Postřehy z městské zeleně v Číně

Náplní mé pracovní cesty do Číny bylo českých a slovenských feromonů v jehličnatých a listnatých lesích, v jabloňových sadech a na čajovníkových plantážích. Testování feromonů na pa1mových plantážích na ostrově Hainan se neuskutečnilo z důvodu strachu obyvatel ještě zdravého ostrova před možností nákazy virem SARS od lidí z pevniny.

Putování po Číně trvalo téměř celý měsíc květen, tedy v období maximálního růstu a kvetení mnoha druhů květin a dřevin. Opěrnými body pro časté vyjížďky do terénu byly hotely v hlavních městech několika provincií. Šanghaj jako multimilionové velkoměsto je na úrovni provincie, ostatní navštívená hlavní města jsou menší, mají „jen“ 2 – 3 miliony obyvatel ( Hangzhou – provincie Zhejiang, Xi’An -provincie Shanxi, Chengdu -provincie Sitchuan -Sečuán).
Společným makem zeleně v těchto městech je především její pečlivá údržba, které si všimne i laik už na první pohled. Neexistují pošlapané trávníky, polámané, uschlé a jinak znehodnocené dřeviny. Láska
i prostého Číňana k zeleni je víc než patrná a pokud mládež a mladší generace nemá o zeleň vyloženě zájem, tak ji aspoň neničí. S prvky vandalismu v zeleni jsem se nikde nesetkal. Dalším odlišným znakem od naší zeleně je naprostá čistota nejen co se týče papírů, ale hlavně psích výkalů. Na rozdíl od našich parků (které slouží jako i WC pro psy) jsou trávníky v čínských parcích tak čisté, že si můžete naprosto bez obav kdekoliv sednout. Psy totiž v ulicích vůbec neuvidíte, protože jednoduše nejsou. Za měsíc pobytu jsem viděl jen asi tři až čtyři psíky, kteří slouží jako živá dekorace ve městě v prodejně chovatelských potřeb pro ptáky, želvy, rybičky atd. Volně pobíhající psi jsou pouze na vesnicích a ti se drží jen v blízkosti
domů. (Vtírá se mi ale otázka, kdy konečně budeme řešit problém volně pobíhajících psů v našich parcích a kdo se tím bude zabývat – papírové sáčky na psí exkrementy nejsou podle mě řešením, psí záchody jsou rovněž nesmyslem, protože pes nepůjde vykonat svoji potřebu tam, kde ji vykonal už jiný pes, a na závěr
k tomuto problému je třeba zdůraznit ještě prašnost, což znamená, že psí exkrementy dýcháme my všichni, ať už psa chováme nebo ne).
Vraťme se ale raději k čínským parkům. Jsou koncipovány podle zásad přírodně krajinářského parku s častými motivy čínské přírody. Tím. že nechybí porosty mohutných (až 8 m vysokých) bambusů, vodní motivy v podobě jezer, jezírek, tůní s lekníny a lotosy a samozřejmě nemohou chybět ani tradiční vyhlídkové altány v klasickém čínském slohu. Některé dřeviny jsou pro zvýraznění krásy bonsajovitě tvarovány, i když rostou přímo ve volné půdě. Bývá to nejčastěji právě u vyhlídkových altánů nebo jiných odpočinkových míst. K tomuto účelu je s oblibou používán např. Podocarpus macrophyllus, subtropický jehličnan trochu podobný tisu (ovšem s mnohem většími jehlicemi), domácí druhy javorů (Acer buergerianum a Acer palmatum), převislý jerlín (Sophora japonica ‚Pendula‘), drobnolisté jilmy (Ulmus parvifolia) apod. Některé keře v parcích jsou podle záměru tvarovány do polokulovitých nebo kulovitých tvarů (Euonymus japonicus, Buxus sempervirens a Buxus microphylla var. sinica?, Pyracantha coccinea a Pyracantha crenatoserrata, subtropické Pittosporum tobira, Nandina domestica a další), jiné jsou tvarovány a zastřihovány do více etážových (několika poschoďových) tvarů (především keřovité jalovce (Juniperus sp.).
Doprovodná zeleň silničních komunikací je rovněž pečlivě udržována a tvarována. U stromů se odstraňují pouze vnitřní větve a výhony překážející elektrickému vedení (nikoliv „prznění“ typu „řezu na babku“), u keřů převládá řez do plošných tvarů (výška 40 – 50 cm). Výsadba je pochopitelně zahuštěná, většinou 10 -15 kusů na 1m2 (nízké druhy a kultivary Spiraea, Berberis, Ligustrum, japonské azalky apod.). Tyto plošné ornamentální záhony tvoří vlastně podsadbu solitérně a volně rostoucím druhům různých stromů a keřů. Někdy jsou solitéry v záhonech také tvarovány do polokulovitých či kulovitých tvarů.
Sortiment používaných dřevin a květin odpovídá subtropickému klimatu. V zimě se teploty pohybují nad 0 0C (výjimečně bývá krátkodobě slabší mrazík), v létě se teploty pohybují mezi 25 – 35 oC při 50 – 70% vlhkosti vzduchu.
Z jeh1ičnanů pěstovaných i u nás jsou v městské zeleni časté tyto druhy: Thuja orientalis (čistý druh, kultivary jen výjimečně), Chamaecyparis pisifera (většinou čistý druh), Cryptomeria japonica, Gingko biloba, Metasequoia glyptostroboides(častá v uličních stromořadích), Juniperus (Sargentea) chinensis (volně rostoucí i tvarovaný).
Z exotů se běžně pěstují Podocarpus macrophyllus (nejčastěji bonsajovitě tvarovaný buď u vyhlídkových altánů nebo u vchodů do bank, restaurací apod.), Cedrus deodara (častý i v zelených pásech mezi vozovkami), řídce Cunninghamia lanceolata (ale v přírodě ve světlých lesích běžně rostoucí), Taxodium ascendens (často v parcích na březích vodních ploch), Cycas revoluta (volně rostoucí nebo v nádobách opět před bankami, restauracemi a pod.).
Z listnatých stromů známých i u nás se běžně vyskytují Acer palmatum (převážně čistý druh), Salix alba ‚Tristis‘ (na březích vodních ploch), Salix matsudana ‚Tortuosa‘ , Platanus x acerifolius (jedna z nejčastěji používaných dřevin v uličních stromořadích), Ailanthus glandulosa, Prunus cerasifera ‚Nigra'( často i v zelených pásech mezi vozovkami).
Z méně známých a subtropických dřevin bývají často v parcích vysazovány Broussonetia papyrifera, Acer buergerianum ( solitérně na význačných místech), Ulmus parvifolia (někdy bývá tvarovaný do kulovitého nebo deštníkovitého tvaru), Magnolia grandiflora (stále zelená, vysoká 10 – 12 m, skupinovitě vysazovaná
v parcích), Magnolia denudata, Zelkova serrata, Albizia julibrissin, Quercus acutissima, Paulownia tomentosa, Populus simonii (?), Sorbus sp., Acer grosseri var. hersii, Acacia dealbata, Liquidambar formosana, Elaeocarpus glabripetalus (solitérně i v uličních stromořadích) a pod.
Listnaté keře opadavé jsou v městské zeleni zastoupeny nejčastěji těmito druhy: Hydrangea macrophylla, Sophora japonica ‚Pendula’, Syringa sp., Magnolia x soulangiana, Philadelphus sp., Kerria japonica, Elsholtzia stauntonii, Cornus sp., Acer ginnala, Euonymus alatus, Buddleja davidii, Potentilla fruticosa, Deutzia sp., Hypericum sp. a pod.
Ze subtropických dřevin jsou to hlavně Sassafras sp., Lagerstroemia indica, Elaeagnus multiflora, Aralia chinensis, Punica granatum ‚Nana “ Eriobotrya japonica (pěstována i na produkci plodů).
Ze stále zelených keřů jsou nejčastěji vysazovány druhy subtropické. Např. Nerium oleander a N. indicum, Pittosporum tobira ( v parcích volně rostoucí, ale v úzkých pásech zeleně oddělujících automobilovou dopravu od cyklistů většinou stříhané do kulovitých tvarů), Aucuba japonica ‚ Variegata‘ (ve světlém podrostu stromů), Fatsia japonica (v podrostu stromů i v hlubším stínu), llex latifolia (většinou solitérní), Pyracantha crenatoserrata (většinou zastřihovaná do kulovitého nebo polokulovitého tvaru), Trachelospermum jasminoides (v nádobách jako výplňová plazivá dřevina nebo v parcích jako náhrada trávníku ve stínu pod stromy), Osmanthus heterophyllus ( zahuštěné výsadby v polostínu). Z dřevin pěstovaných i u nás se běžně používají Pyracantha coccinea, llex pernyi, Pachysandra terminalis ‚Variegata‘ a llex crenata (obě jako půdopokryvné dřeviny v zahuštěných výsadbách) a Ligustrum sp. (většinou ž1utolisté).
Popínavé dřeviny jsou zastoupeny nejčastěji druhy známými i u nás. U pergol nebo v atriích zahradních restaurací nechybí Wisteria, Parthenocissus tricuspidata, Hedera helix (včetně kultivarů), ojediněle v teplejších oblastech a na význačných místech se vysazují také Bougainvillea sp. (dorůstá zde výšky 4 – 5 m a stejného průměru koruny).
Květiny jsou používány ve větších plošných výsadbách. Z letniček jsou běžné různé kultivary Petunia a Salvia, z trvalek např. Tradescantia (několik druhů), Houttuynia cordata, Aspidistra elatior ‚Variegata “ Impatiens (různé hybridy), růžový plazivý Oxalis sp., Yucca treculeana (? Y. gloriosa), Canna indica a další. Sukulentní rostliny jsou v ornamentálních záhonech zastoupeny nejčastěji druhy (a kultivary)
Agave americana, Aloe saponaria a Echeveria sp. V podrostu keřových skupin i kolem kmenů stromů
v uličních stromořadích nechybí Ophiopogon globosa, občas je vysazován také Op. jaburan. Z okrasných travin bývá nejčastěji vysazován Miscanthus sinensis (vče1ně několika kultivarů), občas také Arundo donax.
Palmy jsou zastoupeny odolným druhem Trachycarpus fortunei.
Z bambusů, které jsou v parcích hojně používány (a mimo města tvoří přirozené lesy) se vyskytuje občas Sinarundinaria (Fargesia) nitida (druh pěstovaný i u nás, jelikož snáší poměrně dobře i naše zimy). Nejvíce jsou však vysazovány druhy rodu Phyllostachys sp. , které dosahují běžně výšky 7 – 10 m a průměru stébel 5 – 8 cm. Nízké, jen asi 0,5 m vysoké druhy rodů Sasa a Sasamorpha jsou používány v plošných výsadbách jako náhrada trávníku pod stromy.
Ojediněle se v parcích vyskytuje také nejodolnější banánovník (Musa sp. basjoo?).

Pro nás téměř nemožným, v Číně běžným jevem je přesazování vzrost1ých stromů. To znamená stromů, které mají u kořene až 20 cm v průměru. Tyto stromy jsou pěstitelsky připravovány jediným možným způsobem. Ať už rostou na pozemku budoucí zástavby nebo v lesních porostech, jsou radikálně zmlazeny na výšku 5 – 6 m, čili ze stromu zůstávají vlastně jen silné pahýly. Kořenový bal je obnažen v průměru většinou do 2 m a do hloubky nejvíce 1 m. Tyto stromy jsou potom převezeny do školky, nahusto narovnány vedle sebe a kořenové obaly jsou prosypány raše1inovou zeminou, někdy jen obyčejnou ornicí. V tomto stavu (a pod zálivkou) se tvoří nový hustý kořenový systém. Zhruba po dvou až třech letech se tyto stromy, které už vytvořily v koruně větší či menší obrost, přesazují na trvalé stanoviště. Jejich zakotvení se provádí 3 – 5 silnými bambusovými tyčemi o délce 4 – 5 m. Stromy jsou i nadále pečlivě zalévány a kolem kmene se udržuje kruh v průměru asi 2 m naprosto čistý, bez plevelů a trávy .
Trávníky jsou čisté, bez dvouděložných plevelů, dokonce i bez mechu (což je při vzdušné vlhkosti zajímavé) a krátce střižené většinou tak na 5 – 7 cm. Sekačky jsem bohužel neviděl. Různé malé kousky, nevhodné pro sekačku, se stříhají ručně speciá1ními nůžkami. Často jsou ale tyto malé plochy osázeny nízkými až plazivými dřevinami, květinami nebo travinami jako náhrada trávníku.
Některé druhy travin, trvalek a kapradin jsou schopny růst i v úplném stínu. Zatravněné a osázené dřevinami i květinami jsou i leckteré střechy výškových budov. Na těchto střešních zahradách se trávníky stříhají převážně ručně.
V parcích jsou běžné různé architektonické doplňky, jejichž vzor se často nachází ve volné přírodě. Kromě už jmenovaných altánů v klasickém čínském slohu (které spojují staré s novým) jsou s oblibou používány obrovské, mnohatunové balvany, většinou zaoblených tvarů. Na vytváření různých kamenných skulptur jsou naopak používány kameny menší s hodně zvrásněným povrchem. Ty jsou spojovány betonem do různě vysokých mohyl. Často bývají umístěny uprostřed vodních ploch a doplněny vodopádem. Kaskádovitě tekoucí voda je velmi příjemná jak na pohled, tak i zvukově. Některé architektonické prvky a rovněž zajímavé dřeviny bývají večer osvětleny reflektory různých barev ( převážně bílé, ale i žluté, zelené nebo namodralé).
Lampy jako veřejné osvětlení v parcích jsou převážně v historizujícím slohu (stejně jako vyhlídkové nebo odpočinkové altány). Návštěvnost parků je velká dennodenně a zvlášť o víkendech bývá dlouho do noci. Kromě atrakcí, jako např. vystupování folklorních skupin, předvádění různých zvířat, cvičení tanečních skupin v historických tancích apod. může návštěvník (zvl. velkých parků) posedět někde stranou v úplném klidu a poslouchat tichou hudbu, linoucí se z reproduktorů schovaných kdesi v keřových skupinách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *