Původce a ochrana proti rzivosti slivoně

V posledních letech došlo opakovaně (2009, 2010, 2011) ve výsadbách slivoní k silným výskytům rzivosti slivoně. V mnoha výsadbách napadení způsobilo nebo se významně podílelo (spolu se suchou skvrnitostí listů způsobenou houbou Stigmina carpophila) na předčasném opadu listů s nepříznivým dopadem na množství a jakost sklizně i vyzrání stromů.

Škodlivé výskyty vždy souvisely s příznivým počasím pro šíření patogenu v průběhu července, příp. na počátku srpna. V letech, kdy je v tomto období deštivé a především teplejší počasí je třeba zvážit potřebu ošetření rizikových porostů.

Patogen a hostitelé
Slivoň je hostitelem dvou druhů rzí rodu Transchelia, T. discolor a T. pruni-spinosae. Oba druhy jsou dvoubytné (heteroecické) rzi s úplným vývojovým cyklem (makrocyklický typ). Hlavními hostiteli těchto dvoubytných rzí jsou některé druhy rodu slivoň (Prunus) a mezihostiteli především některé druhy sasanek (Anemone). T. discolor napadá především slivoň švestku a slivoň obecnou (a jejich křížence), dále slivoň myrobalán, meruňku a v teplejších oblastech i broskvoň a některé další příbuzné druhy dřevin. Mezihostitelem jsou cizí druhy sasanek, především Anemone coronaria. T. pruni-spinosae napadá především trnku obecnou a dále meruňku, slivoň myrobalán, slivoň švestku, slivoň obecnou a některé další příbuzné druhy dřevin. Mezihostiteli jsou domácí druhy sasanek, zejména sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) a některé další druhy z čeledi pryskyřníkovité. Přítomnost mezihostitelů však není nezbytná. Oba druhy se mohou společně vyskytnout i na stejném stromu a dokonce i na stejném listu. U slivoně je rozdílná odrůdová citlivost. Velmi náchylná je především odrůda ´Domácí velkoplodá´. T. pruni–spinosae se vyskytuje častěji na divoce rostoucích druzích rodu Prunus
Část odborné literatury stále uvádí jako původce rzivosti slivoně druh T. pruni-spinosae. Skutečnost je však zcela jiná. V posledních letech (2009, 2010) jsme mikroskopicky ověřili původce rzivosti slivoně na 26 lokalitách (výsadby i přirozené porosty slivoně švestky a slivoně obecné) na Moravě a ve středních a severních Čechách. Na všech lokalitách byl prokázán jako původce rzivosti slivoně švestky, slivoně obecné a jejich kříženců druh T. discolor. Lze předpokládat, že situace bude obdobná i na ostatním území ČR. T. pruni-spinosae nebyla na žádné sledované lokalitě zjištěna.
U druhu T. discolor jsou popsány specializované formy, na slivoní T. discolor f. sp. domestica, na broskvoni T. discolor f. sp. persica a na mandloni T. discolor f. sp. dulcis. Charakter výskytu ve smíšených výsadbách existenci specializovaných forem potvrzuje.
T. discolor i T. pruni–spinosae vytvářejí na spodní straně listů hlavních hostitelů hnědá uredia a v nich jednobuněčné urediospory a černohnědá telia a v nich dvoubuněčné teliospory.
Oba druhy se mimo hostitelský okruh (hlavní hostitelé, mezihostitelé) liší utvářením telií a především morfologií teliospor. T. discolor vytváří na spodní straně listů drobná, 0,25–0,50 mm velká, černohnědá, okrouhlá, kompaktní, světlým dvůrkem lemovaná telia, která jsou dlouho překrytá epidermis, až později prášivá. Teliospory jsou dvoubuněčné a buňky se liší tvarem, charakterem povrchu i zbarvením. Horní buňka je kulovitá, výjimečně je širší než delší, hnědá a pravidelně ostnitá, spodní buňka je menší, protáhlá až oválná, často světlejší nebo i bezbarvá a jen částečně ostnitá. Teliospory zůstávají na bázi déle spojeny než u T. pruni–spinosae, takže spory nejsou jednotlivé, ale vytvářejí hvězdicovité shluky. Telia T. pruni–spinosae jsou větší, často uspřádaná ve skupinách, černohnědá, záhy zčásti nebo úplně odkrytá a prášivá. Teliospory jsou dvoubuněčné, obě buňky jsou kulovité, stejně velké a stejně zbarvené, hnědé a hustě a pravidelně ostnité. Vizuální posouzení charakteru telií by mělo být vždy potvrzeno mikroskopickým vyšetřením teliospor.

Projev onemocnění
Na líci listů patogen vytváří drobné hranaté, žlutozelené až žluté, na některých hostitelích červenofialové (např. slivoň myrobalán), později béžově hnědé až hnědé skvrny. Na rubu listu se vyvíjejí početná hnědá uredia a později černohnědá telia. Při silné infekci dochází ke žloutnutí a opadu listů. Silný předčasný opad listů může vést k novému rašení letorostů. V teplejších oblastech patogen napadá také letorosty a plody, zejména u broskvoně. Napadení letorostů a plodů nebylo u nás ani v létech s velmi silným výskytem pozorováno.

Biologie
Podhoubí přetrvává v oddencích hostitelských druhů sasanek a urediospory v urediích na napadených opadlých listech hlavních hostitelů. Na obou stranách listů hostitelských druhů sasanek se na jaře vyvíjejí spermoginia a v nich spermacie a na rubu listu aecia a v nich aeciospory. V teplejších oblastech je uváděna, zejména u broskvoně, také možnost přetrvání mycelia a urediospor na napadených větévkách. Napadené větévky mohou být zdrojem infekce po dva následující roky. Zdrojem infekce pro slivoně a další hlavní hostitele jsou aeciospory, které se vyvíjejí v aeciích na sasankách a urediospory z napadených opadlých listů hlavních hostitelů. Z hlediska přetrvání a šíření choroby jsou rozhodujícím zdrojem časných infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace urediospory. K významnému šíření urediosporami dochází za deštivého a teplejšího počasí v průběhu července a na počátku srpna. Urediospory klíčí a k infekcím dochází za širokého teplotního rozmezí 10 až 38 °C (širší optimum 13 až 26 °C). O intenzitě šíření rozhodují především dešťové srážky. K masovému šíření v minulých letech došlo vždy za deštivého počasí v červenci (viz graf 1.). Experimentálně bylo prokázáno, že optimální podmínky pro infekci listů jsou při teplotě v rozmezí 15 až 25 °C a době ovlhčení nad 18 hod. Inkubační doba trvá 7–10 dnů. Na základě závislosti průběhu počasí a nebezpečí šíření patogenu byly vypracovány systémy předpovědi šíření choroby.
Urediospory se uvolňují z uredií a jsou roznášeny vzdušnými proudy. Silný vítr zvyšuje výskyt urediospor ve vzduchu. Deště výskyt snižují. Vnímavé k infekci jsou především mladé listy, napadeny však mohou být i starší a výjimečně i staré listy.

Text a foto Ing. Petr Ackermann, CSc., Ekovín, o. s., Brno

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *