Autor
Kategorie:
Nezařazené

Prunus laurocerasus (bobkovišeň lékařská)

Charakteristika rostliny Bobkovišeň pochází z jihovýchodní Evropy o Malé Asie. V domovině vytváří mohutné keře, které dorůstají do výšky kolem 6 m, u nás pouze do 2 m. Keře jsou nepravidelně řídce polokulovité. Nejvýraznějším znakem jsou velmi hezké kožovité elipsovité listy, které zůstávají celoročně na keři. Délka listů se liší podle odrůd, v průměru dosahuje 10 - 15 cm, okraje listů jsou celistvé. Květy jsou bílé, sestavené v štíhlých hustých hroznech a objevují se v průběhu května až v červnu. Plody jsou drobné černé peckovičky. Rostlina je po požití jedovatá. Kořenový systém je dlouhý, bohatě větvený a s bohatým kořenovým vlášením.

Nároky
Nejlépe roste na polostinných chráněných místech s propustnou, výživnou a alkalickou půdou. Vysazuje se i na stinná stanoviště. Vláhu vyžaduje vyrovnanou, některé odrůdy snášejí i sucho. Pro bobkovišeň není vhodná lehká půda, ani půdy těžké, jílovité a zamokřené. Hodí se do městského znečištěného ovzduší. Může namrzat, především ve vyšších a exponovaných polohách, ale dobře obrůstá. Mladé výsadby chráníme přikrývkou u kořenů a zástěnou proti převládajícím větrům. Také je chráníme proti zimnímu oslunění. Nepravidelné nápory slunečních paprsků prostřídané chladnými nocemi výrazně mohou poškodit partie keře i vytvořit na dřevitých částech mrazové destičky a trhliny, na kterých se následně vytváří klejotok.V zimním období nezapomeneme sledovat vláhu. V suchých letech a při nedostatečné sněhové pokrývce doplňujeme v zimě zálivku. Stálezelené rostliny mají i v zimě poměrně velký výpar listy a mohou proto při nedostatečné závlaze zaschnout. Nehodí se do podhorských a horských oblastí. Keře zvěř neokusuje. Bobkovišeň vysazujeme zjara z kontejneru nebo s kvalitním kořenovým balem. Řez omezujeme na odstraňování suchých a nemocných větví, i když bobkovišeň snese i hlubší řez. U tohoto druhu nikdy neřežeme v zimním období. Starší exempláře snášejí špatně přesazování. Rozmnožuje se v létě řízky.

Použití
Možnosti výsadby v zahradě i veřejné zeleni jsou poměrně rozmanité. Nejčastěji se používá jako podrost a do keřových skupin. Dá se vysazovat také do nádob, ale musí se v zimním období dobře zabezpečit proti promrzání. Samozřejmě se používá na dekoraci v různých aranžmá. Vytváří zajímavé podrosty mezi vysokými řídkými dřevinami. Působivé jsou i skupiny s rozmanitě tvarovaným listem rozdílných odrůd. Často se vysazuje před porosty rododendronů, kombinuje se s cesmínami a hlohyní. Dále se hodí pro volně rostoucí živé ploty v teplejších oblastech, v našich podmínkách se častěji využívá ve směs dřevin, ale i jednodruhový plot je zajímavý.
U nás se tradičně pěstují otužilé odrůdy ‚Schipkaensis‘, ‚Caucasica‘ a ‚Zabeliana‘. Nejčastěji se vysazují jako podrost. ‚Schipkaensis‘ má řidší vzrůst a dosahuje kolem 2 m, listy jsou podlouhlé a tmavě zelené. Dobře se osvědčila také bujně rostoucí odrůda ‚Caucasica‘. ‚Zabeliana‘ má nižší a lehce převislý růst v rozmezí 1 – 1,5 m, snese sucho, hodí se i na živé ploty. Do vegetačních nádob se používá odrůda ‚Otto Luyken‘ dosahující asi 1 m, s tmavě zeleným listem a výraznými dlouhými hrozny bílých květů. Sortiment bobkovišní je bohatý, obsahuje i odrůdy s kresbou na listě, ale v našich podmínkách se zatím nerozšířil, především s ohledem na omezenou mrazuvzdornost. Také velkolisté kultivary jsou u nás choulostivější na namrzání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *