Ochrana práv k odrůdám rostlin

Ochrana odrůd je významnou oblastí soukromoprávních vztahů s výrazným dopadem na rozvoj rostlinné výroby. Většina vyspělých států má její princip zakotven ve své legislativě. Jinak tomu není ani v České republice, kde má právní ochrana odrůd relativně dlouhou historii. Přesto mívají výrobci, dovozci a prodejci školkařského materiálu problémy s nepochopením, či nesprávným výkladem práv a povinností plynoucích z našich právních předpisů, a následně pak i s využíváním chráněných odrůd v rozporu s právní normou. Cílem tohoto textu je vysvětlení základního principů ochrany práv k odrůdám.

První právní normou umožňující ochranu práv k odrůdám rostlin na území naší republiky byl zákon č. 132/1989 Sb. přijatý bývalou ČSFR v roce 1989 a platný až do roku 2000, kdy byl nahrazen zákonem č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin (dále jen „Zákon“). Tento předpis byl několikrát novelizován, přičemž poslední novela nabyla účinnosti dne 30. 12. 2005 (ve Sbírce zákonů je vedena jako zákon č. 554/2005 Sb.).
Poslední novelizace reagovala především na přistoupení České republiky k Evropské unii. Cílem provedených úprav je zajistit, aby národní systém ochrany práv byl pokud možno identický se systémem unijním. Proto byl v souladu s evropskou legislativou doplněn princip křížové licence. Dále byla zpřesněna ustanovení týkající se tzv. farmářského osiva, a to ve prospěch držitele šlechtitelských práv tak, aby mu umožňovala získat podklady pro stanovení výše náhrady za využívání chráněné odrůdy. Jednoznačně byly vymezeny také povinnosti státních institucí v oblasti soukromoprávních vztahů a opětovně byla formulována kategorie malý pěstitel.
Odrůda a systém ochrany práv v EU
Odrůda je jedním z důležitých intenzifikačních faktorů v procesu rostlinné výroby. Šlechtění nových odrůd je dlouhodobý a většinou ekonomicky náročný proces, který je financován především z výnosů prodeje osiva či sadby již vyšlechtěných odrůd. Princip ochrany práv k odrůdám umožňuje šlechtiteli (držiteli šlechtitelských práv) prostřednictvím licenčních poplatků získávat část přínosu z pěstování své chráněné odrůdy.
V Evropské unii existují dva systémy ochrany práv k odrůdám – unijní a národní systémy jednotlivých členských států s výjimkou Malty a Řecka. Přestože jsou založeny na stejných principech, je několik důvodů pro zachování obou těchto systémů. Z pohledu šlechtitele je to především otázka ekonomická. Šlechtitel musí mít možnost volby mezi unijní a národní ochranou a nelze ho nutit do finančně nákladnějšího systému, kterým unijní ochrana bezesporu je.
Unijní systém ochrany zaručuje držiteli šlechtitelského osvědčení ochranu práv k odrůdě na celém území Společenství. Práva jsou udělována Odrůdovým úřadem Společenství na základě jedné žádosti a jednoho technického zkoušení po splnění zákonných požadavků.
Seznam odrůd, kterým byla udělena unijní ochrana, seznam žádostí o unijní ochranu a další informace Odrůdového úřadu Společenství lze najít na internetové adrese www.cpvo.fr.
Národní systém ochrany zaručuje držiteli šlechtitelského osvědčení ochranu práv k odrůdě pouze na území státu, kde byla udělena. Šlechtitel může požádat o ochranu v jednom, dvou či více státech.
Právě ze systému národních ochran mohou pramenit problémy na něž často poukazují výrobci školkařského materiálu využívající na základě licence odrůdy chráněné v některém státě Společenství pro další výrobu. V ceně takto vyrobených školkařských výpěstků se zákonitě musí odrazit i zaplacený licenční poplatek. Zatímco jiní zneužívají toho, že odrůda není na území ČR chráněná a pěstují ji a množí bez svolení držitele, což jim umožňuje prodej konečného výrobku za nižší cenu. Tato situace je vyloučena v případě odrůd významných hospodářských druhů chráněných na území České republiky národní nebo unijní ochranou. Podle zákona o oběhu osiva a sadby (z. č. 219/2003 Sb.) je producent povinen při výrobě rozmnožovacího materiálu těchto odrůd doložit souhlas držitele šlechtitelského osvědčení k využívání odrůdy.
Udělení národních ochranných práv
Ochranná práva mohou být udělena k odrůdám všech rodů a druhů. V České republice je uděluje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) na základě splnění podmínek novosti, odlišnosti, uniformity a stálosti. Odlišnost, uniformita a stálost je posuzována v polních nebo laboratorních zkouškách ÚKZÚZ. Podmínka novosti je splněna tehdy, jestliže ke dni podání žádosti o udělení ochranných práv odrůda nebyla obchodně využívána na území ČR déle než jeden rok před podáním žádosti a mimo území ČR déle než čtyři roky, jde-li o dřeviny šest let před podáním žádosti. Nesplnění podmínky novosti je jeden z hlavních důvodů proč starším odrůdám chráněným v ostatních státech Společenství nemohla být po přistoupení udělena ochrana práv na území ČR.
Ochranná práva národní nemohou být udělena v případě, že odrůda má již udělena práva unijní.
Seznam odrůd, kterým byla udělena národní ochrana, seznam žádostí o národní ochranu a další potřebné informace lze najít na internetových stránkách ÚKZÚZ (www.ukzuz.cz).
Rozsah ochranných práv
Držitel šlechtitelských práv má výlučné právo na využívání odrůdy, kterým se rozumí:
– výroba a množení,
– úprava pro účely množení,
– nabízení k prodeji,
– uvedení na trh do členských států unie a vývoz do třetích zemí,
– uvedení na trh z členských států unie a dovoz z třetích zemí,
– skladování pro všechny výše uvedené účely.
Jinou osobou než je držitel šlechtitelského osvědčení může být odrůda využívána jen na základě licence. Podle zákona musí být licence poskytnuta písemnou smlouvou mezi držitelem osvědčení a žadatelem o licenci a součástí smlouvy musí být ujednání o ceně licence. Výši licenčních poplatků Zákon neřeší, je plně odvislá od jednání mezi oběma subjekty.
Pro výzkumné účely, šlechtění (s určitým omezením) a pro vlastní potřebu fyzické osoby mohou být chráněné odrůdy využívány bez svolení držitele osvědčení, tedy bez licence.
Bez souhlasu držitele mohou být využívány taktéž odrůdy druhů uvedených v příloze Zákona, avšak pouze pěstitelem ve vlastním podniku. Jedná se tzv. farmářské osivo popř. sadbu. Vzhledem k tomu, že ustanovení se vztahuje jen na odrůdy vyjmenovaných polních druhů rostlin, není zde problematika podrobně rozváděna.
Trvání ochranných práv a poplatky
Ochranná práva jsou udělována na dobu 30 let k odrůdám dřevin, chmele, révy vinné a brambor, k odrůdám ostatních druhů na dobu 25 let.
Ze zákona o správních poplatcích (z.č. 634/2004 Sb.) vyplývá povinnost zaplatit poplatek za podání žádosti (1000 Kč). Dále podle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 129 je žadatel povinen v průběhu zkoušek uhradit náklady za zkoušení trvající většinou dva roky (dle druhu 1500 – 4200 Kč ročně). Po dobu trvání ochranných práv platí držitel udržovací poplatky ve výši uvedené v příloze Zákona (celkem 66 000 Kč za 30 let).
Vymáhání práv a rozhodování sporů
Vymáhat práva chráněná Zákonem může jen:
– držitel šlechtitelského osvědčení
– nabyvatel licence
– profesní organizace oprávněná zastupovat držitele šlechtitelského osvědčení.
Jak již bylo v úvodu řečeno, ochrana odrůd spadá do oblasti soukromoprávních vztahů, a tudíž se výše uvedené osoby při vymáhání práv musí obracet na soud, nikoliv na ÚKZÚZ, který pouze řeší správní delikty přesně specifikované v Zákoně (viz ustanovení § 22 a 22a). Do kompetence ÚKZÚZ nespadá ani jakékoliv monitorování využívání chráněných odrůd, jak je to občas mylně chápáno. Taktéž veškeré spory vzniklé z právních vztahů na základě Zákona projednávají a rozhodují pouze občanské soudy.
Zákon podrobně řeší celý systém ochrany práv včetně křížové licence, převodu, či zániku ochranných práv, způsobu placení poplatků apod. Účelem tohoto příspěvku však nebyl podrobný vysoce odborný výklad Zákona, ale seznámení co nejširší zahradnické veřejnosti se systémem ochrany práv k odrůdám.
Úplné znění Zákona bylo publikováno ve Sbírce zákonů č. 32/2006, odkaz lze taktéž nalézt na internetových stránkách ÚKZÚZ.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *