Obaly a obalové odpady vyžadují pozornost

Zasáhne direktiva 94/62/EC i do života zemědělců a zahradníků? Mají se zajímat o tuto problematiku? Jistěže ano. Vždyť například mezi ovocnáři a zelináři se pohybují miliony obalů ve formě PE přepravek nebo podobných obalů, dále je to velké množství velkoobjemových beden. Podíváme-li se na trh, zjistíme, že mnoho pěstitelských organizací finalizuje svoji produkci a dodává do malospotřebitelské sítě balené ovoce a zeleninu. Může jít o balení do odnosných tašek z různého materiálu, kartonových přepravek, podložních misek či smrštitelných fólií.

Takže dnes před podniky stojí hned několik problémů.
 Vybrat ten nejsprávnější obal, který bude rotovat mezi supermarkety, odbytovými družstvy nebo sklady a který zároveň splní vysoké požadavky kladené EU. Zatím není vyřešena otázka, jaké obaly a od kterého výrobce to budou, ale že nepůjde o malé finanční částky, vědí již dnes všichni informovaní.
 Vybrat atraktivní obaly pro malé hmotnosti, které půjdou do spotřebitelské sítě přímo a které budou nakupovat koneční spotřebitelé. Obaly opět musí splňovat mnoho předpisů, ale také ty o odpadech, o minimálním zatěžování životního prostředí a jejich lehké degradaci či recyklaci.
 Všechny organizace, které spadají pod registraci, evidenci zpětného odběru, využití recyklace obalových odpadů (výrobci obalů, dovozci obalů, výrobci baleného zboží, distributoři baleného zboží a maloobchod) musí mít podepsanou smlouvu o sdruženém plnění s autorizovanou organizací, kterou je v současné době pouze Eko-Kom, autorizovaná obalová společnost.
Direktiva 94/62/EC
Tato direktiva má za cíl harmonizovat národní obalovou legislativu. Na jedné straně má preventivně snižovat dopady na životní prostředí způsobené obaly a obalovými odpady, na druhé straně má zabezpečit vnitřní trh tak, aby nedocházelo ke vzniku bariér pro obchod a deformacím a omezování volné soutěže.
Dodatek č. II k direktivě 94/62/EC o obalech a obalových odpadech stanoví základní požadavky, které musí splňovat veškeré obaly uváděné na vnitřní trh uvnitř evropského ekonomického sektoru:
 hmotnost obalu a jeho objem musí být minimalizován až na úroveň nezbytně nutnou k zajištění bezpečnosti a přijatelnosti baleného výrobku,
 škodlivé a jiné součásti obalů musí mít na konci svého upotřebení minimální dopad na životní prostředí,
 obal musí být vhodný pro materiálovou recyklaci, energetické využití nebo kompostování, anebo pro opakované použití, pokud jsou pro opakované použití určeny.
Vzhledem k nesmírnému množství typů obalů a možností jejich využití i likvidace, které se musí brát do úvahy, experti z CEN (Evropská komise pro normalizaci) se rozhodli pro řízený systémový přístup, který je zaměřený na nepřetržitou snahu zlepšit environmentální charakteristiku obalů uváděných na trh.
Normy CEN budou poskytovat v oblasti obalů a životního prostředí praktické instrukce, jak mohou být základní požadavky vykládány a implementovány, čímž zaručí, že vývoj bude věnovat neustálou pozornost zlepšením týkajícím se životního prostředí, stejně jako vkládání přidané hodnoty do rozvíjejícího se evropského jednotného trhu pro obaly a balené výrobky.
Každá firma, která má co do činění s obaly a balenými výrobky a která vstupuje na evropský trh, je normami dotčena, z čehož vyplývá nevyhnutelnost jejich porozumění, včetně důsledků z nich vyplývajících.
Nevyčkávat, ale zapojit se
Stávající direktiva EU požadovala, aby se stanovily nové cíle pro dosažení využití a recyklace obalů v průběhu druhé pětiletky, počínaje 1. červencem 2001. Časový rozvrh však nebyl dodržen a termín se posunul až na konec roku 2008. Deset členských států, které přistoupí k Evropské unii příští rok a pro které budou platit stejné cíle, bude moci uplatnit žádost o individuální odklad dosažených cílů.
Jak tato diskuse dopadne? Můžeme předpokládat, že se zvýší cíle pro recyklaci a využití obalů, zavedou se cíle pro jednotlivé obalové materiály a vyladí se definice.
Jaké budou náklady spojené s financováním využití a recyklace obalových odpadů podle schématu EU pro kandidátské země? Předpokládá se, že nejnižší hranice ročních nákladů bude kolem 75 mil. eur a nejdražší systém bude vyžadovat 1,5 mld. eur za rok. Proto je nutné zapojit již dnes firmy v kandidátských zemích do tohoto vývoje a nevyčkávat, protože příští rok by mohly zjistit, že je již pozdě na nějaké zásahy a nezbude nic jiného, než platit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *