Perspektivní asijské listové zeleniny

V tomto článku jsme se zaměřili na jedny z mnoha netradičních asijských listových zelenin, které mají nejen pěstitelský potenciál v podmínkách České republiky, ale jsou významné i svým nutričními vlastnostmi a v neposlední řadě vynikají svou exotičností.

Mizuna (Brassica rapa ssp. japonica)
Tento druh zeleniny původně pocházející z Číny je již od starověku pěstován v Japonsku, proto se dnes obecně zařazuje mezi zeleninu japonskou. Mizuna vytváří hustý trs (velkou růžici) jemně peřenosečných, hladkých zubatých listů tmavozelené barvy. U hybridů jsou listy širší a méně zubaté. Bílý listový stonek je tenký a šťavnatý, také v čínských a japonských názvech se často objevuje „šťavnatost“. Trs mizuny dorůstá zhruba do výšky 23 cm a její rozsah dosahuje v průměru 45 cm. Je přirozeně velmi vitální rostlina a dospělé rostliny mohou dosahovat hmotnosti 1 kg.
Mizuna je velmi tolerantní k teplotě prostředí. Nejlépe prospívá na otevřené ploše, v létě jí však nevadí i lehké zastínění. V půdě středně zásobené živinami nevyžaduje doplňkové hnojení. Velmi dobře snáší řez s následným obrůstáním. Jednu rostlinu lze během roku seříznout až 5x. Některé rostliny mohou vegetovat až deset měsíců, než vyběhnou do květu. Mizuna je značně odolná proti chladu, což umožňuje její kultivaci v nevytápěných sklenících nebo krytech během zimního období. Úspěšně ji lze pěstovat také v kontejnerech. Není příliš náchylná k výskytu chorob a škůdců, mezi nejběžnější škůdce patří slimáci a dřepčíci. Mizuna je velmi rychle rostoucí plodina – první sklizeň mladých rostlinek může být už po třech týdnech od výsevu. Pravidelné seřezávání zaručí neustálé obrůstání mladými a jemnými listy; menší a mladší listy jsou jemnější, starší bývají vláknité. Listy mizuny jsou také velmi dekorativní. Rostlina může být užita v jakékoliv růstové fázi, od malých rostlinek po dospělé rostliny. Na západě je mizuna ceněna jako mimosezónní salátová zelenina, používá se do polévky, dušená nebo osmažená s další zeleninou v kombinaci s masem nebo rybami. V Napa Valley (USA) využívají kuchaři mizunu mimo jiné na přípravu nádivky kuřecích prsou nebo v kombinaci s plody moře a těstovinami ravioli. Rovněž je možné ji mixovat s kořenovou zeleninou. Listové stonky vyžadují delší tepelnou úpravu. Na dálném východě se mizuna používá hlavně k nakládání.

Mibuna (Brassica rapa ssp. japonica)
Je velmi blízká mizuně a také je řazena mezi „japonské“ zeleniny. Rostlina je typická svými dlouhými, úzkými listy, které stejně jako u mizuny vyrůstají v hustém trsu o průměru až 56 cm. Listy jsou 1 až 4 cm široké, dosahují délky 30 až 45 cm a jejich vrcholky mají zakulacený tvar. Barva mibuny bývá tmavě nebo světle zelená, během zimy nebo se zakrytím se listy vybělují. Listový stonek je štíhlý a nazelenalý. Největší hybridy mohou dosahovat hmotnosti až tří kg.
Podobně jako mizuna je i mibuna poměrně odolná zelenina, ovšem není tolik adaptována na extrémní horká ani chladná stanoviště. Dospělé rostliny vysévané na jaře mají na rozdíl od mizuny větší tendenci vyběhnout do květu, nicméně květní stonek je také možné v mladém stádiu konzumovat. Sklizeň mibuny se provádí seřezáváním stejně jako mizuna, její růst je však pomalejší – první sklizně mladých listů lze dosáhnout po měsíci od výsevu.

Čínská hořčice (Brassica juncea L.)
Hořčice jsou velmi rozsáhlou skupinou rostlin, které mají pravděpodobný původ v oblasti Himalájí. Sekundární centra výskytu jsou v centrální a západní Číně, Indii a na Kavkazu. Dnes je známa celá řada variet, které se vyvinuly v různých podmínkách. Existují formy s různými tvary listů, kořenů i celého habitu rostliny. Hořčice jsou značně nutričně bohaté, dokonce více než evropské nebo čínské zelí. Mají vyšší obsah vitamínu C a A a jsou dobrým zdrojem prvků jako je Ca, P, Fe a K. Díky těmto vlastnostem je v Číně tradičně využívána jako jarní posilující lék (tonikum). Zajímavostí je i vliv pěstování hořčice, jako zeleného hnojení, na prevenci půdní hniloby kořenů hrachu.
V Číně a na Dálném východě jsou hořčice považovány za velmi cennou zeleninu. Vyznačují se pikantní pepřovou chutí, jejichž štiplavost se může mezi jednotlivými rostlinami lišit. Stonek může být slabě pikantní a listy pálivé nebo naopak, což se mění i během vývoje rostliny. Obecně bývají listy nejpálivější když se rostlina chystá vykvést nebo v extrémně suchých podmínkách. Mladší a menší listy jsou zpravidla jemnější než ty starší. Listové (salátové) typy hořčic se přidávají do polévek, upravují se také dušením (budou méně pálivé), smaží se či nakládají. Hořčice jsou na dálném východě na prvním místě jako zelenina pro nakládání (např. s dalšími zeleninami, dále v octu či víně nebo fermentované).
Hořčice jsou poměrně snadno pěstovatelé rostliny s výjimku nebezpečí vybíhaní do květu, které může nastat na jaře nebo na začátku léta. Doporučuje se tedy oddálit výsev až do středu nebo konci léta. Rostliny vyrostou za 2 až 5 měsíců, v závislosti na odrůdě a klimatickým podmínkám.

Pokus
Během sezóny 2008 byly tyto zeleniny testovány na experimentálních pozemcích Zahradnické fakulty v Lednici v podmínkách ekologické produkce. Výsevy byly provedeny na začátku srpna na pozemku registrovaném pro bioprodukci. Pro mizunu a mibunu byl zvolen spon 40 x 5 cm, u čínské hořčice pak 40 x 20 cm. Od výsevu do sklizně byl porost zakryt netkanou textilií z důvodu prevence proti škůdcům. Na pozemku byla instalována závlaha formou postřikovače. První sklizeň mladých listů byla možná u mizuny a mibuny za čtyři týdny a u hořčice za šest týdnů po výsevu.
Z výsledků pokusu lze potvrdit, že je možné tyto zeleniny s úspěchem pěstovat v prostředí omezených vstupů, tedy bez přídavku minerálních hnojiv a prostředků ochrany rostlin. Vzhledem k tomuto faktu lze zcela určitě doporučit tyto asijské listové zeleniny ekologickým pěstitelům zeleniny k rozšíření sortimentu.
Součástí experimentu bylo i hodnocení obsahu kyseliny askorbové (vitamím C) ve vypěstovaných druzích po sedmi týdnech kultivace, tedy u plně vyvinutých rostlin. Analýzy byly prováděny metodou HPLC s hmotnostním detektorem. Hodnoty jsou uváděny v grafu v miligramech kyseliny askorbové ve 100 gramech čerstvé hmoty. Jak je zřejmé byl u všech zástupců nalezen poměrně vysoký obsah vitamínu C. Nejvíce kyseliny askorbové bylo nalezeno v hořčici, která svým obsahem 72 mg/100 g převyšuje obsah kyseliny askorbové například v zelí, květáku, nebo špenátu. Obsahy vitamínu C u mizuny a mibuny byly nižší (u obou kolem 59 mg/100 g), nicméně i takové množství je vzhledem ke krátké době kultivace rovněž velmi zajímavé.
Jak již bylo zmíněno, mají tyto listové zeleniny poměrně nízké nároky na pěstební podmínky a lze je pěstovat a dosahovat kvalitní sklizně bez problémů i v podmínkách ČR. V nabídce zahraničních dodavatelů a semenářských společností existuje daleko širší nabídka perspektivních, a pro nás „exotických“ zelenin, nicméně jejich momentální nedostupnost brání jejich rozvoji. Některé druhy, například zde popisované zeleniny, byly však nedávno zařazeny do nabídek v České republice a čekají na své uplatnění nejen u zahrádkářů ale i u profesionálních pěstitelů, kteří budou podnikat cestou specializace. Podmínkou pro větší rozvoj těchto netradičních druhů zeleniny je přítomnost dostatečné poptávky, což bude vyžadovat propagaci. Možných způsobů použití těchto zelenin je široké, z vlastních zkušeností by se například dalo doporučit mizunu a mibunu jako zpestření zeleninových salátů nebo na zdobení talířů. Přídavek čínské hořčice působí v pokrmech jako chuťově výrazně zpestřující prvek na rozdíl od předchozích druhů. Chuť u testované odrůdy hořčice ´Red Giant´ by se dal přirovnat například k chuti křenu. Celou řadu možných využití a inspirací je možné nalézt v zahraniční literatuře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *