Produkce a trh kuchyňské cibule

Ve většině zemí světa zůstává cibule stále nenahraditelnou součástí jídel. Její obliba setrvale narůstá jak v ekonomicky vyspělých, tak rozvojových zemích. Odhaduje se, že světová produkce cibule dosahuje 47 mil. tun, přičemž v posledním desetiletí činí tempo růstu kolem 5 % ročně.

Na celkové produkci se z 55 % podílí Asie, přičemž největším světovým producentem zůstává Čína se 12 mil. tun. Země Afriky produkují ročně 3,6 mil. tun, Amerika 6,9 mil.tun při setrvalém růstu.
Cibule je důležitou komoditou mezinárodního obchodu. Kolem 8 % celkové produkce se exportuje, avšak vlivem hospodářských potíží jihoamerického kontinentu dochází v posledních třech letech ke stagnaci. Největším vývozcem zůstává s velkým předstihem stále Nizozemsko, následováno Spojenými státy a Mexikem, nejnověji Argentinou. Řada evropských zemí cibuli dováži (včetně Ruska). Významným dovozcem jsou i USA, Brazílie, Japonsko, Malajsie a některé země Středního Východu.
Pěstování cibule se rozšiřuje samozřejmě i v Evropě. V uplynulém desetiletí průměrným ročním tempem 2,4 % a blíží se již 4 mil. t.
Největším evropským producentem je Španělsko, kde se tradičně pěstují odrůdy s velkými- cibulemi zeleninového typu. Nicméně nejrozšířenější domácí odrůdy např. ’Babosa’ a ’Liria’ jsou vytlačovány standardními hybridy s ostřejší chutí a lepší skladovatelností. Kolem dvou třetin cibule velkého kalibru (přes 85 mm) se vyváží jako tzv.“řeznická cibule“, neboť si ji oblíbili pro snadnost zpracování i typickou chuť výrobci uzenin.
Pěstování rané cibule je ve Španělsku soustředěno do Valencie, přičemž značná část porostů se zakládá z předpěstované sadby. Pěstování skladovatelných odrůd cibule je ve Španělsku rozptýleno do různých regionů. Podíl skladovatelné cibule (typu Granos) se na exportu významně zvyšuje. Značný objem exportované cibule nepřichází do maloobchodní sítě přímo ke spotřebitelům, ale převážně do zpracovatelských podniků, či kateringových společností.
Druhým největším evropským producentem cibule je Itálie. Pěstuje se zde jak bílá, tak červená cibule, která přichází na trh asi v poloviny května a po relativně dlouhou dobu se tak ještě překrývá s dovozy cibule ze zámoří. To pochopitelně ztěžuje její pozici na trhu, takže italská produkce se omezuje stejně jako vývoz. Nadto se italská produkce vyznačuje značným meziročním kolísáním výnosu i celkových sklizní. Itálie naproti tomu v poslední době zvyšuje dovoz kvalitní skladovatelné cibule.
Evropský i světový trh je však stále nejvíce pod vlivem Nizozemska, kde tržní produkce dosahuje až 750 000 t. Exportuje kolem 660 000 t, přičemž získává stále nová odbytiště jak v Evropě, především v Rusku, tak v zámoří. Vlivem obchodní zdatnosti a fungujícího systému odbytových skladů s balírnami byly překonány dřívější tíživé problémy, jež stlačovaly rentabilitu pěstování nizozemské cibule až do ztrát. Z důvodů upevnění pozice na trhu rovnoměrnějším přísunem cibule během roku se kolem 20 % cibule pěstuje ze sazečky. Pěstování cibule v Nizozemsku zůstává stále na bezkonkurenční nejvyšší úrovni a to i přesto, že v některých letech působí nemalé problémy špatné počasí v období sklizně.
Po enormním rozšíření produkce cibule v polovině 90. let je nyní dosaženo stabilní úrovně sklizní ve Franci. V jižních oblastech Francie došlo ke snížení rozsahu pěstování cibule z výsevů k přezimování, naproti tomu na severu a v Burgundsku se tento způsob pěstování rozšiřuje. Kolem 20 % jarní cibule zaujímá pěstování ze sazečky, přičemž její produkce přichází převážně ke zpracováni.
K velkému pokroku v pěstování cibule došlo ve Velké Británii. Od počátku 90. let stoupla zdejší produkce asi o 150 000 t a dosahuje 410 000 t. Pěstování cibule je soustředěno do východních oblastí země, kde je vybudována sít dobře vybavených skladů a balíren, vlastněných převážně organizacemi pěstitelů. Výborně zde funguje i poradenská služba, odrůdové zkušebnictví a řada specializovaných služeb pro pěstitele.
Velká Británie nicméně zůstává stále nejvýznamnějším dovozcem zámořské cibule. Její sezóna začíná již v lednu dovozem z Chile (kolem 20 000 t), na který navazuje dovoz z jižní Afriky, následně z Nového Zélandu a Tasmánie, nověji i z Argentiny. Jak novozélandská, tak argentinská cibule ovlivňuje i trh cibule na evropském kontinentu. Lze očekávat, že po odbouráni dovozního cla (doposud 9,6 %) pro dovoz cibule z Chile se zvýší export jak rané sklizené salátové cibule (říjen – prosinec), tak skladovatelné cibule (sklizeň od ledna).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *