Autor
Kategorie:
Nezařazené

Příčiny poškození a původci chorob květů tulipánů

Tulipány (Tulipa L.) kvetou na jaře snad v každé zahradě a po celý rok je lze koupit jako řezané květinářství. Pocházejí ze střední a západní Asie, odkud se rozšířily do Evropy. Údaje o počtu druhů se značně liší, většinou se pohybují mezi jedním až dvěma sty, množství kultivarů je však mnohonásobně vyšší. Rozmanitost ve velikosti, barvách a počtu květů na lodyze, stejně jako velikosti listů i celých rostlin, je nepřeberná. I když je vegetační doba tulipánů poměrně krátká, stačí k tomu, aby se u nich projevily poruchy či poškození, nebo byly napadeny patogeny či škůdci.

Zasychání a papírovitost květů
Pokud byly cibule poškozeny před výsadbou, rostliny mají často méně menších listů a poupata zaschnou ještě dříve, než se objeví. Poškození během rašení má za následek větší či menší zkrácení lodyh s malým, papírovitě vybledlým, deformovaným a zasychajícím poupětem. Slabé poškození se může projevit také zakrněním prašníků v normálně vyvinutých květech nebo nedostatečným vybarvením květů.
Papírovitost květů mohou způsobit i nevhodné podmínky během uskladnění či transportu cibulí. Pokud jsou cibule uloženy v obalech, základy květů tulipánů poškozuje i etylén uvolňovaný během uskladnění nebo rašení, případně další faktory negativně ovlivňující vývoj kořenů. Jde zejména o nedostatek vody, příliš vysokou či nízkou teplotu ve sklenících, poškození pesticidy a napadení některými některé patogeny (např. Pythium ultimum). Vyšší výskyt papírovitosti květů byl zaznamenáni po dlouhodobém chlazení či příliš nízké teplotě během chlazení. K omezení papírovitosti květu tulipánu by při listopadové výsadbě „pětistupňových“ tulipánů neměla teplota půdy překročit 16 °C, při pozdější výsadbě 13 °C. Nezbytné je řídit se pokyny zasílatelské firmy.
Virová pestrokvětost tulipánu
Mezi nejčastější choroby tulipánu patří virová pestrokvětost, jejímž původcem je Tulip breaking virus (TBV). Pestrokvěté tulipány byly pravděpodobně dovezeny v 16. století do Nizozemska z Turecka, a dlouho byly považovány za zvláštní odrůdu. Ve své době byly pěstovány a hojně rozmnožovány, také díky tomu, že při jejich vegetativním rozmnožování nedochází k rychlé degeneraci. Na okvětních lístcích, případně po jejich obvodu, se u červených a fialových kultivarů objevují bělavé až nažloutlé čárky, proužky a plaménky. Narušena je i tvorba listové zeleně – listy jsou často světle skvrnité. Celkový růst je jen nepatrně ovlivněný. U bíle nebo žlutě kvetoucích tulipánů jsou světlé proužky jen obtížně pozorovatelné. Obrácený poměr barev, tj. červené proužky na žlutém podkladu nejsou virového, ale genetického původu. Virus přenášejí mšice, možný je i přenos mechanicky při řezu květů.
Napadené rostliny by měly být z porostu odstraněny ještě dříve, než se objeví první mšice. Nutná je ochrana i sousedních porostů a během uskladnění. Protože hostitelem viru jsou i lilie, jejichž květy zůstávají bez poškození, neměly by být ty rostliny, které mohou být zdrojem nákazy, vysazovány v blízkosti tulipánů.
Tečkovitá skvrnitost květů tulipánu
Každoročně, zejména za vlhkého počasí, se vyskytuje Botrytis tulipae (teleom.: Botryotinia tulipae). Čepele rašících listů jsou deformované, se světle šedými skvrnami, často z velké části roztrhané nebo proděravělé. Květy se buď vůbec nevyvíjejí, nebo jsou deformované, s drobnými světlými nebo hnědými tečkovitými skvrnami. Z vysazených napadených cibulí vyrůstají malé, předčasně odumírající rostliny, jejichž listy jsou celé (nebo jen jejich špičky a okraje) růžově fialové. Při odstranění obalových slupek z infikovaných cibulí jsou na bílých dužnatých suknicích viditelné světle hnědé skvrny. Za dostatečné vlhkosti se pokrývají šedivým porostem houby. Na silně infikovaných cibulích se vyvíjejí četná drobná černá sklerocia, která jsou charakteristickým znakem stejně jako šedivý porost konidioforů s konidiemi. Ten se objevuje i na napadených nadzemních částech. Pokud jsou konidie přeneseny na listy a květy zdravých tulipánů, projeví se napadení tečkovitými skvrnami, obzvláště nápadnými na květech.
Patogen se často šíří z několika primárně napadených rostlin a velmi rychle, téměř přes noc, může znehodnotit květy ve značné části porostu. Poškozené květy jsou neprodejné. Pokud se mezi řezané tulipány připravené k expedici dostanou ne zcela zdravé květy, může dojít po vybalení k nepříjemnému překvapení.
Patogen se šíří především napadenými cibulemi, snadno přechází z matečných cibulí na dceřiné. Na nich se až na podzim objeví drobné zahnívající hnědé skvrnky, které jsou viditelné až po odstranění suché povrchové slupky. Výskyt patogenu se zvyšuje u rostlin hnojených vyššími dávkami dusíkatých hnojiv nebo mechanicky poškozených, např. mrazem, kroupami apod.
Ochranná opatření u tulipánů pěstovaných ve volné půdě jsou založena na pečlivé prohlídce cibulí. Pokud se na nich vyskytují hnědé skvrny, případně černá sklerocia, je nutné je vytřídit a zničit. Důležité je dodržování střídání pěstebních ploch a moření cibulí před výsadbou (např. Ronilan WG, 0,2 %). Jakmile se na jaře objeví špičky tulipánů, mělo by následovat fungicidní ošetření (např. Dithane M 45 0,2 %, Rovral 0,1 %. Ronilan WG 0,1 %). Pokud jsou na jaře vhodné podmínky pro šíření patogenu, ošetření se provádí v deseti až 14ti denních intervalech až do doby krátce před květem. Ihned po odkvětu ošetření pokračují, intervaly mezi jednotlivými aplikacemi však lze prodloužit. Tulipány, které špatně vzcházejí, je vhodné odstranit i s přiléhající půdou.
Mořené cibule tulipánů určené k rychlení je nutné vysazovat do dezinfikovaných nádob a substrátů a pěstební plochy ve sklenících, kde se B. tulipae již vyskytla, před novou výsadbou dezinfikovat. Během rašení je nezbytné zabránit poklesu teploty a kondenzaci vodních par na povrchu rostlin a zajistit dostatečné proudění vzduchu, které urychlí oschnutí povrchu rostlin. Podezřelé či napadené rostliny je nezbytné včas odstranit. Jakmile se objeví mezi listy poupata, opakovaně až do nakvétání se aplikují fungicidy (Ronilan WG 0,1 %).
Plíseň šedá na tulipánech
Polyfágní Botrytis cinerea se u tulipánů vyskytuje jen zřídka. Napadá zejména cibule, na jejichž dužnatých suknicích se objevují sklovitě hnědé, pozvolna se protahující skvrny, a hnědé měkké kořeny. Na napadeném pletivu se vyvíjejí velká (až 0,5 mm) černá sklerocia houby. Listy vyrůstající z napadených cibulí jsou neobvykle lesklé, květy naopak vybledlé. Pokud se objeví tečkovité skvrny na květech, nelze je odlišit od skvrn vyvolaných B. tulipae. Přímá infekce listů a květů je však méně častá. Ochranná opatření jsou stejná jako při napadení B. tulipae.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *