Proměny průhonické Dendrologické zahrady

Dendrologická zahrada, od roku 1994 registrovaná jako významný krajinný prvek, je součástí Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice.

Historické souvislosti
Hrabě Arnošt Silva Tarouca, zakladatel světoznámého přírodně krajinářského Průhonického parku, byl u zrodu Dendrologické společnosti pro nauky a zahradní umění v Rakousko-Uhersku. Ta vznikla v roce 1908 se sídlem ve Vídni. Dalšími zakládajícími osobnostmi byli Camillo Schneider a Štefan Ambrozy Migazzi. Základní význam pro orientaci zahradního umění u nás měla následně založená instituce – Československá dendrologická společnost (1922). Jejím cílem bylo studium a shromažďování sbírek dřevin s využitím introdukce pro obohacení parkové a zahradní tvorby.
Snahou Společnosti bylo založit pokusnou zahradu pro pěstování a aklimatizování cizokrajných druhů dřevin a trvalek, které by obohatily tehdejší sortiment. Hrabě Tarouca navrhl založení Spolkové zahrady v Průhonicích a poskytl k tomuto účelu vhodný pozemek. Hlavním cílem bylo vypěstovat dostatek rostlin pro rozdělování členům společnosti, kteří si je mohli vybrat podle rozesílaných seznamů. Z ročenky z roku 1930 je zřejmé, že zahrada měla v inventáři kolem 411 000 kusů rostlin. Sortiment zahrnoval 3 500 druhů a odrůd dřevin a přes 5 000 druhů trvalek.
V roce 1927 byl hrabě Tarouca donucen hospodářskými poměry prodat průhonický zámek s parkem a celé panství čs. státu. Tehdejší ministerstvo zemědělství zde poté zřídilo Státní pokusné objekty zemědělské, dnešní Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice
V letech 1931-32 byla přenesena Spolková zahrada (základ dnešní Dendrologické zahrady) na nový pozemek o výměře 15 ha, rozprostírající se dnes mezi dálnicí, Remízkem, Černým rybníkem a zalesněnými stráněmi svažujícími se k potoku Botiči. Zprvu se potýkala s velkými potížemi plynoucími z nedostatku pracovních sil. Tehdejšímu vedoucímu Ottovi Jiráskovi se však přesto podařilo vypěstovat v zahradě četné vzácné druhy dřevin, které byly vysázeny do školek. Po druhé světové válce byla Československá dendrologická společnost zrušena a v roce 1954 její majetek převzal stát. Správu zahrady od té doby vykonával tehdejší Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích, dnes VÚKOZ Průhonice. Kromě dřevin v rámci výzkumných úkolů se v zahradě pěstovaly nově introdukované dřeviny pro výsadby v Průhonickém parku. Za plán prací odpovídalo oddělení Dendrologie a krajinářství v čele s doc. B. Kavkou.

Otázka výběru lokality
Na základě nového moderního přístupu se v roce 1974 vytvořilo Základní dendrologické a sadovnické pracoviště VŠÚOZ (Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví). Jeho koncepce vycházela z odkazu zakladatele parku A. S. Taroucy a v jejím čele stál prof. Jiří Mareček spolu s dalšími odborníky z oboru. V té době se zrodila myšlenka založit samostatnou Dendrologickou zahradu při tehdejším Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví. Její vznik úzce souvisel s rozvojem zahradnického výzkumu a zároveň s delimitací Průhonického parku do správy tehdejší Československé akademie věd. Byly vytipovány dvě lokality na umístění Dendrologické zahrady. Vítěznou lokalitou se nakonec stal areál zahrady bývalé Dendrologické společnosti na Štípence s přilehlými pozemky. Toto místo se jevilo výhodným vzhledem k členitosti terénu, existenci původních porostů a krajinných prvků. Z hlediska širších krajinných vztahů bylo vyhodnoceno jako velmi příznivé. Díky blízkému parku, přítomnosti lužních a lesních porostů v povodí Botiče, nedaleké Milíčovské oboře a četným porostům rozptýlené krajinné zeleně měla zahrada od počátku ideální možnost krajinného začlenění. Široké možnosti využití nabízí rovněž velké vodní plochy Černého rybníka a potůčku v údolíčku.

Inspirace pro odborníky i laiky
Dendrologická zahrada byla od počátku koncipována pro potřeby sadovnické praxe.
Cílem bylo ukázat odborné i laické veřejnosti široké možnosti uplatnění domácích a cizokrajných dřevin v zahradní a krajinářské tvorbě. Uspořádání výsadeb bylo rovněž koncipováno s ohledem na potřeby výzkumu, pro které byly prvořadě budovány a tuto úlohu plní dodnes.
Pro větší názornost a přehlednost byly sortimenty okrasných dřevin a vybraných druhů trvalek uspořádány do samostatných tematických skupin charakteristických svým specifickým uplatněním. V rámci každé tematické skupiny je shromažďována co nejširší škála významných rodů, druhů a odrůd, kultivarů, variet či forem. Vybrané perspektivní taxony jsou pak postupně demonstrovány v ukázkových výsadbách.
Umístění a kompoziční uspořádání jednotlivých tematických skupin bylo provedeno s přihlédnutím k nárokům stanovišť, specifickým požadavkům sortimentů na pěstitelskou náročnost apod. Část sadovnicky významných sortimentů je také uspořádána a hodnocena v rodech (Acer, Spiraea, Rhododendron, Quercus, Salix, Malus, Juniperus, Pinus atd.).
Dřeviny jsou v Dendrologické zahradě rozděleny podle zahradnického využití na listnaté keře časně kvetoucí, dřeviny zakrslé a plazivé, převislé a sloupovité, dřeviny pestrolisté, okrasné květem a s výraznými plody, dřeviny stálezelené a poloopadavé, dřeviny trnité, dřeviny pnoucí, tvarované živé ploty, dřeviny a trvalky pro půdní kryty a pro extrémní stanoviště (bahenní, suchomilné), rostliny jedovaté a léčivé, chráněné a ohrožené druhy a sadovnicky významné rody dřevin.
Trvalky netvoří samostatnou ucelenou skupinu, ale bezprostředně doplňují tematické skupiny dřevin, někdy jsou dokonce nosným prvkem některých tematických celků.

Procházka zahradou
Zahrada je svým založením v přírodně krajinářském slohu s využitím jedinečnosti daného území. Osmdesátihektarová plocha pozemku umožňuje vhodné prostorové rozčlenění jednotlivých tematických celků. Ty pak na sebe kompozičně navazují a vlastní výtvarné uspořádání není narušováno pokusnými plochami nebo výsadbami.
Působivých kompozičních účinků bylo v zahradě dosaženo záměrnými výsadbami dřevin tak, aby vzrostlé vytvořily malebnou kulisu rozlehlým trávníkovým plochám. Do zahrady vstupuje návštěvník kulisou listnatých stromů s barevným olistěním – Barevnou loukou. Na tu dále navazuje Dlouhá louka lemovaná jehličnany spolu s Narcisovou a Ocúnovou loukou podél Černého rybníka a Čerňáčku. Poté se prochází výrazným terénním útvarem Údolíčko do druhé části zahrady s výsadbami sortimentů sadovnicky cenných druhů dřevin.
Při zakládání výsadeb se dbalo zejména na zachování správného poměru množství dřevin k volným trávníkovým či lučním plochám.
Při budování oddělení zakrslých dřevin, Vrboviště a úpravě Údolíčka byly provedeny náročné terénní úpravy, nezbytné pro vytvoření specifických stanovištních podmínek. Vznikla tak stylizace horských svahů a kamenitých strání s detailními mikrostanovišti pro jednotlivé skupiny dřevin a trvalek. Tematicky sem pak byly vysazeny sortimenty vřesů, vřesovců a trvalek charakteristických pro společenstva vřesovišť, horských svahů apod. Součástí této lokality je rovněž malé rašeliniště s typickou vegetací.

Zahrada je pro veřejnost otevřena od středy do neděle, vždy od první středy v dubnu do poslední neděle v říjnu, včetně státních svátků. Pravidelně sem jezdí autobusové linky z Prahy – Opatova (bus č. 363, 325 a 385). Po příjemné procházce Dendrologickou zahradou si mohou návštěvníci zakoupit v podnikové prodejně ty druhy dřevin, které je nejvíce uchvátily.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *