Ovocnářský a vinařský cestopis – Alžírsko

Alžírsko se nachází na severozápadě afrického kontinentu. Tato jedenáctá největší země světa, která je kromě Ruska rozlohou větší než kterákoliv země Evropy, přiléhá na severu k Středozemnímu moři a většinu území tvoří pouštní oblasti. Vzhledem k rozsáhlosti území jsou v zemi zastoupeny i mnohé jiné ekotypy. Jsou zde oblasti, kde letní teploty přesahují 50 oC a naopak oblasti, kde je v zimě pravidelná sněhová pokrývka a teploty klesají až k –18 oC. Totéž platí i o srážkových úhrnech, které se pohybují v ročním množství od 0 do 1,05 mm. Obecně jsou zde vysoké sumy doby slunečního svitu. Z přírodních rizik hrozí především jižní větry, které přinášejí i písečné bouře, zemětřesení, přívalové deště s povodněmi nebo naopak srážkový deficit.

Ovocnářství a vinohradnictví
Pro alžírské zemědělství jsou ovocnářství a vinohradnictví jedním z hlavních jeho pilířů. Osídlení severní části země od starověku zemědělsky vyspělými národy spolu s poměrně příznivým podnebím se zasloužili o silnou tradici těchto oborů. Velkou pozitivní roli v novodobé historii rozvoje odvětví měla kolonizace území Francií a osídlení Francouzi v 19. století. Propad nastal jejich odchodu po roce 1962, vylepšení situace nepřidala ani doba socialistické orientace země a občanská válka trvající do roku 2002. V poslední době se však situace diametrálně změnila, díky vládním pobídkám výzkumu a pěstitelů, vysokému demografickému růstu populace, otevřenosti země a vysokým příjmům státu z prodeje ropy a zemního plynu. Alžírské ovocnářství je v segmentu druhového spektra velice rozmanité. Pro úspěšné pěstování mnohých ovocných druhů, zejména se zaměřením na jakost, výnos a pravidelnou sklizeň, je na velké části území nutná doplňková a v případně aridních oblastí úplná závlaha.
¨
Přehled ovocných druhů (mezititulek)
Citrusy (tučně)
V současnosti je pěstování citrusových plodů nejvýznamnější částí ovocnářství. Citrusy byly
introdukovány do země v 16. století ze Španělska. Z hlediska důležitosti jsou citrusy výhledově vnímány jako nejvíce prioritní ovocné druhy v zemi. Nejpěstovanějším druhem citrusů v zemi je pomerančovník. Hlavní sklizňové období je v zimních měsících. S velkým odstupem následuje pěstování mandarinek, citrónů a grapefruitů. Centrum produkce citrusů je v pobřežní oblasti a menší množství produkují saharské oázy – zvláště pomeranče a citróny. Pomerančovníky jsou zastoupeny v pestré odrůdové skladbě, převládají však odrůdy valencijské a navelské skupiny, dále jsou rozšířené odrůdy ´Tarocco´, ´Améliorée´, ´Newhall´, ´Hamlin´, ´Moro´ aj. Z mandarinek se pěstují zejména klementinky, satsumy a tangela. Klementinky (Citrus reticulata) jsou dokonce původem právě z Alžírska, kde byly nalezeny jako náhodný semenáč počátkem 20. století. Odrůdová skladba mandarinek je ještě výraznější než u pomerančovníků. Nosné odrůdy citroníků jsou ´Lisbone´, ´Heuréka´ a ´Santa Teresa´. Dominantními odrůdami grapefruitů jsou ´Shambard´ a ´Thompson´.
Datlovník, smokvoň, olivovník
Datlovník je plodina v Alžírsku původní. Pěstuje se ponejvíce, na rozdíl od ostatních ovocných druhů, v části země na jih od pohoří Malého Atlasu. Poskytuje největší sklizeň ze všech druhů. Mnoho odrůd datlové palmy má původ v této zemi, řádově jich jsou stovky. Datlovník je stěžejním zemědělským druhem v každé oáze a spoluvytváří mikroklima ostatním plodinám zde pěstovaným, které se produkují kvůli silnému slunečnímu záření jako podkultury pod datlovou palmou. Částečně toleruje i zasolení půd, které je zde časté. V Alžírsku se sází přibližně 200 ks palem/ha a intenzita pěstování není vysoká. Převážná část datlí se prodává v sušeném stavu. Méně kvalitní datle jsou krmivem hospodářských zvířat.
Smokvoň je též původním ovocným druhem, pěstovaným téměř po celé zemi s bohatstvím kvalitních a rozmanitých domácích odrůd. Jedná se o zdejší původní nenáročný druh. Ve výživě obyvatelstva, zvláště berberské národnosti na východě země, jsou nepostradatelné zejména sušené fíky.
Olivovník je rovněž zdejším původním druhem. Kromě využití plodů pro produkci olejů je zde významná produkce stolních odrůd olivovníků, kde podíl stolních odrůd na výměře olivovníkových sadů činí přibližně 1/5. Na rozdíl od olivovníků pěstovaných pro produkci oleje jsou sady olivovníků se stolními plody v drtivé většině zavlažovány, i když hektarové výnosy stolních oliv jsou nižší.
Vinná réva
Velmi dávná kultivace révy na území Alžírska byla zaměřena po celá minulá staletí k produkci stolních hroznů a rozinek. Stolní hrozny se dnes produkují po celé zemi a dokonce i v oázách na jihu, kde se využívá ranosti jejich sklizně. Stolní hrozny se podílejí na sklizni z více než jedné poloviny. V 19. století zde Francouzi zavedli výrobu vín. Pro mimořádně dobré pěstitelské podmínky byl rozvoj odvětví rychlý. Výskyt decimujícího škůdce vinic révokaze zde byl zaznamenaný později než v Evropě a to roku 1883. Výroba vín v uplynulých dvou staletích měla značné výchylky. Zatímco před rokem 1850 téměř nebyla, v roce 1878 byla 28 mil. litrů, v roce 1905 594 mil. litrů, v roce 1938 1780 mil. litrů, v roce 1960 dokonce 1850 mil. litrů. V roce 1960 bylo dosaženo vrcholu produkce a pak již následoval pokles až do roku 1997, kdy byla výroba vín nejnižší za uplynulé století a činila 35,7 mil. litrů. Údaj za rok 2009 činí 52 mil litrů vín. Na tomto poklesu bylo podepsáno několik faktorů. Alžírsko je islámská země a převážná část vín byla dříve produkována Francouzi na vývoz. V dobách ČSSR byla alžírská vína dobře známa i na našem trhu. Dnes v pěstování révy převládají vinice k produkci stolních hroznů a rozinek. Alžírsko je rozděleno z hlediska vinařského do pěti oblastí. Všechny se nacházejí v severní části země a to v oblasti Malého Atlasu a pobřežní části. Místní vína jsou převážně sladká s vysokým obsahem alkoholu. Část výroby se i destiluje. Nejčastěji pěstované odrůdy jsou z červených odrůd: Alicante Bouschet, Cabernet Sauvignon, Carignan, Cinsaut, Grenache, Merlot, Morastel, Mourvèdre, Rulandské modré, Syrah. Dále z bílých: Clairette, Chardonnay, Furmint, Merseguera, Trebbiano a místní bílé odrůdy – El Maoui, Farranah, Macabeo, Tizourine. Vyhlášené značky alžírských vín jsou například: Coteaux de Tlemcen, Cuveé du President, Coteaux de Dahra, Chateau Romain či Coteaux de Medea. Největším výrobcem vín v zemi je státní společnost ONCV a dále je zde několik desítek ostatních výrobců.
Ovocné druhy mírného pásma
Význam této skupiny ovoce je zde poměrně velký, stejně jako objem produkce a škála druhů. Z jádrového ovoce se pěstují převážně ve vyšších polohách jabloně – z mezinárodních odrůd například ´Gala´ a ´Golden delicious´, hrušně včetně asijských (Nashi), kdouloně a okrajově pak jeřáb oskeruše a hloh středozemský – Crataegus azarolu s obchodním názvem plodů neapolská mišpule.
Peckové ovoce je dominantně zastoupené meruňkami a broskvoněmi. Meruňky se hojně dostávají na trh v sušeném stavu a pěstují se ve vyšších polohách i v horských oázách na jihu země, broskvoně rostou naopak i v přímořských oblastech a pouštních oázách. Z odrůd broskvoní jsou zastoupeny například ´Red haven´, ´Dixired´, ´Suncrest´ a ´Robin´, z nektarinek ´Independence´ a ´Nectared IV´. Produkce slivoní se sestává z klasického evropského sortimentu a asijských slivoní, které dozrávají v místních podmínkách již v květnu a červnu. V horských oblastech se pěstují i třešně a višně. V současné době probíhají zkoušky nových odrůd italského a francouzského původu jádrovin a peckovin v místních podmínkách.
Z druhů drobného ovoce je rozšířen jahodník, morušovník – hlavně černý, ostružiník a rybíz. Předmětem přírodního sběru jsou i šípky, jalovčinky a bezinky.
Skořápkové ovoce
Zcela převládajícím druhem těchto druhů ovoce jsou mandloně s plastickým rozšířením po celém severu země a díky suchovzdornosti pěstované i v pouštních oblastech. Na vzestupu je pěstování pistácií. Dalšími pěstovanými druhy jsou líska, ořechovec, kaštanovník a ořešák. Nejnověji se zkouší pěstování arganových ořechů (Argania spinosa) na polopouštním západu země. V přímoří je rozšířen sběr piniových oříšků – semen borovice Pinus pinea.
Ostatní subtropické a tropické druhy
Nejvíce pěstovanými druhy je trojice lokvát, marhaník (granátové jablko) a opuncie. Jmenované druhy jsou rozšířené v pěstování, obchodu i spotřebě. Z hlediska lokvátu patří Alžírsko mezi hlavní pěstitele ve Středozemí, zastoupeny jsou například odrůdy ´Tanaka´ a domácí ´Taza´. Mezi tradiční druhy patří i rohovník (svatojánský chléb, neboli carob), cicimek a planika. Pouze rohovník má však z této trojice větší hospodářský význam. Více než 100 let se pěstuje též tomel. Z novějších druhů z hlediska zdejší ovocnářské praxe lze jmenovat aktinidii (kiwi), avokádo, kvajávu, annonu a fejchou. V malém množství se pod plastovou ochranou pěstuje též banánovník (10 ha v roce 2008).
Kvantitativní rozsah vykazované produkce ovoce v roce 2008 (v tis. t):
Datle (552,8), pomeranče (503), vinné hrozny (402), jablka (261), hrušky (177), meruňky (172,4), mandarinky (149,8), broskve a nektarinky (118,8), fíky (78,7), švestky a slívy (58,8), citróny (43,5), mandle (39,5), kdoule (7,3), třešně a višně (4,6), svatojánský chléb (3,2), grapefruity (1), banány (0,2), ostatní ovoce bez oliv (83,3), stolní olivy v roce 2006 (80,5).

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 5/2011.

Text Bc. Jiří Kaplan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *