Ovocnářský a vinařský cestopis Bělorusko – I. díl

Území Běloruska je situováno na západním okraji východní Evropy. Topograficky se vyznačuje nevelkými rozdíly v nadmořské výšce. Převážná část teritoria je rovinného nebo mírně zvlněného kopcovitého charakteru.

Prostoupeno je množstvím statických vodních ploch a vodních toků, často uměle propojených, které tak spojují černomořské a baltské úmoří. Též vzhledem k půdním podmínkám je zde velký výskyt zamokřených, bažinatých území, zvláště v jižní třetině země. Půdy jsou z valné části chudé na živiny a sestávají se nejčastěji z písčitého, jílovitého či rašelinového podkladu. Velmi často jsou podzolové nebo oglejené. Z těchto důvodů se celá desetiletí provádí meliorační opatření vedoucí k úpravě vodního režimu zemědělských půd. Nejúrodnější půdy na jihovýchodě země jsou a budou ještě delší dobu kontaminovány radioaktivitou po nukleární nehodě v černobylské jaderné elektrárně, která se nachází velice blízko této oblasti. Ačkoliv Bělorusko je vnitrozemskou zemí, je zde patrný vliv nedalekého Baltského moře a též velkého množství a hustoty výskytu vodních ploch, který je patrný na poměrně vysoké vlhkosti vzduchu během většiny roku. Po stránce klimatické se rozdělení území nechá pojmout na tři třetiny. Pro ovocnářství nejméně vhodná severovýchodní třetina země, nejvhodnější třetina zastoupena jihozápadem, jihem, západem a jihovýchodem země a přechodná je středová třetina území. Roční období jsou charakteristická proměnlivými jary, chladnějším a deštivějším létem, proměnlivými podzimy a vlhkou, ale vzhledem k ostatním částem východní Evropy mírnou zimou. Zimní srážky se vyskytují ve formě sněhové i dešťové a nepanuje zde většinou vyloženě tuhá kontinentální zima bez oblev. V určité periodě se ale zimy s dlouhodobými teplotami hluboce pod bodem mrazu vyskytují také. Na jihovýchodě země stoupají letní teploty i k 38 °C a na severovýchodě naopak zimní klesají i k  –44 °C. Naopak nejmenší výkyvy teplot má západ země. Rozdíl v efektivní sumě teplot během vegetace mezi jihozápadem a severovýchodem činí 500 hodin, při úrovních 2500 hodin v oblasti jihozápadu. Tatáž situace platí i v intervalu doby vegetační sezóny bezmrazých dnů, kdy na jihu dosahuje počtu dnů v roce do 180 a na severovýchodě často jen 140 dnů. Roční srážkové úhrny klesají směrem k jihu. Obecně se pohybují mezi 600 a 700 mm ročně. Vyskytují se ale i suché roky, kdy tato veličina obnáší jen 300 mm anebo vlhké roky, kdy naopak přesahuje 1000 mm. Sumárně největší komplikace přinášejí extrémní poklesy zimních teplot, pozdní jarní mrazy a výskyt delších chladných vlhkých období ve vegetační sezóně.

Ovocnářství a vinohradnictví

V přirozeném vegetačním krytu běloruského území se vyskytuje nejvíce drobné ovoce. Přírodní stanoviště jsou bohatá zastoupením kyselomilných ovocných druhů jako jsou borůvky, brusinky či klikva. S dějinným vývojem již od středověku nastupuje pěstování místnímu klimatu odolnějších ovocných druhů, jako jsou jabloně nebo višně. Rozvoj ovocnářství nastává počátkem 20. let minulého století, kdy u jeho zrodu stál mj. přední známý akademik v oboru ovocnářství Nikolaj Ivanovič Vavilov. Ovocnářství země bylo velice destruktivně poznamenáno průběhem II. Světové války, kdy velká část území byla srovnána se zemí a zpustošena. Po této válce dochází opět k rozkvětu oboru, neboť z důvodu součásti Běloruska v rámci SSSR zde, na rozdíl od východnějších a severnějších území, panovaly v rámci země relativně příhodné klimatické podmínky. Bylo zde možné pěstovat jakostnější odrůdy ovoce s relativně vysokými a stabilními výnosy. I díky výsledkům intenzivního šlechtění se podařilo zařadit do komerčních výsadeb druhy, pro které v minulosti nebylo zdejší klima vhodné. Běloruské území tak dnes pro mnoho druhů je evropskou severovýchodní hraniční zónou z hlediska úspěšného pěstování. Do této skupiny patří i réva vinná. Po rozpadu Sovětského svazu zde kromě výsadeb zůstaly četné zpracovatelské kapacity a podniky zemědělské mechanizace. Následný politický vývoj po stránce obchodní trh země otevřel částečně dovozům. Většina půdy a velkých podniků včetně zemědělských zůstala ve státním vlastnictví. Dodnes je tedy i vývoj ovocnářství direktivně řízen na státní úrovni s progresí dalšího rozvoje. Momentálně se situace výhledově odráží od schváleného plánu Programu pěstování ovoce v letech 2011 až 2015. Otázkou však zůstává, zda-li se tento projekt podaří zrealizovat. Bělorusko se od roku 2011 potýká se silným poklesem hodnoty domácí měny, inflací a vzrůstajícím zahraničním zadlužením. Vítány jsou i zahraniční investice, hlavně v oblasti skladovacích technologií. Výrazné je zastoupení domácích odrůd v pěstovaném sortimentu. Možnosti odbytu ovoce a hlavně ovocných výrobků u zahraničních spotřebitelů se ztížily díky kontaminaci části území, zvláště jihovýchodu Běloruska, radioaktivními prvky. Velká část produkce ovoce je určena pro zpracovatelský průmysl. Naopak množství sklizně stolního ovoce je menší než domácí poptávka, zejména v případě zimních odrůd jablek. Výnosy běloruského ovocnářství v oblasti základních ovocných druhů jsou poznamenávány dosti markantně klimatickými průběhy jednotlivých let.

Text Bc. Jiří Kaplan

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 4/2013.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *