Nové poznatky o rezistenci k padlí révy (Erysiphe necator)

Padlí révy je v posledních několika letech nejvýznamnější houbovou chorobou ve vinicích. Pro rozvoj padlí jsou příznivé současné delší periody teplého a suchého počasí. Rozvoj padlí je také velmi výrazně závislý na mikroklimatu révového keře, a tím pádem také na agrotechnice. Mikroklima velmi výrazně ovlivňují zelené práce. Termínově správné provedení zelených prací je důležité jako nepřímá ochrana proti padlí.

V asijských centrech původu révy byly identifikované odrůdy révy vinné rezistentní k původci padlí révy (Erysiphe necator). Jedná se o odrůdy Dzhandzhal Kara (Filipenko et Stin 1977) a Kismhish vatkana (Kozma et al. 2006).

Odrůda Kismish vatkana má velký hrozen s volně uspořádanými bobulemi (obrázek 1). Bobule mají tmavomodré zbarvení. Květ je oboupohlavný. Odrůda je stenospermokarpická (Hoffmann et al. 2008). Podle klasifikace ekologicko-geografických skupin révy patří do Vitis vinifera subsp. sativa, proles orientalis, subproles antasiatica (Negrul 1968).

U odrůdy Kismish vatkana byl zjištěný gen rezistence k Erysiphe necator s označením Ren1, který se nachází na chromozomu LG13. Rezistence způsobená genem Ren1 se projevuje omezením vývoje hyfových vláken a snížením tvorby konidioforů. K aktivaci rezistence genem Ren1 dochází po napadení epidermálních buněk. Patogen má schopnost proniknout do epidermálních buněk a odebírat živiny pro počáteční růst. Konidie obsahuje dostatek živin pro tvorbu klíčního vlákna a apresoria, ale nikoliv pro následující růst hyfových vláken (Hoffmann et al. 2008).

Text a foto

prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.,

Zahradnická fakulta,

Mendelova univerzita v Brně

Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 4/2018.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *