Podénky (II) – Rody Callisia a Gibasis

S podénkami bývají v produkčních kulturách často zaměňovány druhy morfologicky podobně různorodých rodů Callisia a Gibasis. Review podává krátký přehled taxonomické problematiky těchto neotropických taxonů, historie jejich pěstování a zastoupení v kultivaci, přehled dostupných odrůd a pěstebních doporučení.

Callisia
Po spojení s druhy někdejšího rodu Phyodina (Hunt 1986) náleží rodu Callisia na dvacet neotropických taxonů, rozdělovaných do šesti sekcí. Podobně jako u rodu Tradescantia, od něhož se liší klubíčkovitě staženými vrcholíky podpíranými jediným a sotva patrným listenem, najdeme i tady robustní taxony s bromeliotvarými růžicemi, stejně jako útlé, plazivé (někdy jen jednoleté) rostliny s listy dvouřadě seskládanými – molekulární (Evans & al. 2003) a nyní i morfologická data (Burns & al. 2008) ostatně naznačují, že takto pojatý rod není přirozený, některé druhy se zdají být bližší rodu Tripogandra. Podobně ohromující různorodostí vyniká i samotná sekce Callisia, význačná jinde u tribu Tradescantieae neobvyklými redukcemi počtu tyčinek – k jejím taxonům patří vedle nejpěstovanější C. repens L. i tak odlišné taxony jako C. gentlei Matuda anebo C. fragrans (Lindl.) Woodson.
Callisia repens L. vystupuje ze středoamerických nížin podél skalnatých vodních toků bezmála k 2 500 m výšky. Drobné, lysé (pouze s nepatrně brvitými okraji) a křehce dužnaté listy má dvouřadě seskládané na neméně křehkých plazivých stoncích, drobné kvítky jsou průsvitně bělavé a snadno přehlédnutelné. Vedle genotypů s listy typicky vejčitě špičatými (v kultivaci kdysi pod jménem Tradescantia venezuelanica) jsou pěstovány přizpůsobivější klony s listy poněkud masitějšími a téměř okrouhlými (Tradescantia antillana, s odrůdami ´Turtle´ a ´Bianca´). Bíle kvetoucí Callisia elegans Moore, rozpoznaná a popsaná v rostlinách sbíraných v mexickém státě Oaxaca a rozšiřovaných pod označením Setcreasea striata Roehrsovými školkami (Moore 1958), je podstatně robustnější s listy téměř sukulentními, hedvábitě hebkými, matně šedozelenými a podél nervů průsvitně proužkovanými, vespod nezřídka purpurově naběhlými. Hunt (1986) ji s podobnou, ale zcela lysou C. macdougalii považuje za pouhou varietu C. gentlei Matuda, která má listy rovněž lysé, kvete růžově a známa je jen z Hondurasu. Yucatánská Callisia fragrans (Lindl.) Woodson vyhání z bromeliotvarých, až půl metru širokých listových růžic přes metr vysoké květní laty s početnými klubky vonných bílých květů – současně však odnožuje hvězdicí provazcovitých, dvouřadě olistěných stolonů ukončených nově formovanými růžicemi. V současné době nabývá na popularitě, více než jako hrnkovka je ale ceněna pro vysoký obsah antioxidačních a immunoprotektivních látek (Černěnko & al. 2007, Olennikov & al. 2008, Šantanova & al. 2008). Podnikavými trhovci, přirovnávajícími rostliny k ženšenu, jsou ovšem léčivé účinky značně nadhodnocovány a rizika alergických reakcí (Lee & Masson 2006) naopak zamlčována. Poněkud nestálá forma s listy krémově a kaštanově pruhovanými bývala dříve nabízena pod invalidním jménem Spironema melnickoffii (Moore 1958).
Druhy sekce Brachyphylla tyčinky v květech redukovány nemají a byly proto přičítány tradeskanciím anebo separovány do rodu Phyodina, předešlým taxonům jsou ale blízké karyologicky. Nápadně sukulentní Callisia navicularis (Ortg.) Hunt byla roku 1877 údajně popsána z peruánských hor, roste však jen v severním Mexiku. V kultivaci přetrvává pod starým jménem Tradescantia brachyphylla Greenm. Poměrně veliké, purpurově růžové květy vyvíjí na řídce olistěných stolonech, které se pak v růstu střídají se zkrácenými stonky semknutými v masitých, střechovitě seskládaných listech.

Text a foto doc. Dr. Ing. Jiří Uher, Mendelova univezita v Brně, ZF v Lednici

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 2/2011.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *