Problematika invazních druhů

Mnohé rostliny pěstované u nás v zemědělství, lesnictví nebo jako okrasné nejsou v našem středoevropském regionu původní. Některé sem byly zavlečeny lidmi cíleně, některé náhodou třeba jako příměsi osiva. Evropská ekonomika, stejně jako ekonomika v ostatních částech světa, značně závisí na pěstování místně nepůvodních plodin (např. obilniny a brambory v Evropě, kakao v Africe, kávovník v Brazílii atd.). Většina zavlečených rostlin nepůsobí žádné problémy, avšak malé procento zavlečených druhů nejenže přežívá mimo kulturu, ale je schopno se i rychle šířit a kolonizovat přirozené, polopřirozené či antropogenní ekosystémy.

Tyto nepůvodní druhy, jejichž přítomnost v krajině je často spojena s negativními vlivy na biodiverzitu, zdraví a ekonomické zájmy lidí označujeme termínem invazní případně nepůvodní (cizí) invazní rostliny (IAS, invasive alien species).
Invazní rostliny jsou celosvětově uznávaným problémem a jen v Evropě jsou ročně vynakládány milionové částky na opatření zamezující jejich šíření a na kompenzaci škod, které působí (zdravotní péče, znehodnocení půdy zasolením, zvýšená eroze, přenašeči a hostitelé škůdců a chorob atd.).
Je odhadováno, že zhruba 80 % v současné době invazních druhů v Evropě bylo zavlečeno přímo jako okrasné rostliny či zemědělské plodiny. Okrasné zahradnictví a s ním spojené činnosti jsou tedy hlavním zdrojem rostlinných invazí, přičemž významná je i role botanických zahrad, které se na zavlékání také podstatně podílí. V souvislosti s globální změnou klimatu roste riziko, že více zavlečených druhů bude schopno přežívat mimo kulturu a šířit se do okolí.

Preventivní opatření jsou nezbytná
Vzhledem k tomu, že biologické invaze jsou vnímány jako významný problém, introdukce nepůvodních druhů jsou podchyceny jak legislativními nástroji tak i organizačně. Problematikou nepůvodních druhů se vedle výzkumných institucí a nevládních organizací zabývají orgány ochrany přírody, ochrany rostlin ad. Významným orgánem, který na tomto úseku formuluje doporučená opatření pro území Evropy, je EPPO (Evropská a středomořská organizace ochrany rostlin – European and Mediterranean Plant Protection Organization).
Státní orgány ochrany přírody a ochrany rostlin disponují některými nástroji, kterými je možné regulovat například dovoz či pěstování určitých problematických rostlin, zasahovat v případě šíření některých škůdců apod. Provádí také analýzu rizika pro jednotlivé škodlivé organizmy. Pokud analýza rizika ukáže, že daná rostlina představuje nepřijatelné riziko, přichází na řadu regulační opatření. Orgánem, který řeší problematiku invazních rostlin z hlediska rostlinolékařského, je v ČR Státní rostlinolékařská správa (SRS, www.srs.cz).
Důležité je také zvýšit veřejné povědomí o problémech spojených s pěstováním a šířením nepůvodních druhů a na základě informovanosti omezit jejich nežádoucí šíření v Evropě i České republice. Na celoevropské úrovni se problematice prevence proti zavlékání nepůvodních invazních rostlin věnuje projekt s názvem Code of conduct on horticulture and invasive alien plants podporovaný společností EPPO a některými dalšími evropskými organizacemi. V rámci tohoto projektu byla formulována základní pravidla omezující nebezpečí nežádoucích rostlinných invazí.
Cílem je zejména podpořit spolupráci zahradnického obchodu, výroby a dalších odborníků v oboru během osvojení dobré praxe při:
• zvyšování povědomí o této problematice mezi profesionály,
• prevenci šíření nepůvodních druhů, které se již pěstují,
• prevenci introdukce nových rostlin s invazní povahou.

Invazní druhy v ČR
Nepůvodní (zavlečený) druh lze definovat jako takový, který se na nové území dostal v důsledku činnosti člověka z oblasti svého přirozeného výskytu nebo jakoukoliv cestou z území, ve kterém je nepůvodní. Invazní druh je pak zavlečený druh, který se v území rychle šíří na značné vzdálenosti od mateřské populace a zpravidla na rozsáhlém území (viz Richardson et al. 2000, Pyšek et al. 2004)
Podle českých rostlinolékařských předpisů jsou za invazní rostliny, které podléhají monitoringu a průzkumu, považovány Hydrocotyle ranunculoides a Lysichiton americanus a nově také Cabomba caroliniana, Crassula helmsii, Eichhornia crassipes, Heracleum mantegazzianum, Heracleum persicum, Heracleum sosnowskyi, Polygonum perfoliatum, Pueraria lobata, Senecio inaequidens, Sicyos angulatus, Solanum elaeagnifolium.
Jak je uvedeno výše, naprostá většina rostlin, které nyní vykazují invazní chování, byla dovezena pro okrasné účely a postupem času se rozšířila z kultury do volné přírody. Příkladem jsou zlatobýly (Solidago spp.) nebo netýkavky (n. žlaznatá Impatiens glandulifera a n. malokvětá I. parviflora).
Tyto rostliny nejsou stanoveny jako invazní z hlediska rostlinolékařských předpisů ČR jelikože jsou již hojně rozšířeny na většině našeho území. Podle obecných definic a z pohledu ochrany přírody, krajiny a životního prostředí jsou ovšem považovány za nebezpečné nepůvodní druhy rostlin, které mají značný invazní potenciál a mohou zejména ve volné přírodě osídlovat některé původní ekosystémy a tím omezovat biodiverzitu v ČR.
Základním předpokladem správného nakládání s rostlinami a zejména s nepůvodními je jejich správná identifikace a jejich důsledné označování. Všechny prodávané druhy by měly být označeny jejich vědeckým názvem – rod a druh (případně i čeleď, varieta či kultivar). Samozřejmostí je i uvedení českého názvu, pokud existuje.
U nepůvodních či potenciálně invazních druhů by měly být uvedeny tyto údaje:
• odkud rostlina pochází (kontinent či region), ve kterých zemích (či regionech) se chová invazně, schopnost rostliny uniknout ze zahrad do volné přírody,
• informace o invazním chování – rychlost růstu, rozmnožovací schopnost, ohrožená stanoviště,
• doporučení pro pěstování takové rostliny.

Šíření nepůvodních druhů
Pokud chceme zabránit invazím nepůvodních rostlinných druhů, měli bychom respektovat následující pravidla:
1. Nakládání s rostlinným odpadem. Pokud již nepůvodní druhy rostlin pěstujete, nabízíte atd., je velice důležitý způsob nakládání s rostlinným odpadem. Komposty, obalový materiál a odpadní voda patří mezi nejfrekventovanější cesty, kudy se cizí druhy dostávají do volné přírody. Kompostování rostlinných zbytků neničí dostatečně účinně semena a oddenky některých druhů (např. křídlatky japonské). V některých případech je vhodnější rostlinné zbytky spálit nebo kompost ošetřit herbicidem. Rostlinné zbytky nikdy nevyhazujeme do přírody. Zvláštní problém představují vodní rostliny – je nezbytné, abychom zabránili jejich úniku do řek a nádrží. Velice důležité je věnovat pozornost obalům vodních rostlin, které často obsahují „černé pasažéry“ – např. škodlivé organizmy nebo jiné rostliny.
2. Vhodná technologie pěstování
• Nově importované rostliny s invazním charakterem je vhodné držet v izolaci od ostatních pěstovaných a volně rostoucích druhů.
• Pěstební substráty by měly být prosté všech životaschopných rozmnožovacích částí rostlin a jiných škodlivých organizmů. Toho dosáhneme, pokud použijeme čistý anorganický pěstební substrát nebo bude substrát před použitím ošetřen (chemicky, sterilizace párou). Rostliny by měly být po celou dobu pěstovány tak, aby nemohlo dojít k zamoření kontaktem s jiným substrátem, vhodné je tedy pěstovat rostliny v květináčích odděleně od půdy (fólie). Zemina by neměla být dovážena z místa, kde se vyskytují invazní rostlinné druhy.
• Všechny používané nástroje by měly být řádně očištěny a zbaveny rostlinných zbytků.
• Pracovníci by měli být poučeni o možných rizicích a měli by dbát na to, aby na svých oděvech či obuvi nepřenášeli části rostlin mimo výrobní objekt.
• Obalový materiál je třeba udržovat v čistotě, dovezené obaly důkladně vyčistit nebo zničit.
• Pěstování potenciálně invazních vodních rostlin realizujeme odděleně od druhů neinvazních. Před balením rostliny prohlédneme, odstraníme zeminu z kořenů a dobře opláchneme vodou.

Náhrada za invazní druhy rostlin
Okrasné školky a zahradní centra by se měly snažit najít náhradní rostliny za invazní druhy a propagovat jejich pěstování. Kromě toho, že by se značně omezilo riziko šíření nepůvodních druhů, by mohl být sortiment obohacen o některé novinky.
Důvodem obliby invazních rostlin u veřejnosti jsou právě jejich specifické vlastnosti – rychlý a bujný růst, snadné množení, brzké kvetení, odolnost vůči patogenům, což jsou právě vlastnosti, které jim umožňují potlačovat druhy původní, pokud se dostanou mimo kulturu. Ovšem při výběru alternativních druhů bychom měli mít na paměti, že i ty mohou v určitých podmínkách vykazovat expanzní chování. Pokud je to možné, doporučuje se využívat např. sterilní či dvoudomé kultivary, nebo rostlinné druhy které jsou na určitém území původní.
Je velice důležité zapojit i veřejnost. Je to právě ona, která bezděčně vyžaduje dovoz rostlin, které mohou mít invazní chování, takže informace o významu nepůvodních druhů a škodách, které mohou způsobit, by měly být zaměřeny právě na ni.

Na co dát pozor
Druhy, které jsou z rostlinolékařského hlediska v České republice považovány za invazní a podléhají monitoringu a průzkumu (dle vyhlášky č. 215/2008 Sb. a vyhlášky č. 159/2009 Sb.):
Cabomba caroliniana (chebule karolínská) – vytrvalá vodní rostlina původem z Ameriky, v Evropě se rozšířila na území Belgie, Nizozemska, Maďarska, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Má stonky dlouhé až 10 m, je velmi odolná, dokáže přežít i pod ledem, pěstuje se jako akvarijní rostlina.
Crassula helmsii (tlustice)– vodní a bahenní rostlina původem z Austrálie a Nového Zélandu, v Evropě se rozšířila v Belgii, Dánsku, Francii, Německu, Nizozemsku a na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Je vytrvalá, velmi rychle roste, intenzivně se množí vegetativně, dokáže přežít i teplotu pod bodem mrazu a také krátkodobé vyschnutí vody.
Eichhornia crassipes (tokozelka vzplývavá, t. nadmutá, vodní hyacint) – plovoucí a bahenní rostlina původem z Jižní Ameriky, tvoří husté trsy a velmi brzy zarůstá celou vodní hladinu, zahrazuje vodní cesty, omezuje možnost koupání a rybolovu, zásadním způsobem potlačuje původní druhy vodních rostlin a biodiverzitu vodních ekosystémů. Dnes je rozšířena na pěti kontinentech, v Evropě zejména v Portugalsku a Španělsku
Heracleum mantegazzianum, H. persicum, H. sosnowskyi (bolševník velkolepý, b. perský, b. sosnowského) – tyto tři druhy jsou si velmi podobné a často se zaměňují. Jsou to statné mrkvovité rostliny, jež k nám byly zavlečeny jako okrasné rostliny. Množí se semeny a rychle zarůstají nová stanoviště (okraje lesů, pastviny). B. velkolepý je pro člověka toxický a je značně rozšířen rovněž v České republice. Bolševník perský se na území České republiky vyskytuje pouze ojediněle.
Hydrocotyle ranunculoides (pupečník) – vodní rostlina pocházející ze Severní Ameriky, rozšířila se v mnoha zemích Evropy, Opět byla zavlečena jako okrasná rostlina pro zahradní rybníčky. Velice rychle se množí a zarůstá vodní plochy, čímž brání jejich využití.
Lysichiton americanus (toulcovka americká / kapsovec americký) – vzrůstná bahenní vytrvalá rostlina původem ze Severní Ameriky. V České republice byly zaznamenány jen ojedinělé výskyty v přírodě. Kvete časně na jaře výraznými žlutými toulci, množí se vegetativně oddenky a semeny, ohrožuje bahenní společenstva.
Polygonum perfoliatum (rdesno) – popínavá bylina dosahující výšky až šest metrů, původní v Asii. Roste velmi rychle (až 15 cm/den) a tvoří množství semen. Mateřská rostlina hyne při prvním mrazu. Přerůstá rychle mladé stromky a může je i zadusit.
Pueraria lobata – polodřevitá popínavá rostlina původem z východní Asie, introdukovaná do Ameriky, Afriky i Oceánie, v Evropě se rozšířila v Itálii a Švýcarsku. Velmi rychle roste a množí se vegetativně i generativně. Dusí ostatní vegetaci. Může být používána i jako léčivá rostlina.
Senecio inaequidens (starček úzkolistý) – trvalka původem z Jižní Afriky, je rozšířena ve většině zemí Evropy. V ČR byla zjištěna zatím jen ojediněle, její početnost ale roste. Množí se zejména semeny, ale i vegetativně, snáší mráz. Osidluje hlavně narušená stanoviště, označován jako plevel vinic. Je toxický pro dobytek
Sicyos angulatus (libenka hranatá) – jednoletá popínavá rostlina původem ze Severní Ameriky, v Evropě se rozšířila ve Francii, Chorvatsku, Itálii, Moldavsku, Rakousku, Rumunsku, Rusku, Srbsku, Turecku a Ukrajině. V České republice občas pěstována na zahradách a vzácně zplaňuje. Vyrůstá až do šesti metrů, množí se semeny. Do Evropy byla introdukována jako okrasná rostlina, dnes častý plevel v kukuřici.
Solanum elaeagnifolium (lilek hlošinolistý) – vytrvalá rostlina původem ze Severní Ameriky (Mexiko a USA), v Evropě je rozšířena v Chorvatsku, na Kypru, ve Francii, Itálii, Makedonii, Rakousku, Řecku, Srbsku a Černé Hoře. Množí se zejména vegetativně, ale i semeny. Nadzemní část na zimu odumírá. Je to urputný plevel v zemědělských plodinách a rostlina toxická pro dobytek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *