Pohled do historie a tradic pěstování a šlechtění zeleniny IV.

Období po II. světové válce

Přehled šlechtitelských stanic
– Kaštice (bývalý okres Louny), oblast tzv. „Podbořansko“. V posledních obdobích sedmdesátých a osmdesátých let minulého století převažovalo na této šlechtitelské stanici množení zeleninových druhů. Organizačně patřila pod odštěpný závod Kadaň,
– Slapy u Tábora (bývalý okres Tábor), oblast „Táborská“ ležící mezi Středočeskou pahorkatinou a Českomoravskou vrchovinou. Šlechtěny byly převážně košťáloviny, koncem století bylo realizováno jen udržovací šlechtění a množení zeleninových druhů. Organizačně spadala pod VŠÚTPL Šumperk – Temenice, v rámci VHJ OSEVA Praha,
– Úhřetice (bývalý okres Chrudim), oblast „Chrudimsko“ (Podželeznohorsko). Původně byla tato šlechtitelská stanice velice agilní a úspěšná. V důsledku reorganizace osmdesátých let, bylo šlechtění zelenin dislokováno do Heřmanova Městce – Klešice. Organizačně byla řízena VŠÚO Kroměříž v rámci VHJ OSEVA Praha,
– Vrbičany (bývalý okres Litoměřice), oblast „Českého dolního Polabí“. Na stanici po předchozích reorganizacích v posledních obdobích převládalo jen udržovací šlechtění a množení. (Nyní je součástí Sempra Praha a.s.),
– Židovice (bývalý okres Litoměřice), oblast „Českého dolního Polabí“. V padesátých až šedesátých letech byla stanice známa úspěšnými šlechtěními. Po výstavbě šlechtitelské stanice Hrdly, převzal toto pracoviště ÚKZÚZ Praha (zkušebna pro ovocné dřeviny a révu vinnou),
– Sibřina (bývalý okres Praha – Východ), oblast „Středočeská – Pražská“. Nacházela se v sousedství proslulé ŠS bývalé firmy Selecta Stupice. Samostatnou byla jen krátkou dobu, v padesátých letech pak součástí ŠS Stupice. Od sedmdesátých let se šlechtění na pracovišti omezovalo jen na udržovací šlechtění a množení. Na tomto pracovišti vzniklo několik úspěšných odrůd zelenin.
– Stupice (bývalý okres Praha – Východ), oblast „Středočeská – Pražská“. Tato slavná šlechtitelská stanice byla vybudována již v roce 1921 firmou Selecta Praha. Z této stanice pochází též řada prvních našich odrůd zeleninových druhů (zelí, kapusta, petržel, mrkev, cibule, květák, fazole). Po reorganizacích v sedmdesátých letech minulého století převládlo šlechtění obilovin. Stanice byla pod řízením VŠÚO Kroměříž, v rámci VHJ OSEVA Praha. V současné době je součástí Selgen Praha, a.s.

V menším rozsahu a po krátkou dobu bylo šlechtění, zejména udržovací šlechtění zelenin, jako okrajová (doplňková) činnost realizováno ještě na dalších ŠS:

– Chlumec nad Cidlinou (bývalý okres Hradec Králové), řízený VŠÚTPL Šumperk – Temenice. Stanice prováděla novošlechtění a udržovací šlechtění kmínu,
– Lužany u Přeštic (bývalý okres Plzeň – Jih), řízený VŠÚTPL Šumperk – Temenice. Zde byly krátkodobě šlechtěny i košťáloviny např. zelí „Křimické“,
– Kaliště (bývalý okres Ústí nad Orlicí) – šlechtění kmínu,
– Červený Dvůr (bývalý okres Tábor), řízený VŠÚP Troubsko u Brna. Okrajově se provádělo udržovací šlechtění zeleninových druhů, zvláště košťálovin,
– Doksany (bývalý okres Doksany), pracoviště navazovalo na původní pracoviště VÚRV Praha – Ruzyně, pod správu OSEVA Praha a po jistou dobu se věnovala m.j. šlechtění zelenin. V roce 1960 zde byla šlechtitelská činnost ukončena a úkoly předány na ŠS Loucká,
– Česká Bělá (bývalý okres Havlíčkův Brod), řízeno VŠÚB (bramborářským) Havlíčkův Brod, v rámci OSEVA Praha VHJ. Stanice se zabývala šlechtěním kmínu,
– Neustupovské Otradovice (bývalý okres Benešov), řízena VŠÚB Havlíčkův Brod. Do sedmdesátých let minulého století v menším rozsahu probíhalo udržovací šlechtění zelenin.
– Bystřice nad Pernštejnem (bývalý okres Žďár nad Sázavou), řízeno VŠÚB Havlíčkův Brod. V padesátých až do počátku šedesátých let minulého století bylo na této stanici realizováno (v menším rozsahu) udržovací šlechtění zelenin.
– Stránecká Zhoř (bývalý okres Žďár nad Sázavou). ŠS byla založena v roce 1945 ELITOU Brno. Byla směřována na šlechtění brambor, ale šlechtily se zde i jiné plodiny, např. udržovací šlechtění zelenin (zvláště košťálovin). V roce 1974 stanice ukončila činnost a šlechtitelský materiál byl předán na ŠS Bystřice nad Pernštejnem.
– Višňové (bývalý okres Znojmo). ŠS byla vybudována již v roce 1908. Původně byla v majetku německého velkostatku (F. Spiegel–Diesenberger). Se stanicí spolupracoval v počátcích minulého století proslulý vídeňský profesor Dr. Fruwirth. Ve dvacátých až čtyřicátých letech pak brněnský Doc. Dr. K. Kočnar, který mj. zde zavedl i šlechtění zelenin. Odtud pochází kdysi populární salát ´Gourmand´ (letní salát, který byl došlechtěn B. Šmerdou v Brně v roce 1929). Na ŠS byla vyšlechtěna i mrkev ´Višňovská žlutočervená´. Stanice byla zrušena v padesátých letech minulého století a šlechtitelský materiál byl přesunut na jiná pracoviště.

Při celkovém pohledu do historie šlechtění a pěstování zeleniny u nás nelze nevzpomenout těch, kteří se zasloužili o úspěchy. Vedle již v dříve uvedených jmen Frimmel, Landovský, Prouza je řada i dalších, kterým patří naše vzpomínka a dík. Byli to například:
Ferdinand Macháček (1882 – 1949) nebo brněnský Prof. Dr. Ing. Jaroslav Podešva, kteří svými obsáhlými publikacemi (F. Macháček: Racionální zelinářství I. a II., 1941 /2. vydání/, J.Podešva a kol.: Encyklopedie zelinářství I. a II., 1959) předali pěstitelské praxi neocenitelné rady a instruktivní pokyny pro rozvoj zelinářství. Velikou podporu rozvoji českého i slovenského zelinářství vykonali i nadšení šlechtitelé zelenin. Ti nejenže rozšířili tehdejší sortiment zeleninových odrůd, ale produkční kvalitou a šlechtitelskou hodnotou je posunuli na srovnatelnou tehdejší mezinárodní úroveň.
Vzpomenout třeba alespoň některé, jimž se dostalo i mezinárodního ocenění. Jaroslav Pour (1914 – 1995) se proslavil svými odrůdami hlávkového zelí, cibule a okurek nakladaček a Jaroslav Homola (1910 – 1999) patřil mezi nejuznávanější šlechtitele v období čtyřicátých až sedmdesátých let minulého století – vyšlechtil téměř dvě desítky odrůd. Úspěšnými a zasloužilými šlechtiteli byli také Emil Dobiáš (1905 –1981), Josef Vyskočil, Ing. Slavibor Müller, Stanislav Beneš (1889 –1970), Ing. Alois Spurný (1923 – 1988) a Vladimír Smékal (1921– 1986). Ze současných šlechtitelů je třeba připomenout jména jako Ing. B. Holman, úspěšný šlechtitel F1 hybridů okurek ze Bzence, Ing. Karel Křivský, erudovaný šlechtitel luskovin, kořenové a košťálové zeleniny z Klešic na Chrudimsku, Ing. J. Teclová, vynikající šlechtitelka zeleninových F1 hybridních paprik z Vrbky u Ostravy, Ing. J. Horal z firmy MoravoSeed s.r.o. Mikulov –Mušlov (ŠS Svijanský Újezd u Turnova). Doc. Dr. Eva Pekárková – Troníčková z VÚRV Praha Ruzyně je mimo jiné autorkou hybridní indeterminantní odrůdy rajčete Start S F1, kde se při výrobě hybridního osiva využívá cytoplasmatická samčí sterilita CMS. Ze skupiny předních současných šlechtitelů třeba vzpomenout mimořádně úspěšný kolektiv ze ŠS SEMO Smržic, vedený Ing. K. a Ing. M. Zavadilovými, dále šlechtitele J. Válka z ŠS Cezea v Čejči (česneky, papriky) nebo šlechtitele česneků z Poběžovic u Holic v Čechách, Ing. J. Kozáka.
Zásluha na rozvoji šlechtění u nás patří Ing. Františku Marečkovi z VÚRV Praha Ruzyně a Ing. Jaroslavu Moravcovi, který v bývalém VŠÚZ v Olomouci vedl genové sbírky zeleninových druhů a sám vyšlechtil řadu odrůd, zejména speciálních druhů zelenin (cibule – šalotka, křen selský, naťový celer apod.). Vzpomenout třeba i Prof. Ing. Jaroslava Štamberu ze Zahradnické fakulty MZLU Brno, Lednice na Moravě a dlouhodobého ředitele VŠÚZ Olomouc Doc. Ing. Františka Vlčka.
K podnícení a rozvoji úspěšného šlechtění nejen v Čechách, ale ještě v bývalém Československu patří dík vynikajícímu genetikovi a univerzitnímu profesorovi Univerzity Karlovy v Praze Dr. Karlovi Hrubému (1910 – 1962), který svými publikacemi Hrubý K.: Tvoříme s přírodou (Praktická genetika) 1943 a 1947 a u nás první pokusnickou – metodickou příručkou: Hrubý K. a Konvička O.: Polní pokusnictví, 1955, velmi účinně napomohl efektivní gradaci šlechtění včetně zeleninových druhů.
Ze škály šlechtitelských metod, praktik i možností až do ukončení II. světové války v praxi převládaly metody výběrové a metody křížení včetně křížení distančního. Po roce 1945 se začalo s postupným praktikováním a využíváním polyploidie, na jejíž možné použití poukázali v roce 1937 Dustin a Blakeslee, a také indukcí mutací. S tímto záměrem bylo v šedesátých letech minulého století vybudováno na Zbraslavi nad Vltavou při Výzkumném ústavu lesnickém Gama – pole. Výsledky sice nebyly tak významné, jak se původně předpokládalo, i tak bylo bezesporu v řadě případů dosaženo pozitivních výsledků. Větší měrou se počalo využívat možnosti a výhod šlechtění F1 hybridů. V průběhu osmdesátých let se ve šlechtění zelenin začalo s praktikováním explantátového množení a pokusně i šlechtění.
Za období let 1945 – 1990 bylo našimi šlechtiteli uvedeno do praxe přibližně 300 původních odrůd zelenin, z čehož v osmdesátých a na počátku devadesátých let bylo 35 odrůd F1 hybridů. Na mezinárodních výstavách IGA v Erfurtu a dokonce v roce 1965 na WIG ve Vídni, se našim odrůdám dostalo řady významných ocenění a uznání. I když doba totalitního režimu v letech 1948 – 1989 nepřála výměně informací se západními státy, podařilo se díky iniciativě a osobním kontaktům ze zahradnického vysokého učení Vysoké školy zemědělské v Brně, Lednice na Moravě zorganizovat tři mezinárodní konference (v rámci evropské organizace EUCARPIA) k šlechtění zahradnických plodin (v letech 1977 – 1986), což nemalou měrou přispělo ke zvýšení další odborné informovanosti a fundovanosti našich zelinářských šlechtitelů, výzkumníků i pěstitelů. Zúčastnění zahraniční hosté bývali překvapeni naší vysokou pěstitelskou úrovní a šlechtěním.
K doplnění informací o historii a tradici zelinářství snad bude i zajímavé připomenout, že tradice pěstování různých druhů zelenin v naší zemi zakotvila i ve folkloristických zvyklostech mnohých pěstitelských oblastech. Tak například v Polné na Havlíčskobrodsku jsou od roku 1597 každoročně druhou neděli v měsíci září pořádány tradiční slavnosti, tzv. Mrkvová pouť. V Hořovicích v Čechách jsou začátkem října probíhají tradiční cibulové jarmarky. Na Moravě na Slovácku, v oblasti Uherskobrodska, zase bývaly česnekové slavnosti, které se v poslední době pořádají na zámku v Buchlovicích. V mnohých vesnicích na Královohradecku zase bývaly (někde ještě i bývají) společné ochutnávky kysaného zelí a soutěže. V současné době mnohé tyto zvyky zakotvily v tradicích krajů pod jinými akcemi jako např. podzimní zahrádkářské výstavy a slavnosti. Také v mnoha lidových písních a průpovídkách jsou vzpomínány zeleninové druhy, což svědčí rovněž o oblibě zeleniny v našich zemích (např. zelí, křen, cibule, petržel).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *