Pomologický ústav v Troji a Ruzyni – výročí vzniku a zániku

V uplynulém roce 2001 slavily u nás mnohé výzkumné, kontrolní a zkušební instituce padesáté výročí svého vzniku. V roce 1951 se začal uplatňovat zákon č. 261/149/Sb. ve znění vyhlášky č. 186/1950 Sb., o organizaci výzkumnictví a technického rozvoje.

Podobně jako v jiných resortech i v zemědělství se v padesátých letech začaly vytvářet nové struktury výzkumu, kontroly, zkušebnictví a poradenství. Velkými reorganizacemi procházelo školství. Staré instituce se rušily a nové vznikaly.

V tomto příspěvku si klademe za cíl vzpomenout výročí vzniku a zániku Zemského pomologického ústavu, instituce, která v padesátých letech minulého století v důsledku prováděných reorganizací zanikla a, jak se zdá, žádná z dnes existujících institucí se nepovažuje za její přímou následnickou organizaci. Přitom ve své době, v letech 1871-1951 patřila u nás k průkopníkům pokroku v ovocnářství, vinařství, zelinářství, květinářství, sadovnictví a konzervárenství. V průběhu své osmdesátileté existence nesla tato instituce různé názvy. Budeme ji proto v dalším textu uvádět většinou pod názvem pomologický ústav.

Z historie pomologického ústavu
Troja
Valné shromáždění Vlastenecké hospodářské společnosti (VHS), která byla v letech 1770 -1897 řídícím centrem vědeckého a technického pokroku v zemědělství, se v roce 1970 usneslo zřídit zemskou ovocnicko-vinařskou školu v Troji u Prahy. Škola nesoucí název „Štěpařská, vinařská a zelinářská škola“ (Obst- und Weinbauschule) byla otevřena v roce 1871. Škola byla utrakvistická, vyučovalo se v českém i německém jazyce. Teprve v roce 1885 byla škola rozdělena na oddělení české a německé. Od roku 1919 byla vyučovacím jazykem čeština.
Po Reutlingenu v Německu a Klosterneuburgu v Rakousku byla Troja sídlem třetí nejstarší středoevropské zahradnické školy. Původně jednoletá škola se v roce 1887 změnila na dvouletou. Název školy nebyl zpočátku ustálen. Na prvních školních vysvědčeních do roku 1872 je uveden název „Ústav pro pomologii, vinařství a zelinářství“ a od roku 1873 již jen „Pomologický ústav“. V roce 1885 přechází škola do správy zemského výboru pod názvem „Královský český pomologický ústav“. Za první republiky nese název Zemský pomologický ústav.
Lokalizace
Pomologický ústav se nacházel v Troji u Prahy (dnešní Praha 8), v lokalitě zvané Popelářka podle usedlosti a vinice náležející k někdejší viniční soustavě, která obklopovala historické jádro Prahy a byla vytvořena za Karla IV. Pro potřeby ústavu byly zakoupeny nebo postaveny budovy v dnešní ulici Pod lisem. Zajištěny byly pozemky pro založení vinice, pomologické zahrady a ovocné školky. Usedlost Popelářka Pod lisem 4 je od roku 1988 památkově chráněná. V prvních letech své existence využíval budovy usedlosti pro učebny, byty učitelů a zahradníka a společnou ložnici pro posluchače. V sousedství usedlosti je v současnosti areál Elektrotechnického zkušebního ústavu (čp. 129). Uvnitř areálu je bývalá hlavní budova pomologického ústavu postavená v roce 1886.
Ulice Pod lisem nesla v letech 1925-1961 název U Pomologického ústavu. I další místní názvy jako je ulice Na Jabloňce, přírodní památka Jabloňka a architektonicky významná budova , klasicistní letohrádek Jablůňka uprostřed obdélné zahrady (Na Jabloňce č. orientační 1) by snad mohly mít nějakou spojitost s pomologickým ústavem v této lokalitě.
Ruzyně
V roce 1934 byla škola přemístěna do nově vybudovaného areálu v Ruzyni, který je od roku 1951 sídlem VÚRV.
Pro pomologický ústav bylo v katastru obce Ruzyně vyčleněno 26 ha orné půdy. Již v roce 1927 byly založeny ovocné sady na ploše 9 ha. Školní budova (dnešní hlavní budova VÚRV) se stavěla od jara 1932 a dokončena byla na podzim 1934. Výstavba byla financována z prostředků země České, neboť pomologický ústav byl součástí zemských škol hospodářských (= zemědělských).
Velkorysost, s níž „země Česká“ vkládala v 30. letech 20. století finanční prostředky na vybudování sídla pro Zemský pomologický ústav začíná být v současnosti stále více oceňována, stejně tak jako umění tvůrců a dovednost realizátorů projektu areálu. Středem obdivu je areál jako komplex šťastného skloubení architektonicky ceněných staveb s okolním okrasným parkem.
V areálu se nacházejí architektonicky vzácné stavby ve funkcionalistickém slohu, vzniklém v 20. letech 20. století, který klade důraz na to, aby jednotlivé složky stavby byly utvářeny s ohledem na jejich účel a byly prosty tradičních dekorativních tvarů a ozdob.
Poněvadž areál VÚRV vykazuje výrazné charakteristické památky z doby funkcionalismu, zahájil v dubnu 1995 Pražský ústav památkové péče v Praze na žádost VÚRV a se souhlasem Ministerstva zemědělství ČR přípravu návrhu k vyhlášení areálu VÚRV, parku a jádra budov, za nemovitou kulturní památku
Za protektorátu byl Zemský pomologický ústav přejmenován na Ovocnicko-zahradnickou školu, po válce opět na Zemský pomologický ústav a od roku 1949 na Zahradnickou školu. V roce 1952 byla škola přemístěna do Děčína-Libverdy a přejmenována na Zemědělskou mistrovskou školu zahradnickou. Nakonec splynula se Střední zahradnickou školou, která byla do Libverdy přemístěna z Lednice na Moravě.

Zaměření a výsledky činnosti pomologického ústavu
Ještě dnes se musíme s respektem dívat na velkorysost a obsáhlost úkolů, jež si ústav vytkl při reorganizaci v roce 1875, s uznáním hodnotit, jak se ústav pružně přizpůsoboval měnícím se potřebám praxe a jak je úspěšně během tři čtvrtiny století své existence naplňoval.
Výuka
Základním úkolem byla výchova teoreticky a prakticky vzdělaných zahradníků, jimž se mělo „dostati základních vědomostí z oboru zelinářství, vinařství a umělého zahradnictví“. Zpočátku bylo nejvíce hodin věnováno ovocnictví. Později se začala věnovat pozornost i dalším oborům, zejména květinářství, sadovnictví i zelinářství. Zavedeno bylo vyučování vazačství. V učebním plánu bylo od roku 1909 naukám zahradnickým, hlavně květinářství, sadovnictví a kreslení plánů, věnováno téměř stejný počet týdenních hodin, jako ovocnictví. Tím se stal pomologický ústav školou zahradnickou. V roce 1908 byly velkým nákladem vystaveny rozsáhlé skleníky. Omezena byla plocha viniční. Po roce 1918 nastává velký rozmach zahradnictví, zejména rychlení zeleniny. Vznikají nové zahradnické závody, zejména květinářské. Zahradnictví se specializuje a specializuje se i výuka. Se stavební ruchem se vzmáhá okrasné školkařství, perenářství a jiné speciální zahradnické obory. Za výuku čtyř hlavních oborů ( ovocnictví a vinařství; zelinářství; květinářství a sadovnictví; přírodní vědy a zužitkování ovoce a zeleniny) byli odpovědni příslušní odborní učitelé. V roce 1920 – 21 byl učební plán rozšířen o encyklopedii polního hospodářství a obchodní nauku.
Do roku 1934 vychovala škola asi 1400 absolventů. Počet absolventů v letech 1935 – 1952 lze odhadnout na nejméně 360. Uplatňovali se jako inspektoři, správci okresních ovocných školek a vrchní zahradníci. Mnozí z nich byli majiteli zahradnických závodů. Dobře se uplatňovali i v cizině.
Výzkumnictví, zkušebnictví a poradenství
Pomologický ústav sloužil také:
* Jako zkušební ústav pro shora uvedené obory zahradnictví, vyjma umělé zahradnictví, zvláště pak pro štěpařství jak ve smyslu vědeckém, tak i praktickém.
* Jako zemská škola ovocná, v níž měly být pěstovány všecky druhy stromů a keřů ovocných, pro české ovocnictví důležité, v odrůdách, jež lze na základě dlouholetých zkušeností a k všeobecnému vysazování doporučit.
Ovocné sady pomologického ústavu vynikaly velkým ovocným sortimentem, snad největším ve střední Evropě. Celkem zde bylo přes 2500 odrůd ovocných dřevin a vinné révy. V Troji byly soustředěny odrůdy z pomologické zahrady VHS v Praze-Vinohrady na Kozačce, ze sbírky děkana Matěje Röslera v Poděbradech a dalších zdrojů. Zájem o ovocné rouby a sazenice byl velký. Podle O. Boučka, jednoho z učitelů pomologického ústavu, se koncem 19. století „veliká sháňka po ovocných sortimentech v evropském ovocnictví stala módou, ba někdy až chorobnou vášní“. Až teprve počátkem 20. století začíná zájem o ovocný sortiment upadat. Stále častěji a důrazněji se poukazuje na nevýhodnost příliš velkého počtu odrůd v evropských ovocných zahradách, s tím, že má za následek poměrně nízkou rentabilitu, zejména v úrodných letech.

Zkoušení odrůd v rámci pomologického ústavu ustupovalo do pozadí také proto, že zkušenosti s odrůdami získané v chráněné poloze trojských zahrad nebylo možné aplikovat na různé oblasti v českých zemích, kde byly přirozené podmínky méně příznivé.
Proto péčí zemědělské rady začaly se zakládat okresní školky se zkušebními ovocnými sady, jež spravovali většinou absolventi pomologického ústavu. Na základě těchto zkušeností došlo i u nás později k zúžení a specializování ovocného sortimentu pro jednotlivé oblasti v zemích českých.
Když funkci zkoušení jednotlivých odrůd postupně počaly přebírati okresní školky a sady a v neposlední řadě i nově vynikající školky soukromé, jakož i sady při ostatních zemědělských školách, pozbyla kdysi proslulá pomologická zahrada a její ovocné arboretum na významu.
* Jako zkušebná a matečná vinice, kde se měly konat porovnávací pokusy se zvláštním zřetelem k pěstování tak zvaných hroznů stolních, jakož i pěstovati révy a odrůdy podnebí českému přizpůsobené, otužilé a osvědčené, za účelem, aby se nabylo co nejvíce sazenic k rozdílení nebo na prodej.
* Jako vzorná a pokusná stanice pro ovocnický průmysl, zabývající se prováděním a demonstrováním jednotlivých způsobů zpracování ovoce. Mnohé okresy zakládaly při svých ovocných školkách a zkušebních sadech zužitkovací stanice, kde byly zpracovávány přebytky ovoce a pořádány kursy pro obyvatele venkova a venkovských měst. Na mnohých místech podjaly se tohoto úkolu i některé nově zřízené zemědělské školy. Všude ovšem byl patrný „trojský průkopnický duch“.
Škola vypěstovala řadu nových ovocných odrůd meruněk, broskvoní, jabloní, hrušní i třešní.
Škola razila i nové revoluční směry v produkci ovoce. Byla první školou u nás, která pokusně začala pěstovat jádrové ovoce podle francouzské metody Lepageovy, tj. pěstování v pravidelných stěnových tvarech. Svými ovocnými stěnami ruzyňských palmet, zavedenými pokusně O. Bočkem již v roce 1939, „stanula škola na pevné bázi novodobé a rentabilní produkce kvalitního ovoce jádrového“.
Osobnosti
Z osobností, které jsou spjaty s pomologickým ústavem připomeňme alespoň některé nejvýznamnější.
Josef Bláha (1842 – 1923), vynikající český pomolog. Od 1873 vrchním zahradníkem a učitelem Zemského pomologického ústavu v Tróji, kde působil do roku 1908. Založil zde ústavní zahrady, v matečné knize popsal 2600 odrůd různých druhů ovoce, sestavoval sortimenty ovoce pro různé oblasti v Čechách. Na Bláhova pozorování se často odvolává při popisu odrůd proslulý pomolog J. Říha. Vychoval celou řadu výtečných školkařů, v době, kdy ovocných školek u nás takřka nebylo a ovocné stromky se k nám dovážely většinou z Německa.
Otto Boček (1893 – 1964), ovocnář a pedagog, v pomologickém ústavu učil v letech 1922 – 1952, kdy přešel do zahradnické školy v Děčíně-Libverdě. Autor nového způsobu pěstění jádrového ovoce v podobě stěnového tvaru nazvaného ruzyňská palmeta.
Václav Kác (1897 – 1975), v letech 1921 – 1939 profesorem Zemského pomologického ústavu v Praze-Troji a Ruzyni. Spravoval ústav v letech 1930 – 1931. V letech 1945 – 47 působil na ministerstvu zemědělství, 1947 – 52 na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze. Odborník v technologii zpracování ovoce. Autor četných publikací, autor středoškolských učebnic.
Jaroslav Smolák (1882 – 1971), fytopatolog a pedagog. V letech 1931 – 39, ředitelem Zemského pomologického ústavu v Praze-Troji (později v Ruzyni). Po válce vysokoškolský profesor fytopatologie.

Závěr
Vracíme-li se do historie, většinou se neubráníme, abychom ji nekonfrontovali s přítomností. Připomínáme-li si dnes výročí zahájení činnosti pomologického ústavu v Troji v roce 1871 a jeho zánik v roce 1952, nelze nevzpomenout, že podobný osud postihl o několik desetiletí později i naše jediné výzkumné pracoviště specializovaného na zelinářství v Olomouci, které vzniklo v 50. letech minulého století a zrušeno bylo před sedmi lety.
Za připomenutí stojí mimořádné ekonomické podmínky v době, kdy se rozhodovalo o vzniku pomologického ústavu v Troji a vybudování ruzyňského areálu. Když se jednalo v 70.letech předminulého století o zřízení ústavu v Troji, spěla k svému vyvrcholení velká agrární výnosová a odbytová krize, která zasáhla celou Evropu, doprovázená zadlužeností rolnictva a vystěhovalectvím. A podobně, když se začátkem 30. let minulého století zahajovala výstavba ruzyňského areálu, nalézalo se Československo ve velké hospodářské krizi (1929 – 1933). Jestliže se výstavba v Troji a později i v Ruzyni uskutečnila, lze to považovat na jedné straně za projev odvahy našich předků riskovat, když v hospodářsky svízelných dobách investovali do školství, zkušebnictví a výzkumu, ale na druhé straně to svědčí o jejich prozíravosti či hlubokém přesvědčení, že takové investice se vyplatí.

Ještě dnes žijí někteří z absolventů ruzyňského pomologického ústavu, tohoto ve své době věhlasného institutu. Někteří z nich i ve svém vysokém věku dosud úspěšně pracují v oboru. Ještě existují ovocné sady, které zakládali absolventi pomologického ústavu. Ještě několik dalších generací bude obdivovat okrasné parky, na jejichž vzniku se tito absolventi podíleli. V historii zahradnického školství a zkušebnictví v českých zemích zanechal pomologický ústav a řada osobností s ním spjatých nesmazatelné stopy.

Komentáře ke článku 5

  • Stefan MELCER

    Vlastnim knihu:
    PESTOVANI OVOCNYCH STROMU A KERU,
    v hrncich a kbelich.
    sepsal:
    LADISLAV BURKET,
    ktore vydalo nakladtelstvi knihkupectvi
    Mikulase a Knappa.
    Neviem rok vydania,nikde sa nepise.Prosim ak viete odpiste mi.

  • Kamila Sukalovská

    Zdravím Vás, zjistila jsem, že můj pradědeček byl v letech 1913 – 1914 absolventem Královského českého pomologického ústavu. Existuje seznam nebo fotografie student

      • Jar. Šubrt

        Pomologický ústav v Praze v Troji absolvoval můj otec, ročník 1913. Měl jsem jeho vysvědčení – absolutorium a ročenku ústavu. Před rokem jsem dal tyto dokumenty do zahrádkářského muzea v Hradci králové. Začínám toho litovat, nejsem si jist, jestli jsem to dal do správných rukou. Mimo jiné, na té škole byla i výuka jazyků – němčina, francouzština, ruština. Je samozřejmé, že se nenaučili dokonale jazyk, ale pro probuzení zájmu o jazyk a základní znalost to stačilo. Škola byla určena pro již vyučené zahradníky,dnes by se to dalo nazvat – nástavbové studium. Absolventům nebyl přiznán po r. 1948 žádný vyšší stupeň vzdělání, hledělo se na ně jako na vyučené zahradníky. Zkrátka získaná vyšší kvalifikace na Pomologickém ústavu nezapadala do tehdejších kolonek. Je velká škoda, že tradice této moderní školy byla přerušena. Ředitelem školy býval i syn spisovatelky Boženy Němcové , který byl vyučen zahradníkem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *