Přezimování cibulové zeleniny

V našich podmínkách se tradičně řada zelenin pěstuje tak, že se jeden rok vyseje a v druhém roce sklízí. Mezi ně patří všechna cibulová zelenina. V současné době jsou však problémem poměrně suché zimy s delším obdobím silných mrazů bez sněhové pokrývky jako např. zima 2002/2003, kdy tradiční zeleniny běžně přezimující, ale také ozimé obiloviny nepřezimovaly.

V této zimě velmi špatně přezimovala i ozimá cibule. Za normálních klimatických podmínek, kdy přichází pozvolný pokles nízkých teplot a období silných mrazů netrvá dlouho, přezimují cibulové zeleniny velmi dobře.
V seznamu odrůd registrovaných v Státní odrůdové knize je 17 odrůd takzvané ozimé cibule, která se vysévá nejlépe v poslední dekádě měsíce srpna do sponu 300 – 400 mm x 80 – 100 mm, do hloubky asi 20 mm. Rostliny by měly do zámrazu vytvořit 3 – 4 listy. nemají být prováděny v inverzních polohách, mrazových kotlinách. Po přezimování na jaře má poměrně rychlý vývoj a již koncem května jsou vytvořeny dostatečně velké cibule se silnou natí. Sklízí se koncem května a v červnu a dodává se včetně natě. Poskytuje dobré výnosy, ale je špatně skladovatelná. Měla by se pěstovat pouze na menších plochách a používat k prodeji výhradně jako raná cibule k přímému konzumu. Z osvědčených neheterozních odrůd je možno uvést odrůdy ´Hiberna´, ´Augusta´, ze zahraničních ´Alix´. Mezi heterozní ozimé cibule patří odrůdy ´Amigo´, ´Arctic´, ´Dynasty´, ´Ibis´, ´Juno´, ´Ocean´, ´Wolf´. V našich pokusech během tří let se procento přezimovaných rostlin pohybovalo od 74 do 97 %.
Další cibulí dobře přezimující je tzv. cibule zimní (sečka) – Allium fistulosum L. s poměrně vysokou mrazuvzdorností. Pochází z Dálného východu, má mohutný kořenový systém, sklízí se na nať poprvé koncem května následujícího roku, když listy dosáhnou 300 mm a po měsíci znovu. Poslední sklizeň by měla být provedena nejpozději začátkem září, aby porost dobře přezimoval. Vysévá se v květnu až červenci do řádků 300 – 450 mm, v řádcích na vzdálenost 150 mm. Sklizená nať slouží pro přípravu polévek, pomazánek a k přípravě směsných salátů. V současné době je u nás registrovaná jediná odrůda – ´Bajkal´.

O česneku a jeho podzimní výsadbě není nutné se obšírněji zmiňovat . Většina česneku pěstovaného v ČR se už tradičně vysazuje na podzim, protože výnosy právě ozimých česneků typu širokolistý nepaličák jsou v našich podmínkách nejlepší. Do tohoto sortotypu patří ´Lukan´, ´Mojmír´, ´Záhorský´ – vhodný zvláště do lehčích půd a bezvirózní odrůda ´Benátčan´. Do sortotypu paličáků vytvářejících koncem vegetace květní stvol, nesoucí shluk pacibulek, patří ´Anin´, ´Anton´, ´Blanin´, ´Dukát´ (s velkým počtem pacibulek), ´Jovan´ a bezvirózní ´Džambul´, ´Tantal´, ´Tristan´. Paličáky jsou ranější a hůře skladovatelné než nepaličáky. Pro podzimní výsadbu lze, na rozdíl od starších zkušeností, doporučit pozdní výsadbu stroužků koncem měsíce října a začátkem listopadu. Později vysazené česneky na jaře později vzchází a mají větší šanci uniknout napadení houbomilkou česnekovou, škůdci, který klade vajíčka většinou brzy na jaře na vzcházející česnek. Z vajíčka se vylíhne larva, která vyžírá mladou rostlinu, listy žloutnou, kroutí se a rostlina zaniká. Vysazují se mořené, nejlépe kalibrované stroužky do sponu 300 – 400 mm x 100 mm a hloubky 50 – 60 mm. Není vhodné používat stroužky zjevně nemocné, poškozené a stroužky bez obalových šupin. Cibule není vhodné dělit na stroužky dříve než týden před výsadbou. Po namoření Sulkou nebo přípravkem Vydate L, je nutno stroužky osušit a pokud nelze okamžitě vysazovat, uschovat v chladničce. Po výsadbě je nutno pozemek uválet, naopak na jaře, jakmile porost vzejde, co nejdříve prokypřit. V době, kdy bývá značný vláhový deficit je nutné i česnek zavlažovat – v době vzcházení a rovněž v červnu až začátkem července, v době narůstání cibulí. Termín sklizně často ovlivní významně celkový výnos. Při předčasné sklizni se ztrácí až 20 % výnosu a zhorší se skladovatelnost. Nejlepším ukazatelem je obsah sušiny, který by měl být u ozimých česneků 33 – 34 %. Není dobré česnek vytahovat ze země, když je nať přeschlá, neboť nať se utrhne a cibule zůstane v zemi. Po dosušení je nezbytné odstranit suché kořeny, aby nepřijímaly vzdušnou vlhkost.

Pór k přezimování se vysévá v první dekádě dubna a vysazuje v polovině června, pokud se používá sadba z minisadbovačů do sponu 500 – 700 mm x 100 mm. Větší vzdálenost mezi řádky než jsou pěstitelé zvyklí umožňuje možnost dvojího nakopčení a tím i lepší etiolizaci konzumní části a současně lepší mrazovou ochranu. Jako optimální technologie se nám osvědčila výsadba na dno rýh 100 – 150 mm hlubokých a jejich postupné zahrnutí a následné dvojí nakopčení. Krytí netkanou textilií o síle 300g.m-2 se sice osvědčilo v zimě 1993/1994, kdy se procento přezimovaných rostlin zvýšilo o 12 – 27 % proti nekrytému porostu, ale vzhledem k výšce rostlin póru je to opatření velice náročné a nákladné a při normálním průběhu zimy, kdy nejsou teplotní rozdíly během jedné dekády větší jak 10°C zbytečné.
Sklizeň může probíhat u póru celou zimu až do doby než půda zmrzne. Rostliny jsou před nástupem mrazů plně vyvinuté s dostatečně vysokou hmotností. V běžných zimách u nás přezimují i tzv. podzimní odrůdy jako ´Titus´, ´Tango´, ´Elefant´, ´Bandit´, které snáší pokles teplot na -12°C a výnosově předčí skupinu odrůd zimního póru, který by se měl sklízet zvláště v jarních měsících jako odrůdy ´Blizzard´, ´Arkansas´, ´Latina´, ´Laura´, ´Pollux´, ´Ziegfried 2´.
U póru, nejnáročnější cibulové zeleniny, je nezbytná závlaha a pěstování v první trati. Problém je neexistující možnost chemické ochrany proti vrtalce pórové!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *