Nejen trvalkovými školkami jižní Anglie

S příchodem každého jara se na mysl zahradníka, perenáře nevyjímaje, derou mnohé otazníky. Nastávající sezóna je vždy premiérou a nikdy není nic tak jak by se snad kdo odvážil předvídat. Zvláště když naše země prožívají překotný vývoj, který daleko víc žene kupředu snaha záplatovat díry, nežli rozumná úvaha zkušeného hospodáře. Studenou sprchou a zároveň velkou výzvou nám může být tvrdá škola, jíž nyní zažívají naši kolegové ve Velké Británii.

Vlajková loď světového zahradnictví, kterou byla Anglie odnepaměti, se potýká s problémy, jenž otřásají samými základy filosofie kultivace rostlin člověkem. Nedávné dvousetleté výročí založení Královské zahradnické společnosti (The Royal Horticultural Society – RHS) mohlo zavdat dokonce příčinu k diskuzím o zašlé slávě. Ovšem nestalo se tak, zahradníci Spojeného království nastavili zrcadlo svojí každodenní realitě a rozhodli se pro razantní změny. Pět minut před dvanáctou drží režii pevně ve svých rukou. Překvapivě se jedna z nejkonzervativnějších společností světa ve chvílích krize obrací ke svým elitám a hledá novou cestu i za cenu těžkých ztrát.
Ačkoliv jsou země, kde se hledá nepřítel v nejbližším kolegovi, a to i ve chvílích největší prosperity, Anglie mezi ně patřit zjevně nechce. Přestože „starý svět“, jehož hodnotová měřítka lze shrnout do pojmu „planthunting“ (lov rostlin), definitivně mizí, objevují se nové šance. Ti, kteří lpí na starých vzorcích osamoceně, končí. Ti, kteří dbají na kolektivní kolegialitu a loajálně se mění, žijí dál. Lidé „obchodující s rostlinami“ ale pouští žilou skutečným zahradníkům všude, bez rozdílu světadílu.
Český spolek perenářů realizoval v červenci 2008 týdenní cestu po čtyřech hrabstvích jihovýchodní Anglie. Při neuvěřitelné hustotě zahradnických atrakcí jsme se soustředili nejen na tradiční ikony perenářství, ale i na čerstvé projekty, jenž dávají branži novou tvář. Naprostou prioritou pak bylo pochopitelně oficiální přijetí ve Wisley a navázání spolupráce s RHS. Přestože jsme v Anglii mnozí již byli a leccos viděli, tato cesta nám přinesla mnohá překvapení. Pokusili jsme se některá z nich zprostředkovat i vám.

Sissinghurst
Adam: Jen stěží bychom hledali lepší start pro naši druhou perenářskou zahraniční výpravu než je proslulá zahrada Sissinghurst. Ačkoliv jsme do zahrady vstoupili již v poměrně pokročilou odpolední dobu po celonočním a celodenním putování, podmanila si nás velice rychle. Skvěle udržovaná, velmi příjemná a osobní zahrada, kterou vytvořila spisovatelka Vita Sackville-Westová spolu s manželem sirem Haroldem Nicolsonem na místě s tradicí od 12. století. Původní objekt obytných domů, farmy a dvora byl přebudován na počátku třicátých let 20. století. Pro veřejnost byla zahrada otevřena již v roce 1938. Je (ve stylu Arts and Craft) členěna jak původními kamennými zdmi, tak stříhanými živými stěnami na intimní prostory, kde může každý zvlášť obdivovat krásy rostlin v detailu. Jedna ze zahrad, kterou by člověk na cestách po Anglii rozhodně neměl minout.
Ondřej: Kouzlo mnohých anglických zahrad silně poznamenává fakt, že i po desetiletích zde cítíte pointy jejich tvůrců. Vita Sackville-Westová svou zahradou promlouvá coby romantická básnířka jdoucí napříč časem. Její reflexe poetiky starých tvrzí mísí snivost šípkových Růženek s promyšlenou kompozicí zahradního umění. Generace zahradníků, vyškolená jí samou, dokazuje na každém kroku, že tu máme zahradu udržovanou rozumem. Silný vliv principů anglické květinové zahrady obohatila či dovedla k dokonalosti v několika momentech. Slavnou je především bílá zahrada a pnoucí růže na jabloních. Ale i některé další motivy nás potěší svým dokonalým provedením. Plaménková nika, mateřídoušky ve štěrku nebo podrosty v lískovém ořeší.

Iden Croft Herbs
Adam: Jednalo se o naši první lokaci sortimentální školky s národní kolekcí určitého rodu. Toto místo bylo provoněno bylinkami, a to nejen národní kolekce rodu Mentha, Origanum a Nepeta. A pro toho, kdo se nespecializuje na aromatické a kořeninové rostliny, bylo opravdu zážitkem zjištění, že máta může mít vůni čokolády, citrónu, pomeranče, jablka a jiných nečekaných ingrediencí. Mimo výše zmíněných zde nebyl problém najít jakoukoliv další rostlinu, která se za bylinku dá považovat. Za prodejní plochou byla schována velmi pěkná zahrada, nicméně většinu času jsme strávili mezi rostlinami ve školce a nákupem.
Ondřej: Směs krásných vůní – tak by se dala charakterizovat tato zahrada. To, co nám zde převedli v mátách bylo nevídané a přestože nám vysoké šanty nebyly cizí, překvapily nás minimálně habitem a porosty. Nedbalá elegance kterou se školka vyznačovala, přecházela až v drobné zanedbání. Zejména zahrada už byla živou učebnicí ekologie a strategií jednotlivých druhů.

Yalding Organic Garden
Adam: Na původně bramborovém poli vznikl na počátku 90. let minulého století zajímavý projekt ukázkových zahrad, ve kterých se hospodaří v souladu s přírodou (anglicky organic, u nás bio). Od doby vzniku po současný stav zde proběhlo mnoho úprav, byly vysázeny tisíce stromů, keřů a bylin. Objekt je rozdělen na mnoho malých, dílčích zahrad, které názorně ukazují principy šetrného hospodaření. Lze zde nalézt samostatná místa věnovaná tématům jako je mulčování, kompostování, recyklace, hmyzí predátoři, tradiční plodiny, plevele a mnoho dalších. V místní restauraci se návštěvník občerství skutečným biozákuskem a zakoupí lokální bioprodukty. Dokonalý bio-zážitek.
Ondřej: Přestože tento komplex měl vážné existenční problémy a byl znovuotevřen pár dní před naším příjezdem, nebylo to nijak patrné. Dokonce by se dalo říci, že šlo o výkladní skříň životního stylu, který nyní cloumá celou anglickou společností. Jako edukativní ukázková zahrada pro výlety rodin z velkoměsta slouží svému účelu bezvadně. Ukazuje historický vývoj hospodaření na zahradě včetně jeho dnešních možností. Rajská zahrada je tu dovedena do důsledku a duševní potrava je tu podložena sortimentem lahůdek domácí výroby. Kdosi pochopil, že i v Anglii vztah k zahradě prochází žaludkem.

Downderry Nursery (Lavender Collection)
Adam: Této školce vévodí fialová tónina. Jedná se totiž o národní kolekci rodů Lavandula a Rosmarinus. Levandulová barva v nejrůznějších odstínech spolu s typickou vůní zaplňuje prostory příjemné prodejny, kde lze koupit neuvěřitelný sortiment jak botanických, tak samozřejmě kulturních kříženců levandulí. Vlastní prodejní ploše dominují výsadby všech rostlin, které je možno také zakoupit a vzájemné srovnání vysázených dospělých rostlin názorně ukazuje na rozdíly a růstové vlastnosti jednotlivých (často jinak velmi podobných) kultivarů. S levandulovou vůní a barvou je zde možno koupit téměř všechno – od mýdel, krémů, sušených rostlin, polštářků, knih a kuchařek až po zmrzlinu.
Ondřej: Simon Charlesworth vsadil všechno na jednu kartu a do staré zděné zahrady vetknul levandulové peklo. Bohatství kulturních variet uměl zprodukovat nejen jako úžasnou sbírku, ale i jako velmi kvalitní kompozici. Kromě pazourkového gritu, nerezových plastik a trochy proutí všechno ostatní uhrává rozmanitostí tohoto šumného polokeře. Ukazuje a dokazuje, jak propastné mohou být rozdíly jednotlivých soret, možnosti kombinací či práce s reliéfem skrytým i přiznaným. Nezapomíná na termín řezu, substráty či výživu a transparentně předvádí co Paní Levandulová umí.

Great Dixter
Adam: Zahradu navrhoval známý anglický architekt sir Edwin Lutyens (známý v zahradnickém světě svou úzkou spoluprací s Gertrude Jekyll) ve stylu Arts and Craft. Ovšem až teprve osoba Christophera Lloyda, majitele, znalce a milovníka rostlin, vtiskla zahradě osobitý charakter. Pečlivě stříhané tisové stěny a skulptury se zde jedinečně snoubí s vysokou, nekosenou loukou. Je to právě Christopher Lloyd, který navázal osobitým způsobem na klasické použití peren v zahradě a rozvedl ho dále. V jeho díle se odráží jak inspirace Gertrudou Jekyll, tak i Williamem Robinsonem. Ukázky zplaňování cibulovin, introdukce exotických trvalek v trávníku, či použití poloparazitických bylin, stejně jako tematických trvalkových partií, jsou toho zde dobrým příkladem.
Ondřej: Nedávno zesnulý Christopher Lloyd byl jedním z posledních skutečných „planthunters“ (ne-li pak posledním). Do zahrady se skutečně narodil. V dětství se dokonce setkal osobně s Gertrudou Jekyll, která mu požehnala, aby z něj vyrostl dobrý zahradník. A stalo se. Byl onou kouzelnou výjimkou potvrzující pravidlo. Jeho znalost rostlin byla tak obsáhlá, že přestal zachovávat jakékoliv hranice a tradice. V zahradě je to znát a jeho volný rukopis doposud nevyčpěl. Koneckonců, vytrhat původní Lutyensovo rosarium a zaměnit ho za své oblíbence, to už si žádá sebevědomí zralého profesionála nebo šílenství stárnoucího muže. Great Dixter ukáže každému, že rabato je sice květinový záhon, ale pereny v něm vůbec nemusí dominovat.

RHS Wisley
Adam: Na tento objekt, jenž lze bez nadsázky nazvat vlajkovou lodí Královské zahradnické společnosti jsme si vymezili celý jeden den. Zdaleka to však nestačilo. Nicméně oficiální přijetí ze strany této instituce a provedení celým areálem byly události, které jsme si nechtěli nechat ujít. Tento objekt nelze popsat dvěma větami, sám je totiž místem, ročně generujícím obrovská množství článků a publikací na všechna zahradnická a jiná témata. Prostě ráj lidí, mající kladný vztah k rostlinám, zahradám a všemu, co je s tím spojené.
Ondřej: Stál jsem v hale „Laboratoře“, klíčové budovy RHS postavené v roce 1915 a říkal si: „Tak tady mají hnízdo nejlepší zahradníci na světě“. Díky kolegialitě Alana C. Leslie byla péčí o naší výpravu pověřena Linda Jonesová. Krátkým úvodem nás uvítal Dr. John Davis, šéf oddělení botaniky. Přednáška o cílech RHS se brzy změnila v diskuzi a bylo vidět, že si s námi má co říci. Problémy sebeprosazení zahradnického oboru ve společnosti řeší i RHS a právě poslední roky prožívá mnohé změny. V komunikačních bariérách mezi ochránci životního prostředí a zahradníky bylo možno nalézt některé podobnosti s naší realitou. Britskou zahradnickou špičku ovšem enviromentalismus, alternativní přístupy, trvale udržitelný rozvoj a globální oteplení, velmi zajímá. A dávají to ekologům náležitě najevo. Stali se tak jejich kolegy i souputníky a musí s nimi být počítáno. Ve Wisley snížili z roku na rok o desítky procent spotřebu vody, pesticidů, hnojiv a rašeliny. V roce 1908 navštívilo tuto zahradu jedenáct tisíc návštěvníků. O sto let později jich zde prošlo za sezónu 801 tisíc. To je úspěch, který nelze vykládat pouhým populačním růstem Londýna.
Následná exkurze po testovacích pokusech jednotlivých rodů a dalších experimentálních plochách byla dalším pořádným kopancem pro naše české reálie.

Southview Nursery
Adam: Jen těžko se dá objektivně popsat tato školka. Na jednu stranu velice zanedbaný vzhled a neosobní prodejna s pozadím, které by se dalo lehce splést s autovrakovištěm. Na straně druhé národní kolekce rodu Dianthus, s tím spojený neuvěřitelný sortiment těchto vonných karafiátů a fundovaná osoba v podobě pana Marka Treaneara, majitele této školky. Že je považován za váženou osobnost v oboru, jsme poznali již pár dní předtím, kdy jsme ho zahlédli v komisi hodnotící sortiment karafiátů na pokusných plochách v RHS Wisley. Komentovaná prohlídka množitelských ploch byl zážitek sám pro sebe, místy jsem nabýval dojmu, že karafiáty udolají i kopřivu.
Ondřej: Občas se stane, že v některé velmi úzce specializované špičkové školce vztah k sortimentu a mozkovému trustu převýší potřeby provozní a marketingové životaschopnosti. I anglická školka pak může vypadat jako český socialistický komunál pět let po opuštění. Na rozdíl od našich, dosud tak častých, reálií, tu ale ty hvozdíky opravdu byly. Ve výjimečném sortimentu, pravidelně množeny a s erudicí náležitě ošetřovány. Jelikož právě „rodinné stříbro“ bylo to jediné co zde bylo udržováno, nelámal bych ještě nad tímto závodem hůl. Ale přeci jen, využít nepojízdnou dodávku jako sklad na krabice mi přišlo jako fanfarónské zhodnocení investice do automobilu.

Ingwersen Nursery
Adam: Proslulá školka Ingwersen má neuvěřitelný genius loci. Nebo spíše měla. Po jednaosmdesáti letech se uzavírá. Majitel Paul Ingwersen nenalezl osobu, která by pokračovala v jeho celoživotní práci, a proto se rozhodl ve svých 77 letech odejít do důchodu. V této nenápadné školce se zrodilo mnoho vynikajících zahradních kultivarů trvalek a skalniček, jež se jsou nyní hojně používány. Školka je v těsné blízkosti další zahradnicky významné lokace, a to domu Williama Robinsona, Gravetye Manor Garden. Tato zahrada je však běžně veřejnosti nepřístupná, proto jsme pouze letmo pronikli za plot.
Ondřej: Ten smutný příběh je starý jako řemeslo samo. Paul nemá v rodině následovníka a sil ubývá. Řadu let se pokoušel legendární školku prodat, leč bez úspěchu. Pro pořádek se sluší uvést, že farmu nabídl ke zřízení školky sám William Robinson a Walter Ingwersen, otec Paula, jí zde otevřel v roce 1927. V průběhu let se z tohoto podniku stala špičková školka udávající trendy. Účastnili se až šedesáti výstav ročně a jen v alpinkách nabízeli 1200 soret. Na stropním trámu kanceláře jsme mohli vidět desítky diplomů a obdržených cen. Celé posazení, architektura i design školky by zasloužil okamžité zřízení muzea. Původní kamenná koryta s alpinkami jsou dnes dražena v Sotheby´s. Vždycky, když budu sázet Geranium macrorrhizum ´Ingwersen´s´, vzpomenu si na tenhle příběh. Byl jsem u jeho konce.

Phoenix perennials
Adam: Sympatická a velice osobní, taková je nenápadná, ale o to proslulejší trvalková školka Phoenix perennial plants. Vše tak perfektně odráží milou osobnost majitelky a autorky několika knih Mariny Christopherové. Sortiment je zaměřen zejména na pozdně kvetoucí a také suchomilné trvalky jako jsou rody Achillea, Eryngium, Monarda, Echinacea, Phlox, Sanguisorba, Thalictrum, Verbascum. Mimo pečlivě vybrané taxony lze zde nalézt také vlastní selekce (např. od Salvia nemorosa aj.).
Ondřej: Marina Christopherová je nepochybně jedna z těch pitoreskních figurek, které dělají anglický zahradnický svět tím, čím je. Tato britská hortikulturistka švýcarsko – vietnamského původu jde svou vlastní cestou a na její školce je to proklatě patrné. K výběru sortimentu přistupuje se zodpovědností příslušnou maloobchodní školce dbající na své renomé. Jenže ona nenabízí jen nová jména a neokoukané rostliny, jde ještě dál. Nabízet v hrabství Hampshire květenu tolerující sucho by se totiž mohlo zdát jako zhýralost. Přesto právě drenážované záhony jí proslavily nejvíce, spolu s pozdně kvetoucí a hmyz přitahující flórou. Co nás ale skutečně velmi šokovalo, byla absolutní volnost ovládaná rozumem, která vládla v celé školce. Spontánní semenáče byly ponechávány mezi kontejnery a tyto byly přitom udržovány v pořádku. Prostě „kontrolované volno“.

Pollie´s Perennials and Daylily Nursery
Adam: Za všedním anglickým dvorkem a ještě všednějším domem se nalézá pečlivě udržované království Pollie Maaszové, která zcela propadla kouzlu denivek. Mimo vlastní, na denivky zaměřené školky se zde nalézá také národní kolekce rodu Hemerocallis. Jelikož u tohoto rodu není v lidských silách shromáždit veškerou rozmanitost sortimentu, jsou národní kolekce také rozděleny dle sekcí do vícero lokalit. Zde je umístěna sekce s pavoukovitými (angl. Spider) a neobvyklými formami květů (Unusual Form).
Ondřej: Najít některé drobné specializované školky může být navigační oříšek. Kvalita se nevyznačuje okázalostí a reklamní poutače nečekejte. Avšak nápis na kusu papíru na plotě překvapil i na místní poměry. Pollie a Terry Maaszovi stáli každopádně za to. Mírně roztržitý starší pár s opravdu velmi pěknou kolekcí denivek ve vzorném pěstitelském stavu. Jak jen to sortimentální sbírka umožňuje. Nutno poznamenat, že moderním denivkám na britském trhu zrovna pšenka nekvete a prosazování jejich novinek je řehole. Ovšem Spider Group je natolik výjimečná a říše denivek natolik bohatá, že je z čeho vybírat neobvyklé formy. Jejich pohled na věc byl velmi profesionální a zajímali se o všechny minoritní žánry v šlechtění. Rozšířit dobu kvetení o ranné, pozdní či remontující typy je jen jeden z motivů o nichž byla řeč.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *