Ovocnářský a vinařský cestopis Argentina – I. díl

Rozlohou osmá největší země světa, v maximální severojižní délce 3900 km a východozápadní délce 1400 km, je z hlediska přírodních a klimatických velice různorodá. V Argentině se nacházejí velehory, aktivní sopky, úrodné černozemní pampy, mokřady, vyprahlé stepi, náhorní plošiny či ledovce. Převážná část země z hlediska zeměpisné polohy je povahy mírného klimatu, na severu pak subtropického až tropického a na jihu a v horských polohách subpolárního. Velké odlišnosti klimatu jsou i v závislosti na nadmořské výšce, vzdálenosti od Atlantického oceánu, který omývá zemi v délce přes 4600 km a výskytu oreografických překážek ovlivňujících průchod větrů. Velký vliv na počasí má také relativní blízkost Antarktidy. Extrémy teplot se v zemi pohybují od téměř 50 °C po téměř –40 °C, což jsou největší disproporce v rámci zemí Jižní Ameriky. Srážkové rozpětí je od 200 do 4000 mm ročně. Vzhledem k členitosti Argentiny jsou rozmanitá i přírodní rizika. Mezi ty nejdůležitější patří z hlediska ovocnářství a vinohradnictví rychlé kolísání teplot, extrémní bouřky s mocným krupobitím, sucha, vpády mrazivého vzduchu do teplých oblastí, vichřice, silné chladné větry a zemětřesení. Zemi velice obecně lze rozdělit do pěti oblastí: Pampy, sever, severovýchod, horská, patagonie.

Ovocnářství a vinohradnictví

Argentina patří v současnosti mezi největší producenty a dodavatele čerstvého ovoce a vín na mezinárodní trhy. Rozvoj ovocnářství a vinařství zde byl započat před mnoha staletími v souvislosti s evropským osídlováním země. Díky směsici národů, které se podílely na vzniku novodobého argentinského národa a přírodním podmínkám země byly vtisknuty místnímu ovocnářství a vinařství základy především evropského formátu. Z hlediska růstu odvětví bylo důležité období 20. století, kdy byla od jeho počátku rozvíjena dopravní infrastruktura a argentinské ovocnářství a vinařství se vyvíjelo svorně se světovou pěstitelskou elitou. Argentinské ovocnářství a vinařství je široce orientované na vývoz. Po stránce pěstitelské a obchodní je místní ovocnářství a vinařství vyspělé, využívá nejnovějších technologií, je zde pružnost ze strany pěstitelů. Dále pak je zde přítomná odborná kvalifikovaná pracovní síla, stejně tak jako poměrně levná manuální práce, dostatek vhodných pozemků. Po finanční krizi v Argentině v letech 2001–2002 prodělala místní měna značnou devalvaci vůči měnám světovým a zlevnila tak argentinský vývoz. Vzhledem k tomu, že velká část vstupních materiálů a techniky se vyrábí v zemi, tak nedošlo k významnému navýšení nákladů. Velikost ovocnářských a vinařských podniků je různorodá. V případě, že se nejedná o velké zahraniční vlastníky, tak převládají střední povětšinou rodinné podniky ve velikosti do několika desítek hektarů. Území Argentiny je též genovým centrem několika mezinárodně rozšířených ovocných druhů a je zde patrná snaha do světového ovocnářství uvést i jiné původní ovocné druhy, které jsou dnes známy a využívány povětšinou jen regionálně. Důležitým rysem obou oborů je i profilovaná rajonizace a koncentrace v rámci hlavních ovocnářských a vinařských oblastí. V poslední době stoupá i produkce ovoce a vín z biovýroby. I v souvislosti s ovocnářstvím patří Argentina mezi přední světové dodavatele medu.

Přehled ovocných druhů

Vinná réva
Počátky pěstování révy na území dnešní Argentiny jsou datovány do poloviny 16. století v souvislosti se španělským osídlováním území. V oblastech, kde byla vysazena, se jí nejlépe dařilo v okolí města Mendoza v podhůří And. Historicky nejproduktivnější ročník v argentinském vinařství byl rok 1976, kdy bylo vyrobeno přes 2,8 miliard litrů vína. Argentina pěstuje významné množství moštových hroznů (asi 95 % všech vyprodukovaných hroznů), ale i stolních hroznů a hroznů na výrobu rozinek a džusů. V dnešní době je argentinské vinařství na vysoké úrovni kvality výroby a patří mu v objemu výroby šesté místo na světě (1 213 547 000 litrů v roce 2009) a nadále roste i díky zahraničním investicím, které směřují kromě produkce vín i do vinařské turistiky. Díky příznivým klimatickým podmínkám je pěstováno mnoho vín v kvalitě bio. Argentina neměla nikdy velké problémy s révokazem a tak většina vinic je pravokořenná. Systémů řezu je více a převládá ruční sklizeň. Rozšířené je používání závlahy vinic a to už po dobu několika staletí, kdy byly využity původní indiánské závlahové systémy a současným trendem je kromě kvality i zvyšování výnosů na jednotku plochy. Vlastnická struktura u vinic je různorodá, dost často ovlivněná regionem pěstování. Nicméně v poslední době dochází ke koncentraci výroby a dvě největší zpracovatelské společnosti už ovládají 40% produkce vína v zemi. Domácí trh s víny je též zajímavý a je v pořadí osmý největší na světě. Dozor nad vinařstvím provádí státní Národní vinařský institut. Legislativa výroby vín, značení a jejich uvádění do oběhu je na standardní úrovni. Vinařství je aplikováno v několika oblastech a ty se rozprostírají přibližně v severních 2/3 délky země ve směru sever-jih. Největší koncentrace oblastí je na úpatích And, kde se nachází hlavní oblasti ve státech: Mendoza, San Juan, La Rioja, Catamarca, Tucumán, Salta a Jujuy. Z pohledu rozložení těchto oblastí se nacházejí na jihovýchod a východ od nich ještě další vinařské lokality a to hlavně ve státech Rio Negro, La Pampa a Cordoba. Oblasti v těchto státech jsou zároveň platné pro rozdělení země do 10 vinařských regionů. Nově datované vinice se nacházejí též ve státech Buenos Aires, Neuquén a Chubut. V největším regionu Mendoza se produkuje 60 % vín a v nejmladší oblasti Chubut jsou vysázeny nejjižnější vinice na planetě. Réva se v některých oblastech pěstuje i ve výškách 3000 m n. m v severních regionech, což patří mezi nejvyšší polohy pěstování révy na světě a zastoupeny ve vinařství jsou snad všechny půdní typy. Některé oblasti mají až 320 slunečných dnů v roce.
Z hlediska odrůdového je zde kultivováno velké množství odrůd, ze světových téměř všechny a dominují červené z 60%. Plochy osázené červenými odrůdami mají vytrvalý nárůst již 20 let a naopak u bílých a růžových je evidován pokles. Mezi nejvýznamnější odrůdy patří Malbec (25,56 % podílu na celkových výsadbách červených moštových odrůd v roce 2008), kdy keře této odrůdy tvoří i stoleté vinice a světově je vínu z těchto hroznů věnována značná propagace ze strany zdejších výrobců. Dále Charbono (18,37), Cabernet Sauvignon (17,57), Syrah (12,8), Merlot (7,12), Tempranillo (6,43), Sangiovese (2,27), Barbera, Bequignol, Cabernet Franc, Dolcetto, Freisa, Lamrusco, Nebbiolo, Pais, Raboso, Rulandské modré, Tannat a Temprannila. Z bílých odrůd se pěstují místní Pedro Giménez (28,43 % z plochy bílých odrůd), Torrontes Riojano (17,29), Torrontes Sanjuanino (5,37), Torrontes Mendocino a dovezené odrůdy Chardonnay (13,21), Muškát alexandrijský (8,74), Chenin blanc (6,06), Ungi blanc (5,16), Gibi, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Sauvignon blanc, Sauvignon vert, Semillon, Viognier. Z růžových se pěstují hlavně Cereza (48,16 % plochy růžových odrůd), Criolla Grande (34,35), Muškát růžový (14,43), Buonamico, Criolla chica, Ferral, Garnacha, Rulandské šedé, Tramín a Valencia,
Rozinky se produkují v západních oblastech, prioritně ve státu San Juan a tyto vinice jsou vesměs pod závlahou. Sušení je hlavně na přírodní bázi. Většina rozinek je určena na export a domácí spotřeba není vysoká (cca 0,15 kg na obyvatele). Nejčastěji používané odrůdy jsou Arizul, Flame a Sultania blanca s více než 2/3 podílu na celkových výsadbách. V roce 2010 byla zdejší produkce asi 30 000 tun rozinek.
Rovněž většina produkce hroznů stolních odrůd je určena k exportu. Zatímco před rokem 1980 se stolní hrozny téměř nevyvážely, dnes se jich vyváží již kolem 60 000 t ročně, hlavně do zemí EU. Pěstují se též pod závlahou v západních a severozápadních částech země, prioritně jako u rozinkových hroznů je to ve státě San Juan (95 %). Z pěstovaných odrůd lze jmenovat odrůdy Superior nebo Cereza.

Citrusy
Skupina citrusů je důležitou komoditou místního ovocnářství už z dlouhé tradice, datované do 17. století. Pěstování, sklizeň, balení a prodej citrusů zde živí na 100 000 lidí. Citrusy se vyvážejí do více než 80 zemí, ale drtivá většina jich končí v Evropě. Postavení Argentiny je v první desítce exportérů citrusů na světě. Kromě výroby citrusů pro stolní a průmyslové účely obor zásobuje trh též esenciálními citrusovými oleji. V případě citrónového oleje zaujímá Argentina první místo na světě a dodává více než 1/3 světové výroby. Nejpěstovanějším druhem jsou citróny. Pěstování citrónů v Argentině došlo tak daleko, že země je jedním z jejich předních světových dodavatelů. Většina plodů je určena ke zpracování na koncentrát a k jeho následnému exportu. Významné množství se vyveze i jako čerstvé ovoce. Místní trh je vzhledem k exportu zanedbatelný a absorbuje pod 5 % primární produkce. Těžištěm jejich pěstování je severozápad země s podílem více než 2/3 sklizně, majoritně provincie Tucumán. Hlavními odrůdami jsou: ´Genova´, ´Eureka´, ´Limoneira´ a ´Lisboa´. Druhým nejvýznamnějším druhem skupiny jsou pomeranče. Pomeranče jsou produkovány naopak hlavně jako stolní ovoce pro místní trh (přibližně 2/3 sklizně) a dále na vývoz. Jedná se o ovocný druh s největší spotřebou v zemi. Průmyslových pomerančů se pěstuje méně, hlavně z důvodu velké konkurence sousední Brazílie v této komoditě a nízkým cenám pomerančového koncentrátu. Dostupnost pomerančů z místní sklizně je celoroční. Hlavní odrůdy jsou: ´Naventina´, ´Salustiana´, ´Valencijské´ a ´Washington Navel´. Hlavní pěstební oblast pomerančů a mandarinek je na severovýchodě. Argentina je významným světovým pěstitelem grapefruitů. Kultivují se především v provincii Salta na severozápadě země. Více než polovina jich je průmyslových na výrobu koncentrátů. Pěstitelé mandarinek jsou z jedné poloviny zaměřeny na dodávky čerstvých plodů pro místní trh, další třetina jde na vývoz a ostatní jsou určeny k zpracování. Mezi hlavní odrůdy zde patří: ´Clementvilla´, ´Ellendale´, ´Montenegrina´, ´Okutsu´, ´Satsumy´ a dále pak odrůdy ze skupiny pravých Klementinek. V posledních deseti letech byla započata v rámci diverzifikace citrusářství produkce kumquatu na severu země ve státě Entre Rios.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 1/2012.

Text Bc. Jiří Kaplan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *