Ovocnářský a vinařský cestopis – Ázerbájdžán

Ázerbájdžán ležící na jihovýchodě Kavkazu na pomezí Evropy a Asie svojí východní částí přiléhá k největšímu jezeru světa – slanému Kaspickému jezeru (moři). Hladina této vodní plochy leží 28 m pod hladinou světových oceánů a tak hlavní město Baku, které se nachází na jeho břehu je jediným hlavním městem na světě, které je situováno úrovní pod hladinou světových moří.

Z hlediska přírodního a klimatického se jedná o velice bohatou zemi s přítomností většiny druhů půd. Riskantními faktory jsou občasná zemětřesení a mrazové škody. Vlastní území Ázerbájdžánu je z většiny na severu, jihu a západu ohraničeno horskými systémy Velkého Kavkazu, Talyšských hor a Malého Kavkazu. Území mezi těmito pohořími a Kaspikem tvoří převážně nížinný střed země. Polohy nad 1000 m n. m. vyplňují 27 % rozlohy státu. Pod státní kontrolu není přibližně 1/5 území na jihozápadě země. Mezi Arménií, Íránem a Tureckem je ještě vklíněno exteritoriální území pod správou Ázerbájdžánu Nachičevansko. Podnebí je rozmanité a jeho rozsah sahá od humidních a suchých subtropů přes oblasti mírného pásma po vysokohorské tundry. Srážky jsou v části země nižší než výpar a pohybují se od 150 do 1800 mm ročního průměru. Ve vyšších polohách se vyskytují v zimě srážky sněhové. Extrémy teplot sahají od –33° C do +46 ° C. Přibližné rozdělení země podle přírodních a klimatických podmínek je následovné:
Horský sever a západ

Centrální a pobřežní nížiny

Nachičevansko

Ovocnářství a vinohradnictví
Vzhledem k dávnověkému vyspělému osídlení, které je dáno i příznivými přírodními faktory ovocnářství a vinohradnictví tu mají dlouhou historii. Mnoho druhů ovoce zde má původní areál rozšíření. Též pro četné teplomilné druhy tvoří území země nejsevernější oblast pěstování v oblasti Kaspiku. Toho bylo využíváno za dob SSSR pro zásobování sovětského trhu ovocem a vínem. Problematické v té době bylo neefektivní zavlažování a používání neúměrného množství umělých hnojiv a pesticidů. Další pro stát negativní událostí byl válečný konflikt po roce 1990 s Armény a následná ztráta části území spolu s oboustrannými etnickými exody a příjem uprchlíků. Ač je národní ekonomika založena na příjmech z těžby ropy a vysokém podílu průmyslu, tak po osamostatnění země v roce 1991 zemědělství neztratilo na důležitosti. Velké formy zemědělských podniků byly zčásti zachovány, totéž platí o početném zpracovatelském průmyslu ovoce. Značná část produkce ovoce je určena k zpracování anebo určena k samozásobení. Pro jinak chudý venkov se stalo ovocnářství důležitým zdrojem příjmů a rozsah produkce rapidně vzrůstá. K rozvoji ovocnářství přispěl paradoxně i dramatický pád vinohradnictví, kdy vinohrady byly nahrazovány sady. Problémová bývá místy kvalita dopravní infrastruktury venkovských oblastí. Ovocnářství a sběr ovoce z přírodních lokalit dává možnost výdělku i mnohým z 800 000 válečných uprchlíků. Produkci ovoce a vín podporuje i zájem zahraničních trhů a podpora ze strany státu. Příznačné pro ázerbájdžánské ovocnářství je i komerční pěstování u nás okrajových ovocných druhů mírného podnebného pásma a velký podíl ruční práce v sadech. Celkově v zemědělství pracuje necelá 1/3 práceschopného obyvatelstva.

Přehled ovocných druhů
Jádrové ovoce
Dnes nejdůležitější ovocný druh země, jabloně, se staly v rozsahu sklizně v roce 1999 poprvé v historii důležitější než vinná réva. Ve srovnání sklizně v rozmezí 15 let (1996–2010) došlo k více než 100% nárůstu produkce. Jabloně se pěstují hlavně v nižších polohách Velkého Kavkazu na severu země. Kromě místních jako jsou staré odrůdy ´Jir Haji´ (oblíbená, červená, sladkoplodá), ´Gizil Ahmad´, ´Sary Tursh´ a ´Gand alma´ nebo novější ´Guba renet´ a ´Nailya´ se pěstují i světové odrůdy a to zejména ´Golden Delicious´ a odrůdy ze skupiny Red delicious. Hrušně jsou zde pěstitelsky ustáleným druhem a rostou zejména na západě. V přírodě roste neuvěřitelných 16 botanických druhů hrušní, z nich se některé z nich používají jako podnožové. Kulturní odrůdy jsou buď místního původu, starší jako ´Akhmedkazy´ a ´Nurunburun´ nebo novější typu ´Antiga´ a ´Lyatifa´, ze světových se zde pěstuje například ´Williamsova´. Menší soukromí pěstitelé jsou hlavními dodavateli kdoulí. Toto ovoce se zde pěstuje ve významném množství v mnohých odrůdách – ´Chilyachi´, ´Kara-ayva´, ´Rajably´, ´Sary-aye´. Specifickým druhem této skupiny ovoce jsou na 600 ha (v roce 2010) sady mišpulí, které se komerčně v jiných zemích světa pěstují jen vzácně.
Subtropické ovoce
Tyto druhy ovoce zajišťují většinou ze všech plodin nejvyšší příjem ve vztahu k finanční produktivitě na jednotku plochy. Nejdůležitější z nich tomel, má výhodu přírodních podmínek zajišťujících pravidelný výnos. Pěstuje se v jihovýchodních vlhkých a teplých partiích země i v centrální nížině a rozsahem sklizně kaki se země řadí mezi největší světové výrobce. Mezi hlavní odrůdy zde patří ´Gosho´ a ´Kiakume´. Pěstovaný druh není původní, ale přirozeně rozšířený je zde příbuzný Dispyros lotus. Další významnou komoditou hlavně stolního ovoce jsou tu citrusy – zejména pomerančovníky, mandarinky a citroníky. Ovoce těchto druhů z místních sadů bylo dříve určené zejména pro elity sovětské společnosti. Problémy jsou s nepravidelnými příchody silnějších mrazů v jihovýchodním cípu země, kde se pěstují. I když se používá mrazuvzdorná podnož Poncirus trifoliata, tak výjimečné poklesy teplot pod –15 °C zničí i 90 % sadů. Přes toto riziko jsou dosahované ceny a nízká zahraniční konkurence zárukou rentability. Velice silnou pozici má i tradiční marhaník. Ten má těžiště pěstování ve střední části země a v údolí řeky Araz v Nachičevanu, celkem na ploše 10 000 ha. Velké využití granátových jablek s počátkem sklizně v říjnu je jak ve formě stolních plodů, tak pro výrobu džusů a místní gastronomii. Pěstované odrůdy jsou místního původu – ´Bala-Mursal´, ´Gulosha´, ´Velesh´. Každoročně se v zemi koná festival granátového jablka zdůrazněný tím, že zdejší území patří mezi původní genetická centra marhaníku. Toto ovoce i výrobky z něj jsou důležitými exportními artikly místního ovocnářství. Hlavně menší výrobci pěstují smokvoně místních odrůd ´Sary-Lob´, ´Sary-Absheron´ aj. Část sklizně fíků se používá i na výrobu džemů. Zejména na Abšeronském poloostrově se pěstují olivovníky místních odrůd jako je ´Baku-zeitunu´ nebo původem zahraničních – ´Saint Catarina´. V této vyprahlé lokalitě mají olivovníky i význam zeleného prvku pro mikroklima krajiny. Mladou plodinou v kultuře jsou zde aktinidie, jejichž plody – kiwi se produkují na jihovýchodě státu a spolu s citrusy nahrazují čajovníkové plantáže. V téže oblasti se nepoměrně déle pěstuje i jihoamerická fejchoa v počtu 12 odrůd, kdy některé jsou vyšlechtěné právě zde – ´Lankaran´, ´Rosteme Astara´, ´Xazar´. Málo je rozšířen lokvát na rozdíl od pěstování cicimku na Abšeronském poloostrově a v Nachičevanu, kde pěstované odrůdy ´Azeri´ a ´Nasirni´ poskytují průměrný výnos okolo 2,5 t peckovic z hektaru.

Text Bc. Jiří Kaplan

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *