Perspektivní ovocný druh – asijské hrušně Nashi

Již několik let můžeme v České republice vidět a zakoupit poněkud podivně vypadající ovoce, v supermarketech často označované názvem Nashi. Nejčastěji se nabízí jako kusové nebo v balíčcích s několika kusy, občas za přemrštěnou cenu, odpovídající nejvzácnějšímu ovoci tropických zemí. Toto mýty opředené ovoce, mylně považované za křížence mezi jabloní (Malus) a hrušní (Pyrus) s pochybným laickým názvem „hruškojabko“ či „jabkohruška“, je asijská hruška.

Často používaný název Nashi není pak nic jiného než japonské slovo (název) znamenající hrušeň. Běžně jsou hrušně asijského původu ve světě nazývány jako Asijské hrušně, Orientální hrušně, Nashi nebo Japonské a Čínské hrušně. Na omluvu zmatečným názvům jako je „hruškojabko“ apod., je ale nutné dodat, že uvedený pomyslný kříženec mezi jabloní a hrušní opravdu existuje, i když praktický význam tito kříženci v ovocnářství zatím nemají. Uvedené křížení bylo uskutečněno v Japonsku mezi Pyrus pyrifolia Nakai. a Malus x domestica Borkh.) pro ryze vědecké účely.

Původ hrušní
Hrušně jsou jako ovocný druh velmi starého původu. V asijských zemí se pěstují již nejméně 3 tisíce let (Čína), v Japonsku od 7 století. Rod Pyrus L. pravděpodobně pochází z horských oblastí současné západní a jihozápadní Číny odkud se postupně rozšířil na východ a západ. Dnes je ve světě známo a rozšířeno 24 (někdy je uváděno až 30) původních druhů. Současně se uvádí, že existuje více jak tisíc odrůd asijských hrušní.
Vznik hrušní jak Evropských typů tak Asijských je poměrně složitý. Hrušeň obecná (P. communis), která se pěstuje pro své ovoce, vznikla pravděpodobně složitou hybridizací planých předků evropských hrušní jako P. korschinskyi (syn. P. pyraster), P. nivalis a P. communis var. caucasica v oblasti dnešního Kavkazu. Plody současných odrůd hrušně obecné jsou hruškovitého tvaru, ačkoliv plody původních druhů byly kulaté. Naproti tomu většina moderních čínských, japonských a korejských odrůd hrušní je odvozená od tzv. „písečných hrušní“,(P. pyrifolia, syn. P. serotina). Základem komerčních odrůd hrušní jsou pak tři druhy původních hrušní jako právě P. pyrifolia, P. ussuriensis a hybridní druhy P. bretschneideri, které jsou známé jako „čínské bílé hrušně“. Před časem v zahraničí prováděná analýza genomu jednotlivých druhů hrušní ukázala, že hybridy P. bretschneideri jsou blízce příbuzné písečným a usurijským hrušním a mohly by být považovány za poddruh právě písečných hrušní. Současně byla pomocí molekulárně genetických metod prokázána určitá příbuznost mezi některými evropskými odrůdami a asijskými odrůdami. Odrůdy asijských hrušní se rozdělují do dvou skupin. Skupina tzv. japonských odrůd, má kulovité plody, tvarově i velikostně podobné jablkům a skupina tzv. čínských odrůd mající naopak převážně plody hruškovitého tvaru podobné klasickým evropským odrůdám hrušní. Odrůdy asijských hrušní jsou vysoce heterozygotní. Od roku 1992 jsou známy kříženci mezi asijskými a evropskými hrušněmi, respektive mezi P. serotina x P. communis s názvy např. ‘Kieffer’, ‘LeConte’ a ‘Garber’ nebo mezi P. communis x P. bretschneideri odrůda ‘Xinjiangli’. V sortimentu čínských hrušní se nachází 20 triploidních odrůd (např. ‘An Li’, ‘Hai Tang Li’, ‘Das Hui Hezi’) a 2 tetraploidní odrůdy ‘Jin Xian Daya Li’a ‘Sha 01’. Látkové složení plodů asijských i evropských hrušní je podobné.

Obsah vybraných látek u evropských a asijských hrušní
Voda (g) Celkový cukr (g) Bílkoviny (g) Vápník (mg) Hořčík (mg) Sodík (mg) Vitamín C (mg) Vláknina (g) Energie (kJ)
Asijské odrůdy 88,25 7,05 0,5 4,0 8,0 0,0 3,8 3,6 176
Evropské odrůdy 83,71 9,8 0,38 9,0 7,0 1,0 4,2 3,1 242
Obsahové hodnoty ve 100 g dužniny plodu, zpracováno podle USDA National Nutrient Database for Standard Reference, Release 16-1 (March 2004)

Morfologie asijských hrušní
Stromy asijských hrušní dorůstají v pěstitelských podmínkách 3 – 5 m. Výška stromů je vždy závislá na použité podnoži a pěstitelském systému. Listy jsou eliptické až oválné, 5 – 10 cm dlouhé, čepel je často po obvodu pilovitá. Květy vytváří chocholičnaté květenství obsahující 5 – 7 (i více) květů, které vykvétají z terminálních nebo smíšených pupenů na krátkých plodonoších (plodonoše jsou velmi krátké postraní výhony vznikající na dvouletém nebo starším dřevě).
Většina asijských druhů s výjimkou P. ussuriensis má opadavý kalich. Asijské hrušně jsou většinou cizosprašné, přičemž převážná většina odrůd je vzájemně kompatibilní (cizosprašnost je geneticky podmíněna). Samosprašnost je jedním ze šlechtitelských cílu šlechtitelů asijských hrušní (doposud jedinými významnými samosprašná odrůdami jsou čínská ‘Jin Zhui Li’ a japonská ‘Osa Gold’). Některé odrůdy mohou být opyleny pylem z evropských odrůd (např. ‘20th Century’). Květy jsou běžně opylovány včelami. Tvar plodů je v podstatě dvojí, některé odrůdy vytváří kulovité plody podobné jablkům (většina odrůd), nicméně některé odrůdy vytváří plody podobné tvarem, plodům evropských hrušní. Barva plodů je různá, v závislosti na odrůdě a přechází od zelené až žlutozelené (např. ‘Nijisseiki’, ‘Shinseiki’, ‘Tsu Li’, ‘Ya Li’), červené (‘Huobali’, ‘Hong Xian Gsu’) až po zlatavě hnědou a hnědou (např. ‘Hosui’, ‘Kosui’, ‘Shinko’). Žlutě zelené odrůdy (hladké plody bez výrazných lenticel) jsou obecně odolnější k napadení chorobami a škůdci, naopak odrůdy s plody barvy hnědavé, drsné s výraznými lenticelami jsou častěji poškozovány chorobami a škůdci. Hmotnost plodů se pohybuje od 35 do 2500 g (3000 g mají kříženci P. x serotina cv. a P. x bretschneideri cv.), průměrně pak okolo 100 – 200 g. Plody jsou v plné zralosti pevné (nemoučnatí), chruplavé a oproti evropským odrůdám i výrazně šťavnatější. Evropské jsou naopak jemnější, máslovité a později moučnatí.

Ekologické podmínky
V Číně a na Taiwanu se asijské hrušně pěstují ve výškách od 800 do 2000 m n. m., v oblastech se srážkami od méně než 250 až po 800 mm/rok a s osluněním delším jak 1870 hod/rok.
Půdy jsou vhodné hluboké, hlinité, s pH okolo 6 – 7. Požadavek na období chladu je minimálně 900 – 1600 hodin při 0 – 7°C u kulturních odrůd. Požadavek na období chladu u původních druhů je různý (P. betulaefolia 55 – 86 dní, P. serotina 120 – 170 dní, a P. ussuriensis 100 dní, evropská P. communis 90 dní). Pupeny v dormantním stavu snášejí teploty okolo -23 až -34 °C, květy jsou poškozovány při -2,2 °C. V podmínkách ČR (Lednice) dozrávají odrůdy asijských hrušní od druhé poloviny srpna. Velmi často se asijské odrůdy označují jako rezistentní k bakteriální spále růžovitých (Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et. al.). Tato významná vlastnost byla pravděpodobně přenesena z rodičovské P. ussuriensis. Zejména v USA jsou uváděny jako rezistentní odrůdy ‘Ba Li Hsiang’, ‘Mien Suan Li’, ‘Shinko’, ‘Tsu Li’, ‘Ya Li’, ‘Hsiang Sui Li’ a další. Bohužel v podmínkách České republiky nebyla zatím tato rezistence oficiálně potvrzena (vyvrácena).

Rozmnožování a pěstování
Základní metodou rozmnožování je štěpování (roubování i očkování). Při štěpování je vhodné použít klasické „T“ očkování a to v období dostatku mízy nebo Forkertův způsob v období vegetačního klidu. Z metod roubování je možné použít klasickou i anglickou kopulaci. Jako nejvhodnější kulturní podnoží se osvědčuje skupina OHF, zřídka se používá kdouloň a hrušňový semenáč. Ve všech hlavních pěstitelských oblastech se jako optimální podnož doporučuje semenáč P. calleryana (v podmínkách ČR obtížně přezimuje) pro svou údajnou rezistenci k bakteriální spále růžovitých a k některým háďátkům. a P. betulaefolia pro svou vitalitu, toleranci k zamokřeným půdám a pozitivnímu vlivu na velikost plodů (dobrá afinita s asijskými i evropskými hrušněmi). Dále se používají P. serotina a P. ussuriensis pro vysokou mrazuodolnost (-40 °C) a rezistenci k bakteriální spále růžovitých.
Pěstitelská technologie asijských hrušní je podobná jako u evropských hrušní. Při pěstování je možné využít pěstitelský systém koruny s centrálním výhonem (vřeteno), systém s kotlovitou korunou nebo systém Tatura Trellis a Espalier – tzv. stěnová výsadba. Výška stromů je závislá na pěstitelském sytému, nejčastěji od 2,5 m do 4,5 m. Vhodné spony pro systém Tatura Trellis jsou okolo 1,5 – 2,0 x 4,5 – 5,0 m při produkční výšce 2,5 – 3,0 m. Standardně se zapěstovávají 3 – 4 kosterní větve s 1 – 3 polokosterními větvemi, na jeden metr vysokém kmínku. Asijské odrůdy začínají plodit již 2 – 4 rokem po výsadbě na krátkých plodonoších vyrůstajících z dvouletých a starších výhonů. Řez je vhodné provádět v předjarním období kdy již nehrozí poškození zimními mrazy. Princip řezu je shodný stejně tak jako technika s řezem běžných evropských odrůd. V letních měsících je vhodné zaštipovat terminální výhon. Ve Francii se jako perspektivní jeví asijské hrušně pěstované na podnoži OHF® 333 (Brokmal) v sytému Tatura. V Japonsku je také část výsadeb v systému Tatura pěstována pod ochranou sítí a část ve fóliovnících (320 ha).
Pro produkci kvalitního stolního (tržního) ovoce je nezbytná ranná probírka plůdků a doplňková závlaha. Většina asijských odrůd má totiž sklon vytvářet dosti početné shluky drobných plodů (5 – 9 plodů na plodonoš), které jsou ale komerčně nezajímavé. Podobně jako u evropských odrůd omezuje probírka rizika alternující plodnosti. Obyčejně se doporučuje ponechat jeden plod na plodonoši nebo na každých 15 cm (ruční probírka). Chemická probírka je možná přípravky na bázi thiosíranu amonného v období 80 % kvetení (např. CulminateTM). Na kvalitu plodů má pozitivní vliv také průběžná doplňková závlaha, která má nejvyšší efekt 6 – 8 týdnů před sklizní. Doplňková závlaha současně podporuje lepší vyzrávání dřeva. Podle japonských údajů činí potřeba práce na hektar výsdby 3 – 4 tis. hod. což je pro produkci 1 kg asi 6 minut práce. Sklizeň asijských hrušní má probíhat v plné zralosti, neboť u většiny odrůd již nedochází k posklizňovému dozrávání. Převážná většina asijských odrůd je totiž na rozdíl od evropských neklimakterického typu. Skladovatelnost je v běžných podmínkách 2 – 3 měsíce, v řízené atmosféře i déle. Komerční skladování se provádí při 0°C a 90 % relativní vlhkosti v řízené atmosféře, neboť plody jsou citlivé k zavadnutí. Při ztrátách vody nad 5 – 7 % dochází k vadnutí a svraskávání pokožky plodů. Citlivé jsou např. odrůdy ‘Kosui’ a ‘Hosui’. Plody asijských hrušní jsou také citlivé k CO2, přičemž pro většinu odrůd jsou kritické hodnoty nad 2 % CO2. Produkce etylénu během skladování je rozdílná, např. odrůdy ‘Kosui’, ‘Niitaka’, ‘Nijisseiki’ produkují méně než 0,1 µl/kg/h, naopak odrůdy jako ‘Chojuro’,‘Shinsui’,‘Hosui’ a další produkují 9 – 14 µl/kg/h etylénu.

Ověřený sortiment odrůd v podmínkách České republiky
‘Hosui’ je japonská odrůda (1972, kříženec Ri-14 (‘Kikusui‘ x ‘Yakumo‘) x ‘Yakumo‘), její růst je zpočátku bujnější. Je středně plodná, raná odrůda, jedna z nejchutnějších, plody jsou velké, hnědavě oranžové barvy. Opylovači jsou ‘Shinko‘,‘Chojuro‘,‘Bartlett‘, nebo ‘20th Century‘.
‘Chojuro’ je japonská odrůda (1989, náhodný semenáč) středního vzrůstu, se středně velkými plody zlatavě hnědé barvy, vhodní opylovači jsou ‘Hosui‘,‘Shinko‘ a další. Je odolná k otlakům a mechanickému poškození.
‘Nijisseiki’ (syn. ‘20th Century‘)je japonská odrůda (1998, náhodný semenáč) ranější se středně velkými plody vyžadující probírku, vhodní opylovači jsou ‘Shinseiki‘, ‘Bartlett‘. Je citlivá k otlakům a mechanickému poškození.
‘Shinko’ je japonská odrůda (1941, ‘Nijisseiki‘ x ?) velmi plodná pozdní s velkými plody zlatohnědé barvy dozrávající ve druhé polovině září. Vhodní opylovači jsou ‘Hosui‘,‘Chojuro‘,‘Kikusui‘,‘Bartlett‘.
‘Shinseiki’ je japonská odrůda (‘Nijiseiki‘ x ‘Chojuro‘) s plody střední velikosti žlutozelené barvy. Je středně zrající s raným nástupem do plodnosti (2 – 3 rokem), je částečně samosprašná a vyžaduje probírku.
Další odrůdy ‘Nisislim’,‘Yali’,‘Mansan’,‘Pung Su’ jsou odolné ke spále růžovitých.

Choroby a škůdci
Nejvýznamnější chorobou v hlavních oblastech pěstování je černá skvrnitost způsobená houbou Alternaria alternata, jejíž infekce v evropských podmínkách nebude významná, stejně tak jako strupovitost způsobená houbou Venturia nashicola. Strupovitostí hrušní (způsobenou patogenem Venturia pirina) nebývají tyto odrůdy napadány ani ve společných výsadbách s evropskými hrušněmi. Některé odrůdy asijských hrušní jsou uváděny jako rezistentní k spále růžovitých (Erwinia amylovora), ale naopak jsou citlivé k rakovinnému odumírání způsobenému bakterií Pseudomonas syringae a k některým dalším bakteriózám. Mezi další významnější choroby patří rez (způsobená Gymnosporangium haraeanum) a hniloba plodů (způsobená Physalospara piricola) Poněkud méně než například jabloně bývají napadány obaleči (zejména druhem Cydia pomonella). Významným škůdcem mohou být roztoči (Panonychus ulmi) a mera (Psylla pyrri). V sortimentu Ústavu ovocnictví nebyl doposud zaznamenán žádný z uvedených škůdců, zcela bez významu se vyskytovala moniliová hniloba (Monilinia fructigena) po poškození nebo v těsném shluku více plodů a bodruška hrušňová (Janus compressus).

Produkce asijských hrušní
V současné době je největším producentem hrušek Čína s 1,1 mil. ha, což je 60 % světové pěstitelské plochy, přičemž roční produkce činí přibližně 8,9 mil. tun (51,7 % světové produkce). V čínských výsadbách jsou zastoupeny odrůdy hrušní evropského typu pouze 1 %! Čínské odrůdy pochází z druhů jako P. ussuriensis, P. combretschenideri, P. sinkiangensis, P. pyrifolia. Nejvíce výsadeb asijských hrušní se pak nachází ve východní a centrální Číně. Hlavní postavení v produkci asijských hrušek má provincie Hebei následovaná provinciemi Shandong, Liaoning a Hubei. Hlavní čínské odrůdy jsou ‘Ya Li’, ‘Xue Hua Li’, ‘Ya Guang Li’, ‘Su Li’, ‘Ping Guo Li’, ‘Jing Bai Li’ a ‘Hong Diany Su Li’. Hlavní odrůdy určené pro export jsou ‘Su Li’, ‘Ya Li’, ‘Zaosu Li’ z provincií Shandong, Hebei a Jiangsu.
V Japonsku více než 90 % produkce hrušek pochází z japonských hrušní (P. pyrifolia) a pouze 2 % (1,9 tis. ha) z produkce evropských hrušní. Celková plocha výsadeb hrušní činí 18,5 tis. ha, produkce pak 415,7 tis. tun. Hlavní odrůdy jsou ‘Nijisseiki’, ‘Kosui’ a ‘Hosui’. Cena japonských hrušek v Japonsku činí 320 jenů/kg, spotřeba na osobu byla v roce 1999 asi 2 kg.
Jižní Korea pěstuje hrušně na ploše cca 25,7 tis. ha (KLDR 12,6 tis. ha/120 tis. t) s produkcí 259 tis. tun. Hlavními odrůdami jsou japonské ‘Niitaka’, ‘Chojuro’ a ‘Okusankichi’, dále pak korejské ‘Hwang Keum Bae’ a ‘Whasan Bae’.
Na Taiwanu se na ploše asi 10 tis. ha pěstují dvě skupiny odrůd, první zahrnuje teplomilné odrůdy pěstovatelné do výšky 800 m n. m. reprezentované odrůdou ‘Heng-shan’ (752,5 ha), dosahující hmotnosti plodů 250 – 2500 g. Druhá skupina je tvořena odrůdami pěstovanými ve výškách 1500 až 2000 m n. m. jako jsou ‘Shinko’, ‘Hosui’, ‘Kosui’, ‘Shinseiki’. Cena japonských hrušek na Taiwanu dosahuje 4 USD/ kg.
Mezi další významné producenty asijských hrušní patří zejména USA, Turecko, Austrálie, Nový Zéland, Indie a Irán.

Závěr
V současné době se v České republice žádné odrůdy asijských hrušní ve významné produkční výměře nepěstují. Tato skutečnost je dána zákonem č. 219/2003 Sb., který obsahuje v druhovém seznamu pouze evropskou hrušeň P. communis. Respektive jiné odrůdy než původem z P. communis nemohou být registrovány a uváděny do oběhu. Naštěstí, podle posledních informací pracovníků ÚKZÚZ, je připravovaná novela (v slouladu s EU), kde dojde k nahrazení konkrétního druhu P. communis pouze rodem Pyrus spp. L. Tím padnou byrokratické překážky komplikující pěstování tohoto perspektivního ovoce i v České republice.

Komentáře ke článku 1

  • Zdenek Kalous

    Dobrý den,prosím o radu, zda je japonská hrušeň Chojuro samosprašná nebo cizosprašná. Při nákupu stromku nám bylo řečeno že je Chojuro samosprašná. Bohatě kvete ale květy opadají a ovoce nenese. Děkuji za odpověď.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *