Autor
Kategorie:
Nezařazené

Nejvýznamnější choroby lilií

Lilie (Lilium L.) se ve volné přírodě vyskytují v mírném pásu severní polokoule. Známo je přibližně 100 druhů, které jsou rozděleny do sedmi základních skupin a nespočet hybridů rozdělených podle tvaru květu do dalších devíti skupin. Ještě dříve, než je zahradníci začali pěstovat k okrasným účelům, používaly je zejména východní národy k léčení i jídlu jako zeleninu. Také lilie trpí celou řadou chorob, a to jak virových, tak i houbových.

Virové choroby
Rozlišit podle symptomů, kterým virem je rostlina napadena, je téměř nemožné. Symptomy vyvolané jednotlivými viry jsou velmi variabilní nejen mezi druhy, ale i mezi kultivary a navíc se často vyskytují směsné infekce. K nejčastěji virům způsobujícím onemocnění lilií patří Cucumber mosaic virus (CMV) a Tulip breaking virus (TBV). Lilie jsou latentními hostiteli viru pestrokvětosti tulipánu.
Cucumber mosaic virus tvoří na listech žluté, více či méně zřetelné mírně vkleslé skvrny (skvrnitost), které se protahují především ve směru listových žilek a často se spojují do delších linií (proužkovitost). Silně napadené listy se vlnitě deformují, stáčejí, případně jsou zcela znetvořeny, takže celá rostlina působí neuspořádaně. Počet poupat je menší, často jsou deformovaná, nedostatečně se rozvíjejí a po stranách praskají, zatímco korunní lístky ve vrcholové části zůstávají spojené. Okvětní lístky se někdy zbarvují světle zeleně nebo se na nich tvoří zelené čárky, nedostatečně se vyvíjejí, případně krní. Rostliny jsou nápadně malé, často nedosahují ani 20 až 30 cm. Za vyšších teplot (nad 22 °C) jsou symptomy méně nápadné (maskování). Infikované cibule jsou menší než zdravé, bez symptomů. Virus se přenáší mšicemi a mechanicky šťávou, nikoliv semenem.
Virus, který napadá především L. regale se projevuje hnědými skvrnami a čárkami, ale často také více či méně zřetelnými kroužky na listech. Postižené rostliny většinou nevytvářejí květy následkem předčasného odumření vegetačního vrcholu. Na šupinách cibulí jsou viditelné kulaté bílé skvrny se žlutohnědým lemem nebo prstencovitá kresba.
Virová růžicovitost lilie (Lili rosette virus) se projevuje silným potlačením růstu, žlutozeleným zbarvením a od špičky spirálovitým stočením listů. Horní listy mohou být načervenalé. Květy zcela chybějí nebo jsou deformované a jen částečně se otevírají. Cibule jsou drobné, zploštělé, řídké s měkkými šupinami. Virus je přenosný mšicemi.
Nekrotická skvrnitost je následek směsné infekce bezpříznakového Lili symptomless virus (LSV) a CMV. U L. longiflorum se projevuje na listech, které jsou mírně zesílené, bez nebo s většími, zpočátku žlutozelenými, později hnědými či bílými skvrnami, jejichž pletivo je mírně vkleslé a nekrotizuje. Objevuje se také zkadeření a zasychání listů, případně postupný opad listů od báze stonku. Květy jsou drobné, s hnědými proužky nebo se vůbec nevytvářejí. Cibule zůstávají drobné a často podléhají hnilobě. Virus je přenosný mšicemi a mechanicky šťávou.
K ochraně proti virózám lilií nejsou registrovány žádné přípravky a ochrana je založena na preventivních opatřeních, případně ochraně proti přenašečům. Při pěstování lilií ve volné půdě by neměly být v jejich blízkosti (1,5 km) lilie, tulipány a řebčíky.

Mykózy
Mezi nejčastějšího patogena volně i ve skleníku pěstovaných lilií patří Botrytis elliptica. V podstatě lze rozlišit tři typy průběhu onemocnění. Nejčastější je skvrnitost vyskytující se na všech nadzemních částech. Na listech se tvoří okrouhlé až eliptické, světle šedé, hnědé až oranžové skvrny se světlejším středem a červenohnědým lemem. Zpočátku jsou skvrny drobné, jeden až dva milimetry velké, postupně však mohou dosáhnou až několik centimetrů. Pletivo v místě skvrn je mírně vkleslé, papírovině tenké a průsvitné. Při silném napadení se skvrny slévají a listy vadnou a odumírají. Také na květním stvolu se tvoří hnědé protáhlé skvrny. Na poupatech se objevují jen drobné kulaté až nepravidelné světle nebo tmavě hnědé skvrny, které se však velmi rychle zvětšují. Ze silněji napadených poupat se vyvíjejí deformované květy.
Ve druhém případě, tj. za podmínek příznivých pro rozvoj patogenu (vysoká RVV), zejména u volně pěstovaných lilií, přechází skvrnitost velmi rychle do hniloby listů, stvolů i květů. Listy jsou měkké a zvadle visí, stvoly se v místě hnilobnými lézí přelamují. Květy i poupata zahnívají. Ve třetím případě se onemocnění objevuje již u mladých rostlin, které dosáhly výšky 10 až 20 cm. Napadení se omezuje pouze na vegetační vrchol, který se právě následkem napadení a poškození dále nevyvíjí. Pokud rostliny zůstávají dlouhodobě ovlhčeny či je vysoká vlhkost vzduchu, pokrývají se napadené části hustým šedivým povlakem plísně, případně se na odumřelém pletivu vytvářejí okrouhlá nebo protažená černá sklerocia dosahující velikosti 1 – 6  0,5 – 1 mm.
Patogen se vyskytuje především u lilií pěstovaných ve volné půdě za deštivého počasí, na uzavřených polohách, případně při silném kolísání teplot mezi dnem a nocí. Ve sklenících se objevuje při nedostatečném větrání a hojné zálivce, při níž dochází k ovlhčení rostlin, zejména za chladnějšího podmračeného počasí. Mezi jednotlivými druhy lilií jsou značné rozdíly ve vnímavosti k patogenu. Za silně náchylné jsou považovány L. longiflorum, L. candidum, L. chalcedonicum, L. testaceum aj., za málo citlivé L. callosum, L. concolor, L. croceum, L. hansonii, L. japonicum, L. martagon, L. pyrenaicum, L. regale, L. willmottiae aj.
Ochranná opatření zahrnují především výběr vhodného stanoviště a ve sklenících zajištění dostatečného proudění vzduchu a opatrnou zálivku, při níž nedochází k ovlhčení listů. Silně napadené nadzemní části volně pěstovaných lilií je třeba odstranit a zlikvidovat ještě dříve než se vytvoří sklerocia. Cibule většinou nebývají napadeny, avšak u silně napadených rostlin je vhodné je vyjmout z půdy a namořit. Chemická ochrana se provádí při prvních příznacích napadení a podle zvoleného fungicidu (např. Karben Flo Steffes, Merpan 80 WG, Mythos 30 SC, Rovral Flo, Teldor 500 SC) a průběhu počasí opakuje v sedmi až čtrnácti denních intervalech.
Symptomy vyvolané B. elliptica lze zaměnit za napadení houbou Cercosporella inconspicua, projevující se na listech nepravidelnými, často slévajícími se, tmavě hnědými skvrnami se světlejším středem. Patogen se vyskytuje především na L. martagon, L. speciosum, L. thunbergianum aj. Podobné skvrny na L. candidum vyvolává Cylindrosporium inconspicuum var. candidum.

Choroby kořenů a cibulí
Lilie mohou být napadeny i fusarii, které způsobují hniloby kořenů a cibulí. Napadení podzemních částí se projeví vadnutím, žloutnutím a odumíráním bazálních listů, potlačením růstu, krněním a náhlým odumřením celých rostlin. Jako původce bylo identifikováno Fusarium bulbigenum a F. oxysporum f. sp. lilii. Fungicidní ochrana proti fuzariózám nedosahuje požadovaného účinku, napadené a podezřelé cibule je třeba z pěstování vyřadit.
Kořeny lilií poškozují i houby rodu Pythium a Phytophthora. Pythium sp. (P. splendens) způsobuje kromě hniloby kořenů i zastavení růstu, vadnutí, žloutnutí a odumírání bazálních listů, později i hnilobu báze stonku a jeho vylomení. Fytoftory (především P. parasitica) jsou příčinou hniloby stvolu těsně pod povrchem půdy a následného odumírání celých rostlin. Pokud jsou cibule napadeny během rašení, zahnívá pouze rašící stvol, zatímco cibule s růžicí listů zaostává v růstu.
Během transportu a uskladnění mohou být cibule lilií poškozeny např. Penicillium cyclopicum, projevující se na slupce cibule hnědými, mírně vkleslými skvrnami, v jejichž středu se objevuje světle modrý povlak penicilia. Při silném napadení mohou být porostlé celé cibule. Ze slabě napadených cibulí většinou vyrůstají normální rostliny, silně napadené špatně nebo vůbec nevyraší. Silně náchylné jsou L. rubeolum, L. japonicum auratum, méně náchylné L. speciosum a slabě náchylné L. longiflorum. Onemocnění se vyskytuje při nižších teplotách (optimum pro vývoj patogenu je 10 °C). Měkkou hnilobu cibulí, zejména během transportu, způsobuje Rhizopus necans.
Z L. longiflorum byla izolována houba Colletotrichum lilii. Napadení se projevuje v horní polovině cibule na vnější straně šupin tmavě hnědým až téměř černým zbarvením. Ostatní části uvnitř cibule, podpučí a kořeny nejsou zasaženy.
Kromě houbových patogenů byly u lilií zaznamenáno i poškození bakteriemi Erwina lilii, projevující se nejprve tmavě hnědými skvrnami na listech, které náhle celé zhnědnou a odumřou. Na šupinách cibulí jsou také tmavě hnědé, oválné až nepravidelné skvrny. Časně napadené cibule se dále nevyvíjejí. Ochrana se neprovádí.

Komentáře ke článku 1

  • Alena

    Dobrý den,chtěla bych se zeptat jak ošetřit lilie .Objevily se mi na listech hnědé skvrny a napadl je brouček asi 0,5cm veliký ,který okusuje listy.Brouček je celý červený.Prosím o radu jaký postřik nebo ošetření mám udělat . Děkuji A Bartáková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *