Popisné údaje stromů

Druhou základní oblastí dat, kterou zahrnujeme do pojmu “inventarizace stromů” jsou popisné údaje, charakterizující jednak druh dřeviny a jednak její dendrometrické parametry. Představují elementární úroveň informací o hodnocených dřevinách, která by měla být naplněna v podstatě při jakémkoli typu průzkumu.

Určení taxonu
Určení druhu, případně i kultivaru hodnoceného stromu je chápáno jako samozřejmost. Ani tato oblast ovšem není bez problémů. Hned tím základním je skutečnost, že systematika i v oblasti dendrologie je poměrně dynamickou vědou. Standard u nás v současné době představuje komplexní vydání sedmi dílů Květeny ČR, která vychází od roku 1988. Ovšem s názvy jako Negundo aceroides nebo Cerasus avium můžete zažít problémy na konzervativnějším mezinárodním poli. Každopádně je třeba respektovat jeden hlavní literární zdroj a v případě dnes již spíše standardního předávání dat z inventarizací v podobě databázových programů umožnit i provázání se staršími synonymy.
Vzhledem k častému používání kultivarů dřevin v urbanizovaném prostředí (které nemají české ekvivalenty) je třeba při inventarizacích pracovat především s odborným názvoslovím. České názvy je vhodné uvádět do zpráv předávaných zadavateli pro zjednodušení orientace méně odborně fundovaných osob. Patřičnou pozornost je nutné věnovat správnému psaní názvů dřevin. Uveďme si zde proto ve zkratce hlavní zásady používání názvosloví:
Acer platanoides javor mléč
Crataegus × lavallei hloh Lavallův
× Cupressocyparis leylandii cypřišovec Leylandův
Rodové jméno se v odborném názvosloví píše vždy s velkým a druhové s malým počátečním písmenem. V češtině je rodový název s malým písmenem a druhový se píše většinou s malým, s velkým jen v případě, že je strom či keř pojmenován po nějaké osobě. Je vhodné respektovat psaní křížků, indikujících buď mezirodové nebo mezidruhové křížence. U mezirodových kříženců se křížek píše před rodovým názvem. Odboné názvosloví se píše kurzívou.
Populus nigra ‘Italica’ nebo Populus nigra cv. Italica
Acer platanoides ‘ Crimson King’
V případě kultivarů se názvy píší vždy s velkým písmenem, a to i v případě, že jsou víceslovné. Standardy pro psaní názvů kultivarů jsou pouze dva – buď uzavření názvu do horních jednoduchých úvozovek nebo uvedení zkratkou “cv.”. Název kultivaru se neuvádí kurzívou.

Dimenze kmene
Velikost kmene se charakterizuje buď měřením jeho průměru nebo obvodu v tzv. “výčetní” nebo “prsní” výšce 1,3 m nad terénem. Obě tato měření jsou vzájemně přepočítatelná. Pro zjišťování dimenzí kmene je zásadně nutné používat odpovídající vybavení – tedy buď lesnické průměrky nebo obvodová pásma. V případě, že hodnotitel těmito prostředky vybavený není, je možné uvádět odhad průměru kmene se zařazením do tloušťkových tříd po deseti centimetrech. Takovýto postup ovšem zásadním způsobem limituje možnost dalšího následného využívání dendrometrických dat.
Nejrychlejším prostředkem pro měření kmenů jsou lesnické průměrky, které se používají nejčastěji ve velikosti 65 cm (k dispozici jsou až do 120 cm). Při jejich používání musí být ramena nasazena kolmo na osu kmene a průměrka se musí kmene dotýkat ve třech bodech. Provádí se vždy dvě na sebe kolmá měření a výsledek se průměruje.
Obvodová pásma jsou mnohem skladnější, ovšem měření s jejich pomocí je zdlouhavější. Vhodné je používat pásma vybavená háčkem, která mají dvě stupnice – jak v centimetrech obvodu, tak v přímém přepočtu na průměr kmene.
Jedná-li se o strom, který se větví pod výčetní výškou, měření se provádí níže pod větvením v případě, že sem ještě nezasahuje vliv kořenových náběhů. Pokud tomu tak není, měří se zvlášť průměr či obvod každého ze kmenů. V případě běžných inventarizací se měří alespoň čtyři nejsilnější kmeny vícekmenů. Pro některé specializované účely, jako je například oceňování stromů metodou Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, je třeba měřit průměry všech kmenů.
Pokud je ve výčetní výšce boule či místo roubování s výraznou tloušťkovou diferencí, měří se dimenze těsně nad či těsně pod nerovností.
U stromů rostoucích na svahu se výčetní výška měří od středu průniku svahu s osou kmene.
Ve specializovaných metodických postupech (jako jsou např. metody Statisch Integrierte Abschätzung nebo Wind Load Analysis) se od průměru kmene dále odečítá tloušťka krycích pletiv a lýka, aby bylo možné analyzovat pouze objem dřevního válce. Tento parametr se v praxi většinou pouze odhaduje.

Výška stromu
Měření výšek stromů je poměrně komplikovanou úlohou, pro kterou musí být hodnotitel vhodně vybavený. Základní výbavu představuje výškoměr a dálkoměr. Všechny běžně používané výškoměry pracují na principu nepřímého měření odvrácené strany pravoúhlého trojúhelníku měřením úhlů.
Při měření výšek vzniká celá řada systematických chyb, které mohou znamenat několikametrové rozdíly. Zásadními chybami jsou následující:
1) Nedostatečná odstupová vzdálenost. Ze vzdálenosti, ze které měříme, musíme jasně vidět nejvyšší bod v koruně. Obecně platí, že by se odstupová vzdálenost měla přibližně rovnat výšce stromu.
2) Špatně změřená odstupová vzdálenost. Vzdálenost je nutné měřit vhodným dálkoměrem. Krokováním vznikají zásadní chyby především v nerovném terénu nebo na svahu. Vzdálenost se měří od místa průmětu nejvyššího bodu v koruně – tedy často nikoli od kmene stromu. To se týká především listatých stromů.
3) Špatně odečtené hodnoty. Obzvláště u manuálních výškoměrů je nutné obě prováděná měření (na bázi kmene a na nejvyšší bod v koruně) buď sčítat a nebo odečítat. Sčítají se v případě, že báze kmene leží pod úrovní oka hodnotitele (tedy na rovině) a odečítají v případě, že pata kmene leží nad úrovní oka hodnotitele (tedy ve svahu).
Vlastní měření vyžaduje určitou míru zkušenosti s konkrétním vybavením. I v případě, že se v rámci běžných inventarizací výšky stromů odhadují, musí být hodnotitel výškoměrem a dálkoměrem vybavený a čas od času si některý strom změřit pro zjištění referenční roviny pro další odhady.

Průměr koruny
Jedná se o průměr průmětu koruny na vodorovnou plochu. Je to první z parametrů, které slouží pro charakteristiku plochy, event. objemu koruny. Tento parametr je vzhledem k časté nerovnoměrnosti korun stromů (především v porostech) obtížně postižitelný. Pro sjednocení metod měření se v našich podmínkách používá součet dvou dálkoměrem měřených poloměrů v kolmých směrech, přičemž jeden z nich prochází nejdelší osou průmětu. V zahraničních metodikách se můžeme setkat s měřením průmětu koruny ve čtyřech nebo pěti bodech.

Text a foto Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D., Ing. Andrea Szórádová, Rosice

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 12/2011.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *