Autor
Kategorie:
Nezařazené

Patogeny plamenky

Plamenky (Phlox L.) jsou většinou jednoleté či vytrvalé byliny nejrůznějšího tvaru i velikosti s rozmanitou barvou květů – bílou, růžovou, červenou či namodralou. Dnes je známo přibližně 70 druhů pocházejících především ze Severní Ameriky, a nespočet kultivarů. Nízké druhy jsou známé především ze skalek či suchých zídek, vysoké jsou vysazovány jako solitéry. V zahraničí se pěstují také k řezu.

Podobně jako ostatní květiny našich zahrad, i plamenky jsou napadány množstvím chorob. V tomto článku je uveden popis nejběžnějších chorob plamenky, které jsou pro přehlednost rozděleny na listové choroby a stonkové hniloby.
Listové choroby
Nejčastějším, každoročně se vyskytujícím onemocněním plamenky je padlí – Erysiphe magnicellulata (= E. cichoracearum) a Sphaerotheca fusca (= S. fuliginea). Objevuje se především za vlhkého teplého počasí na listech, stoncích i květech v podobě moučnatých bělavých povlaků. Pouhým okem nelze jednotlivé druhy padlí od sebe odlišit. E. magnicellulata tvoří elipsoidní až cylindrické konidie o velikosti 26 – 30 (35)  (13) 14 – 17 m odškrcované v řetízcích, kleistothecia ( 145 m) mají bazální většinou jednoduché bezbarvé až světle hnědé přívěsky a obsahují 13 až 23 vřecek se vřeckosporami. S. fusca tvoří větší konidie (27 – 40  15 – 20 m) a menší kleistothecia ( 84 – 90 m). Při prvních příznacích napadení padlím je nutná opakovaná aplikace některého z registrovaných přípravků, např. Sulikol K, Rovral Flo aj.
Především na těžších, nadměrně vlhkých půdách se může objevit askochytová listová skvrnitost a odumírání výhonů, které jsou způsobeny houbou Ascochyta phlogis. Patogen, hojně rozšířený především v Severní Americe, způsobuje žloutnutí a odumírání výhonů Phlox subulata a P. paniculata. Na listech se tvoří protažené či nepravidelné šedivé, od středu blednoucí skvrny. Ve vybělené části na líci listů se později objevují černé pyknidy o průměru  180–200 m. Houba se šíří během vegetace jednou až dvěma buněčnými cylindrickými až protaženě oválnými pyknosporami (9 – 14  3 – 4 m). Symptomy na P. subulata by bylo možné zaměnit s poškození háďátky, avšak spolehlivým znakem houbového onemocnění je přítomnost drobných černých pyknid v postiženém pletivu.
Postižení listů se velmi podobá septoriové listové skvrnitosti (Septoria phlogis). Na listech jsou viditelné okrouhlé, antokyanové skvrny s difuzním okrajem a často tečkovitě vyběleným středem. Ve světlejším pletivu jsou ponořeny drobné černé plodničky houby (pyknidy). Obzvláště na listech na bázi stonku jsou skvrny tak četné, že listy odumírají.
Postižené výhony je nutné na podzim odstranit – seřezat těsně nad povrchem půdy.
K ochraně proti askochytové i septoriové skvrnitosti se aplikují fungicidy (např. Dithane M 45, Polyram WG či přípravky na bázi mědi) již při prvních příznacích napadení, opakovaně ve 14 denních intervalech
Za vyšší vlhkosti se na listech také mohou objevit skvrny připomínající popálení slunečními paprsky či postřikem. Jsou nepravidelně rozmístěné, vybledlé, okrouhlé a téměř jeden centimetr velké. Původcem těchto skvrn je houba Stemphylium drummondii (pohlavní stadium Pleospora drummondii), která je přenosná osivem. Při zjištění prvních příznaků se rostliny ošetřují opakovaně ve 14 denních intervalech přípravkem Saprol New.

Stonkové hniloby
Především nízké druhy (Phlox subulata), zejména ve skalkách a suchých zídkách, bývají napadeny houbou Phoma phlogis. Báze stonků, později i vyšší části, mění barvu na špinavě šedou až šedohnědou. Pod lupou jsou v poškozeném pletivu viditelné četné černé tečkovité pyknidy. Části výhonů nad místem poškození odumírají. Kromě rovnoměrné závlahy a hnojení (nepřehnojovat dusíkem) patří k základním ochranným opatřením, po přesné determinaci původce onemocnění, také aplikace fungicidů (viz septoriová skvrnitost).
Současně s houbovými patogeny se mohou vyskytnout na bázi stonku jednoletých a keříčkovitých plamenek (P. subulata) parazitická stonková háďátka (Ditylenchus dipsaci), která poškození houbami ještě zvýrazňují. Napadené výhony jsou ztloustlé, u starších výhonů s podlouhlými prasklinami, stáčejí se, přepadávají. Listy od báze stonku jsou žlutozelené, deformované, s podvinutými okraji a vadnou. Deformace listů mohou být velmi silné, tak, že čepele listu připomínají nitky. Poškození háďátky se objevuje u plamenek poměrně často, většinou v sušších letech. Tento druh napadá nejen plamenky, ale i další druhy okrasných rostlin, např. Campanula persicifolia, Dianthus barbatus, Primula rosea aj.
Odumírání mírně zakrnělých vrcholků a žloutnutí nejprve vrcholových lístků, později celých výhonů způsobují háďátka Aphelenchoides ritzemabosi. Rostliny bývají často tak silně napadeny, že odumírají. Napadené výhony je nutné odstřihnout a zničit a na jaře aplikovat např. Basamid G.
Do okruhu hostitelů houby Verticillium albo-atrum patří také plamenky. Patogen proniká z půdy drobnými rankami do kořenů a cévních svazků, kterými prorůstá až k vrcholu.
Napadení se projevuje často jen na polovině stonku. Listy od báze postupně žloutnou, v pokročilém stadiu od okrajů hnědnou, vadnou a svinují se. Odumírají nejen listy, ale stonky slábnou a počet výhonů v trsu se snižuje až postupně celá rostlina uhyne. Na průřezu napadených stonků jsou viditelné zhnědlé svazky cévní, zatímco povrch stonků zůstává bez symptomů. Protože se jedná o houbu prorůstající cévními svazky, není chemická ochrana dostatečně účinná. Napadené rostliny je nutné i s velkým objemem půdy vyjmout, zničit a na daném stanovišti přerušit pěstování alespoň na pět let. Verticillium přežívá také v plevelích.
Kromě houbových patogenů bylo u plamenek zaznamenáno i napadení viry a fytoplazmami. Následkem napadení některými viry (např. Tobacco necrosis virus) mohou rostliny uhynout. Přítomnost uvedeného viru se projevuje na listech zkadeřením či deformacemi s černohnědými skvrnami nebo mozaikovitým prosvětlením s hnědými žilkami. Postiženy bývají také stonky – více či méně zesílené, deformované, s černými podélnými proužky a prasklinami. Zkrácení internodií a krnění výhonů dodává rostlinám keříčkovitý vzhled, negativně je ovlivněna i tvorba květů. Rostliny silně napadené tímto virem většinou brzy hynou.
Přítomnost fytoplazmy se projevuje nápadnou změnou barvy květů. Místo bílé, červené apod. jsou okvětní lístky zelené, případně celé květy deformované. Rostliny mají silně rozvětvené tenké výhony s listy s částečně či úplně žlutými žilkami. Na ochranu proti virům a fytoplazmám dosud nejsou k dispozici chemické přípravky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *