Obsah reziduí pesticidů v ovoci z integrované produkce

České ovoce má ve srovnání se zahraničním výrazně lepší výsledky, co do obsahu reziduí. Toto pozitivní zjištění souvisí s faktem, že v ČR jsou rozšířeny environmentálně šetrné technologie pěstování ovoce.

Tuto skutečnost potvrzuje i Státní zemědělská a potravinářská inspekce ve svém pravidelném monitoringu. Výsledky za posledních pět let jsou uvedeny v grafech 1 až 3.
Jedním z hlavních cílů integrované produkce ovoce je produkce pro spotřebitele zdravého a bezpečného ovoce. V posledních letech se tak trendem integrovaných systémů pěstování stává nízkoreziduální produkce ve světě nazývaná jako Low Residue Production.

Dodržení maximálních limitů reziduí
Na úrovni Evropské unie jsou maximální hodnoty reziduí pesticidů v ovoci od 1. 9. 2008 upraveny Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí (MLR) pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a jsou tak jednotné a závazné pro všechny členské státy. Dodržení maximálních limitů reziduí v ovoci je tak povinné pro pěstitele ve všech systémech pěstování. Integrovaná produkce ovoce je však nadstandardním pěstitelským systémem, od kterého logicky chceme určitou přidanou hodnotu. Je běžné, že v jednotlivých privátních směrnicích pro integrované systémy pěstování ovoce v různých zemích jsou stanoveny zpřísněné maximální hladiny reziduí. Touto cestou se vydala i Směrnice pro integrované systémy pěstování ovoce, kterou zajišťuje pro své členy Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce (SISPO). Od roku 2011 je podmínkou udělení ochranné známky SISPO dodržení maximálního obsahu limitu reziduí v plodech na úrovni 75 % hodnoty dané Nařízením. Jde o první krok, který bude na základě dalšího výzkumu a ověření technologií pěstování v praxi zpřísňován.

Sledování obsahu reziduí

Požadavky spotřebitelů, a tím tedy i obchodních řetězců na dodavatelích ovoce, začínají být přísnější než jen samotné snížení maximální hladiny MLR. Vzhledem k tomu, že řada zbytků reziduí může působit na lidský organismus obdobně nebo dokonce synergicky, jsou požadavky také na maximální obsah všech přítomných reziduí v součtu nebo je omezován počet obsažených reziduí.
Technologie integrované produkce umožňují produkovat ovoce s nízkým obsahem zbytků reziduí. V této souvislosti bylo v rámci svazu SISPO provedeno šetření obsahu reziduí. Jde o sledování obsahu reziduí v provozních podmínkách u jednotlivých podniků bez ohledu na konkrétní technologii pěstování daného pěstitele, což dává přehled o stavu reziduí v plodech v rámci pěstování ovoce v systémech integrované produkce. Tímto sledováním se navázalo na monitoring, který byl uskutečněn poprvé v roce 2010 u pěstitelů jablek. Rozbory byly prováděny na běžně používané účinné látky v přípravcích na ochranu rostlin a to u akreditovaných laboratoří.

Pozitivní výsledky
Výsledky zjištěných reziduí u jablek jsou v grafu 4, ze kterého vyplývá, že 21 % vzorků bylo zcela bez nálezu reziduí. Tabulka č.1 ukazuje zjištěné maximální hodnoty reziduí. Celkem 30 % všech detekovaných reziduí bylo v rámci rozšířené nejistoty měření a to do obsahu 0,3 % maximální hodnoty MLR. V žádném vzorku nebyl zjištěn vyšší obsah reziduí než 10 % maximální hodnoty MLR. Jablka z integrovaných systémů by tak v roce 2011 splnila zmiňovanou evropskou normu i pokud by byla desetkrát přísnější. V průměru bylo v každém vzorku detekováno 1,95 rezidua s kumulativní hodnotou MLR ve výši 4,2 %. Nejčastěji byly detekovány účinné látky dithianon, captan a pirimicarb.
Nejlepších výsledků bylo dosaženo u monitoringu obsahu reziduí u hrušek a švestek. U hrušek nebylo v žádném vzorku detekováno reziduum. Můžeme to přičíst skutečnosti, kdy technologie integrované produkce hrušek byla praxí vzata velmi blízko technologie pěstování v ekologickém ovocnářství. Problémy s merou v hrušních v podstatě donutily pěstitele přejít na takovou technologii, která umožní posílením rovnováhy přirozenou regulaci tohoto nejvýznamnějšího škůdce. Je to i důkazem toho, že kde nestačí chemie, je řešením návrat k přirozeným regulačních mechanismům. Bez ohledu na různá doporučení držitelů registrací přípravků, si praxe sama ve spolupráci s výzkumem právě v případě hrušek ověřila, že tato velmi šetrná technologie je účinná a ekonomicky efektivní. Podobné výsledky jsou i u švestek, kde byla sice v menším množství rezidua zaznamenána, ale vždy s minimálním obsahem v rámci rozšířené nejistoty měření. Hrušky a švestky můžeme v rámci technologie integrovaného pěstování považovat téměř za bezreziduální produkci.
Hodnoceny také byly vzorky třešní a višní, i když počet vzorků byl omezený a nelze z výsledků dělat zásadní závěry. Horší výsledky byly u višní. Vzorky bez výskytu reziduí nebyly a v řadě z nich bylo detekováno až pět zbytků reziduí. Maximální výskyty jednotlivých zbytků reziduí byly do 12 % MLR. Kumulativní obsah všech reziduí v jednom vzorku však byl hluboko pod 20 % MLR. Višně také mnohonásobně splňovaly příslušné normy. Navíc odběratelé ze zpracovatelských závodů velmi často požadují po pěstitelích rozbory na jednotlivé dodávky a mají tyto produkty pod kontrolou. Třešně dopadly ve srovnání s višněmi lépe, zejména co do počtu detekovaných reziduí, kde byla zjištěna nejčastěji dvě rezidua. U třešní a višní byla nejčastěji zjištěna rezidua neonikotinoidů, která by byla problémem zejména v případě použití bezreziduální technologie pěstování ve vztahu ke spolehlivé regulaci vrtule třešňové.

Text Ing. Martin Ludvík, předseda OUČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *