Pohled do historie a tradic pěstování a šlechtění zeleniny V. – Období od 1990 do současnosti

Politické změny, které se uskutečnily po roku 1990, ovlivnily situaci ve všech odvětvích hospodářského života, zahradnickou výrobu nevyjímaje. Skončilo období centrálního řízení, cenové regulace a zajišťování odbytu produktů zahradnické výroby. Rovněž přestalo fungovat monopolní postavení organizací zajišťujících obchod se zahradnickými produkty. Podobné to bylo i s organizacemi, které zajišťovaly služby zahradnickým podnikům a institucím. Mnohé velké, centrální zahradnické podniky se rozpadly, případně se rozčlenily na menší závody či výrobní jednotky.

Politické změny, které se uskutečnily po roku 1990, ovlivnily situaci ve všech odvětvích hospodářského života, zahradnickou výrobu nevyjímaje. Skončilo období centrálního řízení, cenové regulace a zajišťování odbytu produktů zahradnické výroby. Rovněž přestalo fungovat monopolní postavení organizací zajišťujících obchod se zahradnickými produkty. Podobné to bylo i s organizacemi, které zajišťovaly služby zahradnickým podnikům a institucím. Mnohé velké, centrální zahradnické podniky se rozpadly, případně se rozčlenily na menší závody či výrobní jednotky.
V důsledku restitucí byly některé objekty navráceny původním majitelům a mnohé další byly privatizovány. Noví majitelé však ne vždy úspěšně v původní činnosti těchto podniků pokračovali.
Uvolněním mezinárodního obchodu se podstatně zvýšil konkurenční tlak zahraničních firem, na což naše domácí zelinářská výroba a návazná odvětví nebyla vůbec připravena. Zahraniční konkurence, dobře připravená a operativní, s atraktivní nabídkou a dobrou dopravní technikou, byla a je schopna dovážet k nám vizuálně i cenově lákavé zelinářské produkty v bohatém a pestrém sortimentu. Importy svojí tržní úpravou, lákavou obalovou technikou, cenami a plynulými dodávkami, domácí české výrobky předčily. Zahraniční konkurence, podporovaná dobře organizovanými obchodními společnostmi, postupem doby ovládla naše domácí trhy a ohromila do té doby i existující český export. Zahraniční import zastihl české zahradnictví a tudíž i zelinářství nepřipravené a neschopné adekvátně na nově vzniklou situaci reagovat.

Současný stav a perspektivy
Budoucnost však nemusí být viděna černě. Máme příznivé pěstitelské podmínky v našich tradičních zelinářských oblastech, rezervy v organizaci, poradenství, v technologii, v druhovém zastoupení pěstovaných zelenin (ze skupiny tzv. málo známých zelenin, které jsou v současné době na trhu převážně jen z dovozu). Konkurovat můžeme zavedením integrované produkce zeleniny. Vhodnou reklamou a osvětou lze podpořit zvýšení spotřeby zeleniny na obyvatele, ale i propagovat zeleninu domácích producentů, která v mnohých případech je vypěstována za nižšího použití pesticidů a je nutričně hodnotnější. Příkladem upřednostnění spotřeby zeleniny domácí produkce může být např. Belgie, která má asi 10 milionů obyvatel a je průmyslovým státem. Dobrým výrobním i finančním potencionálem si udržuje intenzivní zemědělství a domácí trh je zásobován zeleninovými produkty především z vlastní produkce. Dánsko se svými téměř šesti miliony obyvatel je státem průmyslově – zemědělským (tak, jak byla kdysi označována i naše republika), zásobuje domácí trh zeleninou z vlastní produkce z 55 %. Podobně Irsko s 3,5 mil. obyvatel je zařazováno mezi státy průmyslově – zemědělské, zásobuje trh zeleninou z vlastní produkce ze 79 %. (Údaje čerpány z publikace: O. Chloupek: Zemědělský výzkum, Academia Praha, 1996).
Přitom třeba upozornit, že nutriční hodnota a hygienická hodnota dovážené zeleniny bez důsledné potravinářské kontroly bývá často pochybná.
V současné situaci, kdy v naší republice neexistuje centrální zelinářské výzkumné pracoviště (při absenci bývalého a i v zahraničí uznávaného VŠÚZ Olomouc), musí do jisté míry tuto funkci plnit zainteresované ústavy Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě MZLU Brno, v menším měřítku i oddělení zahradnických plodin Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni, případně i katedra zahradnictví na Agronomické fakultě ČUZ v Praze-Suchdole a v Českých Budějovicích. Kritická situace je v počtu zredukovaných šlechtitelských pracovišť. Současně je třeba s radostným uspokojením a zadostiučiněním předeslat, že odborná úroveň a dosahované výsledky šlechtitelských pracovišť jsou i za současné méně příznivé situace více než potěšitelné. Dokladem toho mohou být desítky vyšlechtěných odrůd zelenin o vysoké a srovnatelné úrovni (ne-li lepší), než jsou mnohdy k nám dováženy odrůdy zahraniční (u nás často neověřené a pro naše pěstitelské podmínky mnohdy nevyhovující). Za období 1991 – 2002 bylo v České republice vyšlechtěno dokonce až 170 původních odrůd včetně F1 hybridů. V tomto směru je úspěšné Semo Smržice, s. r. o., na Prostějovsku. Navazuje na dobrou dlouholetou tradici ŠS Smržice. Je reprezentativním šlechtitelským pracovištěm moderního stylu. Z pracoviště vzešla řada vynikajících odrůd (rajčat, salátů, okurek a dalších) z nichž převážná část jsou F1 hybridy. Vynikajícím pracovištěm šlechtění hybridních okurek je rovněž fa. Holman Bzenec. Vysoce kvalitní odrůdy produkuje soukromá firma Česká semena – Křivský v Klešicích na Chrudimsku, která tč. kooperuje s firmou Semo Smržice. Vynikající jsou některé odrůdy košťálovin, kořenové zeleniny, ředkviček, zahradních luskovin a dalších. V Poběžovicích u Holic v Čechách (na Pardubicku) se zase úspěšně rozvíjí a praxi již předala řadu velmi dobrých odrůd česneků firma Kozák. Podobně úspěšně si s několika desítkami hybridních odrůd paprik vede společnost Libera ve Vrbce na Ostravsku, vedená zkušenou šlechtitelkou Ing. Teclovou. Taktéž úspěšná je činnost firmy Seva-Flora Valtice, která v jihomoravské oblasti navazuje na tradici ŠS Valtice. Jedna z dalších vůdčích šlechtitelských pracovišť je společnost Moravoseed, s. r. o. Mikulov-Mušlov, která svými pracovníky zajišťuje slibná šlechtění na šlechtitelském pracovišti ve Svijanském Újezdě na Turnovsku v Podjizeří (Hortica s. r. o. nástupce bývalé ŠS Turnov). Ze šlechtitelských pracovišť, která nejsou směrována na problematiku šlechtění zelenin, ale zeleninu šlechtí (v dlouhé a úspěšné tradici), třeba připomenout alespoň akciovou společnost Cezea Čejč, navazující na proslavenou ŠS Čejč na Hodonínsku, zaměřenou na šlechtění kukuřice a jarních obilovin. Z této stanice vzešly i vynikající odrůdy papriky a česneku. Vedle zmíněných pracovišť jsou však u nás i nadšení soukromí šlechtitelé. Česnek se šlechtí například v Rožďalovicích na Nymburksu, v Těšeticích na Znojemsku, v Chotěšově a jinde.

Závěrem
Informativní, stručný a ne zcela vyčerpávající pohled do historie našeho zelinářství a zejména jeho šlechtění si kladl za úkol ukázat, že české (československé) zelinářství mělo a má již dlouho dobrou tradici a věhlas i v zahraničí. Že máme pro jednotlivé zelinářské druhy vyhovující pěstitelské podmínky a naši pěstitelé – zelináři mají svoji tradici a zelinářský fortel. Je potřebná propagace domácích odrůd zeleniny, které jsou adaptabilnější k našim pěstitelským podmínkám a jistější ve výnosu i kvalitě, než některé propagované, u nás nevyzkoušené zahraniční odrůdy. Také spotřebitele je potřebné vést k poznání, že příliš levné, sebeatraktivnější vypadající nabízené zboží nemusí být vždy zdraví prospěšné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *