Provozní bezpečnost stromů

Z minulých dílů našeho pojednání vyplývá, že základní problém, který je třeba v rámci péče o stromy v prostředí obývaném lidmi řešit, je možné narušení provozní bezpečnosti. Vznik škody v důsledku pádu stromu není příliš častým jevem, ovšem pokud k němu dojde, reakce veřejnosti bývá extrémní.

Na prvním místě je nutné si uvědomit, že pojetí „provozní bezpečnosti“ v souvislosti s existencí stromů, je v podstatě čistě psychologický problém. V životě lidí je většina objektů, které ve svém okolí vyžadujeme, spojena s jistou mírou rizika. Bez elektřiny si už nedokážeme představit civilizovaný život, ovšem zkrat je jedním z nejčastějších zdrojů požárů. Automobil je naším denním společníkem, ovšem automobilové nehody jsou celosvětově desátou nejčastější příčinou úmrtí osob. Riziko je naší denní zkušeností. Ovšem existuje zásadní rozdíl mezi pojmem „riziko“ a „hazard”.
Zatímco jako „riziko“ se označuje pouze určitá míra nebezpečí, které člověk často vědomě i nevědomě podstupuje, pojmem „hazard“ se míní riskantní jednání, jehož faktický výsledek závisí na náhodě či na šťastné souhře okolností. V dané souvislosti pojmem „hazard“ označujeme míru rizika, která je v souvislosti s existencí stromů již neakceptovatelná. Stromy vždy budou představovat určitou míru rizika a v případě extrémních vlivů (příliš silný vítr, nadměrná zátěž sněhem apod.) může dojít k jejich selhání. Ovšem riziko tohoto selhání nesmí překračovat úroveň hazardu, kdy vizuálně patrné defekty předem ukazují na možnost zlomu či vyvrácení.

Riziko jako psychologický faktor
Lidé připouštějí nejrůznější zdroje rizik v svém životě v případě, že se pro ně rozhodnou. Tento rozhodovací proces údajně zahrnuje několik desítek faktorů, z nichž nejdůležitější jsou následující:
Kontrola a dobrovolnost – vyžadujeme, aby volba pro vstup do určité rizikové oblasti byla naším svobodným rozhodnutím. V souvislosti se stromy se o této souvislosti často hovoří v kontextu činnosti orgánu ochrany přírody (OOP) při povolování kácení stromů rostoucích mimo les. Riziko nese vždy vlastník stromu, ovšem OOP může rozhodnout o zákazu pokácení stromu, který vlastník považuje za nadměrný zdroj rizik. Proto by role OOP měla být především osvětovou činností odborného pracoviště, které vlastníka přesvědčí o akceptovatelnosti situace.
Benefit – lidé vstupují i do poměrně vysokých rizik v případě, že jejich výsledkem je něco, po čem touží. I v případě stromů může jejich vlastník přijmout zvýšenou míru rizika v situaci, kdy je pro něj předmětný strom hodnotný. Opět se zde otevírá rozsáhlá oblast pro osvětovou činnost.
Důvěra – nakolik věřím lidem, kteří mi situaci popisují. Je to velmi zajímavá oblast, s jejíž aplikací se setkáváme v každodenním životě. Pokud rozsah rizika popisuje odborník, který dokáže laickému posluchači situaci popsat názorně a případně provede i šetření s využitím přístrojů, je výpovědní úroveň podobného šetření zcela jiná.
Fobie – v důsledku extrémních zážitků se můžeme setkat s iracionální averzí vůči různým vlivům; tedy i vůči stromům. Silné negativní zážitky mohou vést k plošnému odmítání rizika spojeného se stromy. Důkazem mohou být i různá diskusní fóra na internetu.
Spravedlivé dělení rizika – častým podpůrným argumentem při projednávání rizik, spojených se stromy, je skutečnost, že toto riziko se týká často nikoli jedinců, ale všech obyvatelů dané čtvrti (ulice apod.). Častým jevem je, že obecně lidé stromy v obcích vyžadují, ovšem problém mají s konkrétním stromem před jejich okny. Obdobný vzorec rozhodování by ovšem vedl k odstranění většiny stromů v urbanizovaném prostředí.
Statistický výskyt – existuje zásadní rozdíl mezi případy, kdy k selhání stromu dojde za „standardních“podmínek a kdy jde o katastrofický vliv. V konkrétních případech ovšem může být velmi zajímavou a komplikovanou úlohou stanovit, kdy lze situaci ještě hodnotit jako standardní. Takzvané okrajové podmínky použitého modelu mohou zahrnovat sílu a směr větru, promočení půdního profilu extrémním deštěm (záplavou), nadměrhou vertikální zátěž (sníh, námraza) apod.
Exotický prvek – na první pohled se může zdát, že stromy nemohou pro nikoho představovat nezvyklý – exotický – prvek rizika. Ovšem praxe ukazuje opak. Jedním z nejčastějších důvodů pro žádosti o pokácení stromů ve městech je např. opad listů. Můžeme se proto ptát – pro koho může být překvapením fakt, že ze stromu na podzim opadává listí? Obdobně je složité argumentovat při obavách ze stromů, vyplývajících z toho, že se „za větru hýbají“ apod.
Koho se riziko týká – zcela jinak hodnotíme riziko, které se týká dospělých osob a zcela jinak se stavíme k riziku, zasahujícímu děti. Proto se například inventarizace zahajují v zahradách škol a školek, v parcích v okolí instalovaných herních prvků. Všichni máme ještě v čerstvé paměti případ, kdy v roce 2009 došlo k úmrtí dvou mladých chlapců – tato situace otřásla celou nejen odbornou veřejností narozdíl od řady jiných případů, které se každoročně týkají dospělých.

Stabilita a provozní bezpečnost
Při studiu výše zmíněných rizik, souvisejících se stromy v mimolesním prostředí, je třeba si ujasnit, jaké parametry hodnotit můžeme a jaké se našemu hodnocení vymykají. Předmětem studia jsou defekty, které mohou mít vliv na stabilitu stromu ve dvou parametrech:
1. odolnosti proti zlomu = zahrnují odlomení silných větví, rozlomení kosterního větvení či selhání kmene,
2. odolnosti proti zlomu = riziko vyvrácení stromu.
V oblasti odolnosti proti zlomu je rozsáhlým způsobem rozpracovaná vizuální diagnostika a naprostou většinu defektů v této části jsme proto schopni zachytit a interpretovat čistě s využitím vizuálních metod. Zajímavé je, že hlavní oblastí, kde dochází ke vzniku selhání, je oblast větví a kosterního větvení. Případy selhání v oblasti kmene jsou spíše výjimečné. Proto se touto oblastí zabýváme i v případě přístrojových testů spíše doplňkově.
Oblast odolnosti proti vyvrácení je mnohem komplikovanější, protože se obecně zcela vymyká možnostem vizuálního průzkumu. Spolehlivě ji lze hodnotit jen s využitím vybraných přístrojových testů. Touto oblastí se budeme zabývat v některém z následujících dílů. Bez přístrojů jsme schopni hodnotit pouze některé defekty – ty mohou v konkrétním případě být zásadně důležité, protože indikují až kritickou oblast možnosti selhání.
Obě výše uvedené oblasti šetření dohromady skládají stabilitu stromu – tedy pravděpodobnost, se kterou může za standardních podmínek dojít k selhání stromu. „Standardní podmínky“ jsou dané několika formami zátěže, které mohou na strom působit:
• maximální rychlost větru představuje hlavní oblast horizontálních zátěží. Při výpočtových postupech používáme pro definici maximální zátěže rychlost laminárního proudění 32 m/s;
• sněhová zátěž či zátěž námrazou není definovaná žádným spolehlivým jednoduše aplikovatelným modelem. V konkrétních případech se proto orientujeme lokálně obvyklou úrovní sněhové pokrývky;
• zcela nepodchycen je dosud faktor zamokření půdního horizontu. Při extrémním zamokření dochází ke snížení tření mezi kořeny a půdními zrny, což může následně vést k destabilizaci stromu i bez přítomnosti dalších defektů.
Ovšem oblastí, která nás zajímá, není jen riziko selhání stromu, ale především riziko, že v případě selhání dojde k zasažení hodnotného majetku nebo dokonce osob. Tomuto faktoru říkáme „cíl pádu“ a jeho hodnocení probíhá na základě definice frekvence provozu a přítomnosti movitého i nemovitého majetku v dopadové vzdálenosti stromu. Touto problematikou jsme se zabývali při popisu metody ISAT v minulém díle.

Úrovně hodnocení provozní bezpečnosti
Stabilita či provozní bezpečnost stromů se hodnotí na třech základních úrovních, které jsou definované rozsahem a typem terénního šetření a tím i podrobností výstupu.
Hodnocení stavu stromů je základním krokem, který je nutné provést před zahájením jakékoli koncepční správy. V rámci hodnocení stavu probíhá vždy specializované hodnocení parametru stability. Metodika rozdělení stromové populace podle tohoto parametru byla popsána v minulých dílech. Tento krok hodnocení se pohybuje finančně kolem částky 100 až 200 Kč/strom a lze od něj očekávat pouze zachycení přítomnosti hlavních staticky relevantních defektů.
Detailní hodnocení se zadává pouze v případech, kdy je výstup z hodnocení stavu sporný nebo neúplný. Může se týkat např. stromů s dutinami, tlakovými vidlicemi a dalšími defekty, které je nutné detailněji prozkoumat. Modelově je možné si tuto úroveň testu představit jako zpracování znaleckého či odborného posudku konkrétního stromu. Finanční úroveň je o řád výše (zhruba 1500 až 2000 Kč za strom) a i když se stále jedná o vizuální šetření, lze očekávat výrazně vyšší úroveň při zjištění potřebných dendrometrických parametrů, komplexnosti zpracované fotodokumentace a event. možnost využití pokročilých vizuálních metod (např. metody WLA apod.). Vzhledem k metodickému omezení se i tento krok stále týká výhradně odolnosti proti zlomu.
Přístrojový test je nejvyšší a nejdetailnější formou průzkumu. Zadává se jen u vybrané části stromové populace, kde je nutné zjišťovat přítomnost a rozsah skrytých defektů. Některé přístrojové testy jsou schopné zachytit kromě odolnosti proti zlomu i odolnost proti vyvrácení. I když početně se týká jen jednotlivých stromů, často se naopak jedná o stromy nejdůležitější a nejhodnotnější. Detailu průzkumu odpovídá i finanční úroveň tohoto testu, která se pohybuje kolem částky 10000 Kč za strom.
V následujících dílech se postupně budeme věnovat rozeznávání a interpretaci hlavních staticky významných defektů, detailním metodikám šetření a metodám přístrojového hodnocení stavu stromů.

Text a foto Jaroslav Kolařík, Ph.D., Ing. Andrea Szórádová, Rosice
Celé znění článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 5/2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *