Odrůdy květin v trvalkovém školkařství

Při pohledu na sortiment rostlin v trvalkových školkách asi málokterý zákazník přemýšlí nad původem rostlin, resp. co a kdo stojí za každou konkrétní odrůdou nabízených trvalek. Až na výjimky se lze v sortimentech nabízených rostlin setkat zejména s nějakými, více či méně, kulturními formami rostlin. Málokdy se jedná o čisté botanické druhy a ještě vzácnější jsou pak nabídky s původem v přírodě. Naskýtá se otázka, jak vlastně přistupovat k tomuto značně širokému odrůdovému sortimentu.

Přístupy jednotlivých školek či producentů rostlin se často velmi liší, někdo se striktně drží vegetativního množení kultivarů, jiný se nebrání využívání semenných linií či přesévání odrůd. Všechny způsoby mají své přednosti, ale i nevýhody.
Předem je asi nutno připomenout, jak jsou vlastně odrůdy rostlin definovány. Odrůdy vznikají záměrnou činností člověka – šlechtěním. Nicméně nezřídka, a u okrasných květin i relativně často, vznikají nové odrůdy pojmenování více či méně náhodných a nějakým způsobem atraktivních nálezů v přírodě či semenáčů z kultury. Odrůdou se rozumí soubor rostlin náležející k nejnižšímu stupni botanického třídění, který lze vymezit projevem znaků vyplývajících z určitého genotypu nebo kombinace genotypů, odlišitelný od každého jiného souboru rostlin projevem nejméně jednoho z těchto znaků a považovaný za jednotku rozmnožovatelnou beze změny (citace:http://old.mendelu.cz/~upsr/prezentace/obilniny/contents/odruda.html). Odrůda se vizuálně zřetelně odlišuje od jiné odrůdy již známé v ČR nebo v EU, musí být dostatečně uniformní, tedy jednotná a to zejména ve znacích, které ji odlišují od již stávajících podobných odrůd. Odrůda musí být stálá i po opakovaném množení. Splnění této podmínky může být obtížné nejen u generativního množení, ale třeba i v případě, že kultivar vznikl mutací a často dochází k mutaci zpětné. (Žlebčík J., 2007: Názvosloví pěstovaných rostlin: Sborník z konference Botanický systém a evidence rostlin v botanických zahradách. Botanická zahrada hl.m. Prahy. ISBN 978-80-903697-3-3)

Rozeznáváme následující typy odrůd:
Klony: výhradně vegetativně množené odrůdy; Linie: semenem množené odrůdy u samosprašných rostlin; Populace: semenem množené odrůdy u cizosprašných rostlin; Hybridy: vznikají kontrolovaným křížením dvou nebo více rodičovských linií, často s důrazem na heterózní efekt. Obvykle se pak označují jako F1 hybridy. Samy se dále osivem nemnoží, u některých je následně možné udržování vegetativní cestou.
Synonymem pro výraz odrůda je termín kultivar, odvozený z anglického „cultivated variety“. Jména odrůd se obvykle píší normálním písmem do jednoduchých uvozovek za botanické jméno rostliny (př. Geranium cinereum ´Ballerina´).
Typy odrůd (dle výše zmíněného rozdělení), resp. možnosti a způsoby jejich množení, sebou přinášejí i jistou míru variability namnožených rostlin. Zde je pak otázka, jaká variabilita potomstva je ještě přípustná a jaká již ne. To bezprostředně souvisí s použitím namnožených rostlin.

Vegetativní množení
Při tomto způsobu množení rostlin, zejména dělením a řízkováním, je zajištěna 100% genotypová i fenotypová uniformita. Takovéto rostliny lze bez obav použít do plošných výsadeb, kdy záleží na jednotných vlastnostech, tedy stejné velikosti, barvy květ, velikosti květenství, termínu nakvetení atd. Nevýhodou tohoto způsobu množení je nutnost držet matečné rostliny (což je náročné na plochu, pracovní sílu a odborné znalosti), relativně nízký koeficient množení (závislý na druhu a způsobu růstu rostlin) a riziko kumulace chorob přenášených vegetativní cestou. Výhodou je pak důkladná znalost sortimentu, informace o reálném chování rostlin v našich podmínkách (např. ověřená zimovzdornost) a tedy možnost podat zákazníkovi přesnou a spolehlivou informaci o daném kultivaru. Moderním způsobem vegetativního množení, používaný zejména u novinek a často i patentově chráněných rostlin, je technologie explantátových kultur, kdy mladé rostliny regenerují přímou či nepřímou organogenezí z vhodného typu explantátu. Teoreticky i tato metoda by měla přinést 100% uniformitu mladých rostlin, ovšem díky jistým specifikům při regeneraci in- vitro, může snadněji docházet k mutacím a 100% jednotnost potomstva nemusí být vždy zaručena. Nicméně je nutno podotknout, že případných odchylek nebývá velké množství. Pěstitel a zákazník by ale neměl být překvapen, pokud se nějaká odchylka vyskytne. Výhodou tohoto způsobu množení je pak rovněž zdravotní stav rostlin, protože lze poměrně snadno eliminovat případné virové choroby, a zejména obrovský množitelský koeficient, kdy lze z malého matečného potenciálu (v extrémním případě i z jednoho exempláře) získat v poměrně krátké době značné množství mladých rostlin. Nevýhodou je stále poměrně vysoká cena mladých rostlin (proto se uplatňuje zejména u patentovaných kultivarů).

Generativní množení
Dalším způsobem je generativní množení, tedy výsev semen. Tato cesta množení je na vzestupu. Vděčí za to zejména narůstajícímu komerčnímu tlaku pro produkci rostlin. Pěstitelé jsou tlačeni minimalizovat náklady a volba generativního způsobu množení je jedna z cest, jak získat, a tedy i nabízet, rostliny levněji. Množitelský koeficient je ve srovnání s klasickými způsoby vegetativního množení daleko větší. Z několika málo gramů relativně levného osiva je možno získat stovky i tisíce rostlin, které lze při vhodně zvoleném termínu výsevu často možné přivést do květu již v prvním roce a lze je tedy brzo prodat. I současný trend přírodních zahrad a záhonů, kdy se od kobercových typů výsadeb přechází spíše k volným, přírodním, např. prérijním společenstvům, kdy nezáleží na tom, zda rostliny nakvetou v jednom termínu a zda budou všechny stejně vysoké. Kromě F1 hybridů a vysoce homozygotních semenných linií, nelze u generativně množených rostlin zaručit uniformitu potomstva ani stálost vlastností těchto odrůd.

Ochuzení domácího sortimentu
Odrůdy typu linií nebo populací se vyskytují u většiny druhů nabízeného trvalkového sortimentu. Jejich kvalita záleží na stupni prošlechtění, pečlivosti výběru a eliminaci odchylek. Některé odrůdy, např. krásnoočka (Coreopsis spp.) oceněná medailí Fleuroselectu, jsou velmi vyrovnané a málokdy se nějaká odchylka objeví. Vzestup semenem množených trvalek pravděpodobně zapříčiní problém, který zatím není asi příliš patrný, ale přesto se může stát poměrně zásadním. Paradoxně se jedná o ochuzení domácího, praxí ověřeného trvalkového sortimentu a postupný odklon od klasicky množených druhů a odrůd a vzestup závislosti na dovozových materiálech (zejména u vegetativně množených kultivarů), které nejsou v domácích podmínkách spolehlivě odzkoušeny. Prodejcům rostlin to samozřejmě příliš vadit nemusí, pokud je jejich cílem pouze rostliny prodat, pak na tom příliš nezáleží. V tržním prostředí je asi těžké se ohlížet na nějaké trvalkářské tradice a udržování sortimentu a genofondu rostlin. Nicméně bez toho, aby školkaři sami udržovali trvalkový sortiment a v mezích možností si i rostliny a odrůdy sami hodnotili, zkoušeli a vytvořili si tak na ně nějaký názor, čímž by byli zároveň i schopni fundovaně předat informaci zákazníkům, se zřejmě mohou do budoucna připravit i o praktickou konkurenční výhodu.
Dlouhověkost trvalek je v ohrožení
Značně problematickou záležitostí u současného trendu ve šlechtění trvalek je příklon k rychle rostoucím typům a snaha o to, aby rostliny vykvetly již v prvním roce po výsevu, resp. co nejdříve po nahrnkování. Obecně na tom není nic špatného, pokud není současně opomenut důležitý prvek u trvalek, a to je jejich vytrvalost, pro kterou si je stále většina zákazníků pořizuje (trvalky by přece měl vydržet…). V nabídkách velkých semenářských firem je k vidění široké spektrum rostlin jako jsou např. dračíky (Penstemon), lobelky (Lobelia), kokardy (Gaillardia), krásnoočka (Coreopsis), kohoutek (Lychnis x haageana), gaury (Gaura) atd. Rostliny jsou často prezentovány jako trvalky, nicméně jejich reálná životnost na stanovišti v našich podmínkách je spíše sporná a velmi často nepřežijí již první zimu. Asi nic nelze namítat, pokud by rostliny byly prezentovány jako součást jiného „krátkověkého“ sortimentu (letničky, balkónové květiny apod.), ale jejich prezentací jako trvalky získává domácí zákazník nepřesnou informaci a často pak další jaro zažije nepříjemné zklamání. Z vlastní zkušenosti mohu uvést setkání s nabídkou kultivarů levandulí odvozených od druhu Lavandula stoechas, které jsou v poslední době velmi populární a jsou často nabízeny jako nádherně nakvetlé rostliny ve větších kontejnerech. Bohužel už „trochu“ zaostává informovanost zákazníků o tom, že tento druh není v našich podmínkách zimovzdorný (tedy alespoň zatím). Orientace pěstitelů a prodejců výhradně na relativně levný dovozový sortiment západoevropských školek a šlechtitelských firem, a v podstatě pouze na dopěstovávání nakoupené sadby, může být značně krátkozrakou politikou, která se může projevit propadem důvěry v domácí producenty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *