Autor
Kategorie:
Nezařazené

Plíseň šedá na okrasných rostlinách

Plíseň šedá (Botrytis cinerea, teleom.: Botryotinia fuckeliana) je jedním z nejčastějších a nejdestruktivnějších patogenů skleníkových rostlin, který je příčinou významných ekonomických ztrát. Vyskytuje se na stejných druzích rostlin, pěstovaných ve sklenících i na volné půdě, zejména za chladnějšího vlhkého zamračeného počasí. Poškozuje jak okrasné rostliny, zeleninu a ovoce krátko i dlouhodobě uskladněné v chladicích prostorech, tak většinu přepravovaných zahradnických komodit. Je známo přibližně 50 druhů rodu Botrytis, přičemž B. cinerea má nejširší okruh hostitelů.

Houba napadá a poškozuje téměř všechny části rostlin – květy, květní stopky, stonky, listy, pupeny, plody, semena, cibule, hlízy a kořeny. Až na výjimky infikuje měkká jemná pletiva (okvětní lístky, pupeny, klíční rostliny, sazenice), dále vadnoucí a poškozená pletiva (báze řapíku či řízků k množení) a také stárnoucí a odumřelá pletiva. Aktivně rostoucí pletiva napadá jen zřídka.

Projevy napadení
Mezi symptomy způsobené B. cinerea patří hniloba květů a pupenů, nekrózy stonků, hniloby stonků a kořenového krčku, hniloby řízků, skvrnitosti listů, padání klíčních rostlin a hniloba sazenic. Nejčastějším symptomem je hniloba napadených částí a listová skvrnitost. Infekce se projevuje nejprve vodnatěním a hnědnutím pletiv, za dostatečné vlhkosti se tvoří šedohnědý povlak konidioforů s konidiemi a v konečné fázi na odumřelém pletivu vznikají až 5 mm velká, černá, kulovitá až krustovitá sklerocia.

Postup napadení
Hniloba květů a pupenů často přechází do hniloby stonků. Na okvětních lístcích se tvoří nepravidelné, protažené či kulaté, hnědé vodnaté skvrny, na světle zbarvených lístcích s antokyanovým lemem. Patogen může poškodit i květní stopky, které zasychají, stejně jako pupeny či květy. Hniloba či zaschnutí pupenů (hnědé až černé) je velmi častá např. u pivoněk a růží, hniloba květů u hrnkových a k řezu určených rostlin, např. karafiátů a chrysantém, hniloba pupenů při uskladnění v chladicím prostoru, např. u hortenzií.
Hniloba stonků se projevuje světle hnědými, vkleslými, protahujícími se, od zdravého pletiva ohraničenými lézemi, např. u kysal, pivoněk, růží aj. Mycelium prorůstající stonkem je příčinou vadnutí a po opásání stonku i odumření. Léze, např. u růží černají, u muškátů zůstávají světle hnědé až hnědé, u Exacum sp. po opásání hnědou lézí stonek zasychá. Na stonku se často tvoří černá okrouhlá sklerocia. Častá je infekce řízků růží a muškátů (často podléhají hnilobě). Šedá hniloba stonků fuchsií se projevuje jen nepatrným hnědým zbarvením stonku, povlak houby se objeví až při neobvykle vysoké vlhkosti vzduchu. Napadení báze stonků primulí se projevuje zcela jinými symptomy. Rostliny náhle vadnou a při snaze vyjmou rostliny z půdy zůstává v ruce jen listová růžice (báze je zcela rozložena), ale kořeny zůstávají ještě delší dobu zdravé. V počátečním stadiu lze na průřezu rozeznat, že mokrá hniloba se vyskytuje přibližně na rozhraní půdy a vzduchu a pletivo až do středu stonku je vodnatě hnědé, prostoupené silným bezbarvými hyfami, které lze ale zjistit jen po obarvení a pod mikroskopem. Onemocnění se vyskytuje zejména po přehnojení primulí (Primula malacoides, P. praenitens, syn. P. sinensis) dusíkem nebo vysoké vlhkosti půdy.
Listová skvrnitost se často objeví po infekci květů či jiných částí rostlin. Za vlhka se nepravidelné hnědé skvrny rychle zvětšují a vodnatí. Nejčastěji se vyvíjejí od okrajů listů, ve tvaru písmene “V”, v místě gutačních kapek. Např. na listech muškátů, primulí, kysal či fuchsií se většinou velmi rychle šíří od okrajů šedohnědé skvrny a napadené pletivo (v závislosti na vzdušné vlhkosti) podléhá měkké hnilobě nebo zasychá. Po infekci se ale většinou tvoří jen skvrny, povlak houby až po usmrcení buněk a jen tehdy, jsou-li vnější podmínky příznivé pro její vývoj.

Problémy u výsevů
B. cinerae je častým původcem padání klíčních rostlin (Calceolaria, Cyclamen, Exacum) pokud je RVV příliš vysoká, nebo půda či semena byla infikována. Napadené rostlinky buď vadnou a padají, nebo těsně nad povrchem půdy se na hypokotylu vytvoří vodnaté hnědnoucí hnilobné léze.

Šíření a výskyt původce
Patogen se vyskytuje především jako saprofyt na odumřelých částech rostlin, šíří se z těchto ohnisek na zdravá pletiva, tj. za vhodných podmínek přechází do parazitické fáze. K rychlému rozšíření patogenu a výskytu onemocnění přispívá nedostatek světla a vzdálenosti mezi rostlinami, poranění, přehnojení (zejména dusíkem) či vyšší obsah ozonu ve vzduchu apod. K přenosu konidií dochází při prouděním vzduchu, většinou při poklesu vlhkosti.
B. cinerea přežívá ve sklenících několik let ve formě mycelia, konidií a sklerocií na živém či odumřelém rostlinném materiálu, konidiemi a sklerocii také v půdě. Mimo skleníky na infikovaných odumřelých zbytcích rostlin nebo v půdě sklerocii, během vegetace se šíří konidiemi. Konidie si udržují životaschopnost při teplotě 4 až 54 °C.
Po přezimování ze sklerocií vyrůstají přímo konidiofory s konidiemi, příležitostně hyfy. Jen v ojedinělých případech sklerocia vytvářejí apothecia s askosporami. Konidie produkované klíčícími sklerocii, vyrůstající na infikovaných rostlinných zbytcích či rostlinách, jsou přenášeny vzdušnými proudy. Stárnoucí okvětní lístky a odumírající listy jsou vysoce vnímavé ke konidiální infekci. Optimální teplota pro klíčení konidií se pohybuje mezi 22 až 25 °C za přítomnosti volné vody nebo vysoké relativní vzdušné vlhkosti (90 až 100 %). Do pletiv hyfa proniká ranami, řeznými plochami řízků či zaschlými špičkami listů.
B. cinerea je často považována za patogena, který nejlépe roste, sporuluje a infikuje při teplotách 18 až 23 °C, aktivní je ale i při nižších teplotách (0 až 10 °C). Ojediněle dochází k infekcím i mimo vymezené rozmezí (0 až 35 °C).
Klasifikace patogenu
Identifikace patogenu není obtížná. Vytváří zpočátku bílý až šedý, později šedohnědý povlak, povrchové nebo intramatrikální hyfy jsou hyalinní až hnědé. Konidiofory jsou přímé bezbarvé, s přibývajícím stářím hnědnou. Ve vrcholové části se dichotomicky větví a tvoří jednobuněčné (výjimečně dvou až tří buněčné) vejčité až kulovité konidie.

Opatření
Základem je úzkostlivá čistota a pravidelné odstraňování vadnoucích či odumřelých rostlin. Zanedbané kultury, kde nebyly včas odstraněny vadnoucí a zahnívající části či celé rostliny, představují obzvlášt velké nebezpečí infekce. Ve sklenících se vyžaduje zejména dostatečný prostor mezi rostlinami umožňující dostatečné proudění vzduchu a rychlé osychání povrchu. Chemická ochrana, v závislosti na použitém přípravku, je založena na opakované aplikaci (interval 10 až 14 dnů) některého z registrovaných fungicidů, např. Bavistin WG (0,06 %), Karben Flo Stefes (0,06 %), Euparen Multi (0,15–0,2 %), Mythos 30 SC (0,25 %), Ronilan WG (0,05-0,1 %), Rovral Flo (0,03 %) a Teldor 500 SC (0,1 %).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *