Ovocnářský a vinařský cestopis – Azavad

Území zatím nejmladšího státu světa vzniklého 6. 4. 2012 se nachází ve vnitrozemí severozápadu Afriky. Tento stát byl vyhlášen jednostranně zhruba v severovýchodní polovině již existujícího státu Mali. Geograficky se jedná o poměrně izolované, rozlehlé velice řídce osídlené teritorium. Pro ilustraci přibližně odpovídá ploše 10-ti násobku rozlohy ČR.

Přírodní podmínky jsou velmi drsné. Naprostou většinu země vyplňuje poušť Sahary a jen jižní část spadá do oblasti polopouštního Sahelu. Celkově se jedná o výškově málo členěné území s převážně písčitým nebo kamenitým charakterem. Půdy jsou často již dlouhodobě degradované erozí, málo úrodné a velmi špatné z hlediska údržnosti vláhy. Zemědělství z hlediska rostlinné výroby je prakticky koncentrováno do malých oáz, které se roztroušeně nacházejí v nevelkém počtu v místech s dostupnou spodní vodou nebo v místech sezónního výskytu vodních toků – vádí. V jižní polovině území protíná sát řeka Niger, která má zásadní význam jako prakticky jediný trvalý vodní tok v zemi. Problematický je ovšem jeho vodní režim, kdy dochází jednou ročně po dobu zhruba dvou měsíců (září, říjen) ke kulminaci průtoku a souvisejícím zaplavením většího území mimo koryta toku. Dočasně zaplavené území je úrodné i z hlediska přínosů sedimentů a významné i po poklesu vodního stavu v řece vznikem izolovaných jezer. Prozatimní neexistence vodních děl na území Azavadu však znemožňuje aplikaci cíleného zavlažování v ostatních obdobích roku. Klimaticky je území státu umístěno zcela do oblasti s větším výparem než příjmem srážek. Ani v příznivější části země na jih od řeky Niger nepřekračují zpravidla roční srážkové úhrny 600 mm, na sever od řeky Niger pak 200 mm. Většina se jich vyskytne v nejteplejších letních měsících od července do září a naopak v měsících od listopadu do dubna jsou mizivé. V této oblasti letní teploty zpravidla přesahují 40 °C a v nejchladnějších měsících oscilují mezi 12 a 30 °C. Podobné podmínky jen s vyššími teplotami (v létě téměř 50 °C) jsou v severních oblastech, kde se však srážky mnohdy nevyskytují po celý rok a jinak obyčejně nepřekračují 70 mm ročně. Nepříznivé klima dokonávají několikaměsíční výsušné prašné větry vanoucí od severních saharských oblastí na jih, písečné bouře a velmi malá přirozená oblačnost. Území státu se dlouhodobě potýká nejen s nízkými hodnotami vodních srážek, ale také s jejich roční rozkolísaností během posledních dekád. Existenční závislost na těchto zdrojích způsobuje katastrofická sucha s průvodními jevy na celý systém zemědělství a života.

Ovocnářství
Ovocnářství nebylo historicky, včetně současnosti na území Azavadu, nikdy rozšířené. Přírodní podmínky v dnešní době neumožňují jeho větší rozvoj. Kromě omezených vodních a půdních zdrojů je rovněž eliminován i půdním fondem. Oblasti, které by byly vhodné k zavlažování, jsou často několik měsíců v roce zaplaveny, a proto je zde zakládání trvalých kultur v podstatě nemožné. Ačkoliv většina obyvatelstva je existenčně svázána se zemědělstvím, tak je zde toto odvětví velice vyhraněné po stránce oborové: na kočovné pastevectví, záplavové zemědělství (rýže a čirok) a rybolov. Ze zahradnictví je trochu více rozšířeno zavlažované pěstování zeleniny. Pro ovocnářství některé vhodné lokality podél řeky Nigeru jsou zároveň místy periodické pastvy velkých stád dobytka v obdobích sucha a vzniká tak komplikovaná možnost ochrany ovocných dřevin před spásáním hospodářských zvířat. Ovocnářství je tedy v zemi kvantitativně velmi omezené a navíc na nízkém stupni rozvoje. Centra ovocnářství jsou zejména v okolí měst Kidal, Goundam, Ansongo a Douentza.

Přehled ovocných druhů
Druhové spektrum ovocných plodin je v Azavadu silně omezené hlavně extrémním přírodním podmínkám. Existenční význam pro osídlení severních oáz má datlovník. Datlová palma není vnímána jen jako zdroj ovoce, ale jako poskytovatel stínu a jiných jinak v pěstitelských oblastech nedostatkových hospodářských kompetentů (dřevo, listy, cukrová míza). V podstatě všechny ostatní komodity rostlinné produkce se v oázách většinou pěstují jako podkultury této palmy. Datlovník se pěstuje ve vhodných oblastech po celém Azavadu. Historicky se pěstovali datlovníky generativně množené s nevyrovnanou kvalitou plodů. V rámci nedávného malijského projektu byla zřízena sbírka místních kultivarů a vyhodnoceny perspektivní pdrůdy pro další vegetativní množení a pěstování například, ´Hombori Tondo´, ´Hombori Hondo´ a ´Tigaza et Bagoundié´. U některých odrůd bylo zjištěno, že jsou totožné s odrůdami pěstovanými v sousedním Alžírsku i vzdálenějším Maroku. Statistiky z roku 1997 uvádějí produkci ve východních regionech dnešního Azavadu celkem 5146 t. Tradiční sady datlovníku jsou z hlediska vlastnické struktury maximálně do velikosti 2 ha a vyznačují se vysokou hustotou (až 500 stromů na ha) a nízkými výnosy (do 15 kg datlí z palmy). Mezi místně velmi významné škůdce výsadeb datlovníku patří termiti.
Dalším významnými ovocnými druhy jižnějších oblastí jsou povidlovník indický (Tamarindus indica) a cicimek mauritánský (Ziziphus mauritiana). Cennou vlastností tohoto převážně menšího trnitého stromu nebo keře je značná odolnost suchu a nízká spotřeba vody s minimem potřebných ročních srážek 125 mm. Další předností jmenovaného cicimku je nenáročnost na půdní typ a vysoká, pravidelná úrodnost peckového ovoce s velikostí přibližně podobnou naší švestce. Na rozdíl od nepůvodního cicimku je v jižních částech země domácí dlouhověký baobab, který je kromě ovoce důležitý v těchto oblastech jako datlová palma na severu. Kromě jeho vláknitého ovoce se využívá přirozeně jeho stín, dřevo, kůra, listy jako zelenina, olejnatá semena a též složí jako zdroj vody. Méně se pak vyskytuje další původní a rovněž dlouhověký druh a to máselník (Vitallaria paradoxa), kterému zde prochází severní hranice jeho přirozeného areálu rozšíření. Plodí dužnaté ovoce s olejnatým semenem. Toto ovoce obchodně nazývané karité ořechy má velké možnosti celosvětové poptávky z důvodu úspěšné komercializace oleje ze semene, který je zpracován a obchodován jako bambucké máslo k farmakologickým či kosmetickým účelům. V oblasti jeho pěstování se potravinářským způsobem využívá dužnatá i olejnatá část ovoce. V nezaplavovaných oblastech v blízkosti řeky Nigeru je klíčové zastoupení mangovníku s hlavní sezónou sklizně od března do června, dále pak papáji, kvajávy a původního druhu tomelu (Diospyros mespiliformis). Údaje o výši produkce nejsou dostupné.

Text Bc. Jiří Kaplan

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *