Obaleč prýtový – Rhyacionia buoliana

Obaleč prýtový Rhyacionia buoliana (Denis et Schiffermüller, 1775) je drobný motýl z čeledi obalečovitých (Tortricidae) představující typického lesního škůdce borových mlazin a kultur. V posledních letech však hojně proniká do borových výsadeb veřejné zeleně.

Obaleč prýtový je domácím druhem převážné části evropského kontinentu. V důsledku lesního hospodářství byl zavlečen do mnoha oblastí včetně Severní a Jižní Ameriky, kde se adaptoval na tamní druhy borovic, jako je b. černá (Pinus nigra), b. smolná (P. resinosa), b. těžká (P. ponderosa), b. Banksova (P. bangsiana) či b. pokroucená (P. contorta). V našich podmínkách jsou hlavními hostitelskými rostlinami borovice lesní (Pinus sylvestris) a b. černá (P. nigra). Borovice kleč (P. mugo) a b. blatka (Pinus mugo nothosubsp. rotundata) nejsou, podobně jako vysazované exotické druhy, obvykle napadány. Přednostně vyhledává stromky ve stáří kolem 8–12 let. Se stářím dřeviny se jeho výskyt snižuje, což souvisí s postupným zmenšováním pupenů stárnoucích stromů. Nejčastěji napadá mezernaté stejnověké výsadby na osluněných a závětrných místech.

Životní cyklus
Rozpětí křídel dospělých motýlů se pohybuje od 18 do 23 mm. Přední křídla jsou rezavě hnědá s méně či více výraznými, bělavě stříbřitými, příčnými vlnkami. Zádní křídla jsou jednolitě hnědavě šedá. Oba páry křídel jsou na vnějších okrajích lemovány třásněmi. Vylíhlé housenky jsou žlutavě hnědé, avšak později získávají tmavší zbarvení s černou hlavou a štítem. Dorostlé měří kolem 20 mm. Asi 18 mm velká, červenohnědá kukla je v hlavové části opatřena drobným trnem, který jí slouží k protržení zámotku před vylíhnutím dospělce. Vajíčka jsou drobná, oválná, zprvu světle žlutá, později hnědavá, barevně podobná pupenovým šupinám.
Motýli se objevují zpravidla v červnu a červenci, s vrcholem letu na přelomu uváděných měsíců, přičemž samečci se líhnou s několikadenním předstihem. Rojení probíhá od pozdních odpoledních hodin do setmění. Oplodněné samičky kladou vajíčka jednotlivě na šupiny pupenů a báze jehlic. Asi po 14 dnech se líhnou drobné housenky. První dva instary tráví v trubicovitém vaku, z něhož poškozují báze jehlic. Po druhém svlékání se zavrtávají do několika bočních pupenů, které vyžírají. V posledním pupenu pak ve stáří 3. nebo 4. instaru přezimují. Proti zalití pryskyřicí se chrání tvorbou jemného přediva.

Text a foto Ing. Jakub Beránek, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2011.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *