Pokles ploch a produkce meruněk a broskví

Současná výměra meruňkových a broskvoňových sadů v České republice, jakož i produkce ovoce z těchto sadů, je ve srovnání s evropskými parametry lehce přehlédnutelná. Dlouhodobý celorepublikový průměr ročních sklizní je přibližně 11 tis. tun meruněk a 9 tis. tun broskví, což s průměrnými sklizněmi dosahovanými v EU – 691 tis. tun meruněk a 4 078 tis. tun broskví představuje 1,5 %, resp. 0,2 %.

Při srovnávání dalších komodit k žádným z tohoto hlediska převratným závěrům nedospějeme. Tak např. našich 9,3 tis.ha produkčních jabloňových sadů proti 350 tis. ha evidovaných v EU představuje 2,7 %, v produkci jablek je výsledkem tohoto srovnávání hodnota pouze 1,6 %. U dalšího speciálního druhu, révy vinné, je plocha českých a moravských vinic k EU 0,5 % a produkce vína 0,3 % atd.

Opodstatnění vlastních sadů a jejich produkce

Přesto lpíme na udržení nebo zlepšení každé z těchto specializací a nehodláme žádnou z nich definitivně z našeho zájmu vypustit. Důvody jsou nejen čistě profesní, ale také ekonomické, kulturní, historické i ekologické. Je tomu tak i v případě našich meruněk a broskvoní, které se v průběhu druhé poloviny 20. století staly v teplých rajonech ČR charakteristickým prvkem krajiny a pro mnohé pěstitele ekonomicky atraktivními a rentabilními kulturami. Všímaví konzumenti tohoto ovoce jednoznačně dávají přednost našim meruňkám i broskvím z důvodu vysoké nutriční hodnoty, vzhledu i hygienickým aspektům před ovocem k nám importovaným. Zvláště bylo-li k nám importováno s cílem jeho průmyslového zpracování a nikoliv po ošidném a lákavém zabalení k přímému prodeji konzumentům.
Význam vlastních broskvoňových sadů vidíme v produkci čerstvého a kvalitního ovoce pro domácí spotřebu. S našimi meruňkami však můžeme uspět i na evropských trzích, neboť poptávka po tomto ovoci převyšuje současnou nabídku. Z České republiky se zatím daří vyvážet ročně několik set tun meruněk na zpracování.

Konkurenceschopnost, obnova produkčních sadů, řešení odbytu ovoce

Tyto argumenty se často omílají na nejrůznějších úrovních a protože je nedovedeme využít, jsou nám málo platné. A protože s žádnými ochranářskými opatřeními dnes již počítat nemůžeme a chceme-li se udržet, zbývá jediné, zvyšování vlastní konkurenceschopnosti. Konkurenceschopnost v meruňkách a broskvoních jednoznačně závisí na dosahovaných sklizních a to jak do výše, tak i jejich stability a jakosti. Stabilita a kvalita sklizní přímo souvisí s vhodností pozemku pro daný druh, technologickou úrovní, s náklady na ošetřování sadů atd. Pěstitelská sféra je z hlediska konkurenceschopnosti primární, neméně důležitá je kvalita sklizně a posklizňové manipulace s ovocem, tj. třídění, balení a odbyt. Součástí nabídky a prodeje vlastního ovoce na trhu by měla být také promyšlená propagace.
Jak se nám to daří v pěstitelské sféře, resp. daří nedostatečně, svědčí údaje o stavu sadů a vývoji produkce, které jsou zapracovány v přiložených grafech.
Vyplývají-li z úvodní části určité rozpaky nad konkurenceschopností našich stávajících meruňkových a broskvoňových sadů, pak odbyt ovoce je řešen ovocnářskými subjekty (až na výjimečné případy) individualisticky, nesystémově a neprofesionálně. Soustředěný odbyt zejména konzumních meruněk a broskví prostřednictvím odbytových organizací na jedné straně nenachází pochopení u pěstitelů, na druhé straně se neobjevují dostatečně kvalifikovaní a přesvědčiví jedinci, kteří by byli schopni tyto organizace zakládat a řídit. Přitom jedním z hlavních bodů reformy společné organizace trhu s ovocem v EU je právě zakládání organizací producentů s možností čerpání významných podpor pro jejich zakládání i pro provoz v prvních letech. Tyto organizace mohou být i „jednopruhové‘‘ a ovocnář může být členem více organizací producentů.
V posledních letech je evidentní trend zužování počtu subjektů se specializací na meruňky a broskvoně. Zatímco ještě v devadesátých letech minulého století bylo v ČR evidováno přes 100 subjektů s určitou výměrou tzv. produkčních sadů, nyní je to přibližně 20 subjektů. Ve zbývajících případech sady dožívají, vyznačují se extenzivním charakterem ošetřování a bez náhrady se postupně likvidují.
Stávající produkční sady v redukovaném počtu ovocnářských subjektů jsou určitou nadějí přežití těchto kultur v nesmlouvavých podmínkách otevřeného trhu. Kromě špičkových pěstitelských technologií je zde obstojně řešena i otázka odbytu ovoce. Avšak ani v těchto případech výměra obnovovaných sadů nenahrazuje výměru sadů likvidovaných. Takže ani tyto vzácné případy nebudou schopny zabránit dalšímu poklesu domácí produkce meruněk a broskví Domnívám se, že situace se může dále zhoršovat a to v souvislosti s okolnostmi, které nastaly v minulém roce. Tj. podstatné zvýšení cen za obilniny, kukuřici, řepku a jiné plodiny, které doznávají na světových trzích strategický význam a bude jim věnována pozornost větší než obnově sadů.
Je-li tato obava oprávněná, pak se bude pravděpodobně týkat více ovocnářů působících ve sféře právnických osob než soukromých ovocnářů. Na jižní Moravě bylo soukromými ovocnáři s využitím státní podpory v těchto kritických letech vysázeno několik desítek hektarů vzorových výsadeb meruněk a broskvoní, kterým věnují maximální péči. Provozovatelé těchto sadů nachází i jiné alternativy odbytu ovoce než prostřednictvím supermarketů.

Strategie a koordinace

Meruňky a broskvoně jsou v našich podmínkách do značné míry exotickou dvojicí ovocných druhů. Tato výjimečnost souvisí, jak již bylo naznačeno, s nároky na agroekologické podmínky a s potřebou monitorování a řešení široké škály specifických technologických a obchodních podmínek. Jejich řešení není možné ponechat volnému a nekoordinovanému průběhu. Každý z větších i menších detailů by měl být podřízen konkrétní strategii či koncepci.
Před třemi lety byla zpracována Koncepce ovocnářství v Jihomoravském kraji, ve které byla meruňkám a broskvoním věnována odpovídající pozornost. Dnes je již tento dobrý záměr téměř zapomenut.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *