Nekončící boj proti plevelům

V důsledku měnících se klimatických podmínek, vlivem zemědělské činnosti, dopravy a zásahem lidského faktoru v rámci Evropy i celého světa nekontrolovatelně cestují rostliny. Většina takto zavlečených rostlin nepůsobí žádné problémy, avšak malé procento z nich nejenže přežívá mimo kulturu, ale je schopno se i rychle šířit.

Na svá nová působiště se tak dostávají invazní druhy. Tyto nepůvodní druhy se velmi dobře šíří a postupně potlačují původní druhy a poškozují původní ekosystémy.
Je odhadováno, že zhruba 80 % invazních druhů vyskytujících se v Evropě, sem bylo zavlečeno přímo jako okrasné rostliny či zemědělské plodiny. Okrasné zahradnictví a s ním spojené činnosti jsou tedy hlavním zdrojem rostlinných invazí, přičemž významná je i role botanických zahrad, které se na zavlékání také podstatně podílí. To je příklad nejúmornější invazní rostliny v této době, bolševníku velkolepého. Jeho první zdokumentovaná introdukce je z roku 1871 z botanické zahrady Kew Gardens v Londýně. Následně byl záměrně vysazován do mnoha zahrada a parků a odtud se začal šířit do okolní krajiny. Právě v souvislosti s globálními změnami klimatu roste riziko, že stále více zavlečených druhů bude schopno přežívat mimo kulturu a šířit se do okolí.
Je tedy důležité tyto potenciálně nebezpečné druhy sledovat a zabránit jejich šíření. Důležité jsou i postupy, které zamezují šíření již problematických druhů a informace o jejich vhodné likvidaci.

Pro zástupce obecních úřadů
A právě na tuto problematiku reagoval seminář pořádaný Státní rostlinolékařskou správou (SRS) a názvem Řešení zaplevelení a invazní plevele ČR. Cílovou skupinou semináře byli především zaměstnanci obecních úřadů, ale zájem projevili i zástupci jiných státních institucí a mezi účastníky byli i představitelé soukromé sféry.
Seminář byl složen z několika přednášek, v jejichž průběhu experti z řad SRS hovořili o invazních druzích rostlin z pohledu rostlinolékařského zákona, o řešení jejich regulace i o řešení zaplevelení obecně. Účastníci se také dozvěděli důležité informace o způsobu povolování přípravků na ochranu rostlin a ochranných vzdálenostech.

Více než 30 % nepůvodních
Obsáhlou přednášku o problematice invazních a nepůvodních druhů přednesl vedoucí brněnského odboru Ing. Jan Šamánek. Dnes se v ČR vyskytuje více než čtyři tisíce druhů rostlin, z nichž je více než jedna třetina nepůvodních. Status invazního druhu má 90 druhů. Jako invazní označujeme ten nepůvodní druh, který se na novém území nekontrolovaně šíří. Mezi expanzní druhy řadíme druhy původní, rychle se šířící. V celé Evropě je identifikováno přes deset tisíc nepůvodních druhů, z nichž 10 až 15 procent by mohlo mít negativní hospodářský nebo ekologický dopad. Podle zpráv EPPO každý rok do Evropy proniká 15 nových potenciálně nebezpečných druhů.
Na změnách druhového spektra rostlin se v nejvyšší míře podílí turismus a import okrasných rostlin (80 %); zdroje zaplevelení představují i neudržované plochy a změny klimatických podmínek.

Legislativní opatření
Evropská unie zatím nemá souhrnný účinný legislativní systém pro boj s invazními druhy, v současnosti se však věnuje tomuto problému mimořádná pozornost, neboť udržení přirozené stability a biodiverzity je jedním z významných prvků legislativních opatření i zájmu jednotlivých zemí. Evropská organizace pro ochranu rostlin, která zahrnuje jak státy EU tak státy Středozemního moře, má vypracované analýzy rizika pro mnoho invazních rostlinných druhů a seznamy těchto druhů jsou uvedeny ve třech kategoriích, od nejnebezpečnějších invazních druhů až po ty, kterým je třeba věnovat pozornost zatím pouze v jednotlivých státech Evropy. V ČR je tato problematika částečně řešena zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ten mj. zakazuje záměrné rozšiřování nepůvodních druhů v chráněných územích. Dalším předpisem umožňujícím řešení invazních rostlin je zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči.
V současné době je v procesu schvalování novela zákona o ochraně přírody se seznamem invazních druhů.
Okrajově se této problematiky dotýká také vyhláška 482/2005 Sb., která stanoví, že rostlinná hmota vzniklá odstraněním těchto rostlin může být užita při výrobě elektřiny z biomasy.
Vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, stanovuje seznam 13 druhů nebezpečných rostlin. Většina druhů není v tuto chvíli v podmínkách České republiky nebezpečná – buď se zde nevyskytuje či zde není zatím schopna přezimovat. Mezi problematické je však řazen bolševník velkolepý, křídlatky, netýkavka a zlatobýl. Mezi potenciálně nebezpečné na našem území patří ambrosie pelyňkolistá, ale i například starček úzkolistý, libenka hranatá a při dalším zvyšováním průměrné teploty v ČR pak i lilek hlošinolistý.
Problematice nepůvodních druhů se věnují i dotační tituly standardy GAEC. Bod 7 ukládá regulaci rostlin netýkavky žláznaté a bolševníku velkolepého a to tak, aby výška těchto rostlin nepřesáhla v průběhu roku 70 cm. Cílem tohoto opatření je zabránění kvetení a rozmnožování rostlin semeny.
V rámci Evropy patří mezi nejvýznamnější invazní rostliny ambrosie a bolševník, v jednotlivých státech pak mnoho dalších rostlinných druhů, které na daném území zdomácněly a staly se invazními druhy. Amerika se nejvíce potýká s ambrosií a zlatobýlem. Asii nejvíce trápí bolševník velkolepý, křídlatka a netýkavka. Na našem území patří mezi potenciální invazní rostliny zlatobýl, opletka čínská, kustovnice cizí, mračnák theofrastův, astřičky, turany, rukevník východní, pouva řepnolistá, bytel metlatý aj. Kolem vodních ploch dochází místy k šíření dalších rostlinných druhů jako například loubince pětilistého nebo štětinatce. Z energetických plodin, které se na našem území záměrně pěstovaly, by mohl být nebezpečný šťovík krmný.

Řešení zaplevelování pozemků
Na neobdělávané zemědělské a neudržované nezemědělské půdě v intravilánu obce řeší problematiku výskytu a likvidace plevelných rostlin obecní úřad obce s rozšířenou působností (OÚORP). SRS se zabývá tímto problémem na obdělávané zemědělské a udržované nezemědělské půdě (orná půda, sady, TTP) většinou mimo zastavěnou část obce.
Mezi možnosti likvidace nežádoucí vegetace patří metody mechanické, biologické (např. spásání), fyzikální (oheň, plamenomet, zmrazení) a chemické. Posledně jmenované patří mezi nejužívanější a zároveň nejúčinnější metody.

Přípravky na OR
O novinkách v povolovacím řízení přípravků na ochranu rostlin pohovořil na semináři Ing. Pavel Minář, Ph.D., vedoucí sekce přípravků na ochranu rostlin. Častou otázkou bývá, co vlastně SRS může dělat v případě, kdy je třeba použít chemický přípravek, který u nás není povolen.
Povolování přípravků se řídí platnými předpisy ¬– Nařízením EP a Rady (ES) č.1107 /2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh. Kompetence budou vymezeny novelou zákona č. 326/2004 Sb., která prošla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. I podle nového nařízení zůstávají povolovací řízení v kompetenci členských států.
Od roku 2012 bude povolování přípravků navíc ovlivňovat směrnice EP a Rady (ES) 128/2009/EHS, kterou se stanoví rámec pro činnost společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů. V této souvislosti je připravena druhá novela zákona o rostlinolékařské péči pro aplikaci požadavků směrnice v ČR.
Pokud je povolení o užívání určitého přípravku uděleno pro hlavní plodinu, existuje možnost jeho rozšíření na použití menšinové. Častým problémem je, že se výrobci či distributoru nevyplatí tento přípravek registrovat pro plodiny menšího významu. O rozšíření použití pro menšinové použití může nově zažádat kdokoliv, pokud doloží, že je to ve veřejném zájmu. Prvním krokem zájemce by mělo být oslovení držitele registrace a informování jej o svém záměru. Následuje podání žádosti u SRS, která celý proces zkoordinuje a zajistí. Pokud se nezvýší dávka použitého přípravku, nemění se termín ani způsob aplikace apod., není potřeba provést odborné hodnocení. Jediný problém by mohl nastat u jedlých plodin, kde je třeba získat kladný posudek ministerstva zdravotnictví. Na stejném principu probíhá i vzájemné uznání přípravku povoleného podle nového nařízení v jiné zemi v rámci centrální zóny. Znamená to, že pokud je v jiném státu povolen určitý přípravek a u nás ne, lze jej vzájemným uznáním povolit i na našem území. Základem je podání žádosti o povolení přípravku povoleného v jiné zemi a podmínkou je opět veřejný zájem. Povolení se děje formou nařízení SRS. Lhůta pro řízení o vzájemném uznání je 120 dní.

Další ustanovení návrhu novely
Jakmile novela (326/2004 Sb.) vstoupí v platnost, zajistí, že komunikaci s ministerstvem zdravotnictví v případech veřejného zájmu zajišťuje SRS. Další výhodou při komunikaci s úřadem je v těchto případech platba pouze správního poplatku v řádech stokorun. Seznam použití považovaných za menšinová vydává ministerstvo zemědělství. Povolení pro menšinové použití se nemusí objevit na etiketách přípravku.
Od konce loňského roku zveřejňuje SRS z důvodu proseb ze strany pěstitelů na svých internetových stránkách etikety přípravků v českém jazyce, které jí poskytli držitelé registrace. Po nabytí účinnosti novely zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, bude držitel povolení k přípravku před prvním uvedením přípravku na trh a při každé změně tohoto povolení povinen zaslat etiketu na SRS a ta ji zveřejní na svých webových stránkách. Problémem se může stát množství povolených přípravků (1500). Jelikož neexistuje předpis, co vše a v jakém formátu by měla etiketa obsahovat, nemůže SRS garantovat při takovém množství dokumentů správnost textu.
Nově bude možno použít přípravek i po skončení doby použitelnosti. Přípravek již nebude možno prodávat, ale uživatel jej bude moci dle svého uvážení aplikovat. Dříve po uplynutí doby použitelnosti přípravku nebylo možno přípravek dále aplikovat.
Nově je dále snížena povinná doba archivace záznamů o použití přípravků pěstiteli z pěti na tři roky.

Hodnocení rizik pro vodu
V případě likvidace plevelů v dosahu vodních zdrojů je třeba dodržet stanovené ochranné vzdálenosti od vodních zdrojů. Ty v celé Evropské unii vychází z harmonizovaných předpisů. Pro jejich stanovení je rozhodující především z množství přípravku, který dopadne na půdu, dále se řeší za jakých podmínek a na jaké metabolity se tyto látky rozpadají a jaké nečistoty přípravek obsahuje. Důležitou otázkou je i vázání obsažených látek na půdní složky či pohyb látek v půdě. Prostřednictvím modelování se posuzuje, jak a v jakém množství mohou kontaminovat vodu a ovlivnit vodní organismy. Existují harmonizovaná kriteria určující, jaké množství či podíl vodních organismů smí v důsledku aplikace přípravku uhynout. Pokud je množství poškozených organismů vyšší, než povolují kritéria, jsou dvě možnosti – přípravek nepovolit či stanovit zmírňující opatření. To spočívá ve snížení dávky, počtu ošetření, stanovení minimální ochranné vzdálenosti od zdrojů povrchové vody či použití protiúletových trysek. Každé opatření je třeba diskutovat s držitelem registrace.
Pokud existuje v zahraničí přípravek, který pěstitelé potřebují, ale např. z důvodu nezájmu průmyslu či distributorů není v ČR povolen, je vhodné se obrátit se na SRS a konzultovat možnosti řešení.

Komentáře ke článku 1

  • ing. Lenka Hrabětová

    Vážení přátelé,
    potřebuji od Vás radu, kde sehnat plamenomet na hubení plevelů, v mém případě především heřmánku přímořského. Čas běží, plevele přerůstají, nedaří se mi sehnat spolehlivou, fundovanou informaci. Pokud budu mít v budoucnu s tímto způsobem hubení plevelů zkušenost, ráda se o ni podělím. Předem děkuji, Hrabětová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *