrchu skvrn jsou viditelné hustě rozeseté skupinky drobných černých pyknid. Během léta se patogen šíří pyknosporami roznášenými kapkami deště, vzduchem a hmyzem. Výskyt onemocnění podporuje kolísání teplot a nadměrná vlhkost půdy. Patogen přezimuje pyknidami, které se tvoří v pahýlech odumřelých starých výhonů nebo v odumřelých infikovaných listech. K vyvolání infekce na jaře je nezbytná vyšší vlhkost a teploty nad 20 °C, i když skvrny na listech a výhonech se vyvíjejí již od 10 °C. K infekci jsou vnímavé druhy a kultivary C. jackmanii, C. x durandii a C. viticella. Ochrana: při výskytu ve školkách je vhodnější napadené rostliny zlikvidovat, u dospělých rostlin odstřihnout napadené listy a výhony a opakovaně ošetřit fungicidy, např. Discus, Dithane M 45, Sportak a Sportak Alpha Topsin aj.
Velkokvěté kultivary jsou obzvláště vnímavé k napadení Phoma clematidina, způsobující vadnutí palménku, drobnokvěté druhy, např. Clematis montana, jsou většinou odolné. Onemocnění se projevuje vadnutím a rychlým odumíráním jednoho či několika výhonů od vrcholků nebo listů, přičemž odumírání postupuje až na bázi stonků. Pokud se infekce šíří z čepelí listů, černají i řapíky. Čerstvě infikované výhony jsou uvnitř černé. Vadnutí může být vyvoláno i nedostatkem vláhy, napadením kořenů půdními patogeny, poškozením roubu, větrem, hmyzem či plži. V těchto případech jsou symptomy lokální a další se již neobjevují. Patogen vytváří na infikovaných stoncích drobné plodničky – tzv. pyknidy, které jsou splavovány vodou. Přežívá na odumřelých infikovaných zbytcích v půdě i několik měsíců. Ochrana: odstranění vadnoucích výhonů až do zdravé části, někdy až pod povrchem půdy. Rostliny není nutné zcela odstranit (vykopat), protože nové výhony mohou vyrašit později během vegetace pod vadnoucí částí nebo následující jaro. K chemické ochraně lze využít fungicidy s účinnou látkou myclobutanil (Systhane 12 EC) nebo penconazole (Topas 100 EC).
Nápadné symptomy na listech – velké, tmavě hnědé až černající skvrny s více či méně zřetelným zónováním. způsobuje Marssonina clematidis, původce antraknózy plaménku Stejně jako pro ostatní antraknózy i v tomto případě je typický průběh nekróz šířících se často podél středního žebra jednotlivých lístků, někdy vycházejí z báze čepele lístku.
Na rubové straně listu se tvoří velmi drobné, světlé, špatně rozeznatelné acervuli, které lze snadno zaměnit za povrchové struktury listu. Konidie jsou dvoubuněčné, ojediněle se vyskytnou i jedno až čtyřbuněčné, v místě přepážky zaškrcené (přepážka není většinou uprostřed), se zřetelnými olejovými kapkami. Chemická ochrana je založena na opakované aplikaci fungicidů, např. Baycor 25 WP, Discus, Syllit 400Sc aj.
Listové skvrnitosti mohou způsobit také další patogeny, např. Cylindrosporium clematidinis způsobujících předčasný opad několika listů na bázi výhonů, na nichž se vyskytují více či méně nepravidelné rezavě hnědé skvrny. Dále Cercospora spp., Glomerella cingulata, Phyllosticta clematidis, Ramularia clematidis a Septoria clematidis – většinou až v druhé polovině léta se na listech objevují 3 až 5 mm velké hranaté až okrouhlé hnědé, později od středu šednoucí skvrny. Na líci skvrn se postupně objeví tmavě hnědé pyknidy. Patogen přezimuje v opadlých infikovaných listech. Ochrana spočívá v odstranění a likvidaci napadených listů a stonků a opakované (10 až 14 dnů) aplikaci fungicidů od počátku vegetace.
Častým patogenem některých druhů plaménku je padlí plamenku – Erysiphe polygoni. Mezi vysoce vnímavé druhy a kultivary patří Clematis integrifolia, C. pseudoflammula, C. recta, C. vitalba a C. jackmanii. Obvykle od června se na listech v horní polovině čepele objevuje nenápadný bílý povlak tvořený myceliem a konidiofory s konidiemi padlí. Za střídavé vlhkosti a teplotách nad 20 °C se padlí velmi rychle rozrůstá a přechází i na řapíky, nezdřevnatělé stonky i květy. Padlí se vyskytuje zejména na špičkách okvětních lístků, které se následkem napadení svinují a zasychají. Pletivo napadených listů hnědne, silně napadené rostliny zastavují růst a výhony zasychají (během srpna), případně je negativně ovlivněna odolnost k nízkým teplotám. Koncem léta se na napadeném pletivu tvoří plodničky pohlavního stadia – černá kleistothecia.
Patogen přezimuje kleistothecii na napadených stoncích, opadlých listech a semenech, případně myceliem v pupenech. Ve sklenících může přezimovat v konidální fázi. Primární infekce je vyvolána konidiemi nebo askosporami. Během vegetace, převážně od konce června, se šíří konidiemi. Ochrana: od prvních příznaků napadení se rostliny opakovaně ošetřují fungicidy, např. Baycor 25 WP, Discus, Falcon 460 EC, Topsin M 70 aj.
Za vlhkého počasí se může vyskytnou šedá hniloba plamenku – Botrytis cinerea. Napadená poupata, případně květní stopky zhnědnou až zčernají. Při infekci okvětních lístků se tvoří bělavé skvrny s hnědým lemem, které se za dostatečně vysoké vlhkosti rychle zvětšují a pokrývají téměř celou plochu. Napadeny mohou být také listy a vrcholové části výhonů, které zhnědnou a odumírají. Někdy se napadená pletiva pokryjí typickým šedohnědým povlakem plísně (při překročení 92% vlhkosti vzduchu dochází k infekcím pletiv, nejrychleji se šíří za deštivého počasí a kolísající teploty). Patogen se vyvíjí od již od několika stupňů, opt. 20 až 25°C, při teplotách nad 33°C již dále neroste. První příznaky napadení se objevují již za několik hodin od napadení. Během vegetace se plíseň šedá rozšiřuje konidiemi přenášenými vzdušnými proudy či deštěm. Ochrana: vzhledem k dlouhodobému ovlhčení povrchu rostlin není vhodné ve školkách používat k závlahám rosiče. Při prvním výskytu patogenu se rostliny ošetřují fungicidy, např. Rovral Flo, Teldor 500 SC.
Ojediněle se objeví na plaménku i rzi, např. dvoubytná Puccinia persistens subsp. agropyri. Onemocnění se vyskytuje zejména tam, kde je dostatek pýru (hostitel). Na jaře se objevují na čepeli, případně na řapících listů a na výhonech nejprve nažloutlé skvrny, na nichž se později vyvinou oranžová aecidia. Rez přezimuje zimními sporami na pýru, na jaře jsou přenášeny basidiospory na plamének. Chemická ochrana se neprovádí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *