Ovocnář a šlechtitel Ing. Antonín Dvořák

Dne 11. února 2005 zemřel zahradnický odborník, ovocnář a jeden z nejúspěšnějších ovocnářských šlechtitelů Ing. Antonín Dvořák. Posledního rozloučení se zúčastnili zástupci Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity Brno z Lednice, Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského z Holovous.

Spolupracovníci z jeho bývalých pracovišť – Šlechtitelské stanice v Těchobuzicích na Litoměřicku a bývalého podniku Sempra v Olomouci, představitelé Ovocnářské unie ČR a Moravskoslezské ovocnářské unie, zástupci pracovišť Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského a mnoho jeho dalších přátel a známých, kteří si jej nesmírně vážili a měli ho rádi.

Ing. Antonín Dvořák se narodil v hanácké vesnici Křenovicích u Kojetína dne 9. září 1929. Díky svému otci, který byl známým a nadšeným ovocnářem i zelinářem, se od mládí seznamoval se zemědělstvím a zejména se zahradnictvím. Po ukončení obecné školy nastoupil do zahradnického učení do proslulých Arcibiskupských zámeckých zahrad v Kroměříži. Po vyučení odešel studovat na tehdejší nižší zahradnickou školu v Brně-Bohunicích. Tam jej ovlivnil středoškolský profesor Dr. Ing. Josef Peiker, známý ovocnářský odborník a publicista. Z bohunické školy přešel v roce 1949 na tehdy nejstarší naši střední zahradnickou školu do Lednice, kde maturoval v roce 1951. Zde pokračoval v zahradnickém vzdělávání na vysokoškolském zahradnickém učení, Patřil k nejlepším studentům a studium úspěšně ukončil promocí v roce 1955. Po studiích působil až do roku 1987 v Těchobuzicích u Litoměřic, kde byla krátce před jeho nástupem (1954) vybudována nová ovocnářská šlechtitelská stanice. Ta měla navázat na ovocnářské tradice tamějšího kraje, konkrétně Severočeského školkařského ovocnářského družstva – jakéhosi to následníka bývalé, předválečné ovocnářské a školkařské organizace Neumann.
Na nově budované šlechtitelské stanici byl v letech 1954 až 1959 vedoucím zkušený a velmi dobrý odborník ovocnář – školkař Jiří Reynolds (1900 – 1959), který byl v prvních letech začínajícímu šlechtiteli učitelem a rádcem. Ing. Dvořák navázal na jeho práci, dále ji rozvinul, zdokonalil a vyšlechtil celou sérii vynikajících odrůd. Postupem doby se propracoval na funkci hlavního šlechtitele stanice, později vedoucího oddělení šlechtění. Byl hlavním koordinátorem výzkumného úkolu Výzkum velkovýrobní školkařské technologie a později v rámci oborového podniku Sempra Praha, vedoucím šlechtitelských ovocnářských týmů na ovocnářských šlechtitelských stanicích v Čechách a na Moravě. Šlechtitelská stanice Těchobuzice se i díky jeho mimořádně úspěšné práci stala později hlavní specializovanou šlechtitelskou ovocnářskou stanicí pro celou Československou republiku a po federalizaci pro Českou republiku.
Ing. Antonín Dvořák byl řádným členem zahradnické a genetické komise Československé akademie zemědělských věd v Praze (ČSAZV), členem vědecké a šlechtitelské rady na Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousích (VŠÚO) a členem šlechtitelské rady Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasných rostlin v Průhonicích. Byl aktivně činný i v Českém svazu zahrádkářů a ovocnářů (později Českém zahrádkářském svazu), zvali ho na různé přednášky pro ovocnářskou veřejnost. Přednášel také vysokoškolským posluchačům zahradnického studia.
V roce 1987 přešel do oblastního podniku Sempra Olomouc jako vedoucí šlechtitelského odboru O. Z. Sempra, kde mimo jiné rozvíjel činnost v rámci udržovacího šlechtění malin, vegetativně množených podnoží jabloní, hrušní, třešní a slivoní. Pokračoval i nadále v novošlechtění jabloní a podnoží pro jabloně a hrušně. Inicioval zavedení explantátových kultur do šlechtění a množení ovocných druhů.
Svůj šlechtitelský debut zahájil odrůdou jabloně ´Dukát´, která byla povolena a uvedena do praxe v roce 1969. Tak započala tzv. „řada D“, kterou tvoří celkem 13 odrůd. Sám nebo ve spolupráci vyšlechtil dále devět podnoží pro jabloně, které jsou známé pod označením J-TE, J-OH, Oltem a Unima, sedm odrůd hrušní např. ´Bohemica´, ´Decora´, ´Delta´, ´Radana´ a další. Pro hrušně vyšlechtil nové odrůdy podnoží např. K-TE-B a K-TE-E. Spolupodílel se na vyšlechtění sedmi odrůd broskvoní řady TE, např. ´Teliesa´, ´Tenira´, ´Teska´, ´Tereza´ a další. Celkem jeho šlechtitelskýma rukama prošlo a díky jeho šlechtitelskému umu se „narodilo“ 29 odrůd.
Ing. Antonín Dvořák nejen šlechtil, přednášel, instruoval a radil, ale také publikoval. Nejznámější jsou jeho obrázkové publikace Malá pomologie a Jablka, které napsal s předním výzkumným pracovníkem a šlechtitelem Ing. Jiřím Vondráčkem a dále pak velmi poučná a instruktivní kniha Pěstování jabloní. Kromě výše uvedeného zpracoval i několik výzkumných závěrečných zpráv z ovocnářské pěstitelské technologie a šlechtění.
Za jeho práce se mu dostalo více ocenění. Za mnohé snad třeba vzpomenout Stříbrnou medaili (plaketu) Československé akademie věd (ČSAV) Praha. Byla to však i nejrůznější ocenění ministerstva, zájmových organizací výzkumných ústavů a dalších.
Po roce 1990 odešel do důchodu a od roku 1992 vybudoval ve Skrbeni na Olomoucku školkařsko-šlechtitelský podnik Uniplant, který v současné době vede jeho dcera s manželem. Na konci své životní pouti se vrátil do rodných Křenovic u Kojetína, kde pečoval a přebudovával rodinný sad, který založil ještě jeho otec.
Jméno Ing. Antonína Dvořáka zůstane natrvalo zapsáno v historii a v úspěších našeho ovocnářství. Započal nadějnou cestu, vychoval své následovníky a věřme, že odkazu jeho obětavé a úspěšné práce zůstanou věrni i dnešní mladí ovocnáři.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *