Provozní bezpečnost stromů II.

Selhání stromu – pokud vyloučíme v minulém díle diskutované okrajové podmínky – nastává v případě, že dojde k zatížení nosných prvků stromu, oslabených určitým defektem. Takovým defektem nemusí být jen poškození či infekce dřevními houbami, ale např. i nevhodný typ větvení či nevhodný habitus stromu.

V případě, že je zkoumán důvod selhání stromu (např. v případě vzniku škody na majetku nebo újmy na zdraví), je často velmi obtížné zpětně analyzovat detailní typy zátěže. Šetření se proto často týká přednostně právě přítomnosti defektů. Vzhledem k nemožnosti předvídat úrovně zátěže a dobu, kdy nastanou, věnuje se i převážná část hodnocení stavu stromů právě defektoskopii – tedy vyhledávání a analýze rozsahu přítomných defektů.

Umístění defektů
Při analýze defektů vycházíme většinou z logiky statického namáhání stromu horizontální zátěží – větrem. Při tom počítáme s působením síly v těžišti stromu, kdy je tato síla distribuovaná větvemi a přenáší se kmenem až do kořenového systému. V půdě je pak přenesena třením kořenů o půdní částice. Z dané logiky vyplývá, že nejvyšší důležitost mají defekty, které se nachází na bázi kmene (místo s nejvyšším ohybovým momentem) a v oblastech větvení, především větvení kosterního.
Je zcela zásadní, aby průzkum těchto nejvíce namáhaných částí stromu byl proveden velmi detailně. Rekognoskace báze kmene po celém jeho obvodu spolu s detailním průzkumem případných trhlin a dutinek může odhalit často zcela zásadní symptomy, které necvičenému oku zůstávají skryté a které mohou mít zásadní vliv na hodnocení stavu předmětného jedince.
V minulém díle bylo vysvětleno, že naprostá většina defektů, které jsme schopni v rámci vizuálního šetření vyhledávat a analyzovat, se týká výhradně nadzemní části stromu – tedy jeho odolnosti proti zlomu. Při základní úrovni průzkumu – hodnocení stavu stromů – se zabýváme především nalézáním defektů. Analýza jejich rozsahu a statické relevance je možná pouze v omezeném rozsahu. I tato úroveň detailu v naprosté většině případů stačí k návrhu odpovídajícího typu stabilizace. Pokud tomu tak není, je třeba postoupit na vyšší úroveň hodnocení a použít sofistikovanější diagnostické postupy.

Taxon jako defekt?
Při praktickém hodnocení stavu stromů se setkáváme se skutečností, že ne všechny taxony mají stejnou pravděpodobnost výskytu staticky relevantních defektů. To souvisí s několika faktory:
Vzrůstnost
Je logické, že se vzrůstající velikostí stromu významným způsobem stoupá i úroveň jeho namáhání. Tento fakt je podtržen logaritmickým průběhem rychlosti větru nad zemským povrchem. Nejedná se tedy výhradně o větší hmotnost a větší náporovou plochu větru.

Text a foto Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D., Ing. Andrea Szórádová, Rosice

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 6/2102

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *