Pelargonium grandiflorum-neobyčejný muškát

Původ velkokvětých pelargonií se datuje na počátek 19. století, kdy byly šlechtěny v Anglii, dále pak ve Francii a v Německu. Na základě míst, ze kterých se rozšiřovaly po Evropě dostaly tyto elegantní pelargónie přídomek „Anglické“, „Francouzské“, nebo také „Královské“. V našich končinách dnes názvy zobecněly na „Angličáky“ nebo zlidověly na „Koukolák“ či „Bláznivý Janek“.

Rostliny se vyznačují keříkovitým vzrůstem, velkými drsnými listy s pilovitým okrajem a nápadně velkými květy. Barva květů se pohybuje v odstínech červené, růžové a fialové, obsahuje také bílou. Květy mohou být jednobarevné s okem, lemem nebo výrazným žilkováním. Okraje květů jsou hladké nebo zvlněné až třepenité. Známé jsou i zmenšené formy, jejichž půvabné květy připomínají květy macešek.
Velkokvěté pelargónie se mohou pěstovat jako pokojové rostliny, původně byly určeny právě k tomuto účelu, ale daleko lépe prospívají venku. Vysazují se do ozdobných květináčů jako solitéry, jednotlivě nebo ve skupinách. Starší výhony brzy dřevnatí, což lze využít k pěstování rostlin na kmínku.
Řízky pro množení lze odebírat po odkvětu, což je obvykle začátkem září. Dobře zakořeňují při použití stimulátoru v množárenském substrátu při minimální teplotě 150C. Zakořenělé řízky se hrnkují do substrátu pro pelargónie, optimální průměr květináče je 12 cm. Během růstu je třeba podpořit větvení zaštipováním a přihnojováním, v našich podmínkách se osvědčil DAM v průběhu růstu a Kristalon při nakvétání. Vývoj poupat se indukuje snížením teploty na 8-120C po dobu 30-60 dní, po této době lze teplotu opět zvýšit a nakvétání urychlit. Rostliny spolehlivě nakvétají již v dubnu a za příhodných podmínek kvetou nepřetržitě až do konce léta. Na podzim se výhony opatrně zkrátí, u matečných rostlin se odeberou řízky pro další množení. Rostliny velmi dobře přezimují v chladném skleníku při teplotě kolem 100C, v domácích podmínkách se uchovávají stejným způsobem jako převislé pelargónie.
V problematice nakvétání velkokvětých muškátů jsme se setkali s názory, že staré odrůdy nakvetou pouze zjara a po odkvětu již nenasadí nová poupata, zatímco nové odrůdy kvetou nepřetržitě celé léto. Není to tak úplně pravda, z praxe jsme zjistili, že trvalé nakvétání podporuje vyšší rozdíl mezi denní a noční teplotou. To znamená, že rostliny umístěné v létě venku, kde rozdíl mezi denní a noční teplotou bývá v létě často vyšší než 15 ºC, nakvétají spolehlivě, zatímco rostliny v prostorách s konstantní teplotou přestávají po odkvětu tvořit nová poupata.
Během pěstování velkokvětých pelargónií je třeba dbát na přiměřenou zálivku, rostliny nesnáší přemokření a neměly by proto stát trvale ve vodě. „Mokré nohy“ se projeví žloutnutím a opadáváním listů a laik je může snadno zaměnit za příznaky, způsobené nedostatkem živin. Následným zvýšeným přísunem zálivky s hnojivem může rostlinu nenávratně poškodit. Lépe je rostlinu nechat vyschnout a potom opět opatrně zalévat. Venkovní a skleníkové prostředí přináší nebezpečí v podobě největšího škůdce „Angličáků“ – molice, která saje na spodních stranách listů a zde také klade vajíčka. Poškození se projeví nejprve drobnými světlými skvrnami, později pak usycháním listů. Při pěstování ve sklenících jsme vyzkoušeli biologickou ochranu pomocí dravé vosičky Encarsia formosa, která se ale bohužel příliš neosvědčila, neboť vajíčka pro svůj vývoj potřebují teplotu v rozmezí 20-28 ºC, kterou jsme nemohli zajistit. Pro další rozmnožování je nutné udržovat ve skleníku stále určité procento molic jako potravu, což jsme zase nebyli ochotní respektovat. Proto používáme pouze chemickou ochranu – APPLAUD 25 WP na vajíčka a ADMIRAL střídavě s ACTELLICem na dospělce. Mšice napadají pelargónie pouze minimálně a s chorobami mimo plísně šedé, zaviněné vysokou vzdušnou vlhkostí během dlouhodobého nevlídného počasí, jsme se dosud nesetkali.
Na závěr musím zhodnotit „Angličáky“ jako rostliny ve kterých se snoubí nenáročnost s půvabem, elegancí a tvárností. Jejich obliba stále roste, pevně věříme, že vedle primulí, chryzantém, begonií a dalších kvetoucích hrnkovek se může řadit další stálice – neobyčejný muškát Pelargonium grandiflorum.

Komentáře ke článku 2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *